Daniela Drtinová: Hostem DVTV je ředitelka české pobočky americké společnosti Google Taťána le Moigne, vítejte.
Taťána le Moigne: Děkuji.
Daniela Drtinová: Devátým rokem jste v Googlu, v IT od roku 89. Stále je to práce snů?
Taťána le Moigne: Zcela jistě a čím dál tím víc.
Daniela Drtinová: Opravdu?
Taťána le Moigne: Je to úžasné odvětví, pořád se něco nového děje, je to velmi perspektivní oblast. Vlastně od doby, kdy jsem studovala, kdy s počítačem mohli pracovat jenom ty, který na to měli školu, jsme se posunuli během 25 let k dětem, kterým, když dáte do ruky velmi výkonný počítač, respektive mobilní telefon, tak jim člověk nemusí nic vysvětlovat a oni, ony většinou věděj, co s tím dělat. Takže, takže určitě velmi zajímavá práce, a to ani nezmiňuji Google jakožto neskutečně zajímavou, velmi inovativní, stále velmi inovativní společnost.
Daniela Drtinová: Co ženu baví na IT? To samé co muže?
Taťána le Moigne: Tak já nemůžu hovořit za muže, ale mě určitě baví chytrý lidi, to, to asi si myslím, že, že tam bylo vždycky. Potom samozřejmě to, že se ten obor daleko víc přiblížil normálním lidem v běžné populaci, je to, co mě na tom vždycky zajímalo, protože já přestože jsem vystudovala IT, programovala jsem kdysi dávno v ASANBERu a v různých jiných programovacích jazycích, tak to, co mě vždy zajímalo, byla spíš ta uživatelská stránka toho, jak lze technologie, složité technologie aplikovat v běžném, v běžném životě. A tam vidíte, že za tu dobu se opravdu strašně moc změnilo. Takže, takže to navíc, jestli můžu tedy k ženám v IT, tak v době, kdy já jsem si vybrala tento obor, to byl skutečně převážně mužský obor. Ale dnes a já vždy říkám speciálně, když chodím na školy, studentkám říkám: děvčata, to je perspektivní, nesmírně zajímavý, velmi kreativní obor, kde ta škála těch prací, které můžete dělat, je velmi široká. Je to velmi placený, i dobře placený obor a je to obor s obrovskou flexibilitou. Takže pro maminky s dětmi, ať už máte 1 nebo 3 nebo 4 děti, pokud se vydáte cestou digitalu a to už je jedno, jestli budete programovat nebo navrhovat web nebo analyzovat data nebo, nebo dělat cokoli jiného kreativního v oblasti digitalu, tak to není určitě krok vedle.
Daniela Drtinová: Žena se tedy může zcela evidentně stát v tomto oboru úspěšnou. Pak je ale otázka, jestli to s sebou nese nějaké oběti, jestli třeba na sebe nemusí vzít některé mužské vlastnosti, aby obstála. Napadlo mě to v souvislosti s termínem young guns, mladé ženy do 30 let v IT jako mladé zbraně, pokud se o ženách mluví jako vlastně o mladých zbraních, tak v tom asi jistá, jistý náboj agresivity být musí.
Taťána le Moigne: No, vidíte, tenhle termín já ani neznám a já myslím, že nevnímám, že by ten obor technologií, internetu byl v čemkoli víc agresivnější ,než jakýkoli jiný. Já myslím, že to je spíš o člověku a o tom, co ho, co ho na tý práci baví, ať je jakákoli. Takže…
Daniela Drtinová: Nemusela jste nic obětovat ze své ženské roviny?
Taťána le Moigne: Já myslím, že jakýkoli úspěch je a jakákoli životní cesta, která je trochu náročnější, tak v prvé řadě je většinou, a v mém případě to tak bylo, povětšinou věc osobní volby. A když člověk tuhle volbu dělá a jde vědomě do situací, které jsou složité, které v sobě znamenají riziko, tak vždycky obětuje, obětuje minimálně klid, pohodu, bezstarostnost, spoustu času výměnou za stres, velkou zodpovědnost, ale taky možnost se učit, poznávat. Říkám, trávit čas se zajímavýma lidma, to je asi pro mě jedna z těch nejcennějších věcí vůbec v životě, když vám přijdou do života fajn lidi, od kterých se můžete učit. Takže každý ten úspěch, ať už je pomyslný nebo skutečný, jo, on vždycky nějak vypadá na povrchu a je za ním spousta věcí, který nejsou vidět. Ale protože to člověk dělá dobrovolně, svobodně a mnohdy rád, tak, tak to bere tak, jak to je, se vším všudy.
Daniela Drtinová: Vy jste v roce 2009 řekla E15, že žen v IT je stále málo, ale brzy jich přibude. Podle vás tedy nastalo už to brzy?
Taťána le Moigne: Já myslím, že určitě, protože když se jenom podíváte na to, jaká reakce nastala, když jsme před zhruba měsícem spustili Digitální akademii pro ženy, tak to je famózní úplně. Nejenom že, že pokud jsem se někde dočetla nedávno, tak žen podnikatelek v této zemi dramaticky přibývá, četla jsem zhruba 40 procent meziroční nárůst. Ale zdá se, že žen, které si uvědomují tu obrovskou sílu znalosti digitalu, je čím dál tím víc. A ono to jde ruku v ruce. V okamžiku, kdy začnete podnikat, já jsem si to sama vyzkoušela s malým dítětem, tak web je váš kamarád, protože když dáte web a znáte digital, ušetříte spoustu času, spoustu peněz a vzděláváte se v oblasti, která skutečně je perspektivní a ženy jsou přirozeně organizačně zdatné. Jsou to šikovné inteligentní bytosti, koneckonců máme v této zemi víc vysokoškolsky vzdělaných žen, než můžu. Takže ony se do toho digitalu vrhly s obrovskou energií a my jsme vlastně po pár hodinách, kdy jsme spustili Digitální akademii pro ženy podnikatelky, museli, museli zastavit, protože jsme měli 60 míst a měli jsme tam během pár hodin 400 uchazeček, uchazeček. Což mi udělalo obrovskou radost. My jsme s tím projektem trošku otáleli. Jsme jediná země v Evropě, která vůbec s něčím takovým přišla za Google. Takže já mám obrovskou radost z českých žen, z jejich zájmu o tuto velmi perspektivní oblast a z toho, že tato země, která má hodně technologický základ a je silná v inženýringu, tak věřím, že v té oblasti diversity, toho odvětví má před sebou skvělou budoucnost.
Daniela Drtinová: Digitální akademie pro ženy tedy funguje a zájem žen je jedna věc. Pak je otázka toho praktického dopadu a výsledku, jestli se tedy daří ženám vtahovat vlastně to svoje podnikání na internet, jestli rozšiřují, rozšiřují ten svůj zásah v online světě, a jestli to má viditelné výsledky.
Taťána le Moigne: Tak když my máme velmi početnou komunitu vývojářskou. Ta komunita funguje v podstatě, co pracuji pro Google, tak vlastně v té době to někdy vznikalo. To máte 9 let. Rok od roku občas chodím na, na ty akce, rok od roku vidíte, že tam přibývá, přibývá žen, přibývá daleko víc žen v diskusních komunitách, v diskusních fórech. Myslím si, že nejvíc je to vidět v hackathonech a říkám v různých akcích, kde, kde se prostě kóduje. Máte, nedávno vznikl, vzniklý úžasná komunita, která se jmenuje Czechitas, to jsou čistě ženy datové analytičky, které vlastně, vlastně adresují potřebu, nesmírně důležitou potřebu související s digitalizací mnoha odvětví a s přechodem do cloudu a podobně, kde společnosti potřebují data, potřebují analyzovat data. Ty dovednosti se neučí na školách. Takže je famózní, že tady vlastně vznikl projekt, neziskový projekt Czechitas, který vede skvělá Dita Přikrylová a kam se prostě hlásí spousta žen, protože věřím, že o něj bude velmi velká, velká bitka.
Daniela Drtinová: Ano, ona taky řekla Lupě.cz, že IT je svět pro holky právě Dita Přikrylová.
Taťána le Moigne: Tak to je skvělý, skvělý.
Daniela Drtinová: Posiluje to export nějakým způsobem, když se bavíme o těch konkrétních výsledcích? Ženy se síťují, střetávají se tedy v těch polích onlinu. Jestli třeba to má nějaké exportní výsledky to jejich podnikání, které tedy nějakým způsobem pokrývá ten zásah v online?
Taťána le Moigne: Já neznám přesně gender a diverzitu, statistiku v českém exportu, nicméně s tím, jak nám rostou ženy podnikatelky a obecně ženy se více a více zajímají o vlastní podnikání, tak logicky předpokládám, že řada z nich poté, co si to odzkouší doma, tak zamíří do světa. Protože když máme v tom sportu, kde si jsme zvyklí chodit pro olympijské medaile kromě řady mužů, čím dál tím více olympioniček a žen, tak nevidím jediný důvod, proč bychom si pro ty, pro ty byznysové medaile neměly začít chodit i mezi ženami. Takže já jenom Digitální akademie pro ženy je jeden projekt, exportní akademie je druhý projekt, který Google letos spustil. A říkám, je určen skutečně těm, kteří si chtějí přijít pro světové olympijské medaile.
Daniela Drtinová: Takže nejen ženám.
Taťána le Moigne: A zdaleka nejenom ženám, určitě všem, českému exportu, ale skutečně těm, kteří chtějí být úspěšní v tom globálním měřítku.
Daniela Drtinová: Digitální transformace, ta mění nejen myšlení firem, ale zasahuje dneska už vlastně všechno. Mluví se o síti všeho, o bezprecedentní technologické transformaci. Stejně tak se ale objevují námitky nebo varování, že tyto postupy vytlačují přínosné konvenční produkty, které nám budou chybět. Ale až to zjistíme, tak už bude pozdě. Sdílíte toto, tento názor, toto varování?
Taťána le Moigne: Varováních není nikdy dost, protože pýcha předchází pád, takže je potřeba ke všemu, ke všem inovacím přistupovat zodpovědně. Nicméně pokud by nebyly inovace, ten svět nepostupuje dozadu, on jde, on jde dopředu. Ono je to přirozené a vlastně veškerý, veškeré průmyslové revoluce, ať šáhneme kamkoli do historie, tak vlastně spolu nesly spoustu změn, spoustu změn primárně v myšlení lidí, protože ono je jednodušší naučit se pracovat s novým zařízením, daleko horší je přeprogramovat vlastní způsob přemýšlení a to je často nezbytnou součástí toho, abychom využili to dobré, co inovace s sebou nechají, nesou a dali si pozor na to, na ta rizika, která tam bezpochyby jsou. Podíváme-li se na automobilový průmysl, podíváme se na elektrofikaci, plynofikaci, cokoli. To znamená, technologie, digitální technologie jednoznačně ten nástup je obrovský rychlý, to je to, v čem se asi tato revoluce dramaticky liší od těch předcházejících, protože internet není vidět, ta změna se děje globálně, děje se nesmírně rychle, primárně díky mobilním zařízením a děje se v kontextu celosvětovém. Takže, takže ta, těch změn je hodně na člověka a je teda potřeba se v této oblasti vzdělávat a rozumět trendům, protože nelze uhonit všechny, dohonit všechny ty králíky a zajíce. Je potřeba vidět trošičku z výšky, co se opravdu děje. Ono to vidět lze, ten mobil je jedna z klíčových, z klíčových, jeden z klíčových příkladů, data druhý velmi, velmi zásadní trend. Takže pro management firem, pro majitele firem je dnes velmi důležité, aby ve svém boardu, ve svém klíčovém managementu měli nejen IT odborníka, člověka, který tam historicky instaloval architekturu, ale měli skutečně odborníka na digitalizaci, protože tato rozhodnutí jsou zásadní, strategicky důležitá pro byznys. A pokud v boardu někdo takový není, tak ta firma minimálně pokud adresuje mass market a BTC business, tak, tak bude strádat.
Daniela Drtinová: Třeba Respekt označil Google za vševědoucí firmu, pokud jde o osobní data uživatelů. Je Google novodobý Big Brother?
Taťána le Moigne: Spousta společností, pokud záleží na definici Velkého bratra, spousta společností dnes pracuje s daty. Je to o té zodpovědnosti, jak jsem zmínila na začátku. Já pracuji v Googlu 9 let, Google je zhruba šestnáctiletá společnost. Pochopitelně chyby se nám staly, nicméně za, za tu jednu, kterou bych mohla uvést, možná, že si vzpomínáte, před x lety jsme přes Street View snímali přes wifinu data, která jsme neměli snímat. Jakmile jsme to zjistili, tak…
Daniela Drtinová: Při mapování.
Taťána le Moigne: Při mapování, tak jsme to samozřejmě identifikovali, společnost se omluvila. Proběhla patřičná opatření k nápravě a tak dále. To znamená, chyby se určitě stát můžou. Podstatné je být zodpovědný a věřím, že nejenom že věřím, ale Google vlastně nemá špatný precedent zneužití dat za celou svoji historii. Tam se žádný dramatický průšvih nestal, ta firma si velice dobře uvědomuje svoji odpovědnost. Já bych dokonce řekla, kéž by každá firma byla v oblasti práce s daty tak zodpovědná, jako je Google. Takže je to o tom, abychom, jak říkám, zůstali pokorní a zodpovědní při práci s technologií.
Daniela Drtinová: Vloni třeba Evropský soud konstatoval, že lidé mají právo být Googlem zapomenuti. Jaký je váš postoj k tomuto, vlastně k tomu právu požádat o odstranění informací, třeba o výsledcích vyhledávání?
Taťána le Moigne: Já si myslím, že to je otázka práva lidských svobod. Lidé mají samozřejmě právo požádat. Otázka je pak aplikace tohoto práva v realitě, protože Google není jediná internetová společnost. Takže Google vás někde odstraní a pak vás jiné společnosti zase někam, někam, někde zobrazí. Takže ono to není úplně systémové řešení v kontextu ochrany soukromí, ochrany osobních údajů. To je velice obecně složitá problematika. Jak už jsem zmínila, internet je globální prostředí, pohybuje se napříč kulturami, například politickými různými systémy, napříč různými zákony a každá ta země může mít svoje specifika. My se pohybujeme v komplikovaném prostoru Evropské unie, které, která ještě navíc v oblasti privátních dat a ochrany dat samozřejmě má jiný, jiný kontext a jinou konotaci, než má třeba asijský trh nebo než má americký trh. Takže říkám, je to složité. Já tím, že jsem v IT vlastně 25 let, tak historicky to většinou, povětšinou bývalo vždycky tak, že technologie měly dramatický náskok před, před právem, před zákonem, před těmi pravidly a ono se to nikterak nepřibližuje. Ono spíš ta, ta mezera je buďto stejná, nebo narůstá. Takže je potřeba k tomu přistoupit opravdu zodpovědně, ale domnívám se, že třeba tento konkrétní příklad není úplně systémovým řešením. Ještě bych ráda k tomu řekla to, že Google říká, že naším klíčovým posláním je organizovat a třídit celosvětové informace a učinit je relevantními a přístupnými lidem po celém světě. To je doslova a do písmene mise společnosti. Takže my organizujeme a třídíme, my necenzurujeme, ano? To znamená, my, v podstatě společnost se do určité míry snaží respektovat lokální zákon, respektovat lokální právo, respektovat právo na zapomnění každého individua, ale v podstatě ten, kdo by to měl řešit a postavit ten rámec, je legislativa, je právo, nikoli komerční subjekt, jako je společnost Google. Takže my, my ta pravidla budeme dodržovat, ale my nejsme, my nejsme od toho, abychom tato pravidla nastavili.
Daniela Drtinová: To je pravda, nicméně na druhou stranu se inovace hodně financují v Googlu z reklamy. Pak je možná asi nebo asi zcela jistě je vlastně v zájmu vědět o uživatelích co nejvíc.
Taťána le Moigne: To určitě ano, nicméně je v zájmu uživatelů a v zájmu i Googlu, aby naši uživatelé věděli, jak se svými daty zacházet. Například pokud jste soukromá osoba, existuje Google Dashboard. Každý má vlastně přístup k tomu, co vlastně o vás společnost ví. Google je v tomto neskutečně transparentní. Velmi často lidé nevědí, že tyto nástroje existují, tyto informace existují a hlavně oni mají v mnoha případech plnou kontrolu nad tím, co o vás společnost ví, co o vás společnost neví a měli by si to řídit. Měli by si to řídit stejně, jako si řídí, zamykají vlastní byt, vlastní dům, jsou zodpovědni za své děti. Digitální gramotnost a toto všechno tam patří. Žijeme, říkám, ve světě, který je složitý, který se zrychluje a je to tak trošičku jako nikoho nenapadne pustit malý dítě do auta, aby dojelo na nákup, ale velice často pracujeme s nástroji, s technologickými nástroji, aniž bychom znali, znali ten kontext. A protože na internet nepotřebujete řidičák, tak ten, ta náročnost toho, na, ta náročnost na samostudium je tam asi větší. A nejenom Google, všechny internetové firmy dělají spoustu práce v edukaci, v edukaci veřejnosti v tom, jak se s těmito, jak nejenom s ochranou osobních údajů a s daty nakládat, s bezpečným internetem a tak dál. Takže je potřeba, aby každý z nás, ať už jsme individuální osoba, rodič, dítě, pedagog nebo, nebo byznys, se v této oblasti informovali a postupně kontinuálně vzdělávali.
Daniela Drtinová: Jak se vám podařilo přesvědčit většinu vašich kolegů, že se stali Dobrými anděly?
Taťána le Moigne: Já jsem nikoho nepřesvědčovala, což si myslím, že…
Daniela Drtinová: Možná dobrým příkladem, nevím.
Taťána le Moigne: Což si myslím, že je na tom to nejlepší. Dobrý anděl je fantastický projekt. Já jsem velmi ráda, že mě Petr Sýkora před čtyřmi lety k tomuto projektu přizval a je opravdu neskutečné, co se jim podařilo za tak krátkou dobu ve velmi malém týmu, pár jednotlivců dát dohromady. Dobrý anděl nedávno, nedávno získal padesátitisícího Dobrého anděla. Vlastně dneska ta nadace podporuje zhruba 2 tisíce rodin, spolupracuje s 800 lékaři, vybírá, měsíčně rozděluje do rodin něco mezi 5, 6 tisíci korun. Takže ta pomoc je obrovská. Je to v podstatě velmi složitý mechanismus, a když se podíváte na web Dobrého anděla mimochodem, tak je to fantastický příklad neziskové organizace, která velmi dobře ví, kolik práce a jakou efektivitu přinese dobrý web, mobilně responsivní web a práce s daty. Protože když spravujete 50 tisíc záznamů, tak to nemůžete dělat na koleně a oni skutečně, ten výsledek odpovídá tomu, jak oni přistoupili obecně profesionálně k vedení té nadace, ale i k digitální, k digitálním technologiím a jak obrovsky využívají, velmi dobře využívají všechno, co internet nabízí. Oni jsou mimochodem, oni čerpají Google Grants, takže pokud mohu, tak bych velmi ráda vzpomněla, že Google má tady už 7, 6 let projekt pro neziskové organizace, který se jmenuje Google Grants. V tuto chvíli patříme per capita, na obyvatele k nejaktivnějším zemím v Evropě z hlediska počtu neziskovek, které tento projekt využívají. V Čechách je to zhruba 130 neziskových organizací, které si dneska sáhnout až na 10 tisíc dolarů měsíčně, což je v podstatě částka, v rámci které Google nabízí reklamu na předmět, předmět činnosti, který nadace dělá. Pokud samozřejmě nadace má web a pokud má digitálně vzdělané lidi, respektive má v týmu člověka, který se o web stará, který spravuje, nastavuje kampaně a tak dále, protože to nejsme schopný dělat. Ale 10 tisíc dolarů je hodně peněz a já jsem strašně ráda, že, že tyhle prostředky jsou do Čech a že tady je tolik neziskových organizací dnes, které s tím umí pracovat a které, které využijí Google, Google AdWords, Google YouTube a Google Apps, to znamená Gmail a celou sadu produktů k tomu, aby byly efektivnější a posunuly se zase na té kvalitě trošku dál. Takže skvělé, skvělé pro Čechy.
Daniela Drtinová: Taťána le Moigne. Děkuji vám za rozhovor pro DVTV. Na shledanou.
Taťána le Moigne: I já děkuji, na shledanou.
