Martin VESELOVSKÝ: Majitelka eventové agentury a několikanásobná mistryně Česka v surfingu Terezie Olivová, dobrý den.
Terezie OLIVOVÁ: Dobrý den.
Martin VESELOVSKÝ: Vy jste z Velehradu, stála jste někdy tam někde na místním rybníce na surfu?
Terezie OLIVOVÁ: No, to jsem stála.
Martin VESELOVSKÝ: Opravdu?
Terezie OLIVOVÁ: Jo.
Martin VESELOVSKÝ: Jakože jste tam poprvé stála na prkně?
Terezie OLIVOVÁ: Ne, to ne, to až potom, co jsme začali surfovat, tak jsme se sourozenci a členy folklorních seskupení u nás na Velehradě založili, jmenovalo se to, občanské sdružení nebo něco takového, Surfing s tradicú a chtěli jsme spojit surfování s moravským folklorem.
Martin VESELOVSKÝ: Surfing s tradicou?
Terezie OLIVOVÁ: S tradicú.
Martin VESELOVSKÝ: Jo s tradicú.
Terezie OLIVOVÁ: No, surfing s tradicú a fotili jsme různé fotografie před velehradskou bazilikou se surfama a kluci byli oblečení v krojích a tak, ale nějak se to neuchytilo.
Martin VESELOVSKÝ: Jako cílem toho bylo co, toho propojení?
Terezie OLIVOVÁ: No, cílem toho bylo podpořit jak folklor, tak surfing, ale to nefungovalo. Ale taky to nefungovalo proto, že jsem nebyla členem, protože oni tam vzali jenom kluky a já jsem byla jako host.
Martin VESELOVSKÝ: Jo takhle, a vy máte mimochodem pět sourozenců, jestli se nepletu.
Terezie OLIVOVÁ: No, mám.
Martin VESELOVSKÝ: A ti všichni v tom účinkovali a byli členy.
Terezie OLIVOVÁ: No jenom vybraní, jenom kluci. Já, ségra jsem tam nebyla právě.
Martin VESELOVSKÝ: To je dost maskulinní přístup teda k věci.
Terezie OLIVOVÁ: No to je, to je moravský folklor, no. Ale i ten surf jako tomu odpovídá, že to je taky hlavně o klukách, no.
Martin VESELOVSKÝ: Jo. A ten rybník, na kterém jste stála, se jmenuje jak?
Terezie OLIVOVÁ: Teď já nechci říct něco špatně, já nevím, jestli má nějaké jméno, to je Velehradský rybník asi, no.
Martin VESELOVSKÝ: Jo, no dobře. Dá se vůbec natrénovat surfování v Česku? Já vím, že teď existují umělé vlny, ale teď když se vrátíme do té doby, kdy vy jste začínala, tak dalo se něco vůbec na českých vodách trénovat tak, abyste to potom mohla použít na moři?
Terezie OLIVOVÁ: No, já si myslím, že jediné, co může Čech, který chce surfovat v Čechách, trénovat, tak je pádlování, a to skutečně může trénovat na tom rybníku, i když pak ta kvalita té vody, hustota té vody, to, jak se ta voda chová, je úplně jiná. Ale to pádlování v podstatě může trénovat i na rybníku.
Martin VESELOVSKÝ: Pádlování znamená, že ležíte na břiše na tom prkně a pádlujete prostě.
Terezie OLIVOVÁ: Hm, jo. To jsme dělali dost často, když jsme byli menší s bráchama, že jsme vždycky jeli na kolech po vesnici s těma surfama a pak jsme pádlovali na tom rybníku třeba hodinu. Pak se přidala skoro celá vesnice nebo s nadsázkou řečeno, ale pak pádlovalo hodně lidí z vesnice.
Martin VESELOVSKÝ: Počkejte, a vy jste ještě před tím, než jste začala pořádně surfovat, tak jste už měli s bráchou surfy?
Terezie OLIVOVÁ: Ne, ne, ne, to ne.
Martin VESELOVSKÝ: Ne, to až potom.
Terezie OLIVOVÁ: To všechno bylo tak ruku v ruce, no.
Martin VESELOVSKÝ: Jasně.
Terezie OLIVOVÁ: Ale jinak si myslím, že na tu otázku, co jste položil, tak odpověď je, že v Čechách se nikde nedá nic, surfing natrénovat, že i třeba ta umělá vlna, nebo co to tady je, to je zábava na vodě, ale se surfingem to nemá vůbec nic společného. Je to úplně supr si to zkusit, ale jestli by tam někdo chtěl jít, že se pak něco naučí na ten oceán, tak to nefunguje takto.
Martin VESELOVSKÝ: Hm. A to, co jste popisovala jako s kvalitou vody, s hustotou vody a tak dále, to je opravdu tak velký rozdíl?
Terezie OLIVOVÁ: No, je, protože ta slaná voda má úplně jinou hustotu a taky se úplně jinak chová a vlastně na celém tom surfování, což si spoustu lidí neuvědomuje, je nejtěžší rozumět tomu oceánu prostě a...
Martin VESELOVSKÝ: A co to, já jsem se v moři jenom koupal a v oceánu, tuším, jenom jednou, takže nevím nic o tom, co to je rozumět oceánu, tak co to znamená?
Terezie OLIVOVÁ: Jo, to je dobrá otázka, vidíte, to… No, co to znamená? To znamená, že když přijdete ráno na pláž a díváte se na ten oceán, tak vidíte, jestli, jestli prostě vůbec máte na to, abyste tam třeba ten den šli, vidíte, jak se pohybují proudy, vidíte, jak jsou ty vlny velké, vidíte, jestli jsou bezpečné nebo nebezpečné, vidíte, na jaké hloubce se ty vlny lámou a jste třeba schopný říct, za hodinu a půl to bude lepší a že pojedete třeba až za hodinu a půl. Nebo jste schopný lidem začátečníkům říct, kam v té vodě jít nebo jak se v té vodě chovat a tak, aby to pro ně nebylo nebezpečné. Ten oceán, to je, to je prostě věc, u které si vždycky člověk uvědomí, jak je strašně malý a jak strašně málo o světě nebo o přírodě ví. To je každou minutu, každou, každou chvilku úplně jinak a mockrát se stane, že třeba vyjedete do té vody a myslíte si, že jsou úplně nejlepší podmínky, co můžou být a během pěti minut se to tak změní, že jste rád, že se dostanete rychle zpátky na pláž a že jste to přežil.
Martin VESELOVSKÝ: Já to chápu, že se dokážete jako naučit číst, číst tu vodu, to, jak ty podmínky vypadají, a dokážete to kdekoliv, kamkoliv přijdete prostě na nějaký surfařský spot, tak se podívat, anebo musíte jako znát ty podmínky na tom daném místě?
Terezie OLIVOVÁ: No bohužel je to tak, jak říkáte, že znáte vždycky jenom ty podmínky na tom daném místě, protože každé místo je úplně jiné, každá pláž je úplně jiná, každé, každý ten oceán, každý ten příliv, odliv se chová na jiném místě jinak.
Martin VESELOVSKÝ: A to znamená, že ta představa, že prostě jedete, nevím, jižní Francií a vezmete prkno a kdekoliv, kde jste nikdy ještě nebyla, prostě skočíte do vody a pádlujete někam vstříc větším vlnám, tak ta představa je úplně mimo? To by bylo moc nebezpečné nebo jak?
Terezie OLIVOVÁ: Tak jako hodně lidí to tak dělá, ale já si myslím, že to je takové jako nezodpovědné, bych řekla. Já třeba když někam přijedu, tak první, co dělám, že jdu třeba za místníma lidma nebo za lidma, co tam žijí na té pláži a snažím se třeba zeptat jich, protože když se dívám zvrchu na tu vodu, tak nevím, jestli třeba na dně není korál nebo útes nebo kámen nebo nevím, vrak lodi nebo cokoliv takového. Jako v dnešní době vlastně všechno je na internetu nebo všechno si můžete přečíst, můžete si každou pláž prostě nastudovat předem, ale problém je v tom, že všechny tady ty surfové guidy nebo všechny ty servery a weby, co jsou jako pro surfaře dělané, tak jsou udělané především pro úplně profesionální surfaře.
Martin VESELOVSKÝ: Jakože amatér tomu nemusí úplně rozumět.
Terezie OLIVOVÁ: Amatér si může říct, jo, tady píšou, tak tady jsou úplně super vlny, prostě tak a tak, ale už si neuvědomí, že ty supr vlny znamenají, že jsou to obrovské barely, co se lámou na třiceti centimetrech. A když se vám láme vlna na třiceti centimetrech a spadnete tam, to znamená, že mezi váma a korálovým útesem je třicet centimetrů a...
Martin VESELOVSKÝ: A to je, to je další věc, pro mě aspoň teda jedny z nejhezčích fotek, které vůbec existují, jsou právě z těch vln, které se tak jako lámou a vytvářejí takový jako tunel, ve kterém prostě někdo jede, vypadá to hrozně snadno a on to dá.
Terezie OLIVOVÁ: Takové nemám.
Martin VESELOVSKÝ: Takové nemáte.
Terezie OLIVOVÁ: Ne.
Martin VESELOVSKÝ: Ne, počkejte, umíte to?
Terezie OLIVOVÁ: Ne, to neumím.
Martin VESELOVSKÝ: Proč?
Terezie OLIVOVÁ: Tak takových ideálních vln je na světě strašně málo za prvé, za druhé, já jsem začala surfovat strašně pozdě, ono je to opravdu těžké a myslím si, že…
Martin VESELOVSKÝ: No vy jste začala, když vám bylo, tuším, 26.
Terezie OLIVOVÁ: No, 27.
Martin VESELOVSKÝ: A to je pozdě?
Terezie OLIVOVÁ: Tak teďka třeba mám na kurzu děti, co začínají v 7.
Martin VESELOVSKÝ: No ale v Česku.
Terezie OLIVOVÁ: No. No, v Česku. Ne, jako já jsem šťastná, že jsem vůbec začala, jo, tak tuto, tuto otázku můžeme přejít teda. Ale v každém případě prostě třeba ty barely, to je fakt nádherné, ale to je fakt jenom top toho surfingu, to je prostě, to je malé procento lidí, co to umí, ale je to nádherné, ale já to rozhodně neumím a myslím si, že to ani umět nebudu, protože to je speciální typ vln, který se právě láme na strašně malé hloubce, že, aby ta vlna udělala ten barel nebo ten obrovský lip, tak v té chvíli se musí lámat třeba na hloubce, kde je třeba tolik vody, třeba 50, 60 centimetrů, to zase záleží, každá pláž je jiná, jo, to teďka jestli to slyšel nějaký surfař, tak si říká, že tomu nerozumím, ale prostě každá pláž je jiná a tady ty barelové vlny jsou strašně nebezpečné. Tam vlastně člověk když vstává a dělá ten drop, aby tu vlnu jel, tak téměř vlastně padá jako do prázdna, no. A ta vlna má strašnou sílu, a když vás to semele, tak vás to pak točí v tom…
Martin VESELOVSKÝ: No, tomu rozumím, že v té malé hloubce to může být jako strašně nebezpečná záležitost, když do toho spadnete. A co myslíte tím, že padá do prázdna? Protože já mám vždycky pocit, jak kdyby, jako vidím při tom záběru, že ta vlna se pohybuje, ale mám pocit, že ten surf vlastně jede v ní jako konstantně.
Terezie OLIVOVÁ: No, to jo, ale ve chvíli, kdy vlastně já třeba nasedám na vlnu, která je jak modrá sjezdovka ve Špindlu, jo, tak mám prostě, tak mám takový krásný pomalý sklon, ale ve chvíli, kdy nasedáte na vlnu, která je takto, tak vlastně vy se musíte okamžitě zaseknout jako do té stěny, no. Jo, jako to trošku umím, ale abych jela v tom barelu, to ne. Fakt ne, já su holka.
Martin VESELOVSKÝ: I holky to dělají.
Terezie OLIVOVÁ: Jó, ale ty jsou dobré prostě.
Martin VESELOVSKÝ: Při vší úctě, vy jste nějakou dobu byla na špičce českých surfařek, jak daleko jste měla nebo máte ke světové špičce?
Terezie OLIVOVÁ: Strašně moc. To je úplně neporo...
Martin VESELOVSKÝ: To se nedá z Česka?
Terezie OLIVOVÁ: Ne, to se nedá vůbec porovnat, to u toho surfingu je fakt nejdůležitější, jak jsem říkala na začátku, rozumět tomu oceánu. A to když se tam nenarodíte nebo tam nežijete roky, tak to prostě v sobě nemáte. Třeba když, jako takový příklad…
Martin VESELOVSKÝ: To se nedá naučit? To se mi nechce věřit.
Terezie OLIVOVÁ: Takový zajímavý příklad je, že velkou, strašně dlouhou dobu, teďka už se to změnilo, se tam vetřel nějak Ital, jo, ale dřív, dřív vlastně ve světové špičce nebo v těch, co jezdili ty závody jako světové World Tour, tak tam vůbec nebyl žádný Evropan třeba, a první Evropan, co tam byl, tak byl adoptovaný týpek nebo dítě, kterého adoptovali Francouzi z Réunionu. A já si opravdu myslím, že ti nejlepší surfaři jsou lidi, co se prostě v tom oceánu téměř narodili. A jako třeba teďka už je na Bali jeden kluk, Čech, ten jezdí moc pěkně a ten třeba si myslím, že by mohl se uplatnit i na nějakých závodech jako, třeba nějakých mezinárodních, mezinárodního významu a tak, ale…
Martin VESELOVSKÝ: Ne, to chápu, ještě jinak, pokud se úplně nepletu, tak nějaký čas a možná to ještě stále trvá, byl Martin Černík, což je za normálních okolností skvělý snowboardista český, tak byl poměrně vysoko jako v tom českém prostě jako bodování a v tom poháru jako chlapů v surfingu, tak to se, nedá se to natrénovat na sněhu? Nemůže prostě skvělý snowboardista být zároveň i jako opravdu vynikající surfař?
Terezie OLIVOVÁ: To nevím. To nevím, tak Martin je jako velmi sportovně nadaný a surfuje fakt krásně, jako že respekt. A pořádá vlastně ty závody a hodně tomu dává tomu českýmu surfingu, ale hodně lidí si to myslí, že je to podobné, ale podle mě nejtěžší na tom oceánu je nebo na tom surfování je rozumět tomu oceánu, a to je to, jak jsem myslím říkala, prostě to je to, jak si člověk uvědomuje neustále, že čím víc jako surfuje, tak tím míň toho ví a tím míň, já nevím, jak to říct, abych se do toho nezamotala, ale prostě tím víc ho to učí té pokoře vůči, vůči tomu oceánu.
Martin VESELOVSKÝ: No tak jak to líčíte, to mám pocit, že by to za pár let mohlo skončit tak, že do té vody radši nevlezete, protože víte, jak rychle se to může změnit a jak nebezpečná záležitost to může být.
Terezie OLIVOVÁ: No, já jsem se třeba teďka vrátila z Dominikánské republiky a tam jsem měla hodně takových zážitků jako úplně hraničních třeba pro mě.
Martin VESELOVSKÝ: Co to znamená pro vás hraniční zážitek?
Terezie OLIVOVÁ: Tak třeba jedno ráno jsem jako úplně neodhadla situaci, já mám jedno takové pravidlo, že vždycky, když jsem někde ve světě, tak jdu surfovat jenom ve chvíli, kdy je tam nějaká místní, jiná místní holka, jako jiná surfařka z toho místa, že když jsou tam třeba jenom kluci, tak já tam nejdu, protože si říkám, že to třeba pro mě není. No a to ráno jsem třeba na to pravidlo zapomněla a v té vodě byli třeba jenom tři nebo čtyři nějací místní poloprofíci nebo já nevím, jak jim říct, a ty vlny byly opravdu obrovské, ale já jsem prostě byla nějak, já nevím, nepřemýšlela jsem úplně, málo jsem, špatně jsem vyhodnotila tu situaci a vlastně jsem se dostala na ty vlny, dostala jsem se až dozadu, kde se ty vlny lámou a ty vlny byly, to byly zrovna ty barely, jako ty byly obrovské, to já prostě jezdit neumím a místo toho, abych se ještě navíc tomu věnovala, tak jsem se tam chtěla předvést před nějakým jiným týpkem a tak, a jo, tož to je hrozné, to se stává.
Martin VESELOVSKÝ: Já jsem to četl v jednom vašem rozhovoru a měl jsem pocit, že to byla taková věc, jako kterou člověk dělá, jako když je, když mu je jako pár let jenom, jako když je v podstatě jako malej a vy to máte pořád.
Terezie OLIVOVÁ: Jo, mně je 35 a furt to dělám, no. No takže jsem se před ním chtěla předvést a chytla jsem fakt obrovskou vlnu, která byla taky nad moje možnosti v podstatě, ale povedla se mně a pak prostě místo toho, abych třeba jako spádlovala zase rychle zpátky, aby se na mě nenavalily další, tak na mě spadla jedna obrovská, my tomu říkáme barák, a to mě vlastně úplně třeba přidrželo na tom dně, a to je hrozné v tu chvíli, když prostě nevíte, kde, nevíte kde je nahoře, kde je dole, no, a to mě úplně semlelo v tom reefu, že proto jsem si vzala ty šaty, aby to nebylo vidět, že mě to strašně podřelo všude.
Martin VESELOVSKÝ: Jste odřená.
Terezie OLIVOVÁ: No. To je z toho reefu, jako to jsem byla neopatrná.
Martin VESELOVSKÝ: Z toho reefu, myslíte jako z toho dna, prostě když se lámou ty vlny.
Terezie OLIVOVÁ: Z toho dna, no, z toho dna a vlastně to dno, když to není písčité a máte tam korály a tak, a ještě do toho se mi o jeden ten korál zasekla ta leash, takže jsem se nemohla ani nahoru, ani dolů a pak už vám dochází dech, panikaříte a v té chvíli se, pak už se třeba vám podaří vynořit nahoru a v té chvíli místo toho, abyste se mohli nadechnout, tak v té chvíli už na vás padá další barák. No, to bylo hrozné. To bylo fakt hrozné.
Martin VESELOVSKÝ: To je supr sport.
Terezie OLIVOVÁ: No, jo. Ale jako je to krásné. Je to fakt moc pěkný sport nebo, ono to podle mě není sport, to je spíš takový životní styl.
Martin VESELOVSKÝ: Hm. Ten surf máte k sobě přidělaný, pokud se nepletu, a to mi vždycky přišlo jako potenciálně hodně nebezpečná věc, protože když, jsem si říkal, že když vás to začne mlít pod takovým nějakým barákem, že dostanete od surfu, od těch ploutviček a ještě vás to může přiškrtit samotným tím…
Terezie OLIVOVÁ: No, to je pravda, ale ten surf je jediná vaše jistota v té vodě. A úplně nejhorší je třeba, když jste, oukej, když jste na nějakých malých vlnách, na pěně a tak, tak to může být nebezpečné, ale když jdete už na ty větší vlny, tak ve chvíli, kdy ten surf náhodou pustíte nebo nemáte ho u sebe…
Martin VESELOVSKÝ: Jo vy ho i v tom, kdy na vás padne ten barák, tak ho musíte držet.
Terezie OLIVOVÁ: Tak ho musím držet. Úplně nejhorší je, když na vás spadne ten obrovský, ta masa té vody, to je fakt nepředstavitelné někdy, že na vás spadne ta obrovská masa vody, a v té chvíli, kdy vy ten surf pustíte, tak nemáte žádný plovák, nemáte nic jako záchranného, co by vás táhlo nahoru a třeba to bylo v říjnu na Maledivách, se mně stalo, že mě to tak strašně mlelo a já jsem nevěděla už, kde je nahoře a kde je dole a vlastně jenom díky tomu surfu, ten surf jsem pustila, to byla velká chyba a pak jenom díky tomu, že ten provázek, který mám přivázaný k noze, tak že jsem viděla, že jde směrem nahoru, tak jsem po něm ručkovala směrem nahoru a tím pádem jsem zjistila, že tam je nebe a tam se můžu nadechnout. Ten surf je jako největší jistota, co v té vodě máte v tu chvíli.
Martin VESELOVSKÝ: Jo. No to takhle když to líčíte, tak je mi to celkem jasný. Co mi není úplně jasný, je, když mi vlastně opakujete, že nejdůležitější při surfování je znát ten oceán a asi ho nějakým způsobem respektovat, tak to vypadá, že vám se to moc nedaří.
Terezie OLIVOVÁ: No, nedaří, no. To máte…
Martin VESELOVSKÝ: To je kvůli tomu, že se předvádíte před chlapama nebo kvůli čemu?
Terezie OLIVOVÁ: Ne, to už jako nedělám teďka, ale…
Martin VESELOVSKÝ: Naposledy jste to dělala teď v Dominikánský republice, tak jak nedělám?
Terezie OLIVOVÁ: Já úplně nevím, jak to říct, prostě když ráno stojíte na té pláži a třeba i víte, že ty podmínky jako nejsou pro vás, tak je strašně těžké si říct, hele, já tam nejdu, když se na to tak strašně těšíte, to jako mně je to blbé říct, jo, ale já si prostě fakt myslím, že ten surfing, že je to skoro jako droga nebo že prostě ten adrenalin to ve vás tak strašně jako vybudí nebo tak máte toho adrenalinu tolik v sobě, že jako když se máte rozhodnout, jestli tam jít nebo nejít, tak většinou vždycky jdete.
Martin VESELOVSKÝ: Hraje v tom nějakou roli strach? Bojíte se? Já chápu, že když potom jako po provázku jako šplháte nahoru k hladině, tak chápu asi, že tam nějaký strach je, když nemůžete už pomalu dýchat a tak, ale jako když se to relativně všechno daří, akorát jsou opravdu velké vlny, tak je tam někde strach?
Terezie OLIVOVÁ: No, já se hodně bojím. Jako já se hodně bojím, ale o to je to lepší to překonat ten strach, no. Já se nebojím toho, když jedu velké vlny, ale já se právě bojím toho, když na mě ty vlny padají, no. To i křičím někdy, to bych neměla dělat, protože se pak ostatní leknou vždycky.
Martin VESELOVSKÝ: Křičíte těsně před tím, než ta vlna dopadne.
Terezie OLIVOVÁ: No, to se musím odnaučit, to není moc dobré, protože pak se ostatní leknou, co se děje.
Martin VESELOVSKÝ: Ještě jste říkala, že jste jela nějakou vlnu, která byla jako nad vaše síly, ale sjela jste jí, tak co to je nad vaše síly? Myslíte tím fyzické nebo schopnosti?
Terezie OLIVOVÁ: No spíš psychické, že je tak prostě velká, že, že jí prostě jenom jedu a neudělám na ní žádnou zatáčku nebo prostě si jí nijak neužiju, že jsem jenom strašně ráda, že už skončila nebo že jsem to přežila.
Martin VESELOVSKÝ: Zkuste, zkuste mi to popsat, když jste na nějaké opravdu velké vlně, která je nad vaše psychické schopnosti, tak když jste nad ní, tak co vidíte pod sebou?
Terezie OLIVOVÁ: Jo, já už se teďka dolů nedívám. To jsem se dřív dívala dolů, a to je velká chyba. Já se teďka vždycky dívám už jenom do boku na tu vlnu. Ale jinak když jsem takto nahoře prostě, tak pod sebou vidím obrovskou díru.
Martin VESELOVSKÝ: A to se nemůžete dívat dolů, protože proč? Se vám zatočí hlava?
Terezie OLIVOVÁ: No, protože mě teďka naučil jeden, jeden náš instruktor nebo jeden takový kolega, já nevím, jak to říct, tak mě teďka naučil strašně důležitou věc, že je dobré tu vlnu si představit a už, než na ní nasednu, což všichni samozřejmě pokročilí surfaři ví, ale já nevím, proč jsem to ignorovala, tak než tu vlnu jedu, tak je dobrý se podívat do boku a přesně si představit, co na ní udělám. Takže já už se nedívám pod sebe. Já se vždycky dívám buď doprava, nebo doleva a už si v hlavě vizualizuju tu jízdu.
Martin VESELOVSKÝ: Ještě jedna věc, říkala jste, že se vždycky díváte, jestli tam je nějaká holka, že kluci prostě jsou asi jako jiný level než vy, nebo tak předpokládáte.
Terezie OLIVOVÁ: No jak kteří, ale většinou jo.
Martin VESELOVSKÝ: Jasně, jasně. Je to, je to o síle? Musí ten surfař mít, mít sílu a z toho potom vyplývá, že ti kluci jsou lepší?
Terezie OLIVOVÁ: No, tak to úplně nevím, co odpovědět. Jako nechci to nijak zobecňovat, to nevím, to nevím.
Martin VESELOVSKÝ: Na vás na samotné, musíte vy pro to, co děláte na těch vlnách, mít sílu?
Terezie OLIVOVÁ: Jo, to musím, to určitě. To určitě, protože třeba jenom než se na ty vlny někdy dostanete, tak jenom těch kliků nebo těch duck divů, nebo já nevím, jak se tomu říká česky, těch, těch pohybů, abyste ty vlny podplaval, tak těch uděláte třeba 10, 20, jo, a někdy se do toho tak zamotáte, do nějakého proudu, že třeba dvě hodiny děláte jenom ty duck divy.
Martin VESELOVSKÝ: A duck dive je to, že ležíte na tom surfu a vlastně propíchnete tu vlnu a podplujete pod ní.
Terezie OLIVOVÁ: Jo, no, to je strašně pěkné. Já to mám hrozně ráda. Já to mám vždycky takovou radost ze života.
Martin VESELOVSKÝ: No, a jak obtížné bylo být nejlepší v České republice z žen?
Terezie OLIVOVÁ: No, tak tehdá, když jsem vyhrávala, to podle mě bylo docela jednoduché nebo, já nevím, co na to odpovědět.
Martin VESELOVSKÝ: No vy jste mi teď odpověděla. Bylo to jednoduché proto, že byla malá konkurence nebo proto, že to prostě bylo v Česku a nikdo to pořádně neuměl?
Terezie OLIVOVÁ: Já myslím, že jsem měla obrovskou výhodu vždycky v tom, že všechny ostatní holky, co jezdí, a jezdí fakt dobře některé, jako respekt, tak ony třeba jezdí na Bali nebo v místech, kde jsou v podstatě v uvozovkách ideální vlny, ale my tím, že máme tu cestovku a že děláme ty surfové kempy a tak dále, tak my jsme většinou roku nebo velkou část té sezony ve Francii, kde ty vlny jsou strašně těžké, takže já v podstatě neustále surfuju na jako těžkých vlnách, takže ...
Martin VESELOVSKÝ: A těžké ve smyslu jako nepravidelné nebo…
Terezie OLIVOVÁ: Nepravidelné, jo, to jste řekl dobře, to si musím zapamatovat.
Martin VESELOVSKÝ: Já jsem to odhadl.
Terezie OLIVOVÁ: Jo, nepravidelné. No, že jsou nepravidelné, že se nelámou pořád na stejném místě a než člověk sjede tu vlnu, tak o ní musí strašně bojovat, buď s tím oceánem, nebo s ostatníma surfařema.
Martin VESELOVSKÝ: Aha.
Terezie OLIVOVÁ: Takže já si myslím, že jsem měla vždycky velkou výhodu v tom, že ty závody se jedou na té pláži, kterou já znám.
Martin VESELOVSKÝ: Jo takhle.
Terezie OLIVOVÁ: Jo, že a tu výhodu si myslím, že má třeba i můj brácha Otík, který taky se těch závodů účastňuje, taky se velmi dobře umisťuje, protože on, on chudák, nebo já nevím, jak to říct, on tím, že vlastně taky dělá pořád ty surfové kempy, tak vždycky jezdíme jenom na vlnách pro začátečníky nebo na vlnách prostě, co mají k těm ideálním vlnám fakt daleko, no.
Martin VESELOVSKÝ: Otík, jste říkala?
Terezie OLIVOVÁ: No, Otík.
Martin VESELOVSKÝ: A ten byl v tom vašem klubu s tou tradicí?
Terezie OLIVOVÁ: Jo, ten taky. S tradicú.
Martin VESELOVSKÝ: S tradicú, pardon, já se, s tradicú.
Terezie OLIVOVÁ: Jo, to my musíme jako to dodržovat trochu.
Martin VESELOVSKÝ: No jistě. Já jsem někde četl v jednom z vašich dřívějších rozhovorů, že se bojíte zvířat v moři, který tam můžete potkat.
Terezie OLIVOVÁ: Jo, příšeráci.
Martin VESELOVSKÝ: No. To mi přišlo, jako že si téměř děláte legraci, jako jasně, žralok, chápu, jako že to je potenciálně nebezpečný, ale popisovala jste nějaké setkání se želvou.
Terezie OLIVOVÁ: Jo, no teď jsem potkala další, jo. To je jako fakt…
Martin VESELOVSKÝ: Jak velkou želvu?
Terezie OLIVOVÁ: Ty vogo, tak ona je třeba taková, ale pro mě je taková.
Martin VESELOVSKÝ: No ne, tak ukazujete malou želvu.
Terezie OLIVOVÁ: No, v té vodě, ty jo, v té vodě, když jste třeba úplně sám v té vodě, to se mi teďka stalo, jo, že teďka takoví Češi natáčí dokument o českým surfingu, jo, si tam kladou otázku, co vlastně lidi na tom surfování baví a jako jsem fakt zvědavá, ty jo, jestli na to někdo najde odpověď, protože já to taky nevím vůbec, ale…
Martin VESELOVSKÝ: No vy mi to tady popisujete už asi 20 minut a jako dáváte tomu docela plastickej obrázek tedy.
Terezie OLIVOVÁ: To jo, ale já vůbec nevím, jako jak je možný, že je mi prostě 35 a furt mě to tak strašně baví. Já prostě ráno jdu do kanceláře a první, co udělám, než si přečtu maily od klientů, tak se podívám, kde jsou jaký vlny. Já prostě nevím, čím to je, ale doufám, že tady ti borci na to odpoví v tom dokumentu. Ale ...
Martin VESELOVSKÝ: A ta želva.
Terezie OLIVOVÁ: No, právě oni s námi byli natáčet na Srí Lance a oni mě tam nechali na takovém fakt jako spotu, na takovém místě, co fakt nemám ráda a byla jsem tam sama a byly tam hrozně velké vlny a i moje kamará…
Martin VESELOVSKÝ: Na moři někde.
Terezie OLIVOVÁ: Jo, i moje kamarádka Lenka už vyplavala ven a nechali mě tam úplně samotnou a naráz tam připlavala ta želva. Taková, to jsou… No, to je jedno, i kdyby byla taková, ale prostě to jsou želvy, co tam žijí 100 let, jo, posledních 15 let se jim tam objevují surfaři a teďka když ta želva plave k vám, to je strašné.
Martin VESELOVSKÝ: Já, popravdě řečeno, nevím, jestli želvy útočí na surfaře.
Terezie OLIVOVÁ: No, i kdyby neútočily, to je jedno, ale prostě pro mě to je takový druhý jako challenge v tom oceánu, jsou ty zvířata, ti příšeráci. Já jim říkám příšeráci, ale no to je hrozné. Třeba na těch Maledivách prostě, tam když poprvé uvidíte žraloka, tak jako to není úplná sranda, jako pak si uvědomíte, že vás nesežere, ale jako…
Martin VESELOVSKÝ: Jak že si uvědomíte, že vás nesežere? To si to rozmyslí, že vás nesežere nebo…
Terezie OLIVOVÁ: Ne, tož, teda tož se neříká, ale ti koráloví, ti koráloví žraloci nežerou lidi, ale…
Martin VESELOVSKÝ: Ale je tam prostě ta ploutev prořezávající vodu.
Terezie OLIVOVÁ: No, jo, no ono, oni většinou neprořezávají tu vodu, ale většinou vždycky, když se potápíte pod tu vlnu, tak naráz ho třeba vidíte v té vlně před sebou, to je takové jako to, no.
Martin VESELOVSKÝ: To by se mi asi nechtělo úplně.
Terezie OLIVOVÁ: To ne, ale nejhorší jsou velryby, jsem zjistila, protože to jsem teďka byla v Dominikáně a byla sezona velryb, a to je takové nepříjemné ta velryba.
Martin VESELOVSKÝ: Vy ve vodě při surfování potkáváte velryby?
Terezie OLIVOVÁ: No jako, tož jako není vedle mě, ale je kousek ode mě jako. A to je takové, to je nepříjemné hodně.
Martin VESELOVSKÝ: Hm. A od nich něco hrozí nebo to je jenom ten pocit toho, že tam je to velké zvíře?
Terezie OLIVOVÁ: No já se vždycky bojím, že na mě stříkne ten vodotrysk, ale jako nevím…
Martin VESELOVSKÝ: Vy si připravujete takové jako velké výzvy pro sebe, vy v podstatě mi tady sázíte 20 minut věci, kterých se jako bojíte, které děláte špatně, které jsou potenciálně nebezpečné, do toho ještě želvy a velryby, a přesto to všechno děláte a je vám 35, jak říkáte.
Terezie OLIVOVÁ: Jo, mně je 36, já jsem měla narozeniny teďka.
Martin VESELOVSKÝ: Všechno nejlepší.
Terezie OLIVOVÁ: Jo, děkuju, já jsem, 36 mi je, já jsem na to úplně zapomněla.
Martin VESELOVSKÝ: Dobře.
Terezie OLIVOVÁ: Ale teďka s tou velrybou jste mi to připomněl.
Martin VESELOVSKÝ: No, já nechci kolegům, kteří točí ten film, brát jako klíčovou otázku, ale proč to děláte?
Terezie OLIVOVÁ: No, to nevím. Tak za prvé je to moje práce, kterou jsem si jako vymyslela asi v těch 27, nebo kterou jsme si vymysleli, že budeme dělat, ale myslím si, že ani mě, ani další bráchy ani moje kolegy nebo nikoho podle mě nikdy nenapadlo, že to fakt bude naše práce, že se tím budeme živit a že se to rozroste do takových rozměrů. To nevím, jestli můžu mluvit za ostatní, ale my jsme vždycky prostě chtěli mít eventovou agenturu, já jsem vystudovala média, žurnalistiku a chtěla jsem být novinář, něco jako vy, že, no a teďka naráz do toho ten surfing se zamotal, teďka to šlo prostě a naráz se z toho stala vlastně práce a ta práce je zároveň mým koníčkem, což znamená, že mám obrovské štěstí v životě, za což jsem fakt jako ráda. Ale co mi na tom…
Martin VESELOVSKÝ: Pak jsou tam ty želvy.
Terezie OLIVOVÁ: No, no, ale ta velryba byla horší. A teďka jsem prostě, já nevím, já vůbec nevím, já se za to třeba někdy úplně stydím, jako že mě to tak strašně baví nebo že mi prostě přijde, no, že já se někdy až cítím trapně kvůli tomu, ale jako jestli na to ti kluci odpoví, jako co ty lidi na tom surfování táhne, tak myslím si, že to zajímá všechny lidi v Čechách jako surfaře. Podle mě ten oceán má v sobě nějakou takovou jako zvláštní sílu a jako člověk, co tomu propadne, tak už se toho nezbaví.
Martin VESELOVSKÝ: Tak děkuju pěkně za rozhovor.
Terezie OLIVOVÁ: No, neměli bysme to přetočit jako?
Martin VESELOVSKÝ: To nejde.
Terezie OLIVOVÁ: Jo? No dobře.
Martin VESELOVSKÝ: Tak se mějte hezky, na shledanou.
Terezie OLIVOVÁ: Na shledanou.