Martin VESELOVSKÝ: Manažer a producent Janis Sidovský. Dobrý den, pane Sidovský.
Janis SIDOVSKÝ: Dobrý den.
Martin VESELOVSKÝ: Vy jste před šesti lety napsal v Mladé frontě: "Emancipace českých gayů nevzkvétá." Jak je to dnes po těch šesti letech?
Janis SIDOVSKÝ: To, řekl bych, že vzkvétá, že se nám daří všem dobře a jsme vidět a nikdo to moc neřeší.
Martin VESELOVSKÝ: To znamená, že česká společnost není homofobní?
Janis SIDOVSKÝ: Tak lehce bych to neřekl, že není zcela homofobní, nicméně nemyslím si, že by se nám něco dělo, co by nás mělo dostávat do nějaké velké nevýhody nebo do nějaké nervozity, že tady nejsme vítáni.
Martin VESELOVSKÝ: Hm. Jaký je ten rozdíl, který se udál v těch, v průběhu těch šesti let, že tehdy jste to napsal a dneska byste to nenapsal?
Janis SIDOVSKÝ: Napsal bych to možná taky, ne možná takhle důrazně, protože myslím si, že třeba registrované partnerství je jenom symbol, než že by nám přinášelo nějaké zásadní, zásadní výhody.
Martin VESELOVSKÝ: A, pardon, proč?
Janis SIDOVSKÝ: No, tak vy jste…
Martin VESELOVSKÝ: Proč je to jenom symbol?
Janis SIDOVSKÝ: Vy jste ženatý, jestli se nepletu.
Martin VESELOVSKÝ: Ano, ano.
Janis SIDOVSKÝ: Máte třeba společné jmění nebo můžete mít, máte nárok na vdovský důchod nebo vdovecký, což my nemáme, takže to myslím, že je ještě za co bojovat.
Martin VESELOVSKÝ: Hm. No a jak byste to napsal dnes?
Janis SIDOVSKÝ: Že je to mírný pokrok v mezích zákona.
Martin VESELOVSKÝ: Dobře. Je z vaší zkušenosti v české společnosti jedno, nebo české společnosti jedno, jak je kdo sexuálně orientován, nebo není?
Janis SIDOVSKÝ: Záleží asi na prostředí, ve kterém se pohybujete. Já mám zkušenost jenom pozitivní, ale je samozřejmě spousta gayů a leseb, kteří žijou třeba na venkově a můžou se, můžou se cítit, že nejsou úplně přijímáni tak jako my v Praze nebo v šoubyznysu.
Martin VESELOVSKÝ: A pojďme se bavit o šoubyznysu, to je nakonec prostředí, které znáte nejvíc. Tam prostě nemají lesby a gayové vůbec žádný problém z vaší zkušenosti?
Janis SIDOVSKÝ: Nedá se to říct takhle jednoduše. Já osobně ne třeba, ale myslím si, že když by třeba herec řekl, že je gay, že má partnera, že si ho dokonce přijme za partnera, tak si myslím, jako registrovaného myslím, tak si myslím, že třeba některé role ho minou, že nebude už obsazován do rolí, které vyžadují vyloženě heterosexuální pojetí, jako že je milovník, že touží po nějakých ženách, že ten předsudek, že mu to bude uvěřeno, tady existuje. U manažera, jako jsem já, tak tam rozhodují opravdu výsledky a podle toho jsem hodnocen, ale myslím si, že konkrétně herci by s tím mohli mít potíž. A pak hrají role, jako je anděl, král, mnich, prostě takové role dostávají, u kterých se nepředpokládá sexuální život.
Martin VESELOVSKÝ: Hm. Je to, to, co popisujete, to nakonec vlastně může být poměrně, poměrně kvalifikovaný odhad třeba vkusu diváků, toho, jak diváci zareagují na tu danou roli, pokud o herci prostě něco ví nebo nevědí, tak je to prostě něco vlastně, s čím se tak nějak musí počítat, pokud je člověk herec a chce například se svojí sexuální orientací vyjít jaksi na veřejnost?
Janis SIDOVSKÝ: Řeknu vám to na příkladech. Když třeba Tom Hanks hrál gaye ve Philadelphii nebo Heath Ledger ve Zkrocené hoře, nikdo to neřešil, že heterosexuál hraje gaye. Když by Eduard Cupák, vynikající herec, tehdy přiznal, že je gay a měl hrát ty role, které hrál, tak bude velký ostych od režisérů i možná od publika, jestli to opravdu se mu dá věřit a jestli to zahrál dobře.
Martin VESELOVSKÝ: Znova, jenom vlastně opakuji otázku, není to logické?
Janis SIDOVSKÝ: Proč by, jaká je v tom logika? Když heterosexuál je přijímán jako gay jako herec, tak proč by nemohl gay hrát dobře heterosexuální roli?
Martin VESELOVSKÝ: To máte pravdu. Je to, co mi popisujete, něco, s čím v podstatě někteří lidé v šoubyznysu prostě musejí počítat, pokud chtějí mít svojí kariéru v rukou a aby se prostě nějakým způsobem ubírala?
Janis SIDOVSKÝ: S tím musíte počítat. Když vycházíte s pravdou ven, když se rozhodnete a není to jednoduchý proces, že řeknete, já jsem gay a neřeknete to jenom v okruhu svých blízkých, ale zcela veřejně, pak velmi riskujete kariéru, pokud jste například herec nebo zpěvák. U zpěváků se to dá ještě docela dobře ukočírovat, vidím to u svého partnera, který hraje v muzikálech, koncertuje a nedá se říct, že by strádal. Aneta Langerová je taky dobrý příklad. Ale u herců, teď mě v Česku nenapadá nikdo, kdo by, kdo by se takhle k tomu a byl velká hvězda přihlásil, ale třeba Rupert Everett, zahraniční herec, ten si právě na tento moment stěžoval, že nedostává už role, které by chtěl a které by možná dostal, kdyby neřekl, že je gay, takže myslím si, že to riziko je velké a musíte s ním počítat, že to může přijít, že budete hrát jenom anděly a krále.
Martin VESELOVSKÝ: Třeba je někdo stavěný na role andělů a králů.
Janis SIDOVSKÝ: Třeba jo. Nebo můžete hrát, myslím, jak Ian McKellen, je vynikající herec, který je taky obsazován do té potterovské, myslím, série a taky tam hraje nějakou roli, která nemá, nemá sexualitu vlastně.
Martin VESELOVSKÝ: Vy byste doporučil teď s veškerou svojí zkušeností ze šoubyznysu, s veškerou svojí zkušeností, s tím, kdy vy jste provedl veřejný coming out i se svým partnerem, tak doporučil byste teď někomu, kdo je třeba o generaci mladší než vy, aby to udělal?
Janis SIDOVSKÝ: Lidsky bych mu to zcela doporučil, protože nežijete dvojaký život. Jste takový, jaký jste, nemusíte nic předstírat. Myslím si, že se to podepíše na charakteru, když žijete dvojí život, když musíte hrát hru, že přijdete domů a jste s někým a na veřejnosti se tváříte, že jste single nebo máte nějakou oficiální partnerku, která hraje tu roli. Ale profesně si myslím, že, ale celosvětově, že vás to velmi může, pokud jste herec především, poznamenat. Opravdu ano.
Martin VESELOVSKÝ: Máte představu nebo jako máte pro sebe nějaký odhad toho, kolik lidí v českém šoubyznysu prostě i z těhle těch důvodů skrývá svojí sexuální orientaci?
Janis SIDOVSKÝ: Procentuálně si netroufám říct, ale…
Martin VESELOVSKÝ: To je odhad.
Janis SIDOVSKÝ: Pochopitelně znám, znám umělce, znám velké hvězdy, které žijí dvojí život a zcela se vyhýbají tomu, aby na to veřejnost přišla. A vědí to třeba i média, ale je tam nějaká tichá dohoda, že se ta věc neodhalí.
Martin VESELOVSKÝ: Jak vy na to vzpomínáte, na ten moment, kdy jste se rozhodl s tím jít na veřejnost?
Janis SIDOVSKÝ: Tak my jsme neměli moc na vybranou. Já jsem tehdy pracoval pro Nadaci Dagmar a Václava Havlových a dělal jsem pro ně charitativní koncerty a byl na mě vyvíjen tlak z médií, že se o tom napíše, že prostě jsem gay a že žiju s Pavlem. Tu zkušenost měl mimochodem přede mnou i Martin Krafl, ten vlastně byl chvilku před námi, kdo sdělil, že je, že je gay. No a já jsem to měl o to těžší, že jsem to vlastně do té doby neřekl ani doma. My jsme sice s Pavlem měli už dům, ale předstíral jsem před maminkou, že jsme si to jako staří kamarádi najali a že já bydlím v prvním patře, Pavel ve druhém. Asi to mamince bylo jasný, ale…
Martin VESELOVSKÝ: Ale nebylo to vyřčené.
Janis SIDOVSKÝ: Nikdy jsme o tom nemluvili, a takže jsem musel se rozhodnout a volal jsem domů a říkal jsem, no zítra vyjde teda v novinách, jak to je a maminka mi řekla, já si to noviny nekoupím. A bylo to venku. Řada lidí nás podpořila, řada lidí nám volala a říkala, jako fajn, ale co je komu do toho, proč to jako vysvětlujete, takže nebylo to jednoduché i to okolí přesvědčit o tom, že je to správně. A nakonec je to, myslím, to nejlepší, co jsme mohli udělat, abysme měli klid.
Martin VESELOVSKÝ: No, to je zajímavé, že to říkáte, protože Aneta Langerová k tomu svému zveřejnění své sexuální orientace kromě jiného říká: "Řekla jsem to podstatné a přineslo mi to svobodu." Mě by zajímalo, jestli to funguje takhle obecně, že prostě po tom zveřejnění přijde prostě daleko možná větší osvobození, než bylo předtím.
Janis SIDOVSKÝ: Ano, ano. No zcela jistě. To souvisí právě s tím, že už nehrajete dva životy, už jste sám za sebe, nemusíte nikomu nic vysvětlovat, žijete si tak, jak vás těší a opravdu ať se každý k tomu vyjadřuje, jak chce, ale vy už to máte vyřešené, prostě jsem gay.
Martin VESELOVSKÝ: No, k tomu vyjadřování se k tomu, to je, mám pocit, že to musí být někdy komplikovaná věc, zvlášť v době sociálních sítí, v době toho, kdy, řekněme, vyjadřování nějakých jako extrémních postojů je prostě poměrně v módě k jakýmkoliv tématům, ať už jsou politická nebo společenská, tak není to někdy ne snad nebezpečné, ale není to prostě komplikované jako unést, unést nějaké reakce prostě na svojí osobu, které asi prostě nejsou hezké?
Janis SIDOVSKÝ: Tak dobrá rada je to nečíst, to se můžete…
Martin VESELOVSKÝ: No dobře, ale dobrá rada také je, jak se tomu vyhnout.
Janis SIDOVSKÝ: Tomu se nevyhnete.
Martin VESELOVSKÝ: No právě.
Janis SIDOVSKÝ: My jsme se proto zapojili do té HateFree kampaně, která právě se týkala těch diskusí nenávistných. Samozřejmě i na nás těch, těch kýblů špíny bylo vylito několik v těch diskusích, ale já se tím zas tolik netrápím, že bych kvůli tomu nespal, ale je to rozhodně nepříjemné a když píšu třeba blogy, které píšu, tak jsem bohužel přistoupil k tomu, že jsem tam neumožnil diskusi, protože nebylo možný s těmi lidmi diskutovat kultivovaně nebo nějak kvalifikovaně, prostě to byly jenom útoky, ty buzno a tak dále, takže proto jsem pak už nediskutoval. Ale tomu se opravdu nedá vyhnout.
Martin VESELOVSKÝ: Ale je zajímavé, že i přes tuto zkušenost, protože tam evidentně někde někdo musel být, kdo napsal ty věci do té diskuse pod ten příspěvek, tak i přes tu zkušenost vlastně mám pocit, že mi říkáte, že ta česká společnost prostě není úplně homofobní, že tady není nepohodlné žít pro vás.
Janis SIDOVSKÝ: Ano, já bych to jako homofobii nevnímal. Že někdo píše do nějakých diskusí, ať prostě nevylejzáme na ulici a tak dále, tak to bych jako projevy homofobie úplně já nevnímal, protože myslím si, že to je někdo kdo je nešťastný doma sedí kdo ví po kolikátý skleničce tohle napíše. Homofobní třeba jsem vnímal jako ne útoky snad, ale jako projevy písničky skupiny Ortel, která dost vystupovala proti, v té jedné skladbě proti Gay Pride. To mi přišlo, že má to vliv na početnou jejich skupinu fanoušků, kteří si opravdu můžou myslet, že my jsme ty, ti pánové s tím boa a prostě neděláme nic jinýho, než chodíme po ulicích a předvádíme se, takže to si myslím, že má daleko větší vliv na nějaké negativní chování než nějaké diskuse.
Martin VESELOVSKÝ: Jak se vám, když jste zmínil kapelu Ortel, tak jak se vám líbí ten postoj Davida Kollera, který říká promotérům a těm, kteří ho případně a jeho skupinu najímají na vystupování, pokud u vás bude hrát Ortel, tak my tam hrát nebudeme?
Janis SIDOVSKÝ: Ano, to dělá dobře a já s tím naprosto souhlasím. Já jsem byl jeden z prvních, kdo proti tomu z naší branže protestoval a dokonce jsem řekl, že když bych byl na Slavících, tak bych odešel, když ten pan zpěvák z Ortelu dostal tu cenu, nevím, jak se jmenuje, tak…
Martin VESELOVSKÝ: Jmenuje se Ortel.
Janis SIDOVSKÝ: Ortel, aha. Tomáš Ortel, ano, máte pravdu, tak když dostal tu cenu, mně to nepřišlo jako slušný vůbec mu tleskat, takže rozhodně podporuju to úsilí Davida.
Martin VESELOVSKÝ: No, s tím vlastně souvisí otázka, jaký je český šoubyznys, což chápu, chápu veškeré limity té otázky, protože je extrémně, extrémně jaksi rozkročená a tak dále, ale vy jste 23 let v téhle oblasti, to znamená, že o ní něco víte, tak dá se to nazvat nějak jednoduše, jaký je?
Janis SIDOVSKÝ: Jednoduše by se dalo říct, že český šoubyznys nemá charakter, ale to bych ublížil…
Martin VESELOVSKÝ: Jako že nemá, jako že nemá dobrý charakter.
Janis SIDOVSKÝ: Že nemá, že nemá morálku, ale to bych ublížil mnoha lidem, jako je David Koller, kteří se snaží chovat čestně a kteří vystupují proti věcem, který, se kterými nesouhlasí, takže nedá se to takhle zjednodušovat, ale v té době, když jsem právě komentoval to vystoupení Tomáše Ortela, tak jsem si na to vzpomněl, že bylo tam plno lidí, kteří opravdu se k tomu mohli postavit jinak než zatleskat, anebo pak říkat, že nevěděli, kdo to je.
Martin VESELOVSKÝ: Před, tuším, měsícem tady seděl Michal David na vašem místě a on říkal tohle přesně, on říkal, já jsem ani nevěděl, kdo to tam stojí, já jsem ho neznal. Tomu nevěříte?
Janis SIDOVSKÝ: Ne, já tomu nevěřím. Když jste nominován a Michal určitě byl, tak přece víte, kdo tam s váma je nominován. A když ho neznám, tak se podívám. Vždyť je dneska tolik možností, jak se můžete podívat, kdo to je. Venku ty věci se řeší možná jako výrazněji, ale vím, že byly případy, kdy třeba proti Eminemovi plno lidí vystoupilo, že nesouhlasí s tím, s jeho texty, že i na předávání cen to, myslím, Moby komentoval, že prostě mu není jedno, že na, že je v jedné kategorii s Eminemem, takže dalo se k tomu postavit i jinak než alibisticky.
Martin VESELOVSKÝ: No a proč to tak je? Teď, dobře, vezměme tu kategorii lidí, které byste označil jako David Koller a tak dále, kteří se vůči něčemu, co prostě z jejich pohledu není úplně košer, postaví veřejně, a tak proč ten zbytek jste s to označit jako bez morálky? Proč to tak je?
Janis SIDOVSKÝ: To je asi otázka spíš pro ně, že proč se k tomu takhle staví, ale třeba opravdu jenom strkají hlavu do písku, že, že chtějí mít, nechtějí se namočit do nějaké kontroverze, chtějí jenom zpívat hezké písně a nechtějí mít názor, ale myslím si…
Martin VESELOVSKÝ: No ale vy to přece, pardon, vy to popisujete, není, nebo jinak, je vůbec úlohou lidí, kteří se pohybují v šoubyznysu, v pop-music, aby zaujímali závažné společensko-politické postoje? Protože to prostě hraničí téměř jako s politickou věcí, protože Ortel prostě vystupuje proti uprchlíkům a tak dále, a tak dále.
Janis SIDOVSKÝ: No k tomu, abyste se k tomu mohl vyjadřovat, musíte mít nějakou znalost. Asi to nemůžeme chtít po každém zpěvákovi, po každé kapele, aby měli natolik důvěrné znalosti, že budou se kvalifikovaně vyjadřovat ke společenské situaci, k politice, ale lidsky k tomu můžete mít nějaké stanovisko přece. Tak jako já mám k tomu, že mi to vadí nebo že s tím nesouhlasím, tak to se přece lidsky dá říct a nemusíte k tomu zaujímat nějaký odborný politický pohled.
Martin VESELOVSKÝ: Já tomu rozumím, že vás to přiměje lidsky, že prostě vám to není něco příjemné a tak řeknete něco veřejně, otázka je, jestli ti, kdo se dívají na herce a poslouchají písničky daných zpěváků nebo kapel, jestli to vůbec chtějí?
Janis SIDOVSKÝ: No, asi je to otázka pro fanoušky, ale já osobně bych něco takového určitě ocenil. A když poslouchám hudbu, tak vím, že třeba Bono se zajímá o nějakou problematiku, že Sting se zajímá o ekologii. Mě osobně to ovlivňuje. A i vím, že někteří třeba módní návrháři měli nějaké průpovídky na gaye a já bych si to jejich oblečení nekupoval, takže mě osobně to ovlivňuje. I to, i ty lidské postoje těch, těch celebrit, takže, ale není každý, není každý takový, někdo chce jenom prostě jít na zábavu a tancovat a je mu úplně jedno, jestli mu zpívá někdo, kdo vzývá fašismus. To tak může být.
Martin VESELOVSKÝ: No jasně, ale je potom také spousta lidí, kteří do té ankety, do Slavíka prostě pošlou hlasy a Ortela dostanou tak vysoko, jak skončil.
Janis SIDOVSKÝ: Ano.
Martin VESELOVSKÝ: To znamená, to prostě byl, to bylo prostě hlasování jednotlivých lidí a teď já vůbec neuvažuji o korektnosti hlasování a tak dále, ale prostě to je hlasování lidí, kteří hlasují v té anketě, tak není to, není to prostě jako, není to relevantní? Je tady dost lidí, kterým se prostě Ortel líbí.
Janis SIDOVSKÝ: No ano a je to vyjádření určitého postoje a souhlas s tím, co zpívají, takže rozhodně, jak vidíte, Ortel je možná v tomhle dál, protože zaujímá nějaké stanoviska, kdežto celá část pop-music, a tím nemyslím zdaleka jen střední proud, byl tam, byly tam i jiné žánry, tak ty se k tomu nestavějí nijak a staví se k tomu možná lhostejně.
Martin VESELOVSKÝ: Já nechci, abyste mi vyprávěl, jací přesně jsou posluchači pop-music české a diváci, diváci filmů a show a tak dále, ale přesto máte do toho daleko větší vhled než než já, to rozhodně, tak mě vlastně zajímá, když poslouchám tady sedícího Michala Davida, který říká, že vlastně nemá cenu, aby točil jiné věci, protože další a další generace chtějí poslouchat ty jeho věci, které natočil v 80. letech a on jim je dává.
Janis SIDOVSKÝ: Ano, to má pravdu. To má pravdu.
Martin VESELOVSKÝ: A co to je za obrázek o vkusu nebo o touhách toho publika?
Janis SIDOVSKÝ: Tak vkus je velmi individuální, to opravdu může se vám to líbit, nemusí, on má velmi početnou skupinu lidí a daří se i Dětem ráje, což je muzikál s jeho písněmi. A je pravda, že nové věci po něm nechtějí, ale to je případ mnoha hvězd i venku, to není jenom případ Michala Davida. Prostě trefili se do určitého vkusu a ten má nějakou, nějakou, nějakou, prožívá nějakou renesanci a chtějí stále totéž, tak to je konzervativní přístup těch, těch fanoušků, ale on zkusil dělat nové věci, zkusil jít i jinou cestou, ale prostě většina…
Martin VESELOVSKÝ: V roce 2002 měl poslední, tuším, 2002 měl poslední novou písničku.
Janis SIDOVSKÝ: Možná to bylo i víckrát, jo, nechci, nechci se s vámi přít, ale prostě…
Martin VESELOVSKÝ: Ne, já se s váma v tomhle nebudu přít.
Janis SIDOVSKÝ: Ale rozhodně, rozhodně to zkusil. Michal je dobrý muzikant, je melodik, to je potřeba říci, ale prostě to od něj chtějí, takže to vypovídá spíš o tom publiku než o něm. On prostě chtěl, zkusil to, nešlo to.
Martin VESELOVSKÝ: Vlastně ta otázka moje zní, jestli to české publikum je náročné?
Janis SIDOVSKÝ: Nemyslím si, že by bylo méně náročné než venku. Je to dané taky tradicí, která tady byla. Já osobně třeba jsem vyrůstal na hudbě Motown, vydavatelství, což byl Jackson Five, Stevie Wonder, Lionel Richie, Diana Ross, teď je mimochodem skvělý muzikál podle tohohle vydavatelství, a tu možnost neměl každý poslouchat ty vinylové desky ze Západu, takže byli odkojený hudbou, která byla tady možná a ten, to stále pokračuje. Ten vývoj jako se tolik neodchýlil. To retro těch starých dobrých 80. let je poměrně úspěšné, to vidím na častosti vystupování umělců z té doby.
Martin VESELOVSKÝ: A to staré, stará dobrá 80. léta bylo v uvozovkách nebo tam ty uvozovky nebyly? Když to, když to říká Janis Sidovský.
Janis SIDOVSKÝ: Je to otázka, z jakého úhlu se na to díváte, protože v té době taky vzniklo spousta věcí. Nemůžeme říct, jako dobrých myslím věcí v hudbě.
Martin VESELOVSKÝ: Ne, já o tom, o tom nepochybuju, jenom by mě zajímalo, jestli to prostě náhodou není moc dobrej byznys teď.
Janis SIDOVSKÝ: Pro mě už ne. Já už tyhle věci úplně nedělám, že zastupuju umělce, to už ne, ale ano, je to určitě dobrý byznys, především pro diskotéky, kde Michal David je velmi častým hostem, Děti ráje jsou tam velmi častým hostem, nakonec vidíme to i na úspěchu Mamma Mia!, který mediálně zastupuji, a tam máme přes 200 tisíc diváků, kteří chtějí stále dokola poslouchat Mamma Mia a Dancing Queen.
Martin VESELOVSKÝ: Když jsem se, pane Sidovský, díval na vaše webové stránky, tak kromě mnoha jiných věcí, které tam máte, tak je tam věta, které jsem úplně nerozuměl, že se kromě jiného svým klientům staráte o analýzu image. Co to je?
Janis SIDOVSKÝ: Hm. No, je to o, rozbor vašeho mediálního obrazu, jak působíte v médiích. To je poměrně důležité, když jste slavná osoba, můžete být politik, můžete být umělec, tak byste měl vědět, jak vás vnímají lidé skrz média, jaký je váš mediální obraz.
Martin VESELOVSKÝ: Na základě čeho se to dá zjistit?
Janis SIDOVSKÝ: Na základě monitoringu médií, na základě výzkumu, které provedeme.
Martin VESELOVSKÝ: A to se potom dá upravit.
Janis SIDOVSKÝ: To se dá upravit, a tak se i pracuje s klienty, že se některé věci můžou potlačit, některé naopak zvýraznit a v těch médiích můžete působit jinak než třeba předtím. To znamená, že dáváte rozhovory do jiného druhu médií, že se jinak strojíte, že jinak odpovídáte, že zvýrazníte své zájmy, a to, co není úplně kladný, můžete potlačit, pokud nejste kapela typu Ortel, kde všechno negativní ukazujete, protože vás lidi následují.
Martin VESELOVSKÝ: Vy vytvoříte prostě nového člověka.
Janis SIDOVSKÝ: No, ale tak šoubyznys je o iluzi.
Martin VESELOVSKÝ: Já to nevím, dobře, dobře.
Janis SIDOVSKÝ: Je, je o iluzi. Myslím si, že sice teď je doba hodně ryzí, že co nejvíce autentická osobnost, si myslím, že má v dnešní době úspěch, ale i tam jsem přesvědčen, že se ten mediální obraz upravuje tak, aby právě byl co nejautentič, nejvíc autentický.
Martin VESELOVSKÝ: Tak, děkuju za ten malý vhled a děkuju za rozhovor.
Janis SIDOVSKÝ: Rádo se stalo.
Martin VESELOVSKÝ: Na shledanou.
Janis SIDOVSKÝ: Na shledanou.
