reklama

Kožíšek: Děti si na internetu přidávají přátele jak pokémony, o nahou fotku si řeknou během chvíle

10. 3. 2016 | Dětskou pornografii hledá na internetu každý den 10 tisíc Čechů, jedno dítě měsíčně spáchá sebevraždu, říká bezpečnostní expert portálu Seznam.cz Martin Kožíšek. V poslední době podle něj roste sofistikovanost útoků vůči dětem, predátoři umí třeba zmanipulovat videokomunikaci. Stále více se prý setkává se stalkingem a vydíráním, s kyberšikanou pak má zkušenosti víc než polovina dětí. Kožíšek ale zároveň tvrdí, že česká policie je jedna z nejlepších na světě v boji s internetovou trestnou činností.

Diskuse na téma bezpečnost na internetu s Martinem Kožíškem

Daniela DRTINOVÁ: Bezpečně na internetu, rizikovými jevy, jejichž četnost na síti raketově stoupá, se zabývá manažer pro internetovou bezpečnost portálu Seznam Martin Kožíšek, je hostem DVTV. Vítejte.

Martin KOŽÍŠEK: Dobrý den.

Daniela DRTINOVÁ: Existuje dnes vůbec něco jako bezpečný prostor na internetu?

Martin KOŽÍŠEK: No já bych hlavně chtěl říct, že internet je hrozně dobrá věc a internet jako takový je bezpečný. Nebezpeční jsou na něm i lidé, a když potkáte lidi, tak se můžete dostat do nějakého rizika, takže záleží, jaké stránky navštěvujete, kam chodíte, koho potkáte.

Daniela DRTINOVÁ: Jak tenká je pak hranice mezi bezpečím a nebezpečím a nemůžeme ji tedy překročit, pokud tam jsme s lidmi vlastně kdykoliv a velmi snadno?

Martin KOŽÍŠEK: Tak v běžném životě, nebo jak ho mám nazvat, když chodím venku po ulici, tak kolikrát se vám stane, že potkáte někoho divného, jako jednou, dvakrát za týden, za měsíc a na internetu těch lidí je celá řada. Tam se najednou vyskytuje celá řada divných lidí, kteří vás můžou nějakým způsobem atakovat, snažit se vás podvést, nebo naopak se můžete zamilovat. Takže ta hranice je opravdu, opravdu velmi tenká.

Daniela DRTINOVÁ: Těžší je to u dětí. Může být dítě na internetu v bezpečí, není to vlastně protimluv z hlediska toho, jak jsou děti zvídavé, jak vlastně mají i právo na to být zvídavé a zkoušet různé věci, poskytuje jim vlastně vůbec internet jako takový prostor pro bezpečné zkoumání?

Martin KOŽÍŠEK: Já si myslím, že ještě v tom malém věku, když ještě tak jezdí tím prstíkem po té obrazovce, pouští si nějaké videa, tak je to ještě pořád bezpečné, ale ve chvíli, kdy se naučí samostatně psát a komunikovat, což je někdy okolo toho desátého roku věku, tak tam už jim hrozí relativně velké nebezpečí, protože oni se mají vlastně, nebo se snaží seznamovat s cizími lidmi, zakládají si sociální sítě, snaží se chodit na různé seznamky a scházejí se s lidmi, tak tam už hrozí nějaké jako riziko, a to největší riziko právě spočívá v komunikaci s cizími lidmi. Děti si přidávají, když to řeknu, přátele jak pokémony, a vlastně nerozlišují, koho si do přátel přidají a ten člověk je může nějakým způsobem sledovat, může vykrádat jejich fotky, vydávat se za ně, může po nich chtít nějaké citlivé informace a dítě v pubertě nerozlišuje, jestli to, že vyfotí svojí třeba nahou fotku, může způsobit v budoucnu nějaké problémy, protože to druhá strana chtěla, poslala mu také nahou fotku, tak on to udělá také. A tam už se dostává to dítě do takové spirály jednak toho, že na něj někdo cizí má nějaký obsah, kterým ho může vydírat, a že se ta fotka ukáže někde jinde.

Daniela DRTINOVÁ: Jaké jsou úplně nové typy třeba těchto rizikových jevů a internetové kriminality, co je to třeba kybergrooming?

Martin KOŽÍŠEK: Kybergrooming je setkávání se s nebezpečnými lidmi, kteří nějakým způsobem chtějí ublížit. Takže dítě je na internetu nějakým způsobem zmanipulováno, jde na schůzku s nějakým čistým úmyslem a tam čeká někdo jiný. Může ho zatáhnout do auta. Kybergrooming může být třeba i ve jménu terorismu, to nemusí být jenom nějaké sexuální zneužívání, ale co je třeba největší riziko v poslední době to, že roste sofistikovanost těch útoků.

Daniela DRTINOVÁ: To znamená?

Martin KOŽÍŠEK: To znamená, že ti útočníci jsou chytřejší, dokážou se poučit z nějakých chyb, které udělali v minulosti, že byli odhaleni dítětem, že dítě poznalo, že za tou cizí identitou je někdo cizí, takže oni se neustále zdokonalují a používají k tomu takové jako nástroje, které jsou opravdu top level v tom, jak dítě nějakým způsobem zmanipulovat, proto je třeba webcontroling. Představte si, že bysme si spolu skypovali a místo Martina Kožíška by se vám tam ukázal někdo jiný, protože já bych dokázal tu video smyčku zmanipulovat. To znamená, existuje spousta programů, které se dají pořídit třeba za 200 korun, nahraju tam video smyčku a místo Martina Kožíška tam bude třeba Barack Obama.

Daniela DRTINOVÁ: Tak Baracka Obamu bych odhalila, kdybych byla dítě a bylo by to třeba dítě v mém věku, tak bych to neodhalila a třeba bych s ním někam opravdu šla. Ale ta smyčka je neodhalitelná, ta smyčka s vámi komunikuje tak, je schopna copak s vámi komunikovat tak, aby ten tok řeči byl…

Martin KOŽÍŠEK: Ta smyčka má zatím, zatím jedinou chybu, a to, že je němá.

Daniela DRTINOVÁ: Ona je němá?

Martin KOŽÍŠEK: Takže spousta útočníků a zejména těch chytřejších si objednávají video smyčky třeba v zemích bývalého Sovětského svazu. Tam nějaká holka za 10 dolarů natočí video smyčku, jak si píše na počítači, jak tam mává, jak se postupně svléká. Tuhle tu video smyčku si ten útočník koupí a pouští dětem, a to dítě vidí vrstevníka, které se samozřejmě svléká, tak se svlékne taky. A v tu ránu ten útočník ten videohovor může nahrávat a na internetu s tím různě obchodovat, měnit, vyvěšovat.

Daniela DRTINOVÁ: Takže tento druh manipulace to, není to tedy komunikace, která by se pokusila to dítě vylákat ven. Na to jsem se chtěla zeptat, protože v Itálii se odehrála řada případů zneužití dětí, pak i v reálu, poté, co je právě násilník vylákal na osobní schůzku. Informovala o tom tamní média. Týkalo se to znásilněných ale i zabitých dívek. Jsou takové případy v Česku, kdy to dojde takhle daleko?

Martin KOŽÍŠEK: Těch případů bylo několik, v minulosti to byl případ Hovorka, který, tuším, se vydával za nějakou VIP agenturu a dětské domovy posílaly děti přímo jako VIP agentuře a on je někde na vrátnici, kde pracoval, vlastně zneužíval. A v poslední době je to asi nejznámější případ skautských vedoucích Piškota a Meluzína z Ústí nad Labem, kteří vlastně prostřednictvím internetu zneužili 39 dětí. Nejenom teda přes internet, ale i fyzicky, a ten způsob manipulace, který vlastně použili, asi vůbec jeden z nejsložitějších a nejchytřejších, co se v poslední době jako v Čechách odehrálo.

Daniela DRTINOVÁ: Můžete ho popsat, na co tedy děti zaberou, jaká ta manipulace vlastně je dostane do situace, kdy jsou takto zneužitelní?

Martin KOŽÍŠEK: V tom Ústí nad Labem to fungovalo tak, že byl skautský oddíl, myslím, že se jmenovali Bobři, dva skautský vedoucí, kteří se spolu seznámili, byli homosexuálové a už jim nestačil ten běžný vztah, tak se rozhodli, že teda je zajímá, jak vypadají ti chlapci v oddílu. A nemohli samozřejmě přijít za těmi chlapci a zeptat se, prosím tě, ukaž se, jak vypadáš nahej, tak vymysleli, že si založí falešné profily dívek a nakontaktovali ty chlapce. Většinou ten důvod byl: "Ahoj, byli jsme na nějakém společném táboře, ty si mě asi nepamatuješ. Budeme si povídat." A to dítě tu žádost o přátelství přijalo, postupně si takhle s těmi dětmi povídali, vznikla tam nějaká důvěra. Až po čase se ti chlapci virtuálně zamilovali do těch fiktivních dívek. A potom ti chlapci se samozřejmě chtěli nějakým způsobem sejít, jako z nějakého důvodu to samozřejmě nešlo, tak ty falešné dívky říkaly: "Dobře, já se s tebou teda sejdu, ale mám pro tebe jeden úkol. Když ho splníš, tak prostě budeme mít spolu třeba sex. A ten úkol je, vyfoť mi sebe, jak seš nahej nebo vytvoř nějaké video, jak třeba onanuješ." A ti chlapci s tou vidinou, že se setkají teda s tou dívkou ty videomateriály nebo fotografie vytvářeli a ti skauti je těma materiálama vydírali. A tím to vlastně celé neskončilo, protože ti kluci vytvářeli pořád další a další materiál a ta dívka se pořad nechtěla samozřejmě sejít, tak říkala: "Tak já mám pro tebe poslední úkol, a když ho splníš, tak, tak opravdu se s tebou sejdu. A ten úkol zní, natoč nějaké video s nějakým dalším klukem. A když ho natočíš, tak opravdu ti pomůžeme." Tak ti kluci jako samozřejmě byli zoufalí, šli na skautskou schůzku a seděli tam někde v rohu, brečeli, nevěděli si rady, protože část z nich už byla vydíraná. Skauti k nim přišli, bratře, jaký máš problém? Oni jim to vysypali všechno, tak víš co, bratře, my tě máme rádi, tak my ti pomůžeme. My to video natočíme s tebou." Takže se dostali i do té role zachránců těch dětí a zároveň těch vyděračů. Tímhle způsobem zneužili 39 dětí a ta sazba byla 10 let, což je maximální sazba pro tenhle vlastně trestní skutek. A když to potom přepočítáte na ty jednotlivé oběti, tak to vychází 3, 4 měsíce na jedno zneužité dítě.

Daniela DRTINOVÁ: Seznam taky natočil o tomto filmy. Právě ten poslední díl se týkal tohoto případu. Seznam se bezpečně, třetí díl se týkal těchto skautských zneužití. Jsou ale v Česku i případy dětí, které skutečně přišly o život tak, jako podobně v té Itálii? Protože vy pracujete s pražským kriminalistou na těchto kauzách.

Martin KOŽÍŠEK: S Václavem Píseckým vlastně tady z pražského krajského ředitelství, to je velmi citlivé téma. Samozřejmě několik dětí přišlo o život, ale z určitého důvodu se tyto případy nemedializují. Většinou to uvádíme na nějakých zahraničních případech. Víme o případech, kdy dítě vyskočilo z okna, protože se zjistilo, že třeba točí dětskou pornografii, nebo že se prodává, nebo že ho někdo vydírá, dostalo se do úzkých. Vlastně celý projekt vznikl tak, že nám zavolala dívka, která nám říkala do telefonu, že její přítel ji vyfotil nahou, ona se s ním rozešla, on ji začal vydírat fotografiemi. Když ty fotky nenajdeme, nesmažeme, tak skočí pod vlak. Rychle zavěsila. My jsme neměli moc šanci cokoli udělat, a pak jsme se zpětně dozvěděli, že skutečně se zabila a skočila pod vlak. Těch případů je opravdu mnoho, většinou je to zhruba jeden do měsíce.

Daniela DRTINOVÁ: Proč se to nemedializuje, nebylo by to dobré v rámci prevence?

Martin KOŽÍŠEK: S ohledem na rodinu a ty oběti si myslím, že je lepší uvádět ty zahraniční případy.

Daniela DRTINOVÁ: Jak tedy zajistit, aby dítě na internetu bylo bezpečné a pak, aby tedy bylo bezpečné i poté, co internet opustí, pokud dnes ty druhy manipulace jsou skutečně tak sofistikované, že to dítě nemá na to je vůbec rozkrýt.

Martin KOŽÍŠEK: Asi bysme nechtěli po rodičích, aby se z nich stali "ajťáci" a snažili se děti dohonit, protože dítě bude vždycky napřed, a když rodič něco zakáže, tak první, co dítě udělá, že to obejde ať už nějakých veřejných Wi-Fi připojení a podobně, tak asi nejdůležitější je to nastavit nějakou důvěru mezi rodičem a dítětem, aby dítě vědělo teda, i když rodič není úplně zdatný, že když má nějaký průšvih, že opravdu udělalo něco špatně, tak že za tím rodičem může přijít a nebude prožívat nějakou sekundární viktimizaci z toho, ty jsi ale hloupej, proč si to udělal, ty ses fotil nahej nebo máš takovejhle problém. Takže pokud tam ta důvěra opravdu bude, tak si myslím, že těch případů bude ubývat. Ale ty děti se na ty rodiče obrací až v případě, kdy jim teče do bot, kdy opravdu už třeba to vydírání nebo další případy došly opravdu hodně daleko a už je to i pro nás třeba v neřešitelné situaci.

Daniela DRTINOVÁ: Jedno dítě měsíčně tedy spáchá sebevraždu?

Martin KOŽÍŠEK: Je to zhruba tak.

Daniela DRTINOVÁ: Jak se mohou bránit děti třeba stalkingu nebo různým tedy návrhům na Facebooku samy? Pokud třeba nechtějí s tím jít za rodiči, co byste poradil těm dětem? Nevím, jestli se na nás některé dívají, ale jak se mohou tomu bránit, jakým způsobem vlastně vybudovat v sobě nějakou vnitřní odolnost, co se s tím vůbec dá dělat? Co jim radíte vy?

Martin KOŽÍŠEK: Já to uvedu na jednom případě, který se vlastně řešil asi 3 roky dozadu. Byl to izraelský student medicíny, který prostřednictvím sociálních sítí oslovil zhruba 9 tisíce dívek a jednoduše, najel si jejich profily na internetu, vyfiltroval si dívky ve věku 12 až 15 let a všem těm dívkám bez ohledu na to, že je znal, poslal zprávu: "Když mi nepošleš svoji nahou fotku, tak tě zabiju, podřežu tvoje rodiče!" A dítě, které dostalo takovouhle zprávu už v té chvíli by mělo vědět, že je něco špatně. Buď si toho útočníka zablokovat, nebo to nahlásit administrátorům. Z těch 9 tisíc poškozených dívek nebo obeslaných ty svoje nahé fotky poslalo zhruba 350. A kdybych se vás zeptal, kolik těch dívek to oznámilo policii nebo těm administrátorům, tak to bylo 5. Takže už v té první fázi by dítě mělo vědět, že když mu je něco nepříjemné, tak že se to dá jednoduše vyřešit tím, že si dám toho člověka do ignorace, musím udělat nějaký důkaz, ideálně nějaký screenshot, musím vědět, kdy se to stalo, co nejvíc podrobností a většina služeb dole v patičce, kontakt poslat, oznámit. A když nevím, kam to poslat, tak je tady Linka bezpečí. To znamená, děti by měly od malička vědět, že je tady nějaká linka, která má číslo 116, 111, kde se můžou anonymně obrátit, že nemusí uvádět svoje jméno a že to za ně může kdokoliv vyřešit a že nikdy není pozdě.

Daniela DRTINOVÁ: Mluví se hodně o kyberšikaně mezi dětmi. Jsou nějaké nové projevy, zhoršuje se to, není třeba tento druh alespoň na ústupu?

Martin KOŽÍŠEK: Tak s kyberšikanou se podle výzkumu Univerzity Palackého setkalo zhruba 51 % dětí. A když se bavíme o kyberšikaně, tak to není jenom o tom, že mi někdo nadává na internetu, to není kyberšikana, to musí být neustálé, vytrvalé napadání ať už cílené. A do kyberšikany například patří i sdílení videí, fotografií, prozvánění, průnik na účet, nebo třeba vydírání, takže to je soustava několika jevů. A co se týká toho nejhoršího, což je třeba to vydírání, tak s ním má zkušenost 8 % českých dětí. Takže 8 % českých dětí bylo na internetu nějakým způsobem vydíráno. Takže ano, vidíme tam ústup v několika jevech, jako je třeba málo dětí se setkalo s tím, že někdo jiný natočil nějaké hanlivé video, jako to je na ústupu. Nebo že jim je někdo nějakým způsobem uvedl do rozpaků tím, že zveřejnil nějakou fotku. Ale vnímáme tam opravdu velký nárůst třeba toho stalkingu nebo vydírání, anebo přes 10 % dětí má zkušenost s tím, že někdo cizí za ně vyvěsil jejich nahou fotografii na internet. A to číslo třeba roste.

Daniela DRTINOVÁ: Podle té definice, jak jste ji uváděl ve vztahu ke kyberšikaně, tak by se zřejmě měla týkat i dospělých. Jak se tedy projevuje mezi dospělými a je to dnes běžný jev kyberšikana mezi dospělými?

Martin KOŽÍŠEK: Tak kyberšikana teď je to otevřené téma třeba u učitelů. Takže ano, i učitelé, dospělí lidé, hodně senioři podléhají vlastně nátlaku. Lidé, kteří mají vůbec obecně malou uživatelskou zkušenost se sociálními sítěmi, se seznamkami, tak nebo to může být šikana na pracovišti. Protože kyberšikana obvykle jde ruku v ruce s klasickou šikanou, takže to, že vypnu počítač, není dobrá rada, protože ta šikana může pokračovat třeba ve škole, na pracovišti, kdekoli.

Daniela DRTINOVÁ: Jsou na tom české děti, pokud jde o jejich bezpečný pohyb na internetu, hůř, než děti na Západě nebo v jiných zemích Evropské unie na Západ od nás?

Martin KOŽÍŠEK: Češi jsou v užívání internetu odlišní od zbytku Evropy, ale ty čísla jsou plus minus stejná. Jediné, co tam je rozdílné, je třeba strávený čas, nebo v rychlosti připojení nebo v počtu, procenta připojení třeba z mobilního telefonu. Ale víceméně se české děti chovají stejně jako ty zahraniční.

Daniela DRTINOVÁ: A neseznamují se lehkomyslněji než děti venku, nebo je to stejné?

Martin KOŽÍŠEK: Je to stejné. Zase podle analýzy, kterou jsme dělali v komunikaci prvních dvaceti vět mezi dítětem a neznámým člověkem. Ahoj, ahoj. Jak se máš? Dobře. Co ty? Dobrý. Co děláš? Nudím se. Jo, prvních pět vět. A jak vypadáš? Jakou máš fotečku? Pošli mi fotečku. Jakou? Slovo jakou a tam už to začíná vlastně. Když je to dítě jako opravdu v těch prvních dvaceti větách nebo deseti větách prvních pěti minutách konverzace už přechází na takovou komunikaci, která není úplně obvyklá, a asi já bych taky po vás teď nechtěl, abyste se mi tady svlékla do naha, ale pro děti je to úplně normální si prostě říct o nahou fotku během několika málo minut.

Daniela DRTINOVÁ: Na druhou stranu ale i sociální sítě jsou plné fotek dětí i nahých, kam je dávají rodiče. Nemohou si za to svým způsobem tak trochu i rodiče sami, a co s tím, nezveřejňovat žádné fotky?

Martin KOŽÍŠEK: No, pokud byste si představovala internet nebo člověka, kterej vyhledává na internetu nahé děti, tak je takový mýtus, že je spousta dětské pornografie na nějakých internetových stránkách. Jenom blázen by vyhledával dětskou pornografii na internetových stránkách, protože ty jsou obvykle většinou během malé chvíle zablokovány. Ono je jednodušší si říct o tu nahou fotku přímo dítěte, anebo se podívat do nějakého alba v nějaké fotogalerii a vykrást ji a podívat se na ni. A spoustu těch útočníků nezajímaj nahé děti, je zajímá třeba támhle nějaký Péťa z Holešovic, kterému je pět let a maminka postupně nahrává fotky na internet a ten útočník se jenom spokojí s tím, že ví, že ten malý kluk roste a že chodí sem na pískoviště a že šel poprvé do školy a že se mu daří. Takže opravdu spousta lidí opravdu hledá i oblečené děti, malé děti a stačí jim to.

Daniela DRTINOVÁ: Takže nezveřejňovat žádné fotky na internetu, myslím ve vztahu k dětem?

Martin KOŽÍŠEK: Tak to je zase, zase úplně paranoidní ale, myslím si, myslím si, že čím více fotek zveřejníte, tak tam je větší riziko toho, že ty fotky někdo vykrade a bude za vás třeba vydávat, nebo s tím bude obchodovat.

Daniela DRTINOVÁ: Mluvili jsme také o zneužívání seniorů, kteří se v poslední době hodně tedy pohybují na internetu i z hlediska toho, jak jsou osamocení, tak zkrátka je to prostor, kde se mohou potkávat. Jak snadné je stát se obětí vyděračů na internetu z jejich strany, jak oni se mohou bránit?

Martin KOŽÍŠEK: Se seniorama je to možná těžší než s dětmi. Jednak mají malou uživatelskou zkušenost s internetem a navíc jsou hrozně důvěřiví. Takže vyplňují poctivě všechny informace. Pokud jim dáte nějaký formulář registrační, tak ho vyplní úplně do posledního písmenka. Pokud jim řeknete, že to je nejlepší cena na internetu, tak tomu budou věřit, takže se vůbec nerozhodují, jestli mají použít platební kartu, vyplňují poctivě všechny údaje a poslední dobou se na nás obrací čím dál víc seniorů. Ale problém je ten, že jak se snaží ten internet rychle využívat a snažit se dohonit ty svoje děti v tom využívání, tak naopak mají malou potřebu případné problémy řešit, to znamená, někdo je okrade na internetu, jo, to byla jenom stovka, tak jsem prostě hloupá, tak to příště neudělám a radši to svým dětem neřeknu, ony by se mi smály, že jsem hloupej, hloupá, takže když nám napíší do poradny, tak je to většinou tak, že nám to oznámí, ale víceméně to nechtějí řešit.

Daniela DRTINOVÁ: Na začátku jste řekl, že internet je dobrý, samozřejmě, je to pravda, to špatné dělají lidé a zase ne všichni lidé. Ale nezměnil se český internet skutečně za těch posledních pár let v jedno velké manipulativní hřiště?

Martin KOŽÍŠEK: Já myslím, že to souvisí i s vývojem české společnosti a spousta lidí vnímá internet jako svobodné médium, kde můžou říkat a psát co chtějí a beztrestně. Ono to tak vlastně nefunguje. Každý by měl mít odpovědnost za to, co, co říká, píše, že někoho podvádí. A zase uvedu jeden případ. Když byla zavražděná Anička Janotková a vyšel článek o tom, že ji našli někde v lese, tak zhruba 150 tisíc lidí na internetu ve chvíli, kdy ten článek vyšel, hledalo výrazy typu "mrtvá Anička, kousky Aničky, Anička v pytli, Anička v díře", 150 tisíc lidí chtělo vidět mrtvolu malého dítěte. Ta společnost je nastavená v současné době úplně někde jinde a není to úplně normální. Každý by se měl zamyslet nad tím, co na internetu dělá, a že to, co by nedělal v reálném životě, proč to dělá na internetu. Stejně tak jako 5 až 10 tisíc lidí denně hledá dětskou pornografii, 400 lidí denně hledá návod, jak se usmrtit bezbolestně, sebevražda. Takže ano, ten internet je určité, určitý prostor, kde lidé hledají své problémy, nebo si myslí, že tam je něco anonymního, ale občas je to za hranou.

Daniela DRTINOVÁ: On taky málokdo si neuvědomuje, že zákony platí i na tom internetu, běžné normy trestního práva zkrátka platí stejně jako venku, tak i tam, a to nemluvíme ani o dark internetu. Ještě jedna otázka. Jak bojovat s propagandistickými a manipulativními weby?

Martin KOŽÍŠEK: To je těžká otázka, protože já si myslím, že pokud se nějaký takový web naskytne a je jedno, jestli to je propagandistický, jestli to je extremistický nebo to je web s dětskou pornografií, tak by mělo být snahou provozovatelů, providerů připojení tyhle weby odstraňovat. A vůbec ta poptávka společnosti po podobných webech by měla být minimální. A bohužel existují x desítek webů, sociálních sítí, které třeba nutí uživatel vyplňovat, nebo děti vyplňovat údaje typu jakou má velikost pohlaví. To jsou weby, kam chodí třeba 300 tisíc českých dětí měsíčně. A pokud společnost nevyvine takový tlak, aby tyhle weby nebyly, aby se tyhle položky odstranily, tak to nemá řešení ani u extremistických webů, vůbec.

Daniela DRTINOVÁ: Takže byste řekl, že tedy správce sítí vlastně v tomto selhává, že neodstraňují postupně ty weby, kde zkrátka dochází k naprosto flagrantnímu porušování zákona?

Martin KOŽÍŠEK: Těch, těch, těch je tolik, že to ani úplně nejde. To jsou desítky, možná stovky webů, které vznikají vlastně týdně a které porušují nějakým způsobem zákon. A pokud je ten provider nebo někdo jiný neodstraní, tak, tak máte jedinou možnost je nahlásit a pak je obvykle velice dlouhá doba než, než k tomu odstranění skutečně dojde.

Daniela DRTINOVÁ: A dokáže policie efektivně bojovat s těmito druhy internetové kriminality, nejsou pozadu?

Martin KOŽÍŠEK: Já bych chtěl vyzdvihnout českou policii, považuji ji za jednu z nejlepších v Evropě, ne-li vůbec na světě, co se týká vyšetřování internetové trestné činnosti, protože každý za sebou zanechá nějakou digitální stopu a sebelepší útočník nebo hacker nebo kdokoli jiný jednou udělá chybu. Ono to nefunguje jako v nějakém seriálu Kriminálka Miami, kde na zmáčknutí jednoho čudlíku vám vyjede pachatel a ještě vám řekne, že se pohyboval támhle někde v úterý okolo smrčku, který pustil nějaké semínko a podobně. Je to dlouhodobá práce a třeba vyšetření nějaké internetové kriminality, která se týká zneužívání dětí, třeba trvá i rok, dva nebo tři, ale vždycky se ten pachatel dá vypátrat, a to nejenom teda pachatelé, které útočí na děti, ale třeba u podvodů. Ta úspěšnost je obrovská.

Daniela DRTINOVÁ: Já vám děkuji za rozhovor. Na shledanou.
Martin KOŽÍŠEK: Já děkuju za pozvání. Na shledanou.

 

DOPORUČUJEME

reklama

DVTV