Martin VESELOVSKÝ: Textař a producent Michal Horáček. Dobrý den, pane Horáčku.

Michal HORÁČEK: Dobrý den.

Martin VESELOVSKÝ: Existuje podle vašeho názoru něco jako pražská kavárna v tom smyslu, jak o ní mluví například prezident Miloš Zeman?

Michal HORÁČEK: Ne. Existuje pouze pro ty, kteří chtějí, aby existovala. Ale je to součást diskursu pana prezidenta. On není autorem, autorem toho výroku, ale zručně ho používá jako politikum. A myslím, že ta historie toho pojmu je poměrně dlouhá. Vzpomínám si ze svých dětských let, jsem starej chlap, na to, že se říkalo, povaleči z kaváren do dolů a továren. A tak možná, že tam jsou ty původní prameny.

Martin VESELOVSKÝ: To, proč se vás na tom ptám, je, že jste publikoval na facebookovém profilu post, ve kterém jste kritizoval týdeník Respekt za zejména titulek aktuálního čísla, kde se mluví o pražské kavárně, která hledá svého hrdinu schopného postavit se Miloši Zemanovi v té příští volbě prezidenta. Co se vám na tom, jak Respekt to téma pojednal, nelíbí?

Michal HORÁČEK: Rád to řeknu. Mně se nelíbila celá ta titulní stránka, ale rád bych se oprostil od toho, že to je nějaký konkrétní časopis. Chtěl bych mluvit o tom jako předmětu. Jako kdyby to byl jakýkoliv časopis, jo. O meritu věci. Celej ten titul vlastně zněl: Kdo porazí Miloše Zemana. Pražská kavárna hledá lidového hrdinu.

Martin VESELOVSKÝ: Ano.

Michal HORÁČEK: Domnívám se, soudím ze svého osobního pohledu, že těch několik vět obsahuje 3 hrubé omyly a nejen, že jsou hrubé, ale jsou i nebezpečné po mém soudu. Už jenom to, že to začíná tím, kdo porazí Miloše Zemana. To přistupujeme na ten diskurs, že příští prezidentská volba tady bude mít jako favorita v tom panu Zemanovi a odhlíží to od skutečnosti, že to se začne úplně znova. To jako kdybych říkal, kdo vyhraje Velkou pardubickou za 2 roky, já jenom předpokládám, že ten dostih se poběží, ale kdo v něm poběží a kdo bude favorit a proč to má být zrovna Miloš Zeman, to bych, to bych s dovolením chtěl přispět k tomu, abychom to nebrali jako jistotu. To je první věc.

Martin VESELOVSKÝ: Ne. Já to chápu. Nejsem si úplně jistý správností té paralely s tím, s tím koňským dostihem, ale…

Michal HORÁČEK: No, tak je to nějaká, je to nějaká soutěž.

Martin VESELOVSKÝ: Já vím. A není ten předpoklad, není ten předpoklad možná trochu oprávněný vzhledem k tomu, s jakou silou prošel tou první přímou volbou prezidenta právě Miloš Zeman?

Michal HORÁČEK: Já nezpochybňuju, že si to někdo tak může myslet. Já jenom říkám, že, že tohle to přesvědčení je příliš silné a ten diskurs jako neumožňuje vůbec připustit, že podle našich ústavních pravidel zkrátka ta soutěž začne na stejný startovní čáře pro každýho znovu. To je taková první věc.

Martin VESELOVSKÝ: Tak. Ta druhá.

Michal HORÁČEK: Ta druhá je ta pražská kavárna. Tam se ten diskurs zavedený panem prezidentem objevuje velice silně, protože je to jedna, jedna z těch takových floskulí, jejíž pomocí vlastně označuje řekněme své nepřátele nebo nepřátele vůbec společnosti, protože se tam často naznačuje, to je nejen pražská kavárna ale i lumpenkavárna a naznačuje to, že tam chodí ti povaleči a tak podobně.

Martin VESELOVSKÝ: Vy to popisujete jako zručně podstrčené politikum.

Michal HORÁČEK: Ano.

Martin VESELOVSKÝ: Mě by zajímalo, jestli kdo komu to podstrčil?

Michal HORÁČEK: Myslím, že to podstrkuje do veřejnýho prostoru pan prezident, že, že něco takového vůbec existuje.

Martin VESELOVSKÝ: A je to přijímáno někde na druhé straně někým?

Michal HORÁČEK: Někým to nepochybně přijímáno je. Já tak aspoň soudím z toho, co čtu na internetu. Myslím si, že to je většinový, většinový jako přijímání v tom smyslu, že někdo s tím souhlasí a říká, to jsou ty povaleči pražský a tak. A jiní říkají, ne, ne, ne, to nejsou povaleči, ale už se předpokládá, že tak jako ta kavárna jako tak nějak existuje, akorát se tomu dávají jiný charakteristiky. Tak a pak je ještě ta třetí věc, kterou bych rád zmínil, a to je ten lidový hrdina, jo. Ten lidový hrdina, co to je to lidový? Jako já jsem vyrostl v tom prostředí, kde lidový, ten výraz měl docela vážnou konotaci. Měli jsme lidovou demokracii, měli jsme, že z lidu pramení teda veškerá ta síla a že kdo jde proti lidu, ten je nepřítel lidu a v Sovětském svazu bylo miliony lidí popravený za to, jako že jsou nepřátelé lidu. To znamená, když zdůrazňujeme ten lid, že to musí být nějaký nelid. A ten nelid, ten s tím se musíme nějak vypořádat. To je první věc.

Martin VESELOVSKÝ: To znamená, že to dává nějakou, ten termín dává nějakou nálepku zároveň i současnému prezidentovi.

Michal HORÁČEK: Možná. Tak teď mluvím jenom vůbec k tomu termínu. Když je teda něco lid, tak kdo je nelid? Já se totiž domnívám, jsem přesvědčený, že všichni jsme součástí lidu a jako dramatickým, radikálním způsobem v tom, že ať máte miliardu korun anebo dluhy a ještě na krku exekutora, ať jste mladý, starý, bydlíte na vesnici nebo kdekoliv jinde, ať máte jakýkoli vzdělání, vždycky máte ten jeden jedinej hlas, stejně jako třeba nositel Nobelovy ceny, i když máte 5 tříd základní třídy. Ale tak je to správně. To je ten lid. Tím se charakterizuje, každej člověk má jeden hlas.

Martin VESELOVSKÝ: No dobře. To je nezpochybnitelné. Ale co je špatného na tom, a teď jenom podotýkám, my se bavíme o titulku. To byl titulek.

Michal HORÁČEK: Ano. Ano. Ano. Ano. Jistě. Jistě.

Martin VESELOVSKÝ: To znamená možná drobná nadsázka. Ale co je špatného na termínu lidový hrdina v kontextu prezidentské volby?

Michal HORÁČEK: Ano. Chci to říct. Tak zaprvé to lidový mně jako člověku, kterej zažil, jak se pracovalo s tím lidový a naznačil jsem nelidový, tak mně to, mně to jako ve mně probouzí nepříjemný konotace. To je první věc. A druhá je ta, že co je to teda ta lidovost. Možná bychom mohli říct, že spíš myslí lidovost a ne jako, jo, lidovost, která je reprezentovaná takovým já nevím v tom, že asi lidoví lidé víc chodí třeba v teplákách než v saku. Nebo nevím. Nevím, co to přesně znamená, je to takový jako, znamená to, že, že vlastně zná ten, ten, ten dobrý, přemýšlivý, pracovitý lid, jehož je součástí a takovýhle věci. Já si myslím, že není třeba hledat lidového hrdinu. Jako lidového, proč lidového? To je potřeba vlastně hledat jenom někoho, kdo, kdo zaprvé se vůbec přihlásí k takovýmu obtížnýmu, s takovou ambicí obtížnou, obtížně naplnitelnou a to je všechno jako. To já bych to jako na lidovost a nelidovost vůbec jako nedělil. Ale jak se správně, myslím, snad jsem vytušil správně, že vás zajímala nejvíc ta kavárna jako, jo. Jako součást toho diskursu. Ne?

Martin VESELOVSKÝ: Ne, to ani ne. Mě zajímá to, co jste prostě napsal do toho postu, protože tam jste se řekněme vyhranil nebo vymezil vůči několika věcem. Ten lidový hrdina byl jeden z nich.

Michal HORÁČEK: Ne. Nebyl. Nebyl. To říkám vám tady až, protože vás mám rád, tak vám řeknu něco navíc.

Martin VESELOVSKÝ: No to jste, to jste hodný. Na druhou stranu není to prostě jenom zavírání očí před realitou? A ta realita je, že kandidatura Miloše Zemana do té další volby nebyla ještě oficiálně oznámena. Já myslím, že oficiální oznámení se to nedá nazvat. Něco takového bylo naznačeno.

Michal HORÁČEK: Ne. Určitě ne.

Martin VESELOVSKÝ: Ale pokud se bude účastnit, tak prostě bude extrémně silný soupeř. A to, že budete říkat, že začínají všichni od jaksi stejné startovní čáry a tak dále, je to tak úplně?

Michal HORÁČEK: Já bych to rád obhájil nebo rozvinul ten svůj názor. Použil bych k tomu takovou tu bookmakerskou kompetenci, jo. Možná, že často tady nemáte takový hosty, tak snad to něčím obohatím. Ten bookmaker, to je vlastně člověk, který stanovuje, že jak jsou budoucí události, jejichž výsledek neznáme, pravděpodobné. On stanovuje pouze míru pravděpodobnosti. A kdybych jako vypisoval kurzy na tento, na toto utkání, řekněme soutěž, tak bych napřed musel vzít do úvahy, do úvahy vůbec to, že se taková volba bude konat za 2 roky, je to téměř jisté, že bude, nicméně zažili jsme mezi dvěma lety v historii světa různý věci, který takovou volbu znemožnily. Jasně. To je první věc. Tak možná, že to je třeba milion k jedný. Ale tak není to jistý, že jo? Jedna miliontina tam tak jako bude. No potom, potom tam bude to, že se pan stávající prezident Zeman vůbec přihlásí. A to bych řekl, že vůbec není tak zřejmé, jak to za to považujeme většinově, neboť taková přihláška znamená docela velkou osobní statečnost, vyžaduje, jo, protože všichni ostatní kandidáti, ti, kteří se prohlásí a prohrají, tak vlastně neutrpí žádnou ztrátu, oni prostě neměli přece vyhrát proti favoritovi, oni byli pašáci, že se vůbec přihlásili a že nevyhráli, to je v pořádku. Zatímco pan prezident, který obhajuje ten in compent president, ten vlastně žádá voliče o to, aby vystavili jeho předchozímu působení nějaké vysvědčení, aby vystavili nějaký účet mu. No a to není jen tak, nechat si vystavit účet. To k tomu potřebujete statečnost, protože se může stát, že kdyby pan prezident se nerozhodl podruhé kandidovat, tak může odejít jako středem s tím, že měl velikou podporu, to dokládá nějakými průzkumy. A holt to zdravíčko jenom, jo.

Martin VESELOVSKÝ: On může nejvíc ztratit.

Michal HORÁČEK: Ano. On může, on může ztratit, to je nepochybné, že. A jistě to bude zvažovat, tuhle okolnost. A může se velice snadno stát, že řekne, no, raději ne, jo. Já bych to z lidskýho hlediska chápal. On má na to dopředu vysvětlení, všichni víme, že to je, že to je pán, který nemá úplně dokonalý to zdraví, to jsme věděli. Ne, že bych mu to přál, vůbec. Jenom to konstatuju.

Martin VESELOVSKÝ: Ne, tak o tom se nebavíme.

Michal HORÁČEK: Jasně. O tom se nebavíme. Dobře. A teďka tak se dá říct, no tak já bych rád, mám tu vaši obrovskou podporu a vy mě máte rádi, ale bohužel to zdraví je přednější a všichni řeknou, to je jasný. V pořádku. Tak to je další věc, kterou musíme do toho zakalkulovat, jestli vytvoříme nějaký kurz, jestli vůbec bude kandidovat. No a pak face value, jako když to tak vemem tak obyčejně, tak kde je psáno, že se vůbec dostane do druhého kola? Kde to je jako napsáno? No to je všechno jenom, ano, je to pravděpodobné, ale není to přece jisté. Protože nic v našem životě není jisté.

Martin VESELOVSKÝ: Takže je to řekněme takový obecný předpoklad.

Michal HORÁČEK: To je takový obecný předpoklad. A když si to takhle rozebereme…

Martin VESELOVSKÝ: Chápu, že vy byste si na to nevsadil úplně.

Michal HORÁČEK: Ne. Určitě ne. Já bych dokonce řekl, podle mého mínění pan prezident Zeman už příštím prezidentem nebude.

Martin VESELOVSKÝ: A proč myslíte?

Michal HORÁČEK: No právě proto, že proti němu je mnoho, mnoho okolností, které, které obvykle nebereme do úvahy, jo. Já bych řekl, a to je jenom můj názor, že ta pravděpodobnost, takhle bych to přesně řekl, že ta pravděpodobnost, že bude naším prezidentem další volební období, je mnohem nižší, nežli se to teď jeví. Protože domnívám se, a to zase navazuju na tu pražskou kavárnu, že se stalo příliš mnoho věcí, které mnoha lidem, se kterými aspoň já mluvím, a jezdím po celou zemi nepřetržitě, tak, tak se nelíbí, jo. A mluvím zejména o těch…

Martin VESELOVSKÝ: To jsou které věci?

Michal HORÁČEK: No ještě dořeknu.

Martin VESELOVSKÝ: Ano.

Michal HORÁČEK: Většinou jsou to, mluvím zejména o lidech, kteří se přiznali mi, já jsem pana inženýra Zemana volil v prvním kole, často slýchám, že takové to vytváření napětí, takovýho jakoby vyhánění trochu z toho veřejnýho prostoru, z toho lidu je příliš mnoho, pro příliš mnoho lidí, jo. Když si vezmeme…

Martin VESELOVSKÝ: Můžete být konkrétní?

Michal HORÁČEK: Ano. Ano, budu. Empirický data jako jo, tak od toho, od chvíle, kdy byl pan Zeman, se přihlásil jako kandidát, přes to, jaký měl inaugurační projev a potom, až po to, co postupně jako hlásal, to stále byly nebo velice často to byly právě to ukazování na někoho, kdo je jako nepřítel, kdo, na koho si musíme dát pozor. Už ve svém, ve své odpovědi na otázky na chatu Mladé fronty Dnes jsem zaznamenal takovou věc, že nějaká dáma se ho ptá, vy si opravdu myslíte, že 30 % našich občanů jsou idioti? A on říká: "No, to si myslím jako, jo". To si myslím. Takže tady to ukazuje na někoho, kdo jako má menší kompetenci na to účastnit se, účastnit se jako společného díla, že jo. Vždyť je to idiot. Tak další hned v inauguračním procesu, projevu…

Martin VESELOVSKÝ: Pardon. Mně to jako ilustrace stačí. Pojďme to posunout o kousek dál.

Michal HORÁČEK: Jo. OK.

Martin VESELOVSKÝ: Ta druhá strana věci, vy říkáte, že ten termín pražská kavárna a vůbec to, jak je to vnímáno, že to je, jak jste psal, zručně podstrčené politikum. Na druhou stranu, jak moc k tomu přispívá ta druhá strana? A teď já to kladu s veškerým tím rizikem, že já sám jsem na svých sociálních sítích několikrát prezidenta Zemana kritizoval. Ale není ta druhá strana prostě tím, kdo té situaci a tomu rozdělení těch názorů možná společnosti přispívá?

Michal HORÁČEK: Rozhodně ano. Rozhodně ano po mém soudu. Já jsem to tam také napsal. Protože jakmile se vytvoří jako jeden tábor a pak je ten druhý, tak mnozí lidé, mnozí lidé, kteří, jejichž statusy jsem četl, s nimiž jsem mluvil, mají takovejhle jako na to náhled. No, jo, ty, co volili toho Miloše Zemana, to jsou hlupáci, nevzdělaný, to jsou venkovani, to jsou burani, to jsou vidláci a já nevím, co tam všechno člověk slyší. Až úplně, úplně mi, jako člověk, člověk se lekne. Ne, to se podařilo opravdu. Nejen na tý jedný straně, my vás vyloučíme, ale i ty druhý říkaj, a vy jste se vyloučili sami, že jste udělali takovou volbu. A to je pro mě jako ohromně obtížný tohle vstřebat a souhlasit s tím.

Martin VESELOVSKÝ: No a jak se to podařilo nebo jako nepříjemně jednoduchá otázka, ale kdo za to může?

Michal HORÁČEK: No nevím úplně přesně, já na to nedokážu odpovědět. Ale jenom sleduju ten vývoj, jo. Tak napřed se označí tady ty, ty se bráněj, ty druzí se bráněj a vzniká a to jak se to tak někdy kumuluje, někdy jsou takový vlny v tom diskursu. Někde se něco počne a pak to stoupá a stoupá a je potřeba být zajímavější, údernější a teď už jsou tam ty nadávky a jsou tam ty, ty obviňování a tak podobně. Zejména mně teda vadí to obvinění z toho, dejme tomu, hlupáctví, protože…

Martin VESELOVSKÝ: Vůči voličům Miloše Zemana.

Michal HORÁČEK: No. Vůči voličům Miloše Zemana ze strany teda, který ho nevolili, dejme tomu. A to v tom smyslu, že je mnoho druhů lidský inteligence, jo. Kdybych řekl jenom kratince. V nějaký místnosti třeba seděj dva nositelé Nobelovy ceny a nějaká paní. A ti nositelé Nobelovy ceny mluvěj o Higgsově bosonu a o výsledku bitvy u Sekigahary a ta paní vůbec neví, o čem se jedná. No a pak zapláče támhle v rohu dítě najednou a ta paní ví, co má dělat a oni koukaj, oni vůbec nevědí, co s tím.

Martin VESELOVSKÝ: To si asi nemusíme vysvětlovat, že takové věci existují. Zajímá mě ještě to z jiného úhlu pohledu. Ale je přece nebo takhle, je potřeba reagovat na to, když například mluvčí pana prezidenta říká některé věci nebo když se prezident chová v některých ohledech tak, že to třeba hraničí se zdravím rozumem?

Michal HORÁČEK: To je otázka, kterou si taky kladu. Jedna myšlenková škola říká, že ne, že všechny tyhlety věci jenom do nekonečna vlastně opět přistupují na ten diskurs, že se všechno musí teda neustále rozebírat a tak. Ale na druhé straně já si myslím, že to je zvláštní pozice toho, té hlavy státu u nás, zejména v českém prostředí po tisíc let bylo to korunování na tom kamenným stolci, případně na nějakým trůnu v Praze jako nesmírně důležitý a dostávalo to takovou jako mystickou hodnotu, jo. A my to zkrátka máme v sobě uložený, i když to třeba nereflektujeme, ale je to hluboko v nás.

Martin VESELOVSKÝ: A odpovídá tohle, pardon, to, co jste teď popsal, co je hluboko v nás, odpovídá to jaksi reálné síle té funkce prezidenta? A teď nemyslím toho muže, který je teď prezidentem, ale prostě toho, té funkce?

Michal HORÁČEK: Reálná funkce je taková, jakou, jakou realitu, jakou míru reality a významu jí přisoudíme.

Martin VESELOVSKÝ: Na to se ptám. Nepřisuzujeme té funkce daleko větší, větší sílu, větší, větší důraz, než má?

Michal HORÁČEK: Po mém soudu ano. To byla také podstata mé odpovědi na, na tu titulní stránku. Protože já bych to řekl asi takhle, někde mezi zvířátky se uvelebí chřestýš, jako a teď chřestí. A teďka veverky a ježkové a velbloudi taky jako začnou chřestit, jo, ale ne, ne po veverčím a po ježčím a začnou chřestit. A některý chřestí rádi, někteří chřestí tak nějak, že teď se chřestí, taková je doba, tak budem chřestit. No a pak jsou tady nějaký, pak jsou tady nějaký lidi, který jako chřestěj proti tomu jako, ale chřestěj. Přijali tenhle způsob vyjadřování a tenhle způsob pojednávání veřejných věcí, aniž by si uvědomili, že nikdo nechřestí líp než chřestýš. Takže ono jedno, zavedeme tu pražskou kavárnu a všichni budem chřestit o pražský kavárně, tak ona bude skutečná, ona najednou bude skutečná. A na druhý straně budou ti hloupí lidi z těch vesnic. To, to proti tomu se já musím postavit. A jenom bych to dokončil osobní větičkou. Já se nemusím vyjadřovat samozřejmě úplně ke všemu, ale jenom ta obálka ještě doprovázela jako zrovna můj obličej, obrázek, tak jsem se cítil, jako když je to taková osobní věc, povinen se k tomu nějak vyjádřit. A myslím to v dobrým, nechci nikoho poškodit nebo urazit nebo tak.

Martin VESELOVSKÝ: To chápu. A budete kandidovat na prezidenta?

Michal HORÁČEK: Je to možný.

Martin VESELOVSKÝ: Je to možný?

Michal HORÁČEK: Je to možný.

Martin VESELOVSKÝ: To znamená, že se vám to honí hlavou.

Michal HORÁČEK: Tak honí hlavou. To je taková divná věc, honí hlavou. Je to asi takhle. Já jsem na tu otázku už odpovídal mnohokrát historicky a říkal jsem vždycky ne, neboť to chtít, jako to chtít bejt prezidentem, to předpokládá, že jste psychopat. To je, to máte obrovský ego, jak to chtít, že to chcete. A za další, musíte si uvědomit…

Martin VESELOVSKÝ: No ale pardon, vás by čekal, vás by čekal tak velkej boj, že když to nebudete úplně chtít, tak možná neuspějete.

Michal HORÁČEK: Ano. Já se k tomu dostanu, ano, to je výborná námitka. Já jenom maličko ještě bych chtěl říct, že člověk si musí uvědomit, že i kandidát, natož prezident, se stane předmětem ohromných útoků. Musíte být zvyklí na to, že vám tisíce, statisíce možná lidí den co den budou nadávat, budou si o vás vymýšlet polopravdy nebo úplné lži.

Martin VESELOVSKÝ: Ano.

Michal HORÁČEK: To všechno musíte snést, ale k tomu potřebujete hroší kůži. Ale já jsem normální člověk, já nemám hroší kůži. Kdo má hroší kůži, je psychopat. Ten, kdo to tedy chce. Ale jsou věci někdy, jsou situace, kdy nechcete, nechcete jít k zubaři, nebo že ne? Obvykle. Ale ten zub vás bolí. Ten zub vás bolí. A musíte vědět, že něco chcete a něco nechcete.

Martin VESELOVSKÝ: A tak se cítíte.

Michal HORÁČEK: A najednou, najednou musíte k tomu zubaři. A jak dostávám stále větší zprávy, protože já jezdím opravdu 50 třeba setkání s lidmi, koncerty, recitály svoje dělám a tam se setkávám s lidmi, vždycky přijedu dřív, mluvím s nima, zajímá mě, jak se vám tady žije. A tak ta podpora je až taková zvláštní. Já nevím, proč zrovna nějakej textař prostě by zrovna měl být k něčemu takovému vyzýván, nicméně je to taková pravda. Možná, že kdekdo bude říkat, já mám velkou podporu a tak, ale nechci to přecenit. Ale přesto, kdyby se shromáždilo hodně, hodně takových lidí, kteří by takové přání projevili, jistě bych to musel uvážit, protože nemůžu být arogantní, abych nic neřekl, jo. A začínám pomalu připouštět, že, že to zvážím velice vážně. Rád bych vám odpověděl ano, ano, ne, ne, jak stojí v Bibli, jo. Ale tohle nejde, to by nebylo poctivý. Já to opravdu, opravdu teďka ještě nevím.

Martin VESELOVSKÝ: To já chápu. Záleží to na tom, jak silnou podporu budete vnímat?

Michal HORÁČEK: Ano. Určitě ano. Ale záleží to i na jiných věcech. No tak nevíme, jak ten, ta soutěž bude sestavená, že jo. Možná, že nejhezčí by bylo, kdyby se objevil kandidát nebo kandidátka, zejména kandidátka, jsem minule teda podporoval doktorku Roithovou, tak to neříkám nadarmo, která by nebo který by měl dvě věci. Jednak abych ho podpořil, musel bych tak cítit, že s ním nějak souzním, že jo, že mám podobný názory, že jo. A zadruhý, aby to opravdu mohl vyhrát, jo. Protože stavět se před ty voliče a říkat, mockrát vám děkuju, za těch nádherných 9 %, to není ono, že jo.

Martin VESELOVSKÝ: Ale ta otázka přece taky ještě zní, jestli, jestli vy jste ten, kdo to může vyhrát?

Michal HORÁČEK: Ano. No jistě. To je úplně zásadní otázka.

Martin VESELOVSKÝ: A ta odpověď?

Michal HORÁČEK: No to nevím. Jak to mám vědět teďka v týhle chvíli? Záleží to asi dost na tý podpoře.

Martin VESELOVSKÝ: No samozřejmě. A to taky možná závisí na tom, jak moc byste to případně chtěl.

Michal HORÁČEK: Jo. To je pravda. To je pravda. A to je ta slabina toho, protože, protože že bych to moc chtěl, to je úplnej nesmysl. Já to vlastně nechci vůbec, jo. Ale tak jsme v týhle chvíli, tak v týhle chvíli jste mě zastihl takhle.

Martin VESELOVSKÝ: Jenom pardon, no ne, jenom můj dojem z toho, co mi říkáte, tak mám pocit, jak kdyby to byla taková jako humanitární kandidatura, jako že cítíte, že prostě vás okolnosti do toho dotlačily.

Michal HORÁČEK: Ještě nedonutily, ale mohly by. Ale ano, já bych s tím souhlasil. Je to taková služba, jo. Já si dokonce myslím, že by, měli bychom udělat nový, novou náplň prezidentské funkce. A to opravdu podle toho, co říká Ústava. Myslím si, že všichni 3 předchozí čeští prezidenti se proti tomu v jistém smyslu prohřešili, nikoliv ovšem stejnou měrou, jo. A to v tom smyslu, že právě oni měli svůj vlastní mocenský ambice v tom, že, že chtěli být jako aktéry přinejmenším na stejné míře, pokud ne více než třeba vláda. Ale prezident nevládne, vláda vládne. Vláda zvolená lidem. A je nesmírně obtížnej, ale důležitej demokratickej proces, aby se ti, kteří dávají tu vládu a ten zákonodárnej sbor dohromady, domluvili na nějakém konsensu. Takže to přece jenom zbraňuje určitým úletům, dejme tomu, jo. A teď přichází ten prezident a najednou má úplně jinou koncepci. To je, to je, to se strašně těžko tý vládě pracuje. Já myslím, že prezident by měl vědět, že má Ústavou v článcích 62 a 64 přesně popsaný svý pravomoci, jo. Přesně popsaný, tamto má dělat. A jinak myslím, moje idea je taková, že on je vlastně takovým vrchním komentátorem. Zadává, zadává jako náplň toho společnýho našeho pobývání, jako pospolitosti. A vždycky by to mělo být pospolité a nikoho z toho nevyřazovat. Nevyřazovat z toho ani, ani handicapované lidi, aby někdo říkal, to já bych k vám promluvil, ale to by bylo nedůstojný z invalidního vozíku. Já jsem přitom potkal tolik lidí, kteří jsou na invalidním vozíku, kteří jsou daleko statečnější než já a že to podle mě připadalo až jako trůn. Já bych takový lidi jako posunul dopředu třeba, jo. A spoustu takových věcí. Já si myslím, že ten prezident má vlastně říct, ta doba je těžká a vždycky bude, že jo. Nikdy nebyla jiná. Doba je těžká, máme problémy, ale máme na víc. Máme na víc, jo, než abychom se tady hádali o nesmysly. My máme navíc, protože vy jste už dokázali, že máte navíc. Vy jste změnili zaostalou, bolševismem úplně rozrubanou zemi na, na něco, co by nikdo ani nečekal, že je vůbec možný. Ta naše strašná měna je najednou jedna z nejtvrdších měn světa, naše vesnice, města se mění do krásy. Máme možnost cestovat po celým světě, máme možnost získat skutečné, přinejmenším skutečné humanitní vzdělání, to všechno jsme vůbec… A teď bych mohl mluvit ještě 10 minut.

Martin VESELOVSKÝ: Já se moc omlouvám. Dovolte mi poslední sarkastickou poznámku. A neberte si ji osobně. To skoro vypadalo, jako že si trénujete ten prezidentský projev teď.

Michal HORÁČEK: Ne. Já myslím, že máte pravdu do jistý míry, protože heleďte, já si vlastně dělám takovou prezidentskou kampaň už 30 let, jo, co jsem ve veřejným prostoru. Akorát nevím, jestli ji pak i k tomu dovedu jako. Ale já si myslím, že člověk by možná měl mluvit tak, jako, jakoby zastával takovou funkci, kdykoliv, po kantovsku.

Martin VESELOVSKÝ: Tak uvidíme. Děkuju pěkně za rozhovor, pane Horáčku.

Michal HORÁČEK: Děkuju za pozvání, pane Veselovský.

Martin VESELOVSKÝ: Na shledanou.

Michal HORÁČEK: Na shledanou.