Daniela Drtinová: Ministr obrany za hnutí ANO Martin Stropnický je hostem DVTV. Dobrý den, pane ministře.

Martin Stropnický: Dobrý den.

Daniela Drtinová: Už třetí balík e-mailů z prolomené pošty premiéra zveřejnili ultrapravicoví hackeři. Vláda to popírá, ale oni tvrdí, že mají k dispozici proti všem pravidlům i tajný materiál, který měl být v mailovém účtu premiéra. Je to problém?

Martin Stropnický: No, já bych to jako neříkal, čí, jo, ale obecně to problém je a myslím si, že to souvisí s tím, že u nás není bůhvíjaká tradice, nebo řekněme, kultura zacházení s těmito materiály. Mám pocit, že když by někdo…

Daniela Drtinová: A ze strany hackerů nebo koho?

Martin Stropnický: Prosím?

Daniela Drtinová: Ze strany hackerů nebo koho?

Martin Stropnický: Ne, ne, těch, kteří jimi disponují, nebo my jsme pořád v takovém…

Daniela Drtinová: Takže je to střelba tedy do vlastních řad?

Martin Stropnický: No, ale ona je to taková jakoby evoluční věc, protože my jsme, je to pořád ještě k tomu je potřeba hledat tu vazbu na tu totalitu. Já myslím, že pořád ještě jsme se z toho úplně nevzpamatovali a že se snažíme být jakoby celá ta společnost otevřená a komunikativní a nemít žádné prostě tajnosti, abych to řekl lidově a tak je to takové všechno zveřejněné, no a potom se divíme. A když jsou některá pravidla na to, abychom některé materiály skutečně uchovávali v nějakém režimu, tak se vždycky objeví někdo, kdo to zpochybňuje a říká: "To je přehnané, anebo to by se nemělo" a zase někdo jiný říká z toho mediálního světa… „já tomu rozumím, já to nekritizuju, ale konstatovat to musím". Oni si před námi jaksi schovávají nějaký, my jsme teďko dělali analytický materiál dlouhodobý koncepční pro armádu a vlastně v těch přílohách je spousta informací, které prostě nejsou jako k tomu, aby byly přetřásány, tak jsme je dali do nějakého režimu, protože není možné, aby to bylo na tom ECLAPu a prostě si o tom vyprávěli vrabci na střeše. To opravdu nejde.

Daniela Drtinová: Je to chyba premiéra?

Martin Stropnický: Já nevím, já nechci posuzovat premiéra. Já si myslím, že to je chyba právě té naší jakoby kultury nakládání s těmi materiály. Víte, já bych to docela si dovolil spojit možná tak jakoby trochu až bulvárně možná s historkou kolem limuzíny, jo, kterou Ministerstvo obrany, jak asi víte ze sdělovacích prostředků, bude pořizovat.

Daniela Drtinová: Pancéřovanou limuzínu. Někteří vám říkají, ať jezdíte v tanku, když se bojíte.

Martin Stropnický: No, ano, to jsou ti odvážní chlapci z restaurací, ale ono je to trošku jinak. Každé Ministerstvo obrany a i toto Ministerstvo obrany České republiky má takovou limuzínu, protože ji prostě musí mít pro zahraniční delegace, protože řada zahraničních hostů to přímo vyžaduje jako určitý, určitý prostě, určitou součást nějaké služby, jinak je sem nedostanete. Je to běžné.

Daniela Drtinová: Dobře, ale má to být pro vás. To se tak bojíte? Je důvod?

Martin Stropnický: Ne, ne, ne, to je právě ta spekulace, víte. To se okamžitě vyjeví, že to má být pro nějakého Stropnického, navíc vůbec nejde o Stropnického, jde, když tak o ministra obrany.

Daniela Drtinová: Vy v ní jezdit nebudete? Ministr obrany, bude v ní jezdit?

Martin Stropnický: Bude v ní jezdit v případě, že mu to ty speciální složky doporučí a bude to dělat, protože je strašně laciné dělat hrdinu, když nemáte ty informace. Když by se potom náhodou něco stalo, tak to s prominutím odskáče především ta složka, která to měla tomu ministrovi doporučit a ten ministr bude ještě vypadat jako hlupák.

Daniela Drtinová: Takže běžně, ano…

Martin Stropnický: Takže my jsme chytří generálové po válce. Když se to opatření dělá, ale to je úplně stejné jako s těmi dokumenty, ano. Když se nic neudělá, tak se říká: "Jak to, že se nic nedělá?" Ono se něco udělá, ty dokumenty se začnou víc krýt a bude se říkat: "Lalala, jak to, že se ty dokumenty schovávají?" To jako, nebuďme jako v každém případě jako takoví chytří negativní komentátoři, jo. To není na nás dva, s prominutím.

Daniela Drtinová: Vrátíme se hnedka k dokumentům, ještě jenom tedy poddotek. Běžně v té pancéřované limuzíně ministr obrany jezdit nebude?

Martin Stropnický: Samozřejmě jezdit nebude, ale…

Daniela Drtinová: Ano. Nikdo neví…

Martin Stropnický: Ale, s dovolením, Ministerstvo vnitra, které obsluhuje všechny ostatní ústavní činitele, na to má speciální složku, těmi vozidly disponuje také.

Daniela Drtinová: Nikdo neví, kolik toho hackeři ještě mají na premiéra a co přesně mají. Nemají členové vlády obavu z vydíratelnosti premiéra?

Martin Stropnický: No, já nevím. To asi někdo, kdo možná tuší víc, jaká ta korespondence může být. Rozhodně není dobré, nebo není to dobrá situace, kdy vám někdo vyhrožuje, nebo v podstatě vás vydírá tím, že tajuplně říká, co všechno nemá. Možná nemá totiž a možná má. To nikdo neví. Ale, upřímně řečeno, z toho, co bylo nějak zveřejněno, tak si nemyslím, že to je, v některých případech možná to je docela ostré jako informace, ale v řadě případů je to vlastně téměř běžná informace, nebo běžná komunikace, z které se dělá trošku víc, než to je. Já si myslím, že vážnější je skoro…

Daniela Drtinová: Premiér říká, premiér říká, že nic vážného nemají. Věříte tomu?

Martin Stropnický: Z toho, co zatím bylo uveřejněno, tak mě zaskočily dvě, tři zprávy zhruba, ale to ostatní považuju za jakousi vnitřní komunikaci v té straně.

Daniela Drtinová: Které nejvíc?

Martin Stropnický: Já znova říkám, my nemáme nějakou jasnou, nějaký jasný důkaz, že jsou skutečně věrohodné, ale třeba ta komunikace s jedním tím institutem pro veřejné mínění, tak ta, ta mi přišla opravdu…

Daniela Drtinová: Hm, se STEMem.

Martin Stropnický:… za čarou.

Daniela Drtinová: Jestli tohle neztíží komunikaci a spolupráci uvnitř koalice? To je vlastně otázka, která je podstatná.

Martin Stropnický: Já myslím, že všichni členové koalice, převládá tam, myslím, určitá odpovědnost, si jsou vědomi výhod toho, té spolupráce, výhod pro i vývoj v České republice, že prostě ten, ta určitá stabilita po těch mnoha letech různých turbulencí je skutečně prospěšná, pro ten stát prospěšná, pro jeho ekonomiku a pro nějakou atmosféru ve společnosti, jak pro občany, tak pro podnikatele a že to je hodnota, které by byla hrozná hloupost se vzdát.

Daniela Drtinová: Ještě jinak, co by v ukradených e-mailech muselo stát, aby to otřáslo vaší důvěrou v premiéra?

Martin Stropnický: To jsou ale velká "kdyby", paní redaktorko. Já nevím…

Daniela Drtinová: Ne, já se ptám na to, jestli ta uniklá komunikace nějakým způsobem stěžuje spolupráci a důvěru a vlastně komunikaci v koalici?

Martin Stropnický: Ne, v tom obecném slova smyslu je to jenom, není to úplně určitě příjemná věc a je to věc, která může vznášet různé otazníky. Já si nemyslím, že by bezprostředně, protože třeba zítra je zasedání vlády, že by to nějak to zasedání vlády ovlivnilo, to si vůbec nemyslím. Kdyby se objevily nějaké zprávy, které, řekněme, výrazným způsobem jsou konfrontační třeba vůči těm členům koalice nebo vůči hnutí ANO, abych byl konkrétní, tak to by asi problém byl, ale to už jsme v kondicionálu.

Daniela Drtinová: Pak je otázka, co by se veřejnost dozvěděla, kdyby se hackeři nabourali k vám. K vám se nenabourají?

Martin Stropnický: A myslíte ke mně osobně?

Daniela Drtinová: Hm.

Martin Stropnický: No, já se snažím už docela dlouhou dobu psát tak, aby si to mohl přečíst kdekdo s prominutím, a je to hrozně omezující, vám řeknu, není to vůbec příjemné, protože když potřebuju napsat esemesku třeba dceři k narozeninám, tak je to prostě nepříjemný, že jsem si vědomý, že si to někdo může číst a pak to je ta osobní stránka věci, kterou kolikrát možná leckdo podceňuje, ale v okamžiku, kdy ztratíte jakýkoli zlomek soukromí, tak ta daň za tu práci je docela veliká, ale potom samozřejmě jsou ty věci, na které asi narážíte, a to jsou ty věci pracovní. Tak tam samozřejmě my pracujeme na Ministerstvu obrany v nějakém režimu, s nějakým softwarem, který má být možnou zárukou nebo to, co je možné technicky, ale tak všeobecně se říká, že ti hackeři se vlámou skoro do všeho. Takže s tímhle tím je potřeba počítat, a proto já taky nejsem přítelem toho, aby všecky materiály, které jdou třeba na vládu, tak byly v tom ECLAPu a byly otevřené vlastně veškeré veřejnosti.

Daniela Drtinová: Souhlasíte s návrhem ministra vnitra Chovance na regulaci internetu? Lidovkám.cz řekl, že nastal čas omezit anonymní přístup k internetu a navrhuje povinnou registraci všech uživatelů.

Martin Stropnický: To je strašně choulostivé téma, protože to může být zneužito. Já chápu, co ho k tomu vede, je to nějaká reakce na tu současnou situaci a tomu rozumím, ale na druhé straně i ty regulační kroky se dají zneužít a ta svoboda toho veřejného prostoru samozřejmě má svá úskalí, má svá nebezpečí, ale má svou obrovskou hodnotu. O tu by asi nebylo dobré přijít.

Daniela Drtinová: Když jsme u svobody, změnil se v novém roce pohled koalice na migraci po sérii silvestrovských sexuálních útoků na ženy v Německu a dalších evropských městech a hlavně po jejich utajování úřady?

Martin Stropnický: Já si nemyslím, že se změnil, ale že se nějakým způsobem doplnil nebo vyvinul, nebo že to nějakým způsobem potvrdilo některé obavy, které my jsme třeba i ventilovali, a to jak na domácí, tak na té bruselské půdě, vůbec se z toho samozřejmě neradujeme, protože to je docela vážné. Vážné jsou ty okolnosti, vážné je to, že policie asi nekonala v Německu tak, jak měla, vážné je to, že média o tom informovala se zpožděním, včetně, pokud se nepletu, veřejnoprávní televize. Tak to je docela, to je vážný, vážný úkaz, řekl bych, ale my naštěstí, naštěstí jsme v úplně jiné situaci, ale potvrzuje to to, že ta vlna, masivní vlna jakési, jakási totální…

Daniela Drtinová: Česká republika, pardon, je v situaci, kdy dělá takovou politiku, že tou svojí nehostinností odrazuje veškeré uprchlíky od toho, aby se vůbec České republiky, byť jen očkem dotkli.

Martin Stropnický: No v České republice prostě panuje strach. A to je fakt, s tím nic nenaděláme a můžeme tady diskutovat o tom, jak byl vyvolán a čím byl krmen a z čeho pochází, ale je to fakt a my jsme na jedné straně, myslím si, jako vláda, když to trošku zjednoduším, možná peskováni některými hodně vystrašenými občany, že neděláme dost a že poklonkujeme Bruselu a v Bruselu zase máme pověst černé ovce, která nemá dostatečně otevřenou náruč. Čili já si myslím, že to možná děláme dobře.

Daniela Drtinová: Německá policie byla bezmocná. To je právě teď otázka na to, jestli to děláme, nebo neděláme dobře a jestli to budeme moci dělat dobře. Policistů bylo málo, útoky se děly v davu, vyděšené dívky se podle výpovědí držely za ruce, aby je násilníci nerozdělili a žádnou z nich neodvlekli a skutečně nikdo jim nepomohl. Přesto jsou dokonce dva případy znásilnění hlášeny, kdy se ty dívky neubránily. A moje otázka: Neukazuje se, jak jsou bezpečnostní síly v evropských městech, tak jak jsou koncipovány a stavěny, vlastně bezradné a nepřipravené na tento typ útoků - rozprostřených na různých místech?

Martin Stropnický: Hm, hm, ale já myslím, že obecně vůbec na tuhle tu situaci ta Evropa není připravena a to je ten zásadní problém, na tu migrační vlnu v nejrůznějších jejích projevech, ať to jsou prostě hrozny lidí navěšeny na nějaké ploty, nebo lidi s rodinami nebo bez rodin, to je jedno, stejně tak jako na ty další projevy. Prostě na to není ta Evropa připravena. Ty pravidla, ta pravidla existují…

Daniela Drtinová: Jste ministrem obrany…

Martin Stropnický: Prosím?

Daniela Drtinová: Jste ministrem obrany jedné z těchto evropských zemí. Vy říkáte, není na to Evropa připravena, je otázka toho…

Martin Stropnický: Ve smyslu Ministerstev vnitra, ve smyslu policie, ve smyslu toho zvládnout tu vlnu po té policejní stránce. Armáda je…

Daniela Drtinová: Ano, jste ministrem jednoho ze silových ministerstev a mluvíte vlastně obecně za Evropu. Je otázka, jestli to tedy není vlastně střelba do vlastních řad, do těch silových ministerstev, jestli na tyto bezpečnostní hrozby obecně…

Martin Stropnický: Ne, já jsem…

Daniela Drtinová: ...je připravena Evropa, včetně České republiky, která má jen to štěstí, že všechny uprchlíky zatím vypudila.

Martin Stropnický: Já si nemyslím, že to je v počtech vojáků nebo policistů ani tolik, ani v jejich vybavení…

Daniela Drtinová: V té koncepci, připravenosti, strategii?

Martin Stropnický: Ale v myšlení, protože prostě oni nevědí, jestli mohou zasáhnout, nebo nemohou zasáhnout, do jaké míry tvrdě mohou zasáhnout, jestli za to nebudou peskováni svými nadřízenými. Vždyť není žádné tajemství, že se ve Švédsku, pokud vím, nebo jsem četl, tak se vlastně považuje za nekorektní zveřejňovat nějaké násilné nebo trestné činy, které vyprovokovali, nebo způsobili právě migranti, aby se vůči nim nezvedla nějaká vlna odporu nebo dokonce třeba i násilí. To jsou všechno vlastně nepřirozené reakce. A je to jenom výsledek toho, že ta pravidla nejsou na to nastavena, to myšlení na to není nastaveno. A my se snažíme, jsme jedním z těch států, který říká: To je ale ta, právě ta kulturní bariéra, to jsou ty věci, které jsou nesmírně obtížně managovatelné nebo organizovatelné, a proto je to nebezpečné! Ne, proto, že bychom neměli silové prostředky, ale ty jsou až ta poslední, poslední verze, poslední varianta.

Daniela Drtinová: Víte, ona ta poslední verze by těm ženám, na které vlastně útočeno bylo, tak by za ty prostředky poslední záchrany byly velmi vděčné v té situaci, ve které se jim to dělo.

Martin Stropnický: Nepochybuju.

Daniela Drtinová: Šlo o útoky na ženy. Naštěstí nikdo nezemřel, byť to muselo být opravdu strašné. Ptám se na to, jestli vlády, včetně tedy silových ministerstvech, ministerstev, nemají obavu, že to byla zkrátka jen demonstrace ze strany některých přistěhovalců, třeba i řízená demonstrace poukázat na to, jak bezpečnost nefunguje, jak je nepřipravená strategicky na nejrůznější útoky, které se třeba mohou odehrávat na více místech? Jestli toto nemůže být příprava na závažnější útoky na útoky ve větším počtu, zkrátka na více místech, které bezpečnost nezvládne?

Martin Stropnický: Hm, já si to úplně nemyslím. To je docela hodně spekulativní úvaha, byť ji rozumím, ale zorganizovat takovouhle záležitost v několika velkých německých městech v počtech stovek, řekněme, nějakých agresorů, nebo nějakých skupin, ne, že by všichni členové té, těch stovek byli těmi, ale prostě vytvářejí nějaké militantní hnutí…

Daniela Drtinová: Když to nebylo tak těžké u těch sexuálních útoků?

Martin Stropnický: Prosím?

Daniela Drtinová: Taky se museli domluvit. Nebylo to těžké u těch sexuálních útoků? Odehrálo se to na více místech…

Martin Stropnický: Já bych musel přesně vědět, s prominutím, jak vypadali, jo, protože to, že obklopí třeba skupinu dívek nějaká obludná přesila mužů, tak to je organizovaná věc a proti té je třeba postupovat s co největší tvrdostí.

Daniela Drtinová: Odehrálo se to ve vlně.

Martin Stropnický: Hm, hm.

Daniela Drtinová: To znamená ve stejném čase na více místech Evropy, to znamená, že tam nějaký komunikační kanál musel proběhnout.

Martin Stropnický: Ve stejném čase, pokud mluvíme o silvestrovském večeru, tak ten…

Daniela Drtinová: Ano.

Martin Stropnický: ...stejný čas je poměrně jednoduché nastavit a v takový večer nebo v takovou noc se obecně víc samozřejmě zaplní ulice, je větší spotřeba alkoholu, je větší nějaká uvolněnost, je větší vlastně možnost, aby se to vymklo z kloubů. Pokud to byl něčí záměr, tak byl zvolen poměrně rafinovaně, ale pořád si nemyslím, že to je situace, kterou my musíme řešit naštěstí, a proto podnikáme právě některé kroky, které vlastně znemožňují, nebo do značné míry znemožní, aby taková situace vůbec vznikla.

Daniela Drtinová: No, to je pravda, způsobem, o kterém jsme mluvili. Mají podle vás…

Martin Stropnický: A je to dobře, nebo špatně? Promiňte, já vím, že otázky kladete vy, ale…

Daniela Drtinová: No, to je otázka.

Martin Stropnický: ...mám pocit, jako kdybyste trošku v podtextu říkala, že to je špatně. Já si nemyslím, že to je špatně.

Daniela Drtinová: Samozřejmě jsou zřejmě případy, kdy mezinárodní právo a humanitární kontext je takový, že není asi úplně dobré odrazovat i ty, kteří skutečně prchají před válkou, to znamená, rozdělovat, rozlišovat mezi uprchlíky, mezi těmi, kteří…

Martin Stropnický: Určitě.

Daniela Drtinová: ...potřebují, mezi imigranty, kteří jdou třeba za ekonomickými záležitostmi, to jistě v tomto bych asi se nějakým způsobem přikláněla k těm, kteří říkají, že Česká republika v rámci své politiky není úplně vstřícná vůči těm, kteří ji potřebují, ale opravdu nejsem tu od toho, abych to nějakým způsobem komentovala.

Martin Stropnický: No, ale museli bysme být konkrétní, museli, já jsem byl na těch hranicích Slovinska a Rakouska, já jsem byl na těch hranicích maďarských a já jsem zahlédl a mluvil jsem s našimi vojáky, kteří jako prošli lecčím, včetně Afghánistánu a ti měli docela zlost, protože viděli to obrovské procento těch lidí, u kterých teda opravdu nešlo o nějaký úprk před válečným konfliktem, nebo o nějakou snahu získat azyl a pracovat a prostě se někde asimilovat, přizpůsobit, respektovat tu hostitelskou zemi a přijmout teda ten statut. Tam šlo o úplně jiný typ lidí, bohužel.

Daniela Drtinová: Jednoduchá otázka: Mají podle vás evropské země bezpečnost pod kontrolou? Naznačil jste, že ne.

Martin Stropnický: Evropské země?

Daniela Drtinová: Hm, myslím země Evropské unie, pardon…

Martin Stropnický: Těžko, těžko generalizovat, každá je na tom jinak. Ten rozsah záleží na tom, proti jakému druhu hrozby, jaká je tam taky vůle té politické reprezentace sáhnout k nějakým ostřejším, ostřejším formám zákroků a jak vidíme, tak i Německo se asi bude muset, si bude muset říct, že v takovýchhle případech je potřeba tu korektnost asi odložit. Já si myslím, že v České republice by se postupovalo jinak.

Daniela Drtinová: Tvrději?

Martin Stropnický: Hm.

Daniela Drtinová: Česká armáda je ale podfinancovaná. Samozřejmě jedna věc je Ministerstvo vnitra, které má na starosti vnitřní otázky, ale když se bavíme s vámi jako s představitelem nejvyšším resortu obrany, tak česká armáda je podfinancovaná. Chybí vojáci, technika je zastaralá. Při posledním výjezdu to viděl a uznal i ministr financí Andrej Babiš. Bude se toto měnit s ohledem právě na změnu rizik a na jejich zvyšující se potenciál?

Martin Stropnický: Určitě, ono se to už výrazně mění.

Daniela Drtinová: Máte příslib od ministra financí?

Martin Stropnický: No, ne, já mám příslib, já mám realitu, protože rozpočet pro rok 16 je téměř o 10 % vyšší než na rok 15…

Daniela Drtinová: A bude to stačit?

Martin Stropnický: Bude to stačit, protože zhruba to znamená něco kolem 4 miliard a ono účelně ty peníze proinvestovat transparentně a účelně samozřejmě trvá nějaký čas. Ta transparentnost prostě stojí měsíce a měsíce nejrůznějších procesů a návaznosti těch jednotlivých kroků. Takže abychom to, abychom to mohli hájit a aby to bylo vybráno skutečně podle toho, co armáda potřebuje a ne, co si někdo vyfantazíroval ve své mysli, tak to prostě nějaký čas zabírá a pro nás je důležité, že my máme nějakou dlouhodobější perspektivu. My máme jaksi závazný finanční výhled i na roky 17 a 18, takže my můžeme plánovat. My máme konečně, nebo armáda má konečně koncepci vývoje, kterou přijala vláda před Vánocemi, takže my víme, co, kdy, v jakém množství a v jakých specifikacích naše armáda potřebuje. Čili, já netvrdím, že jsme takříkajíc lidově "za vodou", ale prostě ta změna je totální a to vnímání, a to musím říct, všech ústavních činitelů potřeby modernizace a investic do armády, ta je konsensuální.

Daniela Drtinová: A z hlediska kolektivní obrany, je problém to, že menší evropské země rezignovaly určitý čas na sebeobranu, na schopné armády právě kvůli iluzi bezpečnosti? Vždyť Pobaltí nemá ani vlastní vzdušnou obranu.

Martin Stropnický: No, tak je dost těžké, aby ekonomika nebo země, která má 2 miliony obyvatel, 2,5 milionu obyvatel, si pořizovala takhle nákladnou složku své obrany a tam…

Daniela Drtinová: A méně nákladné složky z hlediska té rezignace?

Martin Stropnický: Ne, tak tam samozřejmě ale oni jsou velmi aktivní, oni jsou aktivní i v misích, oni jsou navíc vstřícní, i vděční, jestli mohu použít tohle to slovo, když my třeba hlídáme jejich vzdušný prostor, je to naše alianční povinnost, je to, je to naprosto v pořádku a oni by skutečně nemohli v tomhle tom smyslu se postavit na svoje vlastní nohy. Já myslím, že to je strašně velký rozdíl i samozřejmě ve velikosti těch zemí, ale jedna věc je společná, a to je určitá mentalita. A ta v Evropě prostě zakrněla. Evropa si příliš zvykla na ten klid a mír a tu pohodu, jak se u nás často říká a teď najednou, si myslím, že čím rychleji si uvědomí, že to tak není a čím rychleji i voliči s prominutím si uvědomí, že jejich političtí zástupci nemusí s touhle tou, s tímhle tím nákladem počítat, tak je šance, že ta Evropa se v tomhle tom jako uschopní. Jsou samozřejmě ty velké armády, jako francouzská, britská nebo německá, ale ono to neplatí ani tolik o tom čísle, jako o té mentalitě. Ten stát si řekne: Ano, já musím prostě tyhle ty peníze utratit, protože to je nakonec v důsledku moje prvořadá povinnost mě jako státu se o tu bezpečnost postarat a není to automatismus. Do teďka dlouho byl.

Daniela Drtinová: Premiér Sobotka tvrdí, že zásadní je obrana vnější hranice, slovenský premiér Fico vyzývá k okamžitému schválení evropské pohraniční a pobřežní stráže. Jak přesně tedy Česko pomůže zemím, které vnější hranici Evropské unie tvoří?

Martin Stropnický: No, ta debata trvá na můj vkus dlouho. Zaplaťpánbůh, že teď už se o té, o té hraniční spolupráci mluví nějak konkrétněji, ale to samozřejmě spolu nese docela i dost choulostivých právních otázek, jako komu, jakému velení budou podléhat ti, či tito jiní policisté na tom kterém území, ale o těch…

Daniela Drtinová: Debatovat se dá až do umoření. Co udělá Česká republika pro ten konkrétní vklad?

Martin Stropnický: No, Česká republika udělala sice, řekněme, početně nevelké, ale ve smyslu rychlosti reakce a jakési vstřícnosti velice rychlé gesto, řekněme, vůči Maďarsku i Slovinsku a neptala se na to v Bruselu. Prostě to cítila jako svoji povinnost a cítila jako svoji spoluzodpovědnost za ten východní úsek té schengenské hranice, pokud pomineme dosti nespolehlivé Řecko, že jo, tak proto jsme byli v Maďarsku, proto jsme ve Slovinsku. Takže my určitě jsme na to připraveni tomu, toho být aktivní součástí, ale řeknu vám znova, že pokud by měla zjara následovat nějaká další vlna, tak se asi budeme schopni poměrně rychle dohodnout se Slovinci nebo s Maďary, nebo s kým to bude potřeba a...

Daniela Drtinová: Na vyslání vojáků?

Martin Stropnický: Neříkám nutně vojáků ve smyslu ozbrojených sil, ale v prvé řadě policistů, protože to je věc policistů, opakuji znova, ale vojáků ve smyslu třeba nějaké ženijní podpory nebo nějaké zdravotní jednotky, kterou máme mimochodem teďko ve Slovinsku.

Daniela Drtinová: A rýsuje se něco konkrétního z hlediska těch podkladů?

Martin Stropnický: Ne, to bude reakce na současnou, na tu kterou aktuální situaci. Ale já věřím, že…

Daniela Drtinová: Po jednání s Makedonií?

Martin Stropnický: No, jednání s Makedonií, tam se bude vysílat takový, policejní jednotka naše česká, o vojenské se zatím ještě neuvažuje nějak konkrétněji, já to nevylučuju, když to bude potřeba. Je to nesmírně choulostivá a příznačná situace svým způsobem, protože si představte, že to, ta malá Makedonie je docela opuštěná, nechaná prostě tomu a my ji jakoby bráníme, nebo my ji pomáháme, nebo měli bychom, proti proudu migrantů, kteří přicházejí z členské země Evropské unie, která dostává docela solidní peníze na to, aby tomu zabránila. A my ještě předtím, teda jako Evropská unie, zaplatíme Turecku, aby do toho Řecka, které je členské, těch lidí tolik nepouštělo. Takže vidíte, že je v tom spousta nepřirozeností a že ta Evropa prostě hledá ten model, jo. Já bych byl rád, kdyby ho hledala trošku rychleji.

Daniela Drtinová: Co kontroly uvnitř hranic? Jejich zavření? Stejně probíhají, když jedete do Drážďan, potkáte se s kontrolou uvnitř hranice nebo uvnitř hranic, jestli to není další pokrytectví a jestli není stát, který neumí ochránit své hranice, odkázán, nebo determinován pro svůj zánik?

Martin Stropnický: Nemyslím si, že by zánik. Tak lidé si zvyknou samozřejmě velmi rychle na nějaké svobody a na nějaký komfort cestování. Já jsem přesvědčený, že spousta i těch lidí, kteří mají u nás ty velké obavy, tak na druhou stranu by byli jako hlučně proti, kdyby měli 3 hodiny čekat na hranicích třeba, až pojedou v létě do Chorvatska na dovolenou. Ale ono, buď to máte tak, nebo tak. Buď máte… ta cena za tu bezpečnost určitá je, a to bude určitý jako nepohodlí. To si myslím, že tomu se asi do budoucna úplně vyhnout nelze. Na druhou stranu, ta hodnota toho schengenského prostoru je tak velká, a nejenom v tom turistickém pohodlí, ale především v tom, v té ekonomické výhodnosti, že bychom měli udělat všechno pro to, abychom tohle to zachovali. Proto my se snažíme tu schengenskou hranici chránit, tu vnější.

Daniela Drtinová: Pane ministře, obecnější otázka. Necítíte vy sám někdy rozpor mezi tím, co říkáte a co si skutečně myslíte? Nemyslím vás osobně, ale myslím politici, úředníci, novináři. Pravda se musí neustále vyvažovat, všechno se musí vyvažovat, musíte dávat argumenty pro a proti, pravda se relativizuje, teď jsme viděli, že se i zatajuje. To vytváří v lidech, v mnoha lidech buď zmatek, anebo hůře naštvání. Nemáte ten pocit, že se rozevírají příliš nůžky vlastně mezi úřady, mezi lidmi v nebývalé míře, což teď právě ukazuje případ Německa nebo Švédska?

Martin Stropnický: Nemyslím si to. Tam, ono je to složitější. Ono je strašně snadné někoho jakoby rychle odsoudit z čisté vody, jako třeba Švédy, že to dělají naivně nebo tak. Oni to dělají…

Daniela Drtinová: Dva roky zatajovali informace o sexuálních útocích na nezletilé. Nejmladším obětem bylo třeba 11 let.

Martin Stropnický: To samozřejmě je obtížně hájitelné a jako v našem myšlení nebo v naší nějaké jakoby kultuře hierarchie hodnot je to nepředstavitelné. Já myslím, že to je určitá degenerace nějakého extrémního pojetí vstřícnosti, nějaké empatie vůči těm jakoby, kteří přicházejí z toho chudého světa a potřebují pomoc. Je to určitá degenerace toho pohledu. A k tomu si ale, myslím, že u nás nedojde, že my jsme v tomhle tom, ale to je asi dobře, no, takoví pragmatičtí a že dokážeme si ty věci včas nějakým způsobem hierarchizovat a rozpoznat, co je důležité a co ne.

Daniela Drtinová: Spojené státy americké tvrdí, že ISIS ztrácí půdu pod nohama. Je to pravda? Nepřemístila se ta půda jen na území Evropy?

Martin Stropnický: Myslíte přímo na území třeba Sýrie nebo v té oblasti Blízkého východu, že ztrácí půdu pod nohama?

Daniela Drtinová: Ano, tam, že ztrácí půdu pod nohama po útocích spojenců a Ruska, ale otázka je, jestli se ta půda nepřemístila do Evropy?

Martin Stropnický: Jasně. Já teda nemám žádné průkazné a výrazné informace o tom, že by nějak extrémně ztrácel, bohužel, půdu pod nohama, že ty pozice udržuje s krajním vypětím. A že se o něco zmenšilo to teritorium, na kterém dominuje, to pravda je. Do jaké míry se to přesunulo do Evropy, víte, já si myslím, že je trošku s prominutím jedno, jestli mezi těmi migranty je 10 nějakých "ISILských" teroristů nebo 20. V situaci, kdy je několik milionů samozřejmě těch, na francouzském území nebo na tureckém území migrantů v nejrůznějších vlnách z minula a ve druhé, třetí generaci, z nichž značná část se neztotožnila s tím prostředím, ani lidsky, ani pracovně, ani hodnotově, tak bohužel, je skoro jedno, jestli přicházejí teď, anebo jestli chystají něco, nějaké spící buňky v těch jednotlivých státech. Proto je to nebezpečné.

Daniela Drtinová: Co Ukrajina? Vedle tohoto tématu, zdá se, že je pasé. Vždyť vloni přibylo po iDNESu taky, právě o tom jsme mluvili, ruských letů nad Pobaltím. Letadla NATO musela startovat proti ruským stíhačkám 160krát. A to téma této oblasti je teď na vedlejší koleji?

Martin Stropnický: No, my jsme jedni z těch, teď mluvím za Ministerstvo obrany, a myslím, že vláda je v tomhle tom i jednotná také, kteří upozorňujeme příležitostně, teďka, když tady byla včera paní Mogherini například, tak jsem o tom také mluvil, ale ona sama to téma začla, že je potřeba na to nezapomenout, že ten konflikt existuje, to přinejmenším, že vlastně došlo k tomu, co se někteří domnívali, že nastane, to znamená, jakési zmražení toho konfliktu. Já dostávám ale obden zprávy, kde se mluví o ztrátách, které třeba už nejsou dvojmístné v číslech, ale pořád to jsou ztráty na životech a ta čísla se opakují, ten stav je setrvalý. Mluvit o nějakém zklidnění nebo jako náznaku řešení je dost, dost obtížné nebo příliš velký optimismus. Teď mají být nějaká jednání znova o Minsku 2, ale tam se ta pravidla evidentně nedodržují a rozhodně ta situace není dobrá, není vyřešená, nesmí se na ni zapomenout.

Daniela Drtinová: Ministr obrany…

Martin Stropnický: A promiňte ještě…

Daniela Drtinová: Ano.

Martin Stropnický: Nesmí se vyměnit jakási aktivita Ruska na půdě třeba Sýrie za nějaké ústupky vůči Ukrajině. To si myslím, že by byl strašně špatný krok.

Daniela Drtinová: Ministr obrany Martin Stropnický. Děkuji vám za rozhovor pro DVTV.

Martin Stropnický: Za málo.

Daniela Drtinová: Na shledanou.

Martin Stropnický: Na shledanou.