Rozhovor s producentkou Kamilou Zlatuškovou

Martin VESELOVSKÝ: Česká televize neprodlouží producentskou smlouvu Kamile Zlatuškové. Tato zdánlivě běžná informace spustila vlnu reakcí na sociálních sítích, solidárních vyjádření, žádostí, aby to Česká televize nedělala a na podporu toho, aby producentka zůstala ve veřejnoprávní televizi vznikl dokonce umělecko-studentský otevřený dopis. Kreativní producentka Kamila Zlatušková. Dobrý den.

Kamila ZLATUŠKOVÁ: Dobrý den.

Martin VESELOVSKÝ: Necítíte se v té pozici tak, jak jsem ji popsal, trochu trapně?

Kamila ZLATUŠKOVÁ: Připadám si trochu jako maskot, musím říct, protože, protože rozhodně nejsem jediná producentka, která by v České televizi dělala věci, který mají smysl. Ta podpora mě mimořádně těší, vážím si jí, vážím si lidí, který ten dopis podepsali, a kteří mně poslali ať už veřejně nebo osobně svoje vyjádření, ale je to samozřejmě takový, že se jako červenám, protože si myslím, že je to trošku, je to trošku jako, jak to říct, možná až přehnané. Myslím, že, myslím, že je taky důležité říct, že pokud nějaké zásluhy v poli té televizní tvorby tam třeba někdo zaznamenal, tak ty se teda rozhodně týkají celé té tvůrčí skupiny. Já jsem spíš, právě jak říkám, v roli toho, v roli toho maskota, v roli toho člověka, který to zaštiťuje.

Martin VESELOVSKÝ: Ale nevypadá to, že byste se cítila úplně komfortně v roli toho maskota?

Kamila ZLATUŠKOVÁ: Já se samozřejmě necítím komfortně v té životní situaci, ve který se nacházím, protože to samozřejmě není jako nikdy příjemný se dozvědět, že práci, který jste věnoval jako čtyři roky jako velmi intenzivní energie, můj muž je navíc na rodičovský, mám dvě malý děti, rok a dva roky, tak, tak, tak samozřejmě ta situace je diskomfortní hodně. Na druhou stranu je to slyšet to, že už se se mnou, už se se mnou jako kdyby v roli producentky nepočítá, bylo trošku, trošku úlevný, protože pro mě byly nejvíc depresivní těch několik pár měsíců, kdy jsem vlastně cítila, že to nějak nefunguje ten vztah jako oboustranně.

Martin VESELOVSKÝ: To mě, to mě kromě jiného na tom zajímá. Ještě mě taky zajímá, jestli, a teď já cituju z těch materiálů a zejména z toho dopisu, který byl zveřejněn, "...jestli vaším odchodem bude nějakým způsobem ohrožena, řekněme, publicistická, nebo, ano, publicistická a dokumentární forma, tvorba v České televizi."

Kamila ZLATUŠKOVÁ: Já jsem dělala i hrané věci, já jsem spíš dělala ty věci hraniční a snažila jsem se ty věci dělat trochu možná i často jinak, než byla ta programová poptávka klasická.

Martin VESELOVSKÝ: To se stačí podívat na věci, které jste dělala a je zjevné, že to tak, že to tak asi bude, tak mě zajímá, jestli s vaším odchodem prostě něco stojí a padá?

Kamila ZLATUŠKOVÁ: Nemyslím si, ne, ne, nemyslím si, že, znova říkám, jako ať už použijeme slovo maskot nebo pro některý lidi, dejme tomu, trošku vznešenější slovo symbol určité části tvorby, tak možná takhle fungovat můžu, ale je tam ještě jako celá řada producentů, kteří tu tvorbu zatím ještě dělají. To, že ten producentský systém není v tuto chvíli jako funkční a je víc, je víc takový jako namalovaný, je věc druhá.

Martin VESELOVSKÝ: A proč není funkční?

Kamila ZLATUŠKOVÁ: Není funkční z několika důvodů. Jeden z nich je, že jako producent vlastně nemáte zázemí a nemáte vlastně jako kdyby možnosti skutečně, jako kdyby ovlivňovat přímo věci, za kterými si stojíte. Ten rozdíl oproti tomu systému, a to by vám asi nejlíp řekl například kolega Čestmír, bývalý kolega, Čestmír Kopecký, oproti těm devadesátým letům je, že ty tvůrčí skupiny disponovaly svým rozpočtem a ta zodpovědnost tam opravdu jako byla komplexní a ty skupiny si konkurovaly. Teďka je ten systém víc centralizovaný a zprvu vlastně ta atmosféra byla velmi jako příjemná, všechno, se dá říct, že jako fungovalo, bylo to takové jako nadšené ze všech stran a ta atmosféra tak nějak z obou dvou stran začala být jako velmi, velmi opatrná. A to, že se vlastně ty náměty centralizují, prochází nějakými uzávěrkami, vy už jako producent samozřejmě můžete nabízet, ale v zásadě už jsem měla poslední dobou pocit, že spíš je to nabíhání si hlavou proti zdi poměrně opakovaný, což, což bylo pro mě trochu frustrující. A je samozřejmě možné, že jsem prostě podávala náměty, které opravdu jako byly úplně mimo, to vůbec nevylučuju.

Martin VESELOVSKÝ: To já, to já daleko méně můžu zhodnotit. Tak já jsem v podstatě jenom viděl, protože jedním z vašich nadřízených je ředitel vývoje pořadu a programových formátů České televize Jan Maxa.

Kamila ZLATUŠKOVÁ: To je můj hlavní nadřízený, ano.

Martin VESELOVSKÝ: Tak, a on na Facebooku kromě jiného, v tom se, ani ne strhla, ale prostě tam běžela nějaká debata o tom vašem jaksi odchodu, a on tam psal: "Kamila je skvělá holka, výborná dokumentaristka, má velké ambice a skvělý networking. Ale každý děláme chyby a na producentském postu v České televizi, v systému, který řídím, se za chyby platí. O těch chybách a jiných souvislostech se tady rozepisovat nebudu, protože věřím, že to Kamila dotáhne daleko a ze srdce jí to přeju." Mně v tom vlastně není úplně jasné, a vy jste to teď jenom nakousla tím, že tam bylo několik měsíců, kdy vlastně jste se už necítila úplně komfortně, tak co se dělo, co nefungovalo?

Kamila ZLATUŠKOVÁ: To je pro mě teda taky otázka. Abych řekla úplně přesně, jak bylo to zhodnoceno, takže spolupráce nefunguje, neumím komunikovat témata dovnitř, aby jim Česká televize rozuměla, a poslední bylo, že měli už během podzimu nebo Honza Maxa, že měl, že měl jako pocit, že té zodpovědnosti producentské je na mě příliš. Já jsem odvětila, že je to pro mě nesrozumitelné odůvodnění. Ty konkrétní chyby prostě si myslím, že jsem nedělala, vzhledem k tomu, že mám za sebou nejúspěšnější asi producentský půlrok odvysílané, oceňované filmy a dokonce se mi zadařilo poprvé udělat něco, na co se i možná koukalo víc než jenom to artové publikum.

Martin VESELOVSKÝ: Dobře, tak jak si to, jak si to pro sebe vykládáte?

Kamila ZLATUŠKOVÁ: Pro sebe si to vykládám, že, pozor, jako já to vykládám tak, že na to měli právo, to jako je bez debaty...

Martin VESELOVSKÝ: Já nic takového nezpochybňuju. Tak je to vztah zaměstnavatele a zaměstnance, takže...

Kamila ZLATUŠKOVÁ: Ano, ano, ano, to já pozor, já se v tom taky necítím jako oběť, jo, jako to, že jsem nedostala ty relevantní důvody, je věc druhá, ale prostě občas, občas ty vztahy asi nemusí takhle jako fungovat. A já teda bych, my jsme se rozešli v dobrém, jo, to, že se mi Honza Maxa omluvil, že se nechal strhnout na tom Facebooku, a že tam psal i něco o osobních důvodech, to jsou, to jsou všechny věci, který s tím vůbec jako nemají co do činění, a on se asi nechal trochu strhnout.

Martin VESELOVSKÝ: Jenom pardon, tak nebylo to prostě osobní?

Kamila ZLATUŠKOVÁ: Ne, ne, přísahám, že jako v tomto, pokud tam on myslel osobní věci, tak to, že mám ty dvě malé děti, a že jako cítil, že tím mi možná uleví...

Martin VESELOVSKÝ: Jakože nestačíte na práci jako?

Kamila ZLATUŠKOVÁ: Že mi tím možná uleví, a že se budu moct věnovat víc rodině. Což je pravda, že jsem říkala, že bych si vzala tři týdny dovolenou, abych byla víc s dětmi, že jsem trochu unavená z toho, jak mě neustále neschvalují projekty.

Martin VESELOVSKÝ: Máte pro sebe nějaký výklad toho, proč vám neschvalovali projekty?

Kamila ZLATUŠKOVÁ: Tam momentálně funguje vlastně systém uzávěrek, to znamená, že věci, které nějakým způsobem vybočují a mají se napasovat na nějaký počet jako kdyby vysílacích oken, tak prostě už jenom jako kdyby těmi základními koly neprocházejí.

Martin VESELOVSKÝ: Jenom, pardon, to znamená, že vy jste nabízela do toho systému věci, o kterých jste předem věděla, že do toho systému prostě úplně nebudou pasovat z mnoha různých důvodů?

Kamila ZLATUŠKOVÁ: Tušila jsem, tušila jsem. Samozřejmě spousta věcí jako řešíme právě s vývojovým ředitelem, si řekneme možná na tento formát je příliš brzy, na některý formát zase už je například pozdě, ale v zásadě je to znova tak, že, a myslím, že jako by takhle se vyjádřili, kdyby mohli, i více mých kolegů, že jako možnost prosazovat opravdu jako ty zásadní věci se tím, se prostě kompletně nastavením toho systému trochu ořezávají, ale já jsem pořád samozřejmě využívala, využívala tý pravomoci jako kreativní producentky v tom, že já pořád, ačkoliv to neprojde ničím, tak já pořád můžu to předložit programové radě, ale, ale v zásadě to stejně ani tak nedopadalo.

Martin VESELOVSKÝ: Jenom, chápu to správně, že ty čtyři roky jste pracovala jako kreativní producentka?

Kamila ZLATUŠKOVÁ: Ano, ano, byly to čtyři roky teďka.

Martin VESELOVSKÝ: Tak vy jste celou dobu šla, nebo dělala ty věci navzdory tomu systému?

Kamila ZLATUŠKOVÁ: Ne, ne, ne, já si myslím, že ten systém jako ve chvíli, kdy byl trošku, byl paradoxně podobně nastaven, ale to tuhnutí a ta nervozita tu pociťuju tak jako třeba poslední, poslední rok, ale je to samozřejmě tím, jak útoky na Českou televizi z mnoha stran, například i ze strany, já nevím, přímo pana prezidenta, jako sílí a dlužno říct, a vy to znáte asi líp než já, že to zpravodajství je tam v té první linii. My jsme vlastně tím, jak vyvíjíme ty věci poměrně dlouho, tak často ani nemáme možnost reagovat na ty věci okamžitě. Ale týká se to třeba právě toho, když jsem přišla s formátem Blaník, kterej jsem, když jsem ho viděla úplně, úplně nultý díl na YouTube o lánské schůzce a přišlo mi to fantastický, domluvili jsme se dokonce i se Streamem, že bychom udělali první internetovou veřejnoprávní koprodukci, aby vlastně, protože ta cílovka, tu mladý publikum to je vlastně, oč mi jde.

Martin VESELOVSKÝ: Proč to nedopadlo?

Kamila ZLATUŠKOVÁ: No, nedopadlo to, že se to prostě úplně jednoduše nelíbilo kolegiu vlastně jako kdyby schvalovatelů. Ten díl se pustil, nikdo se nesmál, a tak to si myslím, že, že prostě se jako stává.

Martin VESELOVSKÝ: A teď, jasně to se stává, ale teď jenom čistě teoreticky. Vzhledem k tomu, jak kancelář Blaník teď vypadá, jak je, jak prostě je vysílána nebo publikována na Streamu, tak mohlo by to takhle fungovat na České televizi?

Kamila ZLATUŠKOVÁ: My jsme to měli vymyšlené a dokonce to tak vlastně mělo být, že by s Lukášem Záhořem právě ze Streamu jsme řešili, a s našimi techniky z iVysílání, a to, že jsou tam vulgarity, to, že bychom vlastně potřebovali vysílat například po 168 ideálně, tak že by se Blaník vysílal vypípaný s těmi vulgaritami a hnedka následně potom byla jako exkluzivní premiéra na České televizi a následně exkluzivní premiéra na Streamu.

Martin VESELOVSKÝ: A ta by nebyla vypípaná?

Kamila ZLATUŠKOVÁ: Ta by samozřejmě nebyla vypípaná, lidé by měli důvod shledávat obě dvě verze. Ale samozřejmě tak bavíme se o tom, že s tou cenzurou pracujeme kreativně, že to jsou jako věci, který, ze kterých si můžeme dělat vlastně jako srandu, takže jsme se bavili o tom, že bychom jeden díl Blaníku pustili celý vypípaný...

Martin VESELOVSKÝ: Jasně.

Kamila ZLATUŠKOVÁ: A takové ty věci, které už jsou jako, přiznám, hodně divoké, ale posunovat ty hranice možnosti, co je v televizi možné v rámci platný legislativy, to je to, co mě baví.

Martin VESELOVSKÝ: No a teď je otázka, jestli to baví Českou televizi?

Kamila ZLATUŠKOVÁ: Já myslím, že jako instituci by ji to bavit mělo, protože když to baví...

Martin VESELOVSKÝ: Ale ta otázka je, jestli ji to baví.

Kamila ZLATUŠKOVÁ: Tak teď ji to evidentně bavit přestalo, to je jako jedna věc. Druhá věc je, že se stále volá po aktuální satiře, že se volá po věcech, který jako reflektujou ostře, a dejme tomu, teda to už je takové klišé, a nekorektně si ty, ty skutečnosti. Myslím si, že Blaník by České televizi určitě slušel.

Martin VESELOVSKÝ: Jak se to, co mi vysvětlujete a popravdě řečeno, i přesto, že jsem pracoval v České televizi, já jsem pracoval ve zpravodajství, já jsem prostě do kreativních, producentských center neviděl a tu jaksi, zblízka to neznám. Tak to, co se mi snažíte popsat a vysvětlit, tak jak to máte pro sebe vysvětleno? Vy jste teď říkala, že Česká televize jak kdyby ztratila chuť jaksi zkoušet, kam může v rámci prostě těch mantinelů, které má nastaveny.

Kamila ZLATUŠKOVÁ: Se mnou, se mnou, se mnou, já si myslím, že naopak teď, jestli jste zahlédl v neděli Modré stíny, je pro mě přesně, přesně, jako kdyby ukázka toho, co ta Česká televize má dělat.

Martin VESELOVSKÝ: Česká televize to vysílá, to znamená, že to evidentně dělá.

Kamila ZLATUŠKOVÁ: Ano, ano, ano, ano, to je skvělé...

Martin VESELOVSKÝ: I přesto, že z toho někteří recenzenti lezou po zdi a říkají, že tomu téměř nerozumí.

Kamila ZLATUŠKOVÁ: Já jsem zatím četla nadšené, nadšené recenze, slyšela jsem zase jako kdyby reakce z jiné strany, že, že právě je to vnímáno jako chyba, ale to je jako skvělý. A právě proto na tu vaši úvodní otázku, jestli se necítím trapně, ano, samozřejmě, jsou právě, jsou právě ty, dlužno říct, že já jsem to jako celé nespustila, ale že právě jsou tady stále producenti, kteří jako v různých, v různých, ať už je to publicistika, dokument, nebo hraná tvorba se snaží jako kdyby ty hranice posouvat a že si myslím, že by to zastání od té instituce měli prostě mít, měli prostě mít větší.

Martin VESELOVSKÝ: A umožňuje to prostředí, to kreativní prostředí, v České televizi být v té oblasti, ve které pracujete ještě stále, být, být odvážný?

Kamila ZLATUŠKOVÁ: Vy tam musíte řešit dvě věci a jedna je vztah jako kdyby k tomu vedení, které, se kterým teda asi máte být na jedné lodi a rozumět si v tom, co jako vzájemně chcete a jaké vize teda chcete naplňovat. Druhá věc je potom to publikum, které z větší části, bohužel, velmi často volá po průměrných a jako čistě zábavných, zábavových věcech. Já myslím, že v tý Český televizi, že je to jako do všech slovo toho významu naše televize a že tam jako kdyby prostor těch různých perspektiv je víc. To znamená, já vůbec nezpochybňuju asi prostě klasickou, klasickou "normální" prostě diváckou záležitost typu pondělních detektivek, a zároveň si ale myslím, že, že já možná teda, jako kdyby, když už, tak zosobňuju nebo zastupuju jakýsi proud diváků, kteří třeba v jiných ohledech se v tom běžným vysílání třeba nenašli.

Martin VESELOVSKÝ: Já se přiznám, že z případných hodně "karambolů", které šly za nějakým vysíláním, nad kterým jste jako kreativní producentka dohlížela, tak si vlastně pamatuju jenom tu Tečku páteční noci se Samirem Hauserem, kdy docházelo k nějakému prostě předvádění šňupání z bible a tak dále. Tak jakou to mělo reakci vevnitř v České televizi?

Kamila ZLATUŠKOVÁ: To mělo silnou reakci v tom, že samozřejmě se dělo něco v absolutně jako kdyby, já jsem teda říkala, že, že to bude velmi jako divoké a náročné vysílání...

Martin VESELOVSKÝ: Na druhou stranu bylo to živé vysílání.

Kamila ZLATUŠKOVÁ: Bylo to živé vysílání. Dlužno říct, že ani Rada ČT, ani rada, velká rada neshledaly to vysílání závadné. Etický panel mně vytkl několik skutečností, které v tom pořadu by neměly být, byla jsem za to nějak sankcionalizována, to jako kdyby proběhlo. A zároveň, zároveň tehdy právě zrovna zmiňovaný Honza Maxa se mě jako mimořádně zastal. Myslím, že on byl právě jako kdyby ten důvod, proč jsem tehdy nedostala výpověď, nehledě na to, že se zvedla teda jako velká vlna nějaké divácké podpory, ale opravdu jako lidí, kteří tu televizi v podstatě už trošku programově vyškrtli jako ze života a pořád se bavíme vlastně o teda poskytování té veřejné služby jako více, více skupinám, nejen, nejen té mainstreamové.

Martin VESELOVSKÝ: To určitě, to proč jsem se na vás na začátku ptal na to, jak se cítíte teď v té pozici, tak jak jsem ji popsal, tak vlastně bylo pro to, jestli čirou náhodou tahle, tahle vlna té podpory prostě, a já vím, že není sepsána petice, že to je otevřený dopis, ale popravdě řečeno, k tomu, vzhledem k tomu, kdo je podepsaný pod tím, tak to je, jak kdyby to byla prostě pomalu petice. Tak jestli to prostě není na škodu třeba samotné České televizi a vůbec vašeho účinkování v té televizi, protože se to staví velice černobíle a vy to, co mi tady teď popisujete, tak to vůbec není černobílý obraz té věci.

Kamila ZLATUŠKOVÁ: Ono, já myslím, že i ta moje tvorba je postavena na tom, že ty věci zdaleka nejsou černobílé a já odmítám být hromosvod lidí, kteří Českou televizi jako instituci chtějí sestřelovat, to je jako jedna věc. To, že si tam třeba nerozumím s konkrétními manažery, je věc druhá a nemělo by to samozřejmě poškozovat jako kdyby Českou televizi jako celek, ale Česká televize, je proboha velká, silná a měla by být sebevědomá instituce, kterou prostě takovéhle věci nejenže jako nevyhodí z rytmu, ale naopak ji můžou jako posílit, jako nějaký jako zase jako poučení, jak prostě postupovat dál. To, že tam zůstávají pořád ti neuvěřitelně jako šikovní lidi, ať už z mojí tvůrčí skupiny, kteří dělali fakticky ty pořady, to, že tam zůstávají producenti typu Honza Štern, Katka Ondřejková, Petr Kubica, Martina Šantová a spousta dalších, který prostě ty, ty věci jako pořád dělají a v rámci zase svých, svých perspektiv a svých producentských vizí, to je úplně v pořádku. Já sama jsem byla tou vlnou trošku zaskočená, ale...

Martin VESELOVSKÝ: Chápu.

Kamila ZLATUŠKOVÁ: Ale jako snažím se a vždycky jsem se snažila ty věci brát trošku jako s nadhledem, čili pro mě spíš to bylo jako velký zklamání, že to opravdu jako takhle, takhle končí. Ten, tomu timingu nerozumím, protože tam, tam jako ty pochybení, pokud teda jsem se jich dopouštěla, tak bych spíš se sama sebe vyhodila za nějaký pochybení jako v minulosti, protože teďka se mi zdálo, že to naopak jako funguje vlastně dobře, akorát prostě se to, se to tak jako celý bortilo z hlediska mých představ o tom, jak by se mně ty věci mohly dařit naplňovat.

Martin VESELOVSKÝ: Chápu. Ještě dvě věci. Kdy končíte v České televizi a co budete dál dělat?

Kamila ZLATUŠKOVÁ: Končím 30. 6. s tím, že jsem dostala nabídku na externí spolupráci, na to, že určitě jako Česká televize stojí o spolupráci se mnou. S tím, že já jsem ale řekla, že řadovou dramaturgyni dělat nechci, protože jsem už jednou z České televize odcházela dobrovolně, protože mě neuvěřitelně rozčilovaly už za, za éry pana ředitele Janečka věci, který se, který se v té televizi děly. A dlužno říct, že teďka po té strukturální stránce mně, mně přijdou mnohý ty věci jako, že se zpřehlednily a...

Martin VESELOVSKÝ: A co budete dělat?

Kamila ZLATUŠKOVÁ: Já jsem velmi poděkovala a řekla jsem teda, že teď dodělám cyklus Mediální vzdělávání pro Déčko, který mně hrozně baví a kterej se těším, že bude taková jako moje rozlučka. A dostala jsem k dnešnímu dni 13 pracovních nabídek s tím, že, s tím, že nejvážnější nabídka, o které jednám, a která je ze strany toho nabízitele 100% a říkal, že teda s tím mám 100% počítat v případě mého zájmu, je proděkanka pro zahraniční záležitosti na FAMU s tím, že nový děkan pan Zdeněk Holý říkal, že by hrozně rád, abych u toho ještě byla i aktivní tvůrce a...

Martin VESELOVSKÝ: Vezmete to?

Kamila ZLATUŠKOVÁ: Já, to je jako pro mě taková nabídka, která ještě navíc mě dovolí dodělat dizertaci, kterou jsem teďka dost zanedbávala, na FAMU je pro mě jako skvělý prostředí, tak škola je pátá, hodnocena jako pátá nejlepší filmová škola na světě, dělat tam zahraniční vztahy, si dokážu představit, že jako je za odměnu. A zároveň mám ještě nabídky od jedné, od jedné televize na konkrétní jako kdyby projekty, ještě teda od dvou, ale, ale od jedné televize, kde by se to dalo celé nakombinovat. Stále samozřejmě mám ještě časosběry v České televizi, které, které nechci opouštět, takže uvidíme, ale jako interní zaměstnanec jako producentka v České televizi končím a moje tvůrčí skupina teda, bohužel, končí taky a mrzí mě, že to nedopadlo jinak a líp a že jsme neměli ještě nějaký příležitosti, ale je mi 35 let, já doufám, že snad ještě nějakej čas mám na to, abych ukázala, že to, že to nebylo jenom takový jako plácnutí do vody.

Martin VESELOVSKÝ: Tak děkuju pěkně za rozhovor, a ať se vám daří.

Kamila ZLATUŠKOVÁ: Děkuju.

Martin VESELOVSKÝ: Na shledanou.
Kamila ZLATUŠKOVÁ: Vám taky. Na shledanou.