reklama

Teroristické hrozby se podceňují, belgická tajná služba nefunguje, říká novinářka žijící v Bruselu

22. 3. 2016 | Situace se pomalu vrací k normálu, ale pořád je město ochromené, lidem se nechce chodit ven, popisuje situaci novinářka žijící v Bruselu Eva Hrnčířová. Příběh belgických tajných služeb je podle ní hodně smutný, občas vyjdou na světlo alarmující věci, hrozby jsou podceňovány.

Daniela DRTINOVÁ: Belgii ochromily teroristické útoky. Po Madridu, Londýnu a Paříži se tak stává Brusel dalším evropským městem, kde udeřili teroristé. Atentátníci zaútočili na letišti a v metru. O život přišlo nejmíň 34 lidí, zraněných je víc než 100. K útokům se přihlásil Islámský stát. V Bruselu žije bývalá zpravodajka České televize Eva Hrnčířová. Dobrý den.

Eva HRNČÍŘOVÁ: Dobrý den.

Daniela DRTINOVÁ: Evo, jak to vypadá v centru města teď?

Eva HRNČÍŘOVÁ: Ta situace se pomaličku v Bruselu začíná vracet k normálu po tom příšerném ránu. Obnovily se už dvě linky metra, takže někteří lidé už mohou cestovat. Před malou chvílí vlastně bylo oznámeno, že lidé se mohou vracet z kanceláří, děti opustily školy, některé linky autobusů už začaly jezdit. Takže pomalu se dostává situace do normálu, ale samozřejmě ten šok, který dnes Brusel zažil, bude trvat ještě dlouho.

Daniela DRTINOVÁ: Bojí se lidé vycházet?

Eva HRNČÍŘOVÁ: Já si myslím, že ano, nebo že rozhodně ta situace není taková, že by se lidem chtělo ven. Samozřejmě ten každodenní život musí nějak normálně pokračovat, takže školy, školky, jesle byly v půl čtvrté, kdy tady je běžné vyzvedávat děti, plné rodičů. Některé školy už reagovaly tak, že zítra budou uzavřené, že děti zítra do školy nepůjdou, jiné naopak poslaly zprávu, že zítra bude vyučování pokračovat. Takže ta situace zatím není úplně přehledná. Je možné, že ještě vzhledem k tomu, že v Bruselu se vlastně bezpečnostní stupeň opět zvýšil na číslo 4, tak je možné, že ještě některé školy tu situaci vyhodnotí a nějak změní.

Daniela DRTINOVÁ: Máš nějaké informace, proč se tedy teď aktuálně nějak zvýšil ten bezpečnostní stupeň, nebo je to běžná reakce úřadů a bezpečnostních orgánů?

Eva HRNČÍŘOVÁ: Zvýšil se samozřejmě kvůli těm útokům, které se staly ráno na letišti…

Daniela DRTINOVÁ: Já jsem myslela, že to bylo něco aktuálního.

Eva HRNČÍŘOVÁ: Ne, ne, ne a potom v metru.

Daniela DRTINOVÁ: Hm. Jezdí městská hromadná doprava a metro?

Eva HRNČÍŘOVÁ: Metro celý den nejezdilo, nejezdily ani autobusy, nejezdily tramvaje. Teď se pomalu začíná ta situace normalizovat a byly obnoveny už dvě linky metra, ale pořád ještě je město ochromené. Na sociálních sítích jsem viděla třeba nabídky, že lidé nabízejí ostatním, že je mohou svézt autem, dokonce taky nabízejí lidé ubytování, protože je potřeba si uvědomit, že řada lidí, kteří třeba přiletěli do Bruselu a měli tu být pouze na jeden den, tak teď nemohou odletět a tudíž nemají v téhle situaci kde přespat, protože lety jsou zrušeny s určitou platností až do zítřejšího rána a uvidí se, co bude potom dál.

Daniela DRTINOVÁ: Jak probíhá vyšetřování? Podle belgických médií hledá policie 5 podezřelých.

Eva HRNČÍŘOVÁ: Ano, belgická média zveřejnila fotografii z toho letiště, na které jsou 3 muži - dva v černých bundách a jeden v bílé bundě. Ti dva černí měli být údajně sebevražední atentátníci a ten v bílé bundě, který má ještě na hlavě naražený klobouk, je vlastně muž, po kterém se pátrá, který by teď měl být někde na útěku, neví se kde. Pátrá se i po dalších podezřelých v souvislosti s těmito útoky. Policie zahájila nějaké další domovní prohlídky ve Schaerbeeku. To, že platí ten čtvrtý bezpečnostní stupeň, tudíž že jsou, kromě toho, že jsou poměrně vylidněné ulice, tak jsou zrušené i nejrůznější, nejrůznější akce, řada obchodů zavřela, některé restaurace jsou zavřené, tak to samozřejmě by mohlo policii pomoct v tom, že by, že by teď vlastně, když je ta situace tak dramatická, mohla najít nějaké stopy, ale samozřejmě to jsou jenom spekulace.

Daniela DRTINOVÁ: Je pravděpodobné podle tebe, že útoky mají souvislost se zadržením Saláha Abdeslama, jednoho ze spolupachatelů teroristických útoků v Paříži?

Eva HRNČÍŘOVÁ: Asi řada lidí by to tak četla, protože Saláh Abdeslam byl zadržený minulý týden, byl převezený do Brugg, kde je v přísně střeženém vězení a tohle by mohlo být vnímáno jako odveta za jeho zadržení. V tom případě je tedy alarmující to, že teroristi byli schopni reagovat tak rychle, že ano, ale před malou chvílí se vlastně v médiích také objevilo, že k těm dnešním útokům se tedy přihlásila organizace Islámský stát a objevilo se prohlášení téhle organizace a to vlastně mluví o tom, že Belgie je v alianci států, které bojují proti Islámskému státu a že to je ten důvod dnešních útoků. Takže na základě tohoto prohlášení to vypadá, jako kdyby to se zadržením Saláha Abdeslama nemělo až tak co do činění. Podle některých médií také tady existovala hrozba už vlastně od pátečního večera, hrozba, o které údajně tajné služby věděly a která se bohužel dnes ráno naplnila.

Daniela DRTINOVÁ: Mluví se tedy v Belgii o tom, že tajné služby tu situaci podcenily, pokud navíc podle belgického ministra vnitra přišlo varování, zatčení Abdeslama může vyvolat právě odvetný útok, byť tedy to, co jsi říkala, to malinko popírá, ale stejně ta otázka na podcenění ze strany tajných služeb se nabízí.

Eva HRNČÍŘOVÁ: Ano, samozřejmě. Ta asi bude ještě teďka hodně rezonovat a samozřejmě se o tom bude mluvit především v dalších dnech. O belgických tajných službách se hodně mluví už vlastně od listopadu, kdy byly útoky v Paříži. Ta situace je asi taková, že belgická vláda samozřejmě hájí tajné služby s tím, že Belgie je malá země, která nemá kapacity na to, aby vlastně pracovala tak, aby všem hrozbám zabránila. Právě proto také po útocích v Paříži belgické tajné služby spolupracovaly s francouzskými, což bylo i při tom zásahu policie ve čtvrti Forest, v tom bytě, kde se vlastně našly otisky prstů Saláha Abdeslama, odkud on ale potom uprchnul a belgické tajné služby mně osobně celé, celý ten příběh připadá takový hodně smutný, protože to, co občas, to, co občas vyjde najevo, je opravdu alarmující, protože například po útocích v Paříži se mluvilo o tom, že belgické tajné služby shánějí odborníky na sociální sítě a shánějí odborníky, kteří by byli schopni mluvit arabsky. Takže zřejmě ta situace je skutečně velmi špatná a ty hrozby jsou podceňované.

Daniela DRTINOVÁ: Proč má právě Belgie tak velké problémy s radikálními islamisty? Jestli je to mimo jiné, vedle toho, co jsi teď řekla, také kvůli byrokracii a snadno dostupným zbraním, jak to uvádí analýza agentury AP.

Eva HRNČÍŘOVÁ: Je to možné. Belgie rozhodně není země, kde by platila nějaká tvrdá pravidla, natož pak, aby se ta tvrdá pravidla nějak tvrdě dodržovala. Belgie, jak známo, je země rozdělena na několik částí, na vlastně víceméně znesvářené jazykové skupiny a tohle svým způsobem platí i v rámci Bruselu. Tady je potřeba říct, že Brusel je město, které žije velmi uzavřeně v jednotlivých čtvrtích, tudíž že často lidé, kteří žijí v jedné bruselské čtvrti, se nepřesouvají do té další, ale tak to platí i například o politice. Ta politika je velmi lokální, takže když třeba po útocích v Paříži ministr vnitra Jan Jambon sliboval, že vyčistí Molenbeek, tak se dostal do střetu s tamní starostkou, která mu prostě dala najevo, že nic takového nedovolí, a protože právě v té decentralizované Belgii starostka Molenbeeku má jaksi navrch nad federálním ministrem vnitra, tak to pak vede k tomu, že v těch jednotlivých čtvrtích se prostě může dít to, co tam dovolí ten starosta. A v souvislosti s Molenbeekem se hodně spekulovalo vlastně o chybách toho předcházejícího starosty, který právě proto, že si chtěl naklonit některé přistěhovalce, právě proto, že si chtěl naklonit imigranty ze 60. let, tak je nechával, nechával být a tak ta situace došla až vlastně tak daleko, že dnes je Molenbeek skloňovaný jako centrum evropského džihádu.

Daniela DRTINOVÁ: Hm a mohla bys tu čtvrť nějak popsat? Žije se tam tedy jako v nějaké tedy podobě diaspory, nebo to je ten důvod, proč se nedaří ty problémy, které jsou s touto čtvrtí nejviditelněji spojovány, řešit?

Eva HRNČÍŘOVÁ: Je to opravdu neuvěřitelné, protože když člověk jede do Molenbeeku, tak je vlastně úplně v jiném světě, jakmile vystoupí z metra. Skutečně si tam připadáte jako někde na tržišti v Maroku, když máte to štěstí, že tam přijdete v den, kdy jsou tam pravidelné trhy. Ta čtvrť je velmi chudá, často tam žijí lidé vlastně v domech, ve kterých v jiných bruselských čtvrtích bydlí jedna rodina, tak v Molenbeeku tam bydlí rodin třeba pět nebo šest, bydlí na půdě, bydlí ve sklepě, vidíte na dveřích zvonky, kterých tam je místo jednoho nebo dvou zvonků je na obyčejném dvoupatrovém, třípatrovém činžáku těch zvonků pět nebo šest. Je to čtvrť, která je hodně muslimská, ačkoli nejenom muslimská. Není to tak, že by tam žili jenom muslimové. A jak jsem říkala, je to, je to čtvrť chudá, kde dlouhou dobu byl starostou socialistický politik, o kterém se právě mluvilo tak, že nechával vlastně imigranty do Molenbeeku přicházet a neřešil vlastně ty jejich sociální problémy, o které se pak postarali ti majetnější turečtí a maročtí majitelé nemovitostí a vlastně za drahé peníze jim začli pronajímat ty, ty malé pokojíky. Je to taky čtvrť, kde se prodávají drogy, je to čtvrť, kde asi není zase tak těžké sehnat zbraně, je to čtvrť, kde je řada mešit a já jsem mluvila kdysi, tedy po útocích v Paříži, což už mi připadá relativně dávno, s jedním antropologem, který se právě zabývá studiem Islámu v Molenbeeku a ten vyprávěl o tom, jak, jak imámové z mešit v Molenbeeku vlastně /výpadek/ na to, že ta radikalizace zdaleka neprobíhá v mešitách tam, ale přes internet a s tím, že oni nedokážou nic dělat.

Daniela DRTINOVÁ: Platí v té čtvrti vlastně nějaká tedy místní, samostatná, vlastní pravidla, i třeba právní pravidla?

Eva HRNČÍŘOVÁ: Někdy někdy někteří belgičtí novináři vtipkovali o tom, že v Molenbeeku platí šaría, ale to jsou opravdu jenom, jenom vtipy, není to tak, že by tam platila nějaká zvláštní pravidla. Ta čtvrť se zároveň v poslední době i hodně rozvíjí. Je docela zajímavé, že ta čtvrť leží kousíček od bruselského centra, takže kdo se jde podívat na čůrajícího chlapečka a kdo se jde podívat na náměstí Sainte Catherine, tak stačí, aby šel 10 minut, aby přešel kanál a už je v Molenbeeku, takže je to asi něco, jako kdybyste šli ze Staroměstského náměstí na Letnou, a tahle ta čtvrť vlastně právě směrem od toho kanálu se začíná v posledních letech trochu, trochu zvedat. Vznikají tam nové hotely, opravily se tam vlastně staré továrny, udělaly se v nich nové, nové lofty, které kupují už někteří, někteří majitelé a já jsem mluvila i s lidmi, kteří nejsou muslimové, bydlí v Molenbeeku a ti tvrdí, že ta čtvrť jim připadá bezpečná, že, že nemají problémy s tím, že by se tam báli vycházet nebo, nebo něco takového. Takže zdaleka si to nemůžeme představovat jako nějaké ghetto, v kterém by se běžný smrtelník nemohl pohybovat. To rozhodně ne. Samozřejmě ty, ty problémy jsou za zavřenými dveřmi. Ty jsou za těmi dveřmi, za kterými se skrýval Saláh Abdeslam a za dalšími dveřmi v Molenbeeku a ty prostě nejsou vidět.

Daniela DRTINOVÁ: Tolik spolupracovnice, bývalá zpravodajka České televize v Bruselu Eva Hrnčířová. Děkuji ti.

Eva HRNČÍŘOVÁ: Na shledanou.

 

DOPORUČUJEME

reklama

DVTV