Daniela Drtinová: Chytré telefony ve spojení s mobilním internetem a GPS přinesly revoluci v náhodném seznamování. Geolokační aplikace jako Tinder nebo Grindr digitalizují způsob, jak se lidé potkávají. A taky ho usnadňují a urychlují. K čemu jsou vztahy takto navázané a řízené virtuálním personalistou? A přinesly epidemii odosobněného sexu mezi mladými? Hostem Tématu je Marek Botha, který je autorem diplomové práce zabývající se vlivem nových médií a geolokačních aplikací na sex dating, sexuální setkávání. Dobrý den.

Marek Botha: Dobrý den.

Daniela Drtinová: Tak geolokační aplikace zaměřené na seznamování vlastně překrývají fyzický prostor s tím online prostorem a umožňují neznámým lidem potkat se v reálném čase na nějakém reálném konkrétním místě. Přineslo to skutečně v posledních pár letech nějakou revoluci v sexuálním chování?

Marek Botha: Já si myslím, že ano, protože uživatelé už nemusejí volit mezi interakcemi online a offline, jak tomu bylo třeba u klasických online seznamek. Ale teď už jde vyloženě o protnutí fyzických vrstev a tedy online vrstev a ta interakce je mnohem rychlejší a uživatelé můžou vlastně realizovat ta setkání hned v reálném čase, v konkrétním místě, kde se nacházejí. A to má i také nějaký vliv na jejich chování, protože vlastně ten uživatel se v té dané lokalitě může nacházet třeba jenom po omezenou dobu a teď máte vlastně tu možnost si s ním případně jakoby užít víceméně, tak ji buď využijete, nebo ne, pokud jsou ty, pokud jsou obě strany nastaveny tímto směrem.

Daniela Drtinová: Tak změna v chování je ale něco jiného než revoluce v sexu. Do jaké míry tedy skutečně hrají nová média tu roli nástroje k hledání sexu?

Marek Botha: Hm. Podle jednoho uživatele, s kterým jsem vlastně dělal, dělal rozhovor v rámci své diplomové práce, tak tyhle ty aplikace slouží také k vytvoření jakéhosi scénáře, podle kterého potom tito uživatelé si realizují nějakou sexuální představu.

Daniela Drtinová: Co to znamená?

Marek Botha: Znamená to to, že si vytvoří, že si popíšou to, co mají rádi, to, co od toho sexu očekávají, sdílejí potom nějaké také lechtivější fotografie, aby potom nebyly připravené v té konkrétní situaci, a když potom tedy tenhle ten scénář je nějakým způsobem sdílený prostřednictvím těchto aplikací, tak potom dojde k nějaké realizaci toho sexuálního styku.

Daniela Drtinová: Zabýval jste se vy nějak v té svojí diplomové práci, kolik z těch lidí, kteří se takto tedy potkají v tom fyzicko a napůl online světě a nakonec skutečně realizují sex?

Marek Botha: Já jsem dělal rozhovor s 18 uživateli těchto aplikací, z toho 15 uživatelů ten sex skutečně mělo nějakým způsobem. Ty scénáře jsou dva. Jeden je ten, že uživatelé vyhledávají primárně tedy ten sexuální zážitek prostřednictvím těchto aplikací. A druhý scénář je ten, že jdou nejprve na nějaké rande, na nějakou schůzku, a když se ten večer příznivě jakoby vyvrbí, tak to potom skončí také nějakým tím sexuálním zážitkem.

Daniela Drtinová: Takže to neslouží jen k tomu, že ti lidé na tom vyhledají zábavu ve stylu toho, že třeba si o sexu jen píšou, ale skutečně většina těch uživatelů, říkáte 15 z 18, se sejde a nakonec to nějakým způsobem vede tedy k sexuální, k realizaci té sexuální aktivity?

Marek Botha: Přesně tak. Ale to je jenom nějaký vzorek. Určitě jsou i uživatelé, kteří tyto aplikace používají jenom za tím, za tím účelem, aby se s někým sešli, aby potkali třeba nějakého kamaráda, nebo se snaží navázat nějaký vážnější vztah. Ale potom je tady i určitá skupina, která tyto aplikace využívá tedy primárně za tímto účelem a vyhledává tedy sexuální zážitek.

Daniela Drtinová: Dá se říci, kolik z uživatelů těchto aplikací naváže díky takovéto aplikaci déle trvající vážnější vztah, kvalitní vztah řekněme?

Marek Botha: Podle studie z roku 2012, která byla prováděna v Americe na vzorku 144 uživatelů konkrétně aplikace Grindr, tak 75 procent z těchto uživatelů přiznává, že navázalo tedy primárně sexuální vztah a jenom 4 uživatelé se snažili o navázání nějakého tedy dlouhotrvajícího vztahu.

Daniela Drtinová: Hm. Dokázal byste tedy zobecnit, jak nové technologie a tyto geolokační aplikace vlastně transformovaly chování? Jak třeba ovlivnily chování i sexuální chování a vztahové zvláště v té generaci Millennials, tedy zhruba mezi těmi 18, 24 lety?

Marek Botha: Já si myslím, že ten, vlastně ti uživatelé už nemají ani potřebu v tomhle tom prostředí hledat nějaký dlouhotrvající vztah, nemluvě o tom, že tyto aplikace zprostředkovávají obrovské množství uživatelů a profilů. A když tu aplikaci zapnete kdekoliv vlastně v Praze, tak ten vzorek je trošku odlišnější. A na základě toho potom tedy, tedy dochází k nějaké sexuální třeba interakci.

Daniela Drtinová: Pak je taky otázka, jestli se to nepřeceňuje, jestli skutečně ta nová média mají nějaký velký vliv na formování toho sexuálního chování obecně lidí v 21. století. Jestli třeba víc ta stávající generace, jestli má víc sexuálních kontaktů, než měly generace předchozí a podobně.

Marek Botha: Hm. Určitě. Vlastně pořád je tady, pořád ty aplikace slouží jako nějaký prostředek k nějaké komunikaci. A je čistě jenom na těch uživatelích, s jakou představou do těchhle těch prostředí vstupují a jakým způsobem je využívají. Takže je určité procento, které se tedy rozhoduje pro tyhle ty interakce. A stejně jakoby je určitá část, která tuhle tu, tuhle tu vlastně jakoby aktivitu nevyhledává primárně.

Daniela Drtinová: Zkusím osobnější otázku. Vy osobně zkoušel jste tu aplikaci? A pokud ano, tak s jakým výsledkem?

Marek Botha: Já jsem tyhle ty aplikace zkoumal jeden rok, bylo jich několik, ale co se týče jakoby samotného sex datingu, tak do tohohle toho jsem osobně nešel.

Daniela Drtinová: Proč, máte k tomu nějakou vnitřní výhradu nebo jste to opravdu chtěl pojmout jen z hlediska vědeckého bádání?

Marek Botha: Chtěl jsem to určitě pojmout jenom z hlediska nějakého vědeckého bádání a nemluvě o tom, že se tímto způsobem neseznamuji. Já se ještě, já se rád seznamuji a ještě jakoby tou starší cestou přes kamarády nebo, nebo někde na party. Ale rozhodně ne přes, přes aplikace.

Daniela Drtinová: Přinesly podle vás tedy tyto nové aplikace nějakou epidemii odosobněného a povrchního sexu mezi mladými, jak to píše třeba New York Times? Podle Respektu je na Tinderu měsíčně 50 milionů lidí.

Marek Botha: Hm. Podle uživatelů, kteří tyto aplikace využívají čistě za tím sexuálním zážitkem, s kterými jsem dělal rozhovor, tak to skutečně vede k určitému odosobnění a zmechaničtění toho samotného aktu, protože se jede podle předem daného scénáře. Jakmile tedy ten akt proběhne, tak už ty, ty aktéry vlastně jakoby jeden druhého nezajímají, protože tam šlo čistě jenom o nějaký sexuální zážitek.

Daniela Drtinová: Řekl byste, že je to nějaký, že už se v tom dá třeba vysledovat nějaký trend v chování mladých lidí, nějaký neblahý trend nebo něco takového?

Marek Botha: Nemyslím si, že by to byl neblahý trend, protože je tady určitá část, která tohle to, tohle to nějakým způsobem vyhledává a tyhle aplikace jim to, jim tohle to jakoby umožňují. Ale, ale tohle to záleží čistě na úhlu pohledu, jestli, jestli se jedná o neblahý trend nebo…

Daniela Drtinová: Ptám se proto, proto, že americký deník New York Post právě že zašel v tom hodnocení až dál a viní Tinder z rozkladu společnosti. Tak jestli jsou třeba namístě z hlediska toho vaše bádání takovéto komentáře a jestli prostě vykazuje chování mladých v té, v té dnešní generaci vlastně nějaké chování, které by mohlo vést k rozkládání společnosti?

Marek Botha: Já si myslím, že tyhle aplikace jsou mediálně hodně vlastně mýtizovány a přikládá se jim možná větší moc, než jakou ve skutečnosti mají, protože ty uživatelé si víceméně jenom jakoby hrají a to, co je potom za výsledek, tak je, tak je výsledek nějakého, nějakého jako neškodného začátku. Ale určitě bych tomu nepřikládal, nepřikládal takovou váhu jako třeba New York Times.

Daniela Drtinová: No, ale podle poslední zprávy OSN narůstají kvůli těmto aplikacím počty lidí nakažených virem HIV. Takže je otázka, jestli je to jen neškodná hra nebo jestli to ve všech případech může, musí být jen neškodná hra.

Marek Botha: Opět, ty aplikace jsou jenom nějaký prostředek a to, co se děje potom v rámci té realizované schůzky, tak už záleží na nastavení jednotlivých uživatelů. V tomhle tom případě bych asi nevinil, nevinil ty aplikace jako takové, ale snažil bych se nějakým způsobem šířit tedy osvětu v rámci nějakého chráněného sexu.

Daniela Drtinová: Hm. Jaká další negativa podle vás tyto aplikace mohou obnášet, přinášet? Rizika jestli jste mapoval během té svojí práce.

Marek Botha: Rizika určitě ano a překvapilo mě, když dochází k propojování těch jednotlivých uživatelů na základě tedy těch geolokačních aplikací, tak potom ta komunikace se přesouvá třeba do, na Facebook a další tyhle ty platformy, z kterých potom jednotliví, jednotliví uživatelé nabývají pocit, že konkrétní osobu znají a potom když dojde k realizaci schůzky, tak nemají potřebu se během toho sexuálního styku chránit. Tam si myslím, že je velký problém, že vlastně tedy tohle to prostředí vytváří nějakou iluzi jakéhosi bezpečí. I když vlastně ve výsledku, kdo si dneska na Facebook napíše, že má nějakou pohlavní nemoc?

Daniela Drtinová: Podle dostupných průzkumů je na Tinderu 42 procent zadaných. Jak tyto aplikace rozbíjejí vztahy, jsou na toto nějaké studie, jestli je to nástroj, stroj na nevěru a rozbíjení vztahů?

Marek Botha: Na toto jsem žádnou studii konkrétně nenašel. Většina, většina studií se týká skutečně těch pohlavních chorob a šíření tímto způsobem, ale je pravda, že ta nevěra je určitě blíž. Když si tu aplikaci zapnete a zjistíte, že ve vašem okolí je 100, 100 uživatelů, kteří třeba splňují nějaké vaše nároky, tak, tak je otázka, jakým způsobem se v té dané situaci zachováte.

Daniela Drtinová: To znamená, že to nějakým způsobem může prostě přinášet…

Marek Botha: Určitě.

Daniela Drtinová: ...i trend, který tak jakoby lehce nabourává nějaký daný kontext nebo status do té doby v té společnosti. Že to nemusí, já jsem se ptala na tu neblahost toho trendu. Vy jste říkal, že vlastně je to spíš hra…

Marek Botha: No, v rámci…

Daniela Drtinová: ...s neškodným výsledkem.

Marek Botha: Samozřejmě pokud jste, pokud jste singl, pokud jste ve vztahu, tak, tak tyhle ty aplikace skutečně tu nevěru mohou nějakým způsobem i podporovat.

Daniela Drtinová: Ale je to na každém, samozřejmě na každém člověku, jak si tyhle věci vyhodnotí.

Marek Botha: Ale je to, je to samozřejmě na každém.

Daniela Drtinová: Je pravda, že na Tinderu je málo Češek?

Marek Botha: Na Tinderu je všeobecně málo českých uživatelů. Je to hodně zředěné potom tedy uživateli z jiných zemí, ale teďko se ta situace trošku otáčí a data z loňského roku mluví o tom, že je tam už 100 tisíc uživatelů z České republiky. A ten, a ten počet stále narůstá.

Daniela Drtinová: Tedy to nebylo tím, že by tyto aplikace Čechům nebyly úplně blízké a že raději třeba mají ty starší způsoby námluv, ale je to tedy tím, že třeba ta aplikace tady ještě nebyla tak rozšířená, známá?

Marek Botha: Přesně tak. V poslední době, během posledních dvou let se konkrétně tedy o Tinderu hodně mluví, takže to potom zase vzbuzuje nějaký zájem uživatelů si tu aplikaci vyzkoušet. Navíc i řada uživatelů z mého výzkumu se odvolávala na to, že jim aplikace byla doporučena někým z jejich, z jejich blízkého okolí. Takže i tohle to nějakým způsobem funguje.

Daniela Drtinová: Co vlastně bylo účelem vaší práce? Co přesně vy sám jste chtěl zjistit v té práci?

Marek Botha: Chtěl jsem zjistit, jakým, jaký vliv na současnou podobu sex datingu mají tyhle ty geolokační, geolokační aplikace.

Daniela Drtinová: A zjistil jste, že velké?

Marek Botha: Velké. Mění to do určité míry i zaběhnuté, zaběhnuté způsoby ve vyhledávání jednotlivých uživatelů. Třeba v rámci webových online seznamek uživatelé hodně využívali určitý způsob filtrování, ať už to bylo podle výšky, váhy, věkové kategorie nebo sexuálních preferencí, tak tohle s těmito geolokačními aplikacemi padá a ti uživatelé si vyhledávají svého vlastně potenciálního partnera na základě té bezprostřední blízkosti, ať už se nacházejí doma, v práci nebo kdekoliv v rámci určitého městského celku.

Daniela Drtinová: A jaké to tedy je uspět, nebo neuspět při navazování digitálního, anebo pak tedy toho tělesného kontaktu? Co jste o tom zjistil?

Marek Botha: Tak ta část, vlastně většina těch 15 uživatelů tu sexuální zkušenost má ještě v rámci první, první schůzky s konkrétním uživatelem. Takže si myslím, že v tomhle tom směru jsou ty aplikace hodnoceny i v rámci té práce jakoby kladně. Pokud je toho sexu ale už moc, tak tam dochází právě k tomu odosobnění a i ti samotní uživatelé potom popisují situaci, kdy si tyhle ty, kdy si vlastně samotný sexuální akt ani neužili už potom.

Daniela Drtinová: Kvůli tomu, že toho bylo moc.

Marek Botha: Přesně tak.

Daniela Drtinová: Co všechno jsou Češi ochotni na internetu o sobě prozradit?

Marek Botha: Na internetu, já bych, já bych to stočil v rámci těch geolokačních aplikací. Tak jsou tři informace, jedno je tedy ta profilová, profilový obrázek, dále je to věk a potom pozicionalita neboli vzdálenost, jak daleko se od vás konkrétní uživatel pohybuje. Potom jsou to, pak záleží samozřejmě na jednotlivých aplikacích. Někde můžete doplnit informace, jako jsou výška, váha, etnicita nebo sexuální orientace. Potom je možné doplnit i HIV status. Co se týče potom toho, co se odehrává v rámci toho chatu, tak to už jsem popisoval, tam dochází k nějakému sdílení třeba lechtivějších obrázků jednotlivých částí svého těla. Takže dochází k určité fragmentarizaci. Někteří uživatelé si tyto obrázky schovávají do svých složek a část je jich znovu jakoby využívá ve vztahu k svojí vlastní osobě, aby nemusela posílat svoje vlastní fotografie, tak posílá…

Daniela Drtinová: Přeposílá těla jiných lidí.

Marek Botha: Přesně tak.

Daniela Drtinová: Nevymýšlejí si lidé nebo nemají tendenci vymýšlet si při sběru vlastně těch dat, jestli potom nejsou ta data zkreslená nebo nedůvěryhodná, nevěrohodná tím, že by třeba lidé mluvili o těch svých sexuálních zkušenostech jinak, než jak proběhnou nebo jestli vůbec proběhnou?

Marek Botha: Část těch, zřejmě ke zkreslení dochází, protože uživatelé se prezentují třeba nějakými profilovými obrázky, které nejsou zrovna aktuální.

Daniela Drtinová: Nejsou ani jejich.

Marek Botha: A které nejsou ani jejich.

Daniela Drtinová: Kdyby nebyly aktuální, ony někdy nejsou ani jejich.

Marek Botha: Přesně. Přesně tak. Ale spousta uživatelů měla zkušenosti s tím, že ve chvíli, kdy přišel třeba na smluvenou schůzku někdo jiný, než za koho se vydávali, tak se s ním prakticky ani nebavili a poslali ho rovnou domů.

Daniela Drtinová: Já vám děkuji za rozhovor. Na shledanou.

Marek Botha: Já děkuji za pozvání, na shledanou.