Sériové vrahy nejčastěji motivuje sex, nejtěžší je odhalit ty, které to baví, tvrdí psychopatolog

Masovým vraždám lze těžko předcházet, nejtěžší je odhalit vrahy z nadšení, na vzestupu sériových vražd mají podíl i média, říká psychopatolog Andrej Drbohlav. Tvrdí, že pokud ve světě dojde k masovému útoku, kterému se média hodně věnují, je veliké riziko, že čin někdo napodobí. Kritických je hlavně prvních 13 dní.

Martin VESELOVSKÝ: Psychopatolog Andrej Drbohlav, autor knih o sériových vrazích. Dobrý den.

Andrej DRBOHLAV: Dobrý den.

Martin VESELOVSKÝ: Ty vaše knihy, to je po pravdě řečeno dost děsivé čtení. Tak mě jenom napadá, jestli nemáte nějakou profesní deformaci? Jakože za každým rohem vidíte prostě člověka, který by mohl být postižen nějakou psychologickou deformací, nebo něco podobného.

Andrej DRBOHLAV: Ne, nikoliv. Ty knihy mají v podstatě jeden základní úkol. Vnést trochu více světla do oblasti, které zatím příliš nerozumíme, ani se s ní příliš nesetkáváme. Ať už to jsou vrazi sérioví, nebo masoví. Ale jsou to fenomény, které bohužel všude ve světě vidíme poměrně často, jsou to fenomény, které vlivem nějakého globálního informačního servisu a nápodoby se bohužel dostávají i velmi blízko k nám.

Martin VESELOVSKÝ: Vy jste použil ať už masoví nebo sérioví. Tak jaké je tam to rozdělení? Já se nechci spokojit, nebo nechci zůstat jenom u…

Andrej DRBOHLAV: Ano.

Martin VESELOVSKÝ: Nějakých prostých počtů, ale mám podezření, že to stejně tak bude. Je moment, kdy člověk vraždí, tak je vrah a kdy se to jaksi překlopí do sériového nebo masového?

Andrej DRBOHLAV: Ten rozdíl je ještě trošku jiný. Řekněme z kriminologického hlediska je mezi těmi dvěma typy mnohonásobných vrahů zásadní rozdíl v tom, že sérioví vrazi vraždí na různých místech, různých událostech, většinou řekněme je to jedna vražda, pak je odstup nějaký, řekněme měsíce. Tomu říkáme takzvaná, takzvaná Cooling-off perioda, což je taková perioda psychického vychladnutí. Řada těch pachatelů propadá určité úzkosti, depresi a podobně. To jsou pachatelé, kteří velmi často jsou skutečně motivováni, nebo ta příčina toho jejich vražedného, té vražedné série je čistě psychopatologická, individuální. Velmi často jsou nositelem nějakého motivu, který se jednoznačně v těch činech objevuje. Můžeme říci, že nejčastějším motivem sériových vražd je sex. To znamená sexuální deviace velmi často, v 60 %. 11 % je zisk. To znamená loupežná přepadení v sériovém provedení, se sériovými vraždami. U nás například kauza Stodolovi. 10 % jsou potom vrazi z nadšení, které to prostě baví. To jsou predátoři, lovci. A s každým činem roste i jejich vnitřní fantazie.

Martin VESELOVSKÝ: Kteří z nich jsou nejnebezpečnější? Možná z hlediska toho, jak obtížné je vůbec je odhalit jako pachatele?

Andrej DRBOHLAV: Do jisté míry je to právě tato poslední skupina. Protože ta se nepřetržitě vyvíjí. U nich je jejich čin živen jejich vnitřní fantazií, kterou mnohdy budují skutečně už od raného dětství. Už od raného dětství testují různé způsoby usmrcení například na zvířatech, nebo na vrstevnících a podobně. S každým takovým činem jsou vyzrálejší, silnější a zároveň se jim neustále vzdaluje i ten obraz té vnitřní fantazie, vybarvuje se. Tudíž ty činy jsou velmi odlišné. Ale nejnebezpečnější je, abych úplně přesně odpověděl, jsou takzvaný spreeklers neboli záchvatoví vrazi. To jsou pachatelé, kteří dovedou být občas sériovými, občas masovými. A tím se dostávám ještě k té otázce, kterou jste mi před tím položil…

Martin VESELOVSKÝ: Ano.

Andrej DRBOHLAV: Protože pak jsou ještě masoví vrazi, kteří vraždí na jednom místě větší množství lidí. To jsou různé školní útoky, případně teroristické útoky a tak dále. Ta podstata ale není pouze jenom v tom místě činu, volbě oběti a motivaci. Velký a velmi zásadní rozdíl je v psychologickém profilu takových jedinců. Proto jsem záměrně napsal dvě knihy. Každá z nich se věnuje tomu konkrétnímu fenoménu a popisuje tu komplexnost, psychologickou komplexnost toho jevu.

Martin VESELOVSKÝ: Mám spoustu otázek vlastně…

Andrej DRBOHLAV: Tak je položte…

Martin VESELOVSKÝ: Patří terorismus tak, jak ho teď vnímáme, to znamená sebevražedné útoky například patří do té oblasti zájmů, která jaksi spadá do těch knih, jsou to sérioví nebo masoví vrazi?

Andrej DRBOHLAV: Ano. Jsou to masoví vrazi z hlediska toho trestného činu skutkové podstaty, principielně ano. Ale v širším smyslu slova. Protože terorismus stojí na trochu jiném motivačním podkladu i na trochu jiném profilu osobnosti, fungují tam zcela jiné mechanismy. Mnohem více se moje kniha zaměřuje na fenomén, který bohužel celosvětově výrazně vzrůstá, a to jsou masové útoky na školách. V Americe přibližně o 300 % za posledních 5 let. Celosvětově o 100 %. V Číně o 150 %. To je fenomén současnosti.

Martin VESELOVSKÝ: Je pro to nějaké, já vás nechci tlačit k nějakým jednoduchým jaksi prohlášením, nebo větám, ale je pro to nějaké vysvětlení teď po jaksi rozpoznání takového nárůstu?

Andrej DRBOHLAV: Je pro to celá řada důvodů, které opravdu velmi obšírně v té knize popisuji. Vychází to velmi často z určité vyzrálosti společnosti nebo stavu, do kterého se společnost dostane. Do celospolečenské nálady, do celospolečenského řekněme neuspokojení a zklamání z různých očekávání, ze zborcení dlouhodobých morálních hodnot, z narušení nějakého vnitřního prostoru, sociálního prostoru, tedy z toho přítomného strachu. Co je, což je poměrně iracionální emoce. My ji zažíváme dnes poměrně často ve spojitosti právě s těmi teroristickými útoky.

Martin VESELOVSKÝ: Tak jak jste popisoval ten, ten efekt nějaké mezery mezi jednotlivými vraždami…

Andrej DRBOHLAV: Ano.

Martin VESELOVSKÝ: U některých styků těch vrahů. Co to znamená? Že se u některých typů dá už po první, nebo po prvních vraždách rozpoznat, jakým způsobem se to dál bude odehrávat?

Andrej DRBOHLAV: Ano. Na to existuje celá řada profilačních technik, celá řada metod, na základě kterých lze predikovat určitou budoucí cestu toho pachatele. Záleží velmi zásadně na sběru těch stop na místě činu, na pravděpodobné motivaci, na profilu, který se určí. Ono celá řada těch činů skutečně naznačuje, že se budou v určité časové periodě opakovat. Ale co je velkým paradoxem, my také máme sériové vrahy paradoxně bez série činů. To znamená, jsou to jedinci, které, kteří jsou dopadeni po první vraždě, ale je naprosto zjevné, naprosto patrné, že kdyby se to nestalo, tak by jejich skutečně trestná činnost tímto způsobem nadále pokračovala.

Martin VESELOVSKÝ: Ta moje další otázka, a to přiznám, je motivována četbou detektivek. Tak chápu, že vám třeba přijde směšná, ale ten mnohokrát se opakující motiv policejního psychologa…

Andrej DRBOHLAV: Ano.

Martin VESELOVSKÝ: Který je přizván k případu, nebo k sérii případů a má vytvořit jakýsi psychologický profil, kterému se potom vzápětí všichni smějí a případně ho vyvrátí a ukáže se, že to byl někdo úplně jiný.

Andrej DRBOHLAV: Ano.

Martin VESELOVSKÝ: Funguje to takto?

Andrej DRBOHLAV: No nefunguje. Obecně profilování je v seriálech a filmech jako výrazně nadhodnoceno. Skutečně je to takový nějaký mentalista, který po vhledu na základní indicie si poskládá příběh a profil toho pachatele. Takhle to skutečně nefunguje. Ona ta úspěšnost, a to je potřeba říct naprosto kriticky, úspěšnost psychologického profilování, obzvlášť u sériových vrahů, není zas až tak vysoká. Pohybuje se přibližně mezi 5-8 % ve vztahu k přímému dopadení toho pachatele. Ale je vlastně nesmírně důležitá pro to, aby ti vyšetřovatelé správným způsobem směřovali vlastně to své vyšetřování, aby dovedli na základě toho, toho vylučovat některé stopy, které by mohly být zavádějící a mohly by vlastně vést ke vzdálení toho dopadení pachatele.

Martin VESELOVSKÝ: Co se stane, nebo co se děje v mysli člověka, který začne sériově vraždit? Je to něco, co je předdefinováno už od jeho narození, co akorát bylo tak, jak jste říkal, posilováno v průběhu jeho socializace, dětství, prostě a tak dále? Anebo je to něco, co se tam uděje v danou chvíli prostě v tom daném kontextu?

Andrej DRBOHLAV: Ne, určitě se to neuděje v tu danou chvíli. Člověk je výsledkem nějaké životní cesty, vývojového procesu. Velmi často u sériových vrahů, ostatně i u těch masových, dovedeme stopovat skutečně až do raného dětství celou řadu signálů a indicií, že něco je špatně. A bohužel na tomhle tom scestí velmi často nepřišla adekvátní podpora, velmi často měli skutečně výrazně narušené disruptivní vztahy ve své vlastní rodině a vlastně jim nikdo nepodal pomocnou ruku, když se to tak řekne, nebo ji odmítli takovou pomoc a směřovali k tomu…

Martin VESELOVSKÝ: Já se moc omlouvám, ale dá se uvést příklad toho, jak takové chování u dítěte třeba vypadá, které má prostě jako rozblikat nějaký maják, že tohle už není jako jenom něco, co se srovná, protože prostě někdo zkouší, nevím, něco, co prostě děti občas jako zkouší tak, aby si osahaly okolní svět, ale že už je to něco špatně?

Andrej DRBOHLAV: Hm, dobrá. Budu hovořit konkrétně o sériových vrazích.

Martin VESELOVSKÝ: Ano.

Andrej DRBOHLAV: Masoví vrazi mají jinou vývojovou linii. U sériových vrahů velmi často nacházíme skutečně patologickou vývojovou cestu už přibližně od druhého roku života. Velmi často ve struktuře jejich chování nacházíme takzvané hyperkinetické syndromy, my jim dnes říkáme pojmem, který zní sexy, ale málokdo mu skutečně rozumí, a to je ADHD, tedy syndrom hyperaktivity, který se poměrně často u neléčených jedinců později dále prolne a rozšíří takzvaný syndrom opozičního vzdoru, pak jsou to poruchy chování, intermitní, intermitentní explozivní porucha a posléze například poruchy osobnosti. Je to dlouhý řetěz. Zřídkakdy začíná náhle, zřídka kdy je to jedinec, který by už předem, před tím několikrát o sobě nedal znát, že jeho osobnost, je skutečně výrazně jiná, disruptivní, dificilní, nemocná.

Martin VESELOVSKÝ: Pokud říkáte, že ty první signály mohou být už někdy ve 2 letech věku, to znamená, že to je v podstatě vrozená věc, se kterou když se nepracuje, může skončit extrémně špatně?

Andrej DRBOHLAV: Ano. U řady jedinců to skutečně vrozená věc je. My dnes víme o celé řadě fenoménů takového toho vloženého i geneticky podmíněného zrání, nebo geneticky podmíněných aspektů, které, které předurčují toho člověka k určitému problémovému a narušenému chování. Ale celá řada psychopatů, a dokonce větší množství z nich, je sociálně vyrobena. A to je u sériových vrahů naprosto příznačné. Protože téměř 60…

Martin VESELOVSKÝ: Pardon sociálně vyrobená?

Andrej DRBOHLAV: Sociálně vyrobená ve smyslu, že jsou produktem výchovy vlastních rodičů, jsou odrazem sociálního učení a určitých archetypů a projevů osobnosti a temperamentu, které se naučili na základě pozorování svých rodičů. Velmi často jsou sérioví vrazi ve skutečnosti původně obětí. Přes 60 % z nich prošlo skutečně velmi výrazným fyzickým a psychickým týráním stran nejbližších lidí, ve které vkládali důvěru. Tím se naruší celá řada obranných mechanismů, kterými každý člověk vládne a výrazně silněji děti než dospělí.

Martin VESELOVSKÝ: Jenom, abych tomu úplně správně porozuměl…

Andrej DRBOHLAV: Ano.

Martin VESELOVSKÝ: I přesto, že někde na počátku je nějaká dispozice, která prostě může být v první chvíli nějakou hyperaktivitou a tak dále…

Andrej DRBOHLAV: Ano?

Martin VESELOVSKÝ: Tak to ale není, neznamená to to, že je napsáno, že tento člověk prostě skončí jako sériový vrah?

Andrej DRBOHLAV: To v žádném případě. To stejné neznamená ani pro poruchy osobnosti, ani pro duševní onemocnění. Vždycky je většina těchto, nebo u drtivé většiny profilů a onemocnění je většina těch jedinců a těch pacientů v podstatě neagresivních a neškodných. Neznamená to nic takového. Ale je to ta určitá cesta, která nám těmi drobnými výstřelky, třeba tím, že se stávají v různých šikanózních aktivitách tím výrazným agresorem, tím, že u něj v raném věku objevuje například hostilita ke zvířatům, patologická lhavost a celá řada dalších indicií, to nám má být jasným signálem, že je potřeba s takovým jedincem dlouhodobě terapeuticky pracovat. Což se bohužel u značné části těch vrahů neděje.

Martin VESELOVSKÝ: Nevím, jestli ta další otázka není také z toho ranku, které vám budou připadat směšné, ale mají sérioví a možná i masoví vrazi nějakou, nějaký společný fyzický rys? Projektuje se nějak to, co se jim děje v hlavě, do jejich fyzické stránky?

Andrej DRBOHLAV: Do jejich fyzické stránky?

Martin VESELOVSKÝ: Ano.

Andrej DRBOHLAV: No ano. V jistém smyslu slova ano. Například u masových vrahů je specifická skupina, kterou nazýváme pseudokomandos. To jsou pseudovojáci, jsou to jedinci, kteří sami sebe většinou označují za skutečně vojenské posly a spasitele nějakého sociálního rozkladu a podobně, za katy společenského svědomí, za jedince, kteří musí nějakým způsobem odčinit zlo. Jsou to jedinci, kteří velmi inklinují ke zbraním, obecně jsou fanaticky zaměřený na vojenství, armádu, v drtivé většině případů to skutečně ale nejsou vojáci, mnohdy neprojdou ani všemi možnými testy a ti se velmi často stylizují skutečně do super vojáka, jejich realita života tomu velmi často napovídá. Posléze, když třeba vyšetřovatelé se dostanou do jejich bytů, tak zjistí, že ten člověk opravdu žil v naprosto paranoidním a vykresleném světě, ve kterém opravdu sehrával vlastní subjektivní a paranoidní roli nějakého super vojáka, super kata, super soudce.

Martin VESELOVSKÝ: Je na té cestě od řekněme problematického nebo možná už psychicky nemocného dítěte k případnému sériovému vrahovi, tak je rozdíl, jestli to je kluk nebo holka?

Andrej DRBOHLAV: Ano. Tak rozdíl je tam poměrně významný. Když budeme hovořit o sériových vrazích, tam je to genderové zastoupení přibližně 90:10 vůči ženám. U masových vrahů je to přibližně 95:5% té, té účasti…

Martin VESELOVSKÝ: Čím to je?

Andrej DRBOHLAV: Je to dáno celou řadou faktorů. Ony totiž volí ženy také výrazně jiné zbraně, výrazně jiné způsoby stresového managementu, jak se vyrovnat se stresovou situací. To je ovlivněno poměrně zásadně biochemicky, tedy rozdílnou biochemickou skladbou, jinou chemickou továrnou, kterou morfologicky jako jedinec představujeme. Ženy jsou prostě jiné. Vyrovnávají se s činy a se stresem a se všemi sociálními turbulencemi výrazně jiným způsobem. Volí tedy i jiný způsob usmrcení…

Martin VESELOVSKÝ: Můžete být konkrétnější?

Andrej DRBOHLAV: Jsou mnohdy důmyslnější. Mohu. U sériových vrahů výrazně častěji převažují muži zejména u těch sexuálních deliktů, jsou mnohem brutálnější, frenetičtější, vynalézavější co do brutality a sadismu. Ženy jsou výrazně opatrnější. Své činy více promýšlejí, volí spíše takové nástroje usmrcení, které nejsou spojeny s krví, to znamená jedy, léky, otrava a tak dále. Jsou výrazně skutečně jiní. Nehledě na to, že fyzicky a mentálně dospívají ženy ve výrazně jiných obdobích než muži a také samozřejmě ty krizové body v tom růstu člověka, v tom vývoji, kdy je člověk skutečně nejvíce impulsivní a nejméně tedy dovede ovládat své chování, mají nastaveny v trošku jiných obdobích.

Martin VESELOVSKÝ: Pane Drbohlave, šéf Bohnické psychiatrické léčebny Martin Holý píše na předsádce, na té zadní jedné z vašich knih, že vaši práci ocení každý, kdo se zaobírá, a to je na tom zajímavé, komplikovanou duší sériových vrahů. V čem mají komplikovanou duši? Není to prostě nakonec velice jednoduché? Není to prostě člověk, který sériově vraždí?

Andrej DRBOHLAV: Není. V tom vás zklamu. Ono předně, já obě dvě ty knihy jsem se snažil napsat tak, aby nebyly pouze pro odborníky, ale aby je mohl přečíst i laik a kdokoliv, kdo se zajímá o psychologii. Nicméně ta komplikovaná duše těchto jedinců, a proto ani mé odpovědi nemohou být příliš přímočaré na vaše otázky, je v tom, že se jedná skutečně o takzvané polymorfně patologické jedince. Zjednodušeně řečeno jedince, kteří mají tolik spřažených různých poruch a vnitřních patologií, chování osobnosti, emocí a charakteru, že je to opravdu ta nejsvrchovanější ukázka toho, jak se může skutečně v tom lidském prostředí zkazit, ohnout, nebo zlomit lidská duše.

Martin VESELOVSKÝ: No a vzhledem k tomu, jak popisujete to, jak komplikovaná je jejich duše, tak jaká je vůbec šance na, teď nevím jaký termín na to použít, na nápravu, převýchovu, na to, aby prostě takový člověk možná měl šanci na to, aby mohl být vrácen do společnosti. Pokud své činy přežije.

Andrej DRBOHLAV: Já bych s dovolením tu vaši otázku ještě rozdělil na dvě části. Ta první část, ptáte se na nápravu. Vzhledem k tomu, že to jsou většinou skutečně z hlediska množství těch vzájemně provázaných poruch skutečně velmi komplikovaní a extrémní jedinci, ta náprava je naprosto minimální. U rozvinutých poruch osobnosti v případě masových vrahů velmi často v kombinaci třeba i s paranoidní schizofrenií, ta náprava je tam skutečně velmi komplikovaná. Ale je potřeba vždycky to vztahovat k určité skupině té, těch diagnóz. Ale co je mnohem podstatnější a schovává se to za tím vaším dotazem, je spíše jak tomu předcházet. A u těch masových vrahů je to bohužel věc, ve které vás dost možná překvapím, nebo zklamu, ale masovým útokům se dá předcházet jen velmi, velmi komplikovaně. To jsou skutečně jedinci, kteří naproti, nebo oproti těm sériovým vrahům na sebe příliš neupozorňují. Skutečně jen několik měsíců před tím činem se mění třeba jejich chování, začnou mít problémy s chováním a ve škole a podobně, ale mnohdy jsou to uzavření jedinci, kteří dovedou být mnohdy třeba i součástí nějakého mainstreamu, takže jsou jejich vztahy nějak účelové pro ně, nejsou příliš silné, jsou krátkodobé, ale jsou účelové. Odhalují se složitě, ale přesto existuje celá řada dnes už propracovaných mechanismů, které můžeme používat na školách, v psychologické praxi, které nám mohou ukázat, kteří jedinci jsou řekněme predisponovaní k nějakému vysoce antisociálnímu a nebezpečnému činu. Jistě nám neoznačí toho člověka, jako tohle může být nebo bude jednou masový vrah, ale skutečně už je celá řada nástrojů, které se ve světě používají. U nás bohužel nikoliv, které dovedou ukázat na to, že ten člověk se skutečně v různých úrovních struktury osobnosti vyvíjí komplikovaně a nebezpečně a může to znamenat velké nebezpečí pro společnost bez důsledné léčby.

Martin VESELOVSKÝ: Jenom, jestli tomu úplně správně rozumím. Tak i to, co mi popisujete, může být potenciálně dost nebezpečná věc v rukou možná někoho, protože to je věc, nástroj, který o někom říká: on by se mohl potenciálně stát velice nebezpečným, pojďme s ním pracovat.

Andrej DRBOHLAV: Rozumím vám, ale v podstatě cokoliv, co člověk vytvořil, je v jeho rukou nebezpečné.

Martin VESELOVSKÝ: No a pak ještě…

Andrej DRBOHLAV: Řeknu to takhle. Je to vlastně otázka i vašeho hřiště, na kterém se pohybujete. Hřiště média, médií, práce s informacemi a obchod s informacemi. Bohužel zatímco sérioví vrazi jsou velmi často skutečně výsledkem komplikované patologické cesty a vnitřní patologie, ti masoví vrazi jsou mnohdy důsledkem sociální patologie a nemoci společnosti. A bohužel na tom vzestupu masových vražd všude po světě, a to se ukazuje kdekoliv na světě, hraje významnou roli právě třeba i ten mediální prostor. Extrémní vizibilita zla, ohromná ilustrativnost těch činů, návodnost a tak dále. Víte, u masových vrahů, s dovolením to ještě dopovím, velmi často funguje fenomén, kterýmu říkáme copycat effect. Neboli syndrom nápodoby. My už dnes víme, že pokud v určité části světa dojde k masovému útoku a komplexně v tom prostředí se mu média věnují a jsou ilustrativní, tak v následujících kritických 13 dnech existuje velmi vysoká pravděpodobnost, že ten čin bude skutečně do posledního detailu napodoben a mnohé studie jdou ještě dál a předpokládají, že během těch 13 kritických dnů vznikne minimálně na deseti místech v tom geopolitickém regionu, ve kterém lidé rozumí těm zprávám, minimálně 10 individuálních útočníků, kteří jsou připraveni spáchat podobný čin. Ta infekčnost zla je u masových vrahů skutečně velmi vysoká, velmi často se napodobují, velmi často mají potřebu nějakým způsobem překonat toho, koho napodobují. A velkou roli v tom bohužel sehrávají média.

Martin VESELOVSKÝ: To, co říkáte, to přece zároveň znamená, že takových potenciálních masových vrahů je ve společnosti daleko víc než ti, kteří to potom udělají.

Andrej DRBOHLAV: Ano.

Martin VESELOVSKÝ: A podle toho, co říkáte, tak jich je docela hodně.

Andrej DRBOHLAV: Určitě. Je jich velké množství. Ale řada z nich uvízne naštěstí v síti psychiatrických nemocnic, řada z nich potká někoho, kdo je dovede zvládnout, třeba manželku, která dovede pro ně být autoritou, dovede je srovnat, řada z těch lidí spáchá sebevraždu, řada z nich se ufetuje. Takže ono je skutečně značné množství lidí, kteří by mohli naplňovat ten profil a mohli by být vysoce nebezpeční, ale naštěstí funguje i celá řada dalších mechanismů. Ať už těch, které dovedeme odborně ovlivnit, anebo těch, které se prostě nějakým způsobem dějí, které naštěstí znamenají, že těch činů jako takových není tolik.

Martin VESELOVSKÝ: Je trest smrti, když je v dané oblasti, nebo v daném státě zaveden, je odrazujícím prvkem pro sériové a masové vrahy? Pro ty než, pro ty, které, kteří ještě nezačali jednat?

Andrej DRBOHLAV: Ne, není. Protože potom bychom museli právě na tom americkém a čínském modelu říct, tam to funguje, protože tam mají trest smrti a oni ho tam skutečně mají, ale nefunguje. V Americe se stane přibližně 300 útoků masových na školách, jen na školách za jeden rok. A přitom ti pachatelé ví, že tam hrozí trest smrti. Obrovským paradoxem na druhé straně je to, že pouze 5 % dopadených masových vrahů skutečně dostane trest smrti. A to je dáno i tím, že se ty následné soudní procesy velmi táhnou tím, že je velmi často zastupují elitní právníci a podobně. To je bohužel i zrůdnost spravedlnosti, která velmi často dovede ty jedince nějakým způsobem očistit, omilostnit a podobně. I my v Evropě máme skutečně trestuhodný příklad takového retardovaného altruismu. Je to případ Anderse Breivika, kterého i přesto, že spáchal skutečně naprosto odsouzeníhodný čin, masový útok, kdy zemřelo několik desítek dětí, tak sedí na 21 let v přepychovém vězení, neváhal jsem do svých knih dát i několik fotek, aby si čtenáři udělali představu, jakým způsobem přistupujeme k takovým jedincům. Společnost je jen tak spravedlivá, jak se umí vypořádat se svými viníky. Trest smrti není skutečně tím základním nástrojem a rozhodně není nástrojem, který by měl primárně přinášet nějakou prevenci, nějaký strach těch budoucích pachatelů před spácháním toho činu. Trest smrti by měl být obecným, morálním a sociálním principem. Mělo by se s ním nakládat velmi, velmi opatrně, jenom ve velmi specifických případech. Jako s celou řadou dalších omezení, které bychom měli do jisté míry do našeho práva, nebo evropského práva zavést.

Martin VESELOVSKÝ: Tedy návrat k trestu smrti? Ve výjimečných případech.

Andrej DRBOHLAV: Ve výjimečných případech. V případech sériových a masových vrahů bych byl pro zavedení trestu smrti. Skutečně ano.

Martin VESELOVSKÝ: Pane Drbohlave, děkuju pěkně za rozhovor.

Andrej DRBOHLAV: Já vám děkuji pěkně za pozvání.

Martin VESELOVSKÝ: Na shledanou.

Andrej DRBOHLAV: Na shledanou.

 
Následující videa