Daniela DRTINOVÁ: Jak se dají skloubit rozhovory o Bibli a písních legendární kapely U2? Tak k tomu jsme si pozvali salesiánského kněze a řeholníka, biblistu, kytaristu a rockera Ladislava Heryána. Vítejte v DVTV.

Ladislav HERYÁN: Dobrý den.

Daniela DRTINOVÁ: Tak spojit se to povedlo v knize Země bez obzoru. Co ale spojuje Bibli a písně kapely U2?

Ladislav HERYÁN: Mně se líbí jeden takový rozhovor s Bonem, který říká, že jeho nejoblíbenější biblický verš je "thy will be done on earth as it is in heaven" - "buď vůle tvá jako je v nebi, tak ať je i na zemi". To v té české verzi Otčenáše tak moc jako není slyšet a tak on říkal, že se snaží jakoby udělat prostě něco takového, aby ta Boží vůle, jak já tomu rozumím, aby to bylo i na zemi, že jo. Z toho vyplývají ty jeho aktivity a tak to je takový, jeden z takových způsobů, jak já vidím to propojení a vůbec ty písně U2, tak mi přijde, že to je taková mystika, ty texty, když si čtu a že vlastně člověk, který nežije vlastně tím slovem, a Bono, to docela často o sobě říká, takže vlastně by takové texty tohoto typu nebyl schopný psát, nebo vlastně ono to není o tom, že by si sedl asi a psal, ale že to nějak asi přes něho. Já si myslím, že takto to, tak to mají umělci, kteří jsou duchovně otevření tak nějak.

Daniela DRTINOVÁ: A kteří jsou obdaření.

Ladislav HERYÁN: Kteří jsou obdařeni, no.

Daniela DRTINOVÁ: Ono se to tedy spojuje zřejmě v postavě zpěváka Bona, ale taky se ta dvě témata spojují samozřejmě ve vás. Ona to není úplně běžná kombinace - salesiánský kněz a řeholník a rocker v jedné osobě. Jak se to stalo?

Ladislav HERYÁN: Já jsem měl takovou pubertu, ve které jsem ve svém pokoji, tak jsem měl na zdi svaté obrázky a ty jsem měl prošpikované obrázky od různých rockerů, plakáty od Pink Floyd a tak, protože mě to vždycky zajímala, ta hudba, protože mi, v ní byl nějaký obsah, že jo. Mně jako přijde, že v popové hudbě, že se hůř hledá nějaký obsah, i když to taky nepopírám, ale ta rocková hudba je, je forma, která většinou je o něčem, že, že, že už ten, už ten formát prostě k tomu vede, aby to o něčem bylo, no, tak, takže se to asi propojilo i ve mně tak.

Daniela DRTINOVÁ: Nepozastavují se nad tím někdy věřící, nebo vaši salesiánští bratři? Už si asi zvykli.

Ladislav HERYÁN: Jo, já jsem tak tím známý a já i v kostelích nebo v kostele, když mám mši, tak když je nějaká neobvyklejší mše, tak já většinou tam taky hraju na kytaru. Taky vždycky lidi to překvapí, že, že hraju třeba U2, nebo já hraju rád Green Day, tak jsou vždycky překvapeni a já jim vždycky ukážu ten, ten duchovní rozměr té písničky a spojím to třeba s evangeliem, což jde celkem docela snadno, no.

Daniela DRTINOVÁ: Vy taky sloužíte bohoslužby na rockových festivalech. Je o ně zájem? Chodí mladí?

Ladislav HERYÁN: Ze začátku byli lidi zvědaví jako, co to bude a poslední roky mi přijde, že lidi se hrozně na těší, že vždycky se ptají, jestli bude bohoslužba a že se těší, a anebo mi píšou už dopředu, jestli tam budu, anebo když třeba náhodou někde nejsem, tak jsou zklamaní, že jsem tam nebyl, tak zájem o to je určitě velký, no, to mám pozitivní zkušenost jednoznačně.

Daniela DRTINOVÁ: Hm, vy dokonce dáváte exercicie na hudbu U2 a to už od roku 2000. Jak to vypadá?

Ladislav HERYÁN: To teďka už to tak moc nedělám, ale dělával jsem to, že, že pustím nějakou, nejdřív seznámím blíž s tím textem, pustím tu písničku a hledám souvislosti do toho vyjádření toho textu s tím, co se třeba na to téma píše v Písmu svatým, tak to jak jako prostě kloubím a kloubím to s životem, že jo, to, co žiju, tak to tak na ty lidi nějak nahrnu.

Daniela DRTINOVÁ: Tak mladé to asi přitahuje.

Ladislav HERYÁN: Přitahuje, no.

Daniela DRTINOVÁ: Na druhou stranu, jak se dá meditovat, záměrně pokládám tu otázku tak lehce provokativně, jak se dá meditovat nad rockovou hudbou? Protože vlastně modlitba a meditace, to je hlavně ticho, zvnitřnění, usebrání a rocková hudba je všechno, jen ne tohle.

Ladislav HERYÁN: Tak při duchovních cvičeních, tak je vždycky nějaká přednáška a pak je to ticho, ve kterém se medituje, to není jakoby spojeno, no...

Daniela DRTINOVÁ: A když vás ten rock, ta hudba vlastně rozvibruje, tak je lehké potom přejít do té druhé části, do toho usebrání a zvnitřnění? Zajímá mě jen ten mechanismus.

Ladislav HERYÁN: Já, ten, jo, já tomu rozumím. Já nevím, jak to působí u jiných lidí, ale já třeba, když si jednou přečtu ten text, tak já už mu potom v té angličtině většinou rozumím a když si pustím tu muziku a tomu textu rozumím, tak ve mně to vyvolá jakýsi pocit. Když ta hudba odezní, tak ten pocit zůstane a s tím pocitem já potom zůstanu v tom, v tom tichu a to funguje velice dobře.

Daniela DRTINOVÁ: Jakou píseň máte nejraději od U2? A proč?

Ladislav HERYÁN: Nejraději, jo?

Daniela DRTINOVÁ: Nebo která ve vás vyvolává nejsilněji ten pocit, který jste teď popsal. Jak se vám ho dobře daří přenést právě do té meditace?

Ladislav HERYÁN: Třeba teď z té poslední desky. Já teda se přiznám, že opravdu až tak nemám čas to poslouchat. Čím jsem starší, tím mám víc práce, mi přijde, nebo tím dělám věci pomaleji a tak úplně z té poslední desky, tak mně se tam třeba líbí písnička Every Breaking Wave, tu jsem se sám i naučil, kterou… a pak je hnedka po ní, je jedna píseň, která se jmenuje Song for Someone. A ta písnička je podle mě opravdu o Kristu, jo, ta je úplně mě mrazí z toho a tak to, třeba se mi teďka, ale já bych mohl mluvit o mnohých písních, které se mi líbí, ale třeba…

Daniela DRTINOVÁ: Ony jsou i v té knize.

Ladislav HERYÁN: ...tady tyto zrovna, co mám, tak jsou tyhle, no.

Daniela DRTINOVÁ: Může ale hudba opravdu spojit člověka s Bohem, když přece hudba odráží to, co má v sobě její autor? Jestli nespojí ta hudba spíš posluchače s tím autorem?

Ladislav HERYÁN: Já si myslím, že já, já to řeknu takto, jo. Já si myslím, že Ježíš, že byl básník, jo. Já jsem vzděláním biblista, tak pořád se zabývám Biblí a poslední dobou prostě přicházím na to, že Ježíš byl básník, protože když, já vám řeknu takový příklad, jo. Ježíš jde s těmi učedníky po poli a tam prostě někdo seje obilí a on řekne: "Boží království je, jako když ten člověk seje to obilí." No a už to dál nevysvětluje. To až potom, že jo, ten, ten evangelista tomu dá nějaké vysvětlení tomu Ježíšovu obrazu. Ale úplně původně Ježíš prostě jenom nahodí ten obraz a řekne: "To Boží království není ten člověk, co rozsévá to obilí, ale musíte se podívat za toho člověka, za ten obraz, který vám dává." A mně přijde, že je to, podobně je to i s tou hudbou, že hudba, to Ježíšovo slovo je médium, které toho člověka, podobně jako poezie, které má toho člověka dovést do nějakého, do nějaké skutečnosti za ta slova a s tou hudbou je to podle mě podobné. To je, to je médium, které toho člověka má přenést prostě jako za tu hudbu a v tom smyslu já si myslím, že hudba je vysoce duchovní záležitost a úplně třeba poezie pro mě je ta nejvíc duchovní literatura, která jako třeba někdy, nebo mnohdy předčí nějaké duchovní autory. Prostě básník je, to je duchovní bytost, která žije v nějakém světě, ten, ten svět tím básníkem projde a ten, ten text, který zůstane, tak ten má člověku pomoct se dostat do toho světa nad, nad tu poezii a tak podle mě funguje i Evangelium, i hudba, i nakonec jakékoli umění.

Daniela DRTINOVÁ: Vy jste řekl rozhlasu, že umění je Boží dar. Může pak být někdy i hudba od zlého?

Ladislav HERYÁN: Já, mě se na to lidi často ptají, tady na ty věci, ale…

Daniela DRTINOVÁ: Neuvažujete tak vůbec?

Ladislav HERYÁN: Vůbec tak neuvažuju a myslím si, že se to mnohdy přehání, že já poslouchám kapely, které prostě v různých knihách jsem se dočetl, že jsou to satanistické kapely, ale to, zatím to na mně žádný po 40 letech, co poslouchám hudbu, žádný takový pozitivně satanský vliv nemělo.

Daniela DRTINOVÁ: "Jsme zrozeni ze zvuku," zpívá, Bono v jedné písni, kterou tady citujete spolu s rozhlasovým redaktorem Petrem Vaďurou v knize Země bez obzoru. Co to znamená? Jsme zrozeni ze zvuku? Pokud se bavíme o duchovních obsazích těch, těch, těch duchovních postav, jako jsou zpěváci, umělci?

Ladislav HERYÁN: Hm, rozumím tomu. Tak to je takový, že jo, poetický obraz, který, nevím, jestli se dá vysvětlit, ale já to, já možná na to... teď bezprostředně mě napadá odpověď trošku jiná, jestli vám to nebude vadit.

Daniela DRTINOVÁ: M m...

Ladislav HERYÁN: Když, že jo, když v Genesis 27, tam se říká, že Hospodin uhnětl člověka z prachu země, ani ne ze země, ale z toho prachu, z toho, z toho nejkřehčího a do toho vdechl svůj dech a člověk se stal živou duší. To znamená, jakože každý člověk, podle mě má každý člověk v sobě ten Boží dech, tady ten, když, když se třeba dívám na západ slunce, tak proč neřeknu, že tam nějaký prostě oranžový kotouč prostě klesá za nějaký obzor? Proč řeknu, že je to krásné? Protože jsem byl stvořen pro krásu. Jinak bych to vůbec nebyl schopný říct podle mě a ten, jako by to, to fyzické, jako, co se, z těch, prostě z těch atomů, uhlíků a vodíků, nebo z čeho vlastně jsme všichni stvořeni prostě, tak, tak to je takové médium, které, které nese v sobě ten Boží dech, a já si myslím, že když řeknu, že jsme stvořeni ze zvuků, teďka nevím, jestli neříkám nesmysly úplné, jo...

Daniela DRTINOVÁ: M m, rozumím tomu.

Ladislav HERYÁN: Ale když, když on třeba říká, nebo ten, ten básník říká, že jsme stvořeni ze zvuku, tak já si myslím, jakože jím, jím, jím prochází to, ta, ta, ta duchovní, ten duchovní svět prochází tím, tím tělesným a zrodí se prostě ten…, no, já jsem se do toho zapletl asi, ale…

Daniela DRTINOVÁ: Ne, ne, ne, rozumím tomu, že zkrátka, když prochází zřejmě ten van ducha tělesným, tak ho obdařuje směrem k těm duchovním obsahům.

Ladislav HERYÁN: Tím, tím, tím tělesným prostě, tak…, no, třeba.

Daniela DRTINOVÁ: Pokud vás zajímal rock a rocková hudba, předpokládám, že to bylo tak už od mládí, jak jste řekl, že jste měl vlastně…

Ladislav HERYÁN: Ano.

Daniela DRTINOVÁ:… vedle těch svatých obrázků ty obrázky i těch, těch rockových textů a podobně, tak jak jste se potom vlastně stal knězem? Tu touhu jste pocítil v 16 letech, řekl jste rozhlasu. Nesvářilo se to ve vás, nějaká obava, že budete muset opustit třeba i lásku k drsnější hudbě s přijetím řehole?

Ladislav HERYÁN: Ne, ne, mně se to všechno doplňovalo, no. Jako, když se chcete stát knězem, to je jako, když se zamilujete. Prostě najednou vám, hoří to ve vás všechno, hoří vám srdce a vy víte, že ničím jiným být nemůže a vlastně nic kvůli tomu nemusíte opouštět. Jako, kdyby se člověk měl vymezit negativně vůči něčemu, co chce dělat, že to znamená, že se něčeho zříká, něčeho vzdává, tak já si myslím, že to ho stejně by nakonec dohnalo a že se nedá život postavit na nějakým, na něčem negativním. Třeba v Evangeliu, když učedníci nechápou tady ten, že někdo třeba žije bez ženy, tak, tak obvykle se překládají ta Ježíšova slova, že jo. To jsou ti, kteří se toho zřekli pro Boží království, ale v tom řeckým textu, tam to není tak negativně. Tam, tam je, kteří se, doslova tam je, "kteří se stali eunuchy pro Boží království…“, tak ale to znamená, jakože ta Ježíšova slova jsou pozitivní. Prostě člověk, když se pro něco rozhoduje, tak něco vlastně z toho jeho života jakoby přirozenou cestou odpadá a ne, že se proti tomu vymezuje nějak negativně. To si myslím.

Daniela DRTINOVÁ: V roce 87 jste emigroval do Itálie, chtěl jste odejít do misií. Znamená to, že v uvozovkách "překazil" jen rok 89, anebo proč jste vlastně do misií nedorazil a pak jste se vrátil do tehdejšího Československa?

Ladislav HERYÁN: Protože já jsem byl tajný řeholník už od roku 81 a studoval jsem… a ještě dřív jsem studoval tajně filosofii a teologii s tím, že budu tajný kněz, a když už mi chyběly tak asi dva, tři roky, tak, tak jsem dostal takové to volání do misií, to bylo pod vlivem dopisu hlavního představeného z Říma, který řekl, že v Brazílii na jednoho kněze je 60 tisíc křesťanů a já jsem si říkal: Co já tady ještě dělám? Já jsem prostě chtěl ten svůj život nějak jakoby věnovat plně, jo a no a tak jsem si myslel, že jo, přijedu do Itálie, tam to dodělám, co jsem měl rozděláno a půjdu do misií. Jenomže když jsem přišel tam, tak mi řekli: "No, tak ukaž nějaké dokumenty o studiu." No a tady se žádné nevedly, protože tady to bylo všechno tajně, že jo a všechno bylo na důvěře. Takže jsem žádné dokumenty neměl, musel jsem začít znovu od začátku studovat a do toho přišla revoluce a po revoluci mi řekli představení, abych tam dostudoval, vystudoval ještě postgraduálně a potom, abych se vrátil sem, protože od roku 50 tady byli Salesiáni zakázáni a vlastně jako nikdo pořádně nevěděl, jak se to vlastně správně má žít. Takže, když já jsem měl nějakou zkušenost se současným životem Salesiánů v Itálii, tak jsem vlastně byl povolaný k tomu, abych napomáhal k obnovení toho salesiánského díla u nás.

Daniela DRTINOVÁ: Byl jste vlastně uprchlík. Pro uprchlíky máte samozřejmě vysoký cit i kvůli svojí vlastní zkušenosti. Teď samozřejmě, dnešní tragédie v Bruselu. Nemáte obavy z poislámštěním Evropy? Jak se vlastně vy vyrovnáváte se strachy? Jakým způsobem je zpracováváte? Kdo je, kdo je skutečně vnitřně svobodný člověk? Člověk bez strachů, bez obav?

Ladislav HERYÁN: Jo, já si myslím, jakože strach je legitimní věc. Já jsem shodou okolností, když, když přišla ta zpráva, tak já jsem ji dostal, když jsem pustil, já jsem se dneska vrátil z Curychu a pustil jsem si telefon a viděl jsem, že v Bruselu byla, byl tady ten atentát. Tak samozřejmě, že člověk má strach, ale myslím si, že strach nesmí být ta emoce, která nás ovládá, že já se vyrovnávám se strachem tím, že se snažím žít s Bohem a jak, když se ptáte na tu, co je vlastně takový vnitřně svobodný člověk, já řeknu takovou svoji definici svobody, takovou zvláštní. Já si myslím, že svoboda je závislost na nekonečnu, že to nekonečno je s velkým "N" a třeba je to nějaká osoba, která mě… něco osobního, nějaká skutečnost, která mě absolutně převyšuje a já jako člověk můžu být jakoby uspokojen pouze vztahem k nekonečnu, k tomu nekonečnému, třeba někdo tomu říká Bůh, někdo tomu, někdo tomu raději nijak neříká, aby to neshodil, jo, protože to je mystérium. Já říkám Bohu milosrdenství a vlastně tím vztahem k tomu milosrdenství, tak já si myslím, že člověk může být svobodný, když to prožívá, protože nemá potřebu jako si s někým vyrovnávat účty, nebo, nebo žít v nějakým strachu, protože vlastně jako ten, ten vztah k tomu absolutnímu, tak ho vlastně jako nad to pozvedá, takže je člověk zakotvený úplně v něčem jiném, než aby musel řešit nějaké drobné prostě s lidma kolem. Jasně, že to prostě je zápas, jo to není tak jednoduché, ale, ale to je takový můj směr, kterým já žiju. Mě třeba fascinuje jedna věta svatýho Pavla, který říká: "Jsem, učinil jsem se otrokem všech, ale jsem svoboden ode všech." Tak v tom je celé to, to, to tajemství té svobody podle mě.

Daniela DRTINOVÁ: Tím se dostáváme taky k poselství Velikonoc, ty jsou tady. Jaké je velikonoční poselství? Původně to byla oslava svobody.

Ladislav HERYÁN: Já jsem dneska četl v Respektu takovou anketu, kde se ptají prostě různých lidí, co pro ně znamenají Velikonoce, v souvislosti s tím, že Velký pátek, že je státní svátek a vlastně kromě jednoho, Břetislava Rychlíka, tak tam vlastně všichni ti respondenti, jsem viděl, jakože si s tím svátkem nevědí moc rady, jo, protože komunisti z toho měli svátek jara a pro mě Velikonoce jsou, já to, já bych to musel vysvětlit, prostě existuje jeden takový vzorec, základní vzorec životní a tím je Ježíšovo velikonoční tajemství. To znamená, Ježíš prostě trpěl, zemřel a byl vzkříšen. To znamená, že pokud chce, se chci dobrat k nějakému světlu, tak musím projít vždycky přes nějakou tmu. Pokud chci někde poskočit v životě dál, tak musím projít přes nějakou krizi a to je úplně normální a je to moc důležité pro život člověka, aby člověk se stával moudrým a aby někam spěl a Velikonoce jsou takovým podle mě jakoby ústředním místem, kde to vidíme a můžeme to spolu s Kristem prožít, nebo, nebo můžeme o tom aspoň meditovat, kde, kde vidíme vlastně tak to podstatné, co posunuje člověka někam dopředu a tak já prostě se vždycky na Velikonoce hrozně těším, vždycky se na ně připravím, kromě té postní doby, tak, že vždycky čtvrtek, pátek, sobota, to vůbec nejím, jím až po velikonoční vigilii, aby celé to moje tělo se mohlo podílet prostě na prožití jako toho posvátného třídenní a aby to prostě mělo smysl. Tak já jsem teďka zapomněl, co jste se mě ptala, ale prostě to jsou…

Daniela DRTINOVÁ: Poselství Velikonoc. Měl jste to v něm…

Ladislav HERYÁN: Ale to jsou pro mě Velikonoce, no.

Daniela DRTINOVÁ: Já vám děkuji za rozhovor pro DVTV.

Ladislav HERYÁN: Děkuji vám moc.

Daniela DRTINOVÁ: Salesiánský kněz Ladislav Heryán, děkuji vám. Na shledanou.

Ladislav HERYÁN: Děkuju, mějte se, na shledanou.