Martin VESELOVSKÝ: Šéf komentátor redakce sportu České televize Robert Záruba. Dobrý den, Roberte.

Robert ZÁRUBA: Dobrý den.

Martin VESELOVSKÝ: Televizní kanál ČT Sport slaví deset let existence. Zajímá mě, v čem nastal největší posun za to desetiletí?

Robert ZÁRUBA: V práci.

Martin VESELOVSKÝ: Ve vaší práci?

Robert ZÁRUBA: V naší práci, nejen v mojí, ale v naší práci, protože jí výrazně přibylo a tu práci jsme museli tak, řekl bych, profesně kultivovat ve prospěch toho kanálu.

Martin VESELOVSKÝ: Co to znamená?

Robert ZÁRUBA: No, už to není jenom takové to vysílání sportovní události od první do poslední minuty, už vlastně tu, ten sportovní výkon rozebíráme před tím, než sám začne, pokud je v tom výkonu nějaká pauza, tak o těch přestávkách a po něm vlastně ještě dochází k nějaké analýze a tohle to, vlastně ten doprovodný program doplňuje ten samotný výkon a my se musíme snažit udělat ho tak, aby udržel divákovu pozornost, aby ty diváky bavil skoro stejně tak jako ten živý sport, o který především jde.

Martin VESELOVSKÝ: No, dobře, tak to je jako formální prostě, to jsou v podstatě formální věci, to, co popisujete.

Robert ZÁRUBA: Jsou, ale stojí hodně práce.

Martin VESELOVSKÝ: Vůbec nepochybuju. Posunula se nějakým způsobem sportovní novinařina, tak jak vy jí vidíte, jak v ní jste?

Robert ZÁRUBA: Málo. Z mého pohledu míň, než bych si přál.

Martin VESELOVSKÝ: Jak to?

Robert ZÁRUBA: Protože pořád jsme trošku pozadu za světem v takovém tom chápání role komentátora, redaktora, já ani nerad používám to slovo moderátor, protože si myslím, že do sportu vůbec nepatří a reportéra, ale udělali jsme v tom určité pokroky, ale já pořád vidím, že tam ta mezera mezi námi a tou špičkou tak, jak já to vidím, ve světě, tak že tam ta mezera pořád nějaká je.

Martin VESELOVSKÝ: To, co jsem řekl o vás, že jste šéf komentátor, to je formální zařazení prostě v rámci České televize, tak a kým jste? Kdo jste?

Robert ZÁRUBA: Teď nevím, jak to mám chápat tu otázku, ale ta funkce je…

Martin VESELOVSKÝ: Ne, ne, ne, rozumím, ta funkce, ale…

Robert ZÁRUBA: ... ta funkce je správně popsaná, já vlastně bych měl tohle to posouvat někam dál, měl bych posouvat ostatní, ale jak už jsme všichni nějak, v nějakém, řekněme, profesním směru a každý už je zvyklý to nějak dělat tu svoji práci, je někdy těžké tu výhybku přehodit nebo to kormidlo trochu upravit.

Martin VESELOVSKÝ: Ta otázka jaksi navazovala na to, co jste říkal, to znamená, že jsme v nějakém ještě distanci od nějaké špičky na Západě v tom rozdělení mezi komentátorem, redaktorem a tak dále, tak se ptám. Jste zejména komentátor.

Robert ZÁRUBA: Ne, ne, ne, v plnění těch rolí.

Martin VESELOVSKÝ: Rozumím.

Robert ZÁRUBA: Že komentátor by měl být ještě víc komentátor, že reportér by měl přinášet ještě víc jaksi témat, invence do těch, do těch věcí, protože my vlastně děláme novinařinu, to znamená, děláme stokrát viděnou věc, která má svůj nějaký příběh, každý zápas je trošku jiný, ale víceméně některé prvky jsou v tom zápase společné, někdo dá gól někdo ten gól jako se snaží jaksi mu zabránit a my vlastně po sto první musíme udělat to samé a ono je těžké to udělat po sto první jinak než poprvé a dělat to zajímavě pořád, ale v tomhle tom přece jenom jako já pořád postrádám větší /souzvuk hlasů/…

Martin VESELOVSKÝ: A v čem jsou lepší na Západě?

Robert ZÁRUBA: Tak technicky. Tam je určitě velký rozdíl.

Martin VESELOVSKÝ: No, dobře, ale teď myslím spíš jako v tý tvorbě.

Robert ZÁRUBA: A z hlediska stavby toho programu pořád my tam máme určité mezery, ten program ČT Sport navíc je tak strašně rozevřený z hlediska sportů, že to nemá ve světě vůbec obdoby. Žádný jiný kanál na světě nepřináší tolik sportů, jako program ČT Sport. To jsem o tom přesvědčen. Takže ono to zároveň přináší výhody, ale taky nevýhody. Nevýhody v tom, že, jak bych to řekl velmi srozumitelně, honíme moc zajíců najednou, že tam je moc jako věcí, které musíme stihnout.

Martin VESELOVSKÝ: Mám jenom takový pocit nebo si prostě vy osobně, Roberte, s tím veřejnoprávním pravidlem, že by lidé, zaměstnanci a novináři pracující v České televizi neměli komentovat třeba politické kauzy, tak aby tam z toho nebyl znám jejich názor? Protože když se podívám na vaše twitterové příspěvky, tak to někdy prostě tam sázíte hlava nehlava.

Robert ZÁRUBA: Sázím to hlava, neřekl bych, že to není promyšlené, ale je pravda, že já nekomentuju nebo nezaobírám se tolik na Twitteru vlastně předmětem toho mého žurnalistického zájmu a v tom ostatním přístupu jsem víc asi občan než novinář, ale tlumím to, no, snažím se, teď už některé věci úplně ignoruju.

Martin VESELOVSKÝ: Jako úmyslně?

Robert ZÁRUBA: Úmyslně. Jinak bych reagoval daleko, daleko ostřeji.

Martin VESELOVSKÝ: Abyste, abyste nepřekračoval etický kodex.

Robert ZÁRUBA: Samozřejmě.

Martin VESELOVSKÝ: No, máte nějaké, a teď se bavíme o tom, jak kvalitní jsou čeští novináři sportovní i v České televizi, máte nějaké vysvětlení pro to, že v podstatě žádnou z těch velkých sportovních kauz a teď mám na mysli ty korupční, ať už to prostě byl případ odposlechů Romana Berbra nebo případ Ivana Horníka nebo třeba teď poslední kauza trenéra Růžičky, neodhalili vysloveně sportovní novináři?

Robert ZÁRUBA: To není tak úplně pravda, protože v kauze Ivana Horníka se velmi angažoval jako novinář Lukáš Přibyl, který byl tím, pokud se nepletu, audiovizuálním revolucionářem, který ty odposlechy vlastně vnesl do audiovizuálního prostoru, tehdy ještě zdaleka to neběželo tolik na internetu, ale pravda je, že nebyl úplně první, ale, ale byl mezi těmi prvními, byl, částečně i některé věci on odhalil.

Martin VESELOVSKÝ: Já jsem proto použil to slovo neodhalil.

Robert ZÁRUBA: Řekl bych, že některé věci šly i trošku přes něj, ale dobře, rozumím, kam míříte. To je jedna velká součást novinařiny, která ale tak úplně nespadá pod redakci sportu. My nemáme tolik čas na to odhalování, protože pracovat na odhalování těchto věcí, to chce ještě víc času, než my máme nebo než bychom vůbec mohli tomu věnovat, takže bychom to udělali buď nekvalitně, nebo spíš bychom se k tomu nedostali vůbec, museli bychom na to vyčlenit nějaké, nějaké lidi, protože my máme tak práci naplnit ten sportovní program, 24 hodin denně s tou sestavou, jakou máme, že bychom se tomuhle mohli věnovat jenom těžko. Takže my vlastně ty události reflektujeme, ale nemáme síly na to, fyzické síly na to je odhalovat.

Martin VESELOVSKÝ: Když to, když to popíšu, tak prostě z vašeho pohledu do té sportovní novinařiny investigativa nepatří?

Robert ZÁRUBA: Patří, určitě patří. Kdybychom měli možnost a měli prostředky na to zaměstnat si jednoho nebo dva reportéry, kteří by se věnovali opravdu jenom původním reportážím z tohoto jako ranku jako žurnalistiky, byl bych nejšťastnější člověk na světě, protože naopak samozřejmě, že to velmi patří do toho, ale ten kanál ČT Sport se vlastně profiluje trošičku jinak, a když už se něco takového stane, tak on to samozřejmě přinést má tu informaci, má jí nějak ještě dál třeba glosovat, rozvíjet, ale těžko může jí sám jaksi odhalovat a přinášet.

Martin VESELOVSKÝ: Dobře, z druhé strany. Může vůbec sportovní novinář pracující pro kanál ČT Sport může vést nějaký tvrdý rozhovor? Dobře, ne investigativa, ale prostě tvrdý rozhovor třeba se šéfem Fotbalové asociace prostě ohledně veškerých těch podezření a tak dále, takový, ze kterého by třeba vzešlo to, že šéf Fotbalové asociace z toho nebude úplně šťastný, že ten rozhovor byl veden, což je prostě úděl novináře a občas se to děje.

Robert ZÁRUBA: Na to mám zcela jasný názor. Takový rozhovor nejen, že bychom měli vést, ale máme ho vést, to samozřejmě k tomu bezpochyby patří.

Martin VESELOVSKÝ: Ta třetí otázka je, jestli ho vedete.

Robert ZÁRUBA: My jsme měli pořad, který se těmto tématům docela dobře věnoval, kde byly přístupné i otázky diváků na různé hosty k aktuálním případům různého sportovního nebo, řekněme, ekonomického tření ve sportu, nejenom ekonomického, různých problémů, které ve sportu byly, ale ten pořad zanikl na tom, že ti lidé tam nechtěli chodit, protože právě jsme jim dávali dost nepříjemné otázky a diváci naším prostřednictvím dávali těm hostům nepříjemné otázky, ale v tom pořadu byl Miroslav Pelta, v tom pořadu byla celá řada dalších lidí, kterých se dotýkaly různé případy, které souvisí se sportem…

Martin VESELOVSKÝ: Já tomu rozumím.

Robert ZÁRUBA: Z té špatné stránky.

Martin VESELOVSKÝ: Tak jenom mě napadá, tak mě z toho když tak vyveďte, jestli se na to dívám úplně špatně. Není to kvůli tomu, že ti lidé, kterých by bylo možno se ptát na ty nepříjemné věci a ze kterých by oni nebyli šťastní, jsou zároveň lidé, kteří České televizi prostřednictvím ČT Sport přinášejí docela slušné peníze? Bavíme se o sportovních svazech, bavíme se potom samozřejmě o soukromých sponzorech, kteří prostě jsou sponzory /nesrozumitelné/ pořadů nebo tam mají product placement a tak dále. Není to, to spojení nefunguje takhle?

Robert ZÁRUBA: Ne, nefunguje. Já vím, proč se na to ptáte, protože to je jedna z našich rezerv bezpochyby, ale tohle spojení…

Martin VESELOVSKÝ: Co konkrétně?

Robert ZÁRUBA: To, že nemáme třeba takový pořad, který by se těmto problémům věnoval. Máme jiné pořady, rozhovory na ČT Sport jsou rozhovory, které nejsou nepříjemné, to je zcela zřejmé, momentálně.

Martin VESELOVSKÝ: Já jsem rád, že to říkáte, že to nemusím říkat já.

Robert ZÁRUBA: No, ale tak to je, tak to je. Ale ta příčina není v tomhle, ta příčina je, dejme tomu, dejme tomu v tom, že na to nemáme tolik času, abychom ty rozhovory mohli skutečně připravit dopředu tak, vyfutrovat toho, toho hosta tak, abychom mohli mu klást i nepříjemné otázky a většinou vlastně my tam odrážíme spíš to, co se chystá, vlastně je to taková anonce, ten rozhovor na něco, co bude, a to spojení s tím ekonomickým pozadím, ono je to spíš obráceně, protože Česká televize spíš jako majitel televizních práv na různé události generuje, neříkám, že zisk, ale, ale vlastně nějaké prostředky pro fungování některých soutěží u nás nebo většiny soutěží u nás, ať už je to fotbalová liga, nebo hokejová liga, tak my nejenom, že platíme za televizní práva, ale ještě prostřednictvím sponzoringu, který nejde za námi, generujeme prostředky pro fungování těch soutěží a u těch menších sportovních soutěží je to, řekl bych, životní záležitost pro ty sporty.

Martin VESELOVSKÝ: To chápu, na druhou stranu, pokud se bavíme o nepříjemných rozhovorech se šéfy sportovních svazů, tak se asi bavíme jaksi o těch velkých sportovních svazech, nebavíme se prostě o nějakých minoritních sportech, které zajímají stovky nebo jednotlivé tisíce lidí. Co to znamená, že sponzoring nejde za Českou televizí? To znamená, že ty bloky jaksi sponzorovaných například rozhovorů nebo programů, tak ty peníze z nich nejdou za Českou televizí?

Robert ZÁRUBA: Ne vždycky. Je to těžké rozlišit přesně, ale ten povinný, v některých případech povinný sponzoring je vlastně součástí nějakého vyrovnání za televizní práva, protože Česká televize asi neplatí za práva úplně horentní sumy. My se snažíme držet ten rozpočet v rozumných jaksi mezích, ale tím pádem je nutné poskytnout tomu majiteli práv něco jiného. On někdy ten majitel práv si to sám jaksi v té smlouvě vyžádá, že vlastně dostanou prostor sponzoři, kteří podporují ten konkrétní tým, soutěž nebo, nebo sport, a to jsou prostředky, které potom dostává nikoliv Česká televize, ale ten konkrétní sport. To je docela běžný typ sponzoringu a reklamy.

Martin VESELOVSKÝ: No, jasně. Jak velké peníze zhruba Česká televize vykládá, vynakládá za kupování práv třeba na západy Ligy mistrů nebo Eura?

Robert ZÁRUBA: To jsou předměty obchodního tajemství a já je ani neznám, se přiznám, já to přesně ani nevím.

Martin VESELOVSKÝ: Roberte, já po vás nechci přesné částky, abyste tady listoval smlouvami, jde mi o řád.

Robert ZÁRUBA: Já, já ani jako řádově, já myslím, že jsou to desítky milionů korun, ale, ale nevím…

Martin VESELOVSKÝ: Já vám, já vám jenom vysvětlím, proč se na to ptám. Z 1. listopadu váš tweet: "Poslední slovo k vysílání mistrovství světa v ragby. Událost nabízelo živě třicet čtyři televizních společností, třicet tři soukromých a jedna veřejnoprávní Česká televize." Což vlastně vypadá hrozně skvěle, že tam prostě veřejnoprávní televize byla. Na druhou stranu ta otázka přece stojí, stojí to za to?

Robert ZÁRUBA: Stojí.

Martin VESELOVSKÝ: Jak to?

Robert ZÁRUBA: Ragby, konkrétně ragby mělo takový divácký úspěch a zásah a zároveň mělo i, řekněme, určitý mimosportovní přesah tím, jaké hodnoty ta soutěž, konkrétně mistrovství světa a ragby samotné divákům přineslo, protože najednou my jsme měli odezvu, to je sport, kde fair play je opravdu pravidlem číslo jedna, kde se k sobě lidé chovají slušně, přestože to je sport je velmi drsný, bez chráničů, ale zároveň s chováním aristokratů. Pro nás to byl velký televizní úspěch a paradoxně vlastně jsme se k němu dostali za určitých podmínek. Ono je to opravdu někdy složité vysvětlit přesně, jak se ta televize k těm právům dostane, protože někdy je to součást širšího balíku televizních práv, kdy si s mistrovstvím světa v ragby pořizujete zároveň, a tak to ten prodejce jaksi nárokuje, i práva na mistrovství Evropy v házené, dávám příklad, neříkám, že to tak bylo.

Martin VESELOVSKÝ: Chápu, chápu.

Robert ZÁRUBA: Na Světový pohár třeba v bobech a skeletonu a tak dál a vy si to musíte pořídit všechno za nějakou rozumnou cenu, než že byste se dostal jenom k těm k právům na mistrovství světa v ragby. To je třeba jeden z případů, jak se k tomu dá dostat.

Martin VESELOVSKÝ: Jasně, jenomže takovejhle tweet by se s největší pravděpodobností dal napsat třeba i o fotbalovém Euru nebo třeba o Lize mistrů.

Robert ZÁRUBA: To už úplně ne.

Martin VESELOVSKÝ: To znamená, že tam vedle spousty těch soukromých televizí je také spousta veřejnoprávních, které to kupují podobně jako Česká televize?

Robert ZÁRUBA: Všechny veřejnoprávní televize se snaží vysílat tento typ programů. Ten…

Martin VESELOVSKÝ: Proč to je takhle?

Robert ZÁRUBA: A proč by to tak nebylo? Vždyť to je smysl sportovního programu je vysílat nejlepší možný sport.

Martin VESELOVSKÝ: Nezaměňujte moji otázku za to, že říkám, že to tak nemá být. Ptám se jenom, proč to tak je? Bavíme se o fotbalu a vy jste teď popsal veškerý ten etos kolem ragby. Proč to není kolem ragby?

Robert ZÁRUBA: Proč není kolem ragby taková sháňka?

Martin VESELOVSKÝ: Ano.

Robert ZÁRUBA: Ona je. My jsme prostě jenom, nebo my, já jsem u těch vyjednávání nebyl, ale ředitel programu ČT Sport, který je velmi obratný vyjednávač ohledně televizních práv, dokázal se k těm právům dostat včas za rozumnou cenu. Jak to přesně provedl, já teda netuším, já vždycky jenom dostanu zprávu: "Ano, ty práva máme a můžeme to vysílat." Ale ten přesný průběh já neznám, neznám ani přesné cifry, ale vím, že ten rozpočet redakce se drží pořád ve stejných limitech, přestože cena práv na všechny soutěže, včetně domácích stoupá.

Martin VESELOVSKÝ: Já to teď, ty otázky, které jsem kladl, jenom zařadím do širšího kontextu.

Robert ZÁRUBA: Dobře.

Martin VESELOVSKÝ: Když se člověk podívá na vysílání ČT Sport, tak mnohdy vidí product placement, vidí sponzorované pořady nebo sponzorované rozhovory, neustále jsou tam nějaká loga, vstupy živé při mistrovství světa v ledním hokeji, které byly sponzorované, záběry na O2 Arénu, pečlivý záběr prostě na ten název a tak dále, a tak si možná říká ten laik, který se na to dívá, je potřeba utrácet ty velké peníze za vysílací práva například na ty velké fotbalové soutěže? Nebylo by lepší ty peníze dát na to, aby ten kanál takhle nevypadal?

Robert ZÁRUBA: To je, to je jako zvláštní otázka, protože to spolu prostě souvisí, ten prodejce vám to jinak nedá, to nedá ani na soukromou ani na jakoukoliv jinou televizi, i kdyby byla televize, která by se jmenovala Televize bez reklam, tak by musela mít reklamu ve sportovním vysílání, to je prostě podmínka toho prodejce. Je to podmínka Ligy mistrů, je to podmínka majitele práv na mistrovství světa v ledním hokeji, ve fotbale, v čemkoliv.

Martin VESELOVSKÝ: To znamená, že to jinak nejde.

Robert ZÁRUBA: Ne, jinak to nejde, proto, proto má taky kanál ČT Sport tu výjimku, stejně jako ČT 2, což je druhý program, který se během mimořádných událostí používá k prezentaci sportu v České televizi, například Olympijské hry, kde je teda ta výjimka, že tam smí být sponzoring. To je vlastně především kvůli sportovním událostem, protože to je podmínka toho, toho majitele, původního majitele televizních práv. Jenom k té O2 Aréně, my jsme vysílali O2 Arénu bez pečlivého snímání toho názvu, to byla náhoda, prostě ten, ten nápis tam nejde snímat jinak jako, aniž byste jako nezabral arénu.

Martin VESELOVSKÝ: Roberte, to je přece, to je přece z toho záběru, kde potom, já jsem se o tom chtěl ještě bavit, kde tam byl, řekněme, nějakým sponzorem nebo partnerem McDonald‘s a ten celý záběr začíná…

Robert ZÁRUBA: Tak to pozor! Za to jsme dostali právem pokutu, jako to…

Martin VESELOVSKÝ: Já vím, dostali jste 350 tisíc pokutu od Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, tak ale ten záběr začíná tím, že kamera láskyplně spočine na logu O2 Arény, o tom mluvím.

Robert ZÁRUBA: Tak to ale O2 Aréna nebyla vůbec v našich dohodách a v našich plánech. To, to je opravdu náhoda, to mi věřte.

Martin VESELOVSKÝ: Jak vůbec došlo s tím McDonaldem?

Robert ZÁRUBA: My před každou velkou událostí vlastně jednáme s různými firmami, které se ještě nějak podílejí na tom, aby vůbec Česká televize mohla vysílat v tom rozsahu, v jakém vysílá o nějakém finančním dalším pokrytí a jednou z těch firem, byla i ta, kterou jste uvedl a to, co se tam stalo, nebylo prostě v plánu, to se, to se jaksi nepodařilo udržet úplně jaksi v mezích, které nám příslušejí, ale jinak, když máte prostě pomůcky na stole, které tam máte mít, počítač, tužku nebo, nebo telefon, tak to se prostě počítá za product placement, ale patří to jaksi do toho prostředí. To nebyl ten případ…

Martin VESELOVSKÝ: Já vím, vy sám, sedáte prostě, máte vedle sebe skleničku s nápisem obchodního řetězce…

Robert ZÁRUBA: Z toho já nejsem úplně nadšený jako, ale, ale je to prostě tak, že jen díky tomu…

Martin VESELOVSKÝ: A berete to jako nezbytnou věc prostě.

Robert ZÁRUBA: Bohužel, no. Jen vím, že dokonce musí být prostě ta sklenička vidět, ale já z toho nejsem nadšený, ale vím, že kdyby tam ta sklenička nestála nebo kdybychom neměli ten sponzoring tak, jak ho máme nebo kdybychom neplnili jiné podmínky, že nedáme finančně dohromady tu operaci tak, abychom mohli vysílat ten program v rozsahu, v jakém ho vysíláme, v jakém vidím, že ty diváky to baví, to je, to je celý jako záměr.

Martin VESELOVSKÝ: Když to vezmu opačně, tak kdyby prostě tohle všechno, o čem jsme se tady bavili, tak kdyby ČT Sport nevysílal, kdyby to nebylo součástí toho programu, tak jak by vypadal program ČT4?

Robert ZÁRUBA: No, spousta těch věcí, záleželo by na tom, kam až bychom zašli v tom, v tom jako ořezání reklamy, kdybychom úplně zrušili reklamu, tak by, tak by vlastně ten kanál asi zanikl, protože by nemohl vysílat drtivou většinu věcí, kterou vysílá teď, to asi bychom neobstáli v té konkurenci vůbec, protože každý ten jaksi majitel práv by řekl: "Ano, my vám to prodáme za cenu, která je v České republice obvyklá, ale samozřejmě, že k tomu patří tohle, tohle, tohle." To je stejné i v jiných zemích, to není nějaké naše specifikum, to je stejné v celém světě, ale bez toho to prostě nelze dneska už vysílat. Ten, ten majitel těch práv garantuje prezentaci nebo agentura, která to prodává jako zprostředkovatel, garantuje prezentaci všem těm partnerům soutěže, kteří tu Ligu mistrů, mistrovství světa a tak dál, podporují. To je garance, kterou my musíme splnit.

Martin VESELOVSKÝ: Vy sám jste popisoval Českou televizi veřejnoprávního vysílatele a ČT Sport jako jakoby ten nejširší kanál, který znáte, který vysílá to opravdu velice široké spektrum…

Robert ZÁRUBA: Z hlediska obsahu sportů je to tak.

Martin VESELOVSKÝ: Tak. Jaký je ten klíč k tomu, který zápas nebo vůbec které sportovní odvětví se objeví ve vysílání?

Robert ZÁRUBA: Který zápas, záleží na konkrétní skupině redaktorů, která se tomu sportu věnuje, takže zápasy v hokeji nasazuju já, zápasy ve fotbale nasazuje fotbalové oddělení. Podléhá to nějakému schvalování, ale většinou to proběhne v pořádku, takže tam dodržujeme nějaká pravidla, která zohledňují atraktivitu toho utkání, vysílanost toho klubu, jeho taky sledovanost, zájem veřejnosti vlastně o ten klub, což se dá změřit jedině sledovaností dneska, zatím teda, nějakou sportovní atraktivitu, jestli tam není nějaká změna, která může ty diváky zajímat a tak dál. Tam je těch kritérií víc. Co se týká soutěží, tuhle soutěž budeme vysílat, tenhle turnaj vysílat nebudeme. Záleží to vždycky na ceně a na atraktivitě a u nás v České televizi máme jedno velké pravidlo, a to je česká stopa. To znamená, pokud je český sportovec v nějaké světové konkurenci, taková ta soutěž typu my versus svět, my se vždycky snažíme tenhle ten program nebo tenhle ten sport nebo tu soutěž získat, ať to bude Martina Sáblíková, která prostě s rychlobruslením trhá divácké rekordy, přestože rychlobruslení se tady věnuje pár desítek nadšenců, nebo ať to bude zápas mistrovství Evropy v kopané, kde budou hrát, nebo ve fotbale, aby mi fotbalisti nevyčinili, tak kde budou hrát čeští fotbalisté, tak to je samozřejmě přesně ten typ programu, o který my se snažíme, prostě český prvek uvnitř světové konkurence, to je to, co diváky u nás velmi zajímá a to, co si myslím, že veřejnoprávní televize by měla za rozumných podmínek se snažit nabídnout.

Martin VESELOVSKÝ: No, a když zůstaneme v České republice, protože předpokládám, že teď jste do značné míry o té ceně mluvil ohledně, řekněme, zahraničních přenosů a tak dále.

Robert ZÁRUBA: Ano, jistě.

Martin VESELOVSKÝ: Když zůstaneme v České republice, tak někdy je slyšet takové jako postesknutí o tom, že je potřeba, aby daný sport nebo aby daná soutěž, daný zápas byl ve vysílání České televize, že je potřeba si to zaplatit.

Robert ZÁRUBA: Je to pravda. Tak některé, ano, některé soutěže už bychom neutáhli finančně, takže tam potřebujeme, vzhledem k tomu, že každý ten, každé to vysílání generuje právě prostředky pro tu soutěž, takže tam ten partner, který tu soutěž podporuje, tak se podílí na výrobě toho programu. U některých sportů to tak funguje. Nevím přesně, jestli na to máme nějakou hranici sledovanosti nebo zájmu, ale víceméně je to poměrně hodně těch menších sportů, které nemají jinou šanci, že by někdo, kdokoliv do toho vysílání zařadil. My tu možnost máme, ale potřebujeme na tom, aby se ten partner nebo ta soutěž nějak finančně podílela, protože jinak bychom to už finančně neutáhli.

Martin VESELOVSKÝ: Když budu reprezentovat, řekněme, nohejbalovou soutěž a budu chtít, abyste vysílali mojí soutěž nebo nějaké zápasy, tak budu muset přijít s nějakým sponzorem, který prostě ten přenos zaplatí.

Robert ZÁRUBA: Ne celý, ale podstatnou část, ano. Může se to stát. Někdy to tak není, protože jsou soutěže, které, ač jsou třeba z menšího sportu, tak mají takový společenský význam, že se jim věnujeme, aniž by nám to musel někdo doplácet nebo finančně se na tom podílet, jako jsou třeba, já nevím, veslařské Primátorky nebo běh Praha - Běchovice. To jsou, to jsou soutěže, které jsou velmi prestižní, tradiční a které už si jaksi vydobyly to místo, kde my sami se jako dokážeme postarat o ten, o ten, o tu událost, ale protože těch nabídek nebo spíš té poptávky je tolik, že bychom to nedokázali všechno obsáhnout, tak prostě v těch mnoha případech se bez té finanční spoluúčasti vůbec nemůžeme obejít.

Martin VESELOVSKÝ: Mně od začátku vrtá v hlavě to, co jste říkal úplně na začátku, to znamená, že tam je nějaká distance ještě vás komentátorů a redaktorů od toho zahraničí. Říkal jste, že to je v nějakém nasazení, v tom samotném lepším dělání té profese, mě by to zajímalo u komentátora, v čem to je. Jestli tam je někde…

Robert ZÁRUBA: U mě to je v tom, že já nejsem spokojený ani se sebou ani s těmi ostatními, ale skoro pořád.

Martin VESELOVSKÝ: No, dobře, ale to je možná obsesivní přístup prostě k vlastní práci, že nejste spokojený neustále, ale tak to se dá znázornit tím, jako jestli je někde nějaký, nějaký vzor, něco, k čemu vlastně vždycky vztahujete to, jak by to mělo jednou vypadat.

Robert ZÁRUBA: Ten vzor si myslím, že je tam, kde se sportovní televizní žurnalistika dělá nejlíp, a to je v Severní Americe pro mě a pak v britské BBC a částečně v Německu. To jsou pro mě takové limity, ke kterým bychom měli směřovat a pokud k nim směřujeme, tak já jsem alespoň částečně spokojen. Pokud ale jdeme opačným směrem nebo stojíme na místě a v tom, já to řeknu hloupě, vykonávání profese, vlastně se nepřibližujeme těmhle těm metám a tomu, jak ten svět vlastně postupuje pořád někam dál a dál, tak spokojený nejsem. Vždyť ono je to dvacet let, co jsme zavedli vlastně experty v komentování, což vlastně v Severní Americe bylo prakticky od začátku od padesátých let, fungovala dvojice komentátor - expert. My to děláme dvacet let a pořád ještě to nemáme úplně usazené ve všech sportech ten systém a pořád se to pociťuje jako něco zvláštního, zatímco v Severní Americe je expert buď plně placeným, anebo na půl úvazek zaměstnaným členem té redakce u nás jsou členové nebo ti experti jsou členy toho týmu, ale dostávají za to honorář, kterým by se asi těžko uživili, ale v pořádku, to má nějaký vývoj, ale přesto jako my za tím vývojem pořád jako trošku jako jsme, my se tomu přibližujeme, pokud toto přibližování trvá rychleji, tak já jsem rád, pokud se zpomaluje, tak rád nejsem, no. A teď se mi zdá, že jsme ta někde uprostřed, že to, že to pořád ještě není tam, kde by to mohlo být.

Martin VESELOVSKÝ: A za 10 let?

Robert ZÁRUBA: Za deset let to bude určitě lepší, protože už teď v té redakci jsou kolegové mladší, kteří jdou daleko připravenější, než jsme byli my na začátku, kteří mají, řekl bych větší rozhled, než jsme měli my na startu té kariéry, takže oni, až skutečně s plnou silou do toho vpadnou a budou moci více ovlivňovat tyhle, tyhle věci, tak si myslím, že se to posune a za nimi už bude zase další generace, zase ještě možná o trošku připravenější, tak věřím tomu, že to bude lepší.

Martin VESELOVSKÝ: Roberte, děkuju pěkně za rozhovor.

Robert ZÁRUBA: Já děkuju za pozvání.

Martin VESELOVSKÝ: Na shledanou.

Robert ZÁRUBA: Na shledanou.