reklama

Rabín Sidon: Evropa se probouzí ze snu, demokracie se musí měnit, měli bychom se zbavit části svobod

1. 1. 2016 | Je stále nebezpečnější být evropským Židem, státy selhávají v ochraně svých vlastních občanů, říká vrchní zemský rabín Karol Sidon. Sám prý islám klade na úroveň křesťanství a proti rozšiřování muslimů nic nemá, problém ale údajně je, když islám začíná fungovat jako ideologie násilná. Demokracie podle Sidona bude muset změnit svou justici, aby dokázala řešit problémy dříve postihem. Na radikály, o kterých tajné služby ví, totiž prý teď zákon nemá

Daniela Drtinová: Vrchní zemský rabín a taky dramatik, spisovatel a někdejší disident Karol Sidon je naším hostem. Vítejte v DVTV.

Karol Sidon: Dobrý den.

Daniela Drtinová: S jakými pocity nebo myšlenkami sledujete rozlévající se vlnu muslimů po Evropě?

Karol Sidon: Tak předem bych asi měl říct, že mi to vlastně jako v zásadě asi jako nevadí, protože vlastně jako nedělám mezi lidma rozdíl a vzhledem k tomu, že ten islám, mohu vlastně jako klást na roveň vlastně jako toho křesťanství, protože jsou to dvě různý víry, judaismus je taky jiná víra, tak v zásadě proti tomu vůbec nic nemám a pokud tady prostě jako budou Číňani a budou si říkat Češi, pro mě za mě, mně to je, mně to je fuk. Samozřejmě ten, ten problém je mnohem závažnější. Ve chvíli, kdy vlastně jako ten islám začíná, začíná fungovat jako ideologie a dokonce bych řekl jako ideologie násilná, nebo která má ten výstup násilný, což, upřímně řečeno, je vlastně jako už tak trochu daný tou strukturou toho islámu jako misijního náboženství.

Daniela Drtinová: Pro Židy to asi nebude lehká situace a samozřejmě už není teď, protože útoky radikálních islamistů na synagogy, ale i na světská místa se v Evropě stupňují. Mohou podle vás dlouhodobě žít vedle sebe židé, křesťané a muslimové, po dlouhou dobu, pokojně a v míru?

Karol Sidon: Tak myslím, že se pokusy o to, respektive dějiny k tomu občas vedly, že jo, třeba ve Španělsku prostě tohle to soužití nějakým způsobem fungovalo, ale zase nemůžeme mluvit o dlouhý době.

Daniela Drtinová: Václav Cílek vidí budoucnost Evropy jako místo rozparcelované do náboženských nebo kulturně etnických ostrovů. Může to takto fungovat podle vás v Evropě?

Karol Sidon: No, já jsem kdysi v podstatě doufal, že by ta Evropa mohla bejt vlastně jako postavená na těch regionech, víc než na státech, ale zdá se, že prostě jako to byla iluze a takhle ta Evropa v podstatě nemůže obstát v tý konkurenci. A takže vlastně jako je to hezká, hezká, hezká iluze, ale iluze.

Daniela Drtinová: Je to iluze. Historik Placák říká, že jedním z velkých omylů demokratů je přesvědčení, že když se s totalitní ideologií, se všemi těmi ismy, podělíte o moc, tak to zajistí rovnováhu a klid a všechno bude v pořádku. Souhlasíte s tím tedy, že je to nebezpečný omyl?

Karol Sidon: Myslím, že ano, protože já tady vlastně jako vidím úplně zásadní, zásadní omyl té současné podoby demokracie v Evropě i ve světě, že je nesená vlastně jako taky iluzema do značný míry a ten, konflikt s tím třetím světem, nebo tím islámem, vlastně jako ukazuje, že tady je někde zakopanej pes a že by Evropa měla změnit své, svou justici v podstatě, aby dokázala vlastně jako řešit ty problémy dříve postihem v podstatě.

Daniela Drtinová: Jak to myslíte?

Karol Sidon: No postihem, člověk si prostě jako nemůže nevšimnout, že v Belgii nebo ve Francii a pravděpodobně i u nás žijou prostě jako lidi, kteří, kteří jsou známi té tajné službě jako radikálové, velice nebezpeční, a přesto prostě jako ten zákon na ně nemá, jo. Čili vlastně jako není možné prostě jako je chytit za flígr a vyhodit rovnou.

Daniela Drtinová: Takže by se tedy justice evropská měla ubírat spíš směrem k presumpci viny?

Karol Sidon: No, já si myslím, že, takhle, ty služby a policie zřejmě docela dokážou fungovat, ale podle mýho názoru narážejí na těžkosti té demokratické ideologie, abych řekl. A tady vlastně jako je ten problém, že oni vlastně jako nemůžou vlastně jako udělat to, co sami, co by pokládali za správné.

Daniela Drtinová: Takže se dostává demokracie, nebo nedostala do nějaké slepé uličky tou ideologizací?

Karol Sidon: Já neříkám, že to je slepá ulička, je to prostě… Jako zřejmě v současný době prožíváme jaksi probuzení ze snu a v budoucnosti se bude pravděpodobně i ten, i ty postoje, i ta povaha té demokracie trošičku měnit a přizpůsobovat realitě.

Daniela Drtinová: Měli bychom se tedy proto zbavit části svobod?

Karol Sidon: Já si myslím, že ano.

Daniela Drtinová: Do jaké míry?

Karol Sidon: No, do jaký míry, to já nejsem… Ale fakticky, že, podívejte se na Židovský obci máme ochranku, čili bezpečnost. Ta bezpečnost prostě jako ty lidi z tý ochranky otravujou lidi, který chtějí přijít do tý obce, často prostě jako jsou to členové obce, kteří nejsou známy té ochrance ještě, poněvadž tam ještě nebyli tak často, a je to nepříjemný. Když přijedete do nebo když jdete do parlamentu, tak vás tam taky nebo na soud, tak prostě jako vás tam lustrujou taky, musíte si sundat ty, ten kabát, jestli nemáte nějaký zbraně. A tohle to si myslím, je vlastně jako začátek a je to oprávněný prostředek, ale je to určitá ztráta svobody, proč vlastně jako bych nemohl do nějaký budovy jít, když vlastně jako sám vlastně nikomu nechci ublížit, že jo, ale vlastně jako ve chvíli si uvědomím, že vlastně jako to dělám v rámci ochrany prostě jako lidí a sebe sama, no, tak to přijmu.

Daniela Drtinová: A podle vás se demokracie bude ubírat tímto způsobem, pokud je tohle teprve začátek, tak se bude prohlubovat?

Karol Sidon: Já si myslím, že jo, já si myslím, že jo, že buď bude vlastně jako se chránit, anebo prostě jako ne, to už je prostě jako další věc.

Daniela Drtinová: Je dnes nebezpečnější být evropským Židem, než třeba před 10 lety?

Karol Sidon: Tak evidentní to je, že to je nebezpečnější být evropským Židem, ale fakt je ten, že každej evropskej Žid taky má zkušenosti z Izraele a ví, že tam prostě jako to nebezpečí je prostě imanentní, je neustálé. A dá se s tím samozřejmě taky žít, ale jako právě jako Židé vlastně jako vidíme už odedávna, prostě jako ty nedůslednosti vlastně jako té evropské politiky vnitřní, bych taky i zahraniční, a nikdo to vlastně jako nechtěl slyšet.

Daniela Drtinová: Vy jste řekl Týdnu v tomto kontextu, že evropské státy selhávají v ochraně svých Židů. Neselhávají obecně, protože situace se stává méně kontrolovatelnou, anebo myslíte, že je to ze strany úřadů a bezpečnostních složek nějak nevědomě cíleno směrem na Židy, že je jim to zkrátka jedno?

Karol Sidon: Ne, ne, to bylo tak, ta otázka byla tak položená, jak je to, jak je to vlastně jako v tý Francii a tak dál, a čili mi byla položená o Židech, čili jsem odpověděl tímhle tím způsobem. Ale samozřejmě prostě jako selhávají ty státy při ochraně svých vlastních obyvatel, svých vlastních občanů.

Daniela Drtinová: Zkusím to ještě jinak. Odcházejí teď v poslední době Židé hromadněji opět do Izraele z Evropy?

Karol Sidon: No, tak je to známý z Francie, z Belgie, už je to prostě, jako v podstatě to není nějaká novinka, to už je, to už trvá několik let. Nejsou to zase nějaký veliký kvanta, ale odcházejí. Zatím tady máme v Čechách máme relativní klid, a tak prostě jako odtud tady jsou všichni zase naopak zase zůstávají.

Daniela Drtinová: Často se teď skloňuje, že je třeba vysvětlit přicházejícím muslimům tak, aby to pochopili, že v této společnosti oddělujeme náboženství a politiku. Domníváte se, že státy v Evropě, možná i za mořem, dělají ve svých politikách daleko větší ústupky ve vztahu k muslimům než k Židům?

Karol Sidon: Podívejte se, jako já nemám, nemám dojem, že by ty státy ať tady ty evropské, nebo tím myslím prostě jako Německo, Francie, že by byly antisemický, to zcela určitě ne. Zrovna tak to nelze říct o Americe a vlastně jako ten, ten přístup k muslimům je prostě jako jinej, protože vlastně jako Židé vlastně jako nikomu, nikomu neškodí, prostě jako ti se snaží prostě jako žít jako, jako občané tý země a nikoho neohrožujou, což nelze říci o těch muslimech ve světě. Já vím, že prostě jako je to jedna z těch takových těch otázek, který si člověk musí klást vlastně jako ve chvíli, kdy vlastně jako vidí ty uprchlíky, kterým bylo vlastně jako úplně normální a lidský pomoct. A já jsem pro to, ale prostě jako vždycky, to musí jít ruku v ruce s tím, že vlastně jako ten stát používá vlastně jako těch svých instrumentů, jestliže ví, že vlastně jako tu nebezpečí je, že v tý většině těch, těch uprchlíků, který opravdu hledají život, a ne, a utíkají od smrti, můžou bejt vlastně jako a pravděpodobně i jsou, prostě nějaký připletený černý koně, že jo.

Daniela Drtinová: Spisovatel Ivan Kraus popisoval v DVTV příhodu, jak paní učitelka ve Velké Británii v mateřské škole zakázala vykládat pohádku O třech prasátkách, protože by se mohla dotknout muslimů. Proč podle vás nikoho nenapadne, že by se mohla v té školce ta pohádka dotknout židovských dětí?

Karol Sidon: No proto, že ti Židi nejsou tak pitomí.

Daniela Drtinová: Tímhle si vysvětlujete ten dvojí přístup v těch ohledech?

Karol Sidon: Já nevím. Ale prostě jako každopádně nám by prostě jako ta pohádka nevadila a nevadí.

Daniela Drtinová: Vás ta pohádka neuráží o třech prasátkách?

Karol Sidon: Ne, ne opravdu ne.

Daniela Drtinová: Není to tím, že si Židé nic nevynucovali, nebo jste neviditelní?

Karol Sidon: Tak myslím, že obecně chápeme, že má někdo rád prasátka. A za tím jsou prostě jako ty muslimy a ne taky zase většinu, bych řekl, prostě jako toho to možná to dokáže rozdráždit a chápou v tom prostě jako útok prostě jako na ten svůj halal třeba nebo…

Daniela Drtinová: Jestli to není nebezpečné takový podlézavý ústup z těch evropských hodnot. Ono třemi prasátky to začíná.

Karol Sidon: Já vím, že jo, ale zase na druhou stranu, třeba v tý Francii zakážou, zakážou těm, těm dámám muslimským nosit ty jejich šátky. Mně to taky připadá jako, to je taky nefér podle mého názoru, prostě jako mají na to právo. Já už jsem se s tím sešel tady vlastně, jako jednou nějakej mladej muž z Moravy se šel vyfotografovat na občanku a nechtěl si sundat kipu. Mimochodem, on vlastně jako v tu dobu ještě ani Žid nebyl, čili prostě jako potom přestoupil a tak dále, ale teď narazil na policajta, kterej prostě jako trval zoufale a tvrdě na tom, že si tu kipu musí sundat. A přitom prostě jako zřejmě ani to nevadilo prostě jako rozeznání…

Daniela Drtinová: Jistě.

Karol Sidon: Čili vlastně jako se to dalo, kdyby tam byl jinej policajt, anebo kdyby tam přišel někdo jinej, kdybych tam přišel třeba já, tak se nechám vyfotit klidně i bez tý kipy. No, a že je to holt prostě jako povinnost občana a tak dál, a kdyby na tom i trval, tak se s ním hádat nebudu. No a tehdy jsem musel vlastně, jako tehdy se ten člověk mladej šel až do parlamentu s tím a pak se ptali mě jako rabína vlastně, co si o tom myslím. Tak jsem se podíval na ten zákon a zjistil jsem, že ty sestry jeptišky si tu svoji kipu sundavat nemusí. Tak jsem si říkal, tak tím pádem vlastně jako ani já si ji nemusím sundavat přece. A to bych teda doporučoval i těm Francouzům prostě jako nešahat lidem vlastně na jejich zvyky, když to není, když to není zapotřebí.

Daniela Drtinová: Římskokatolická církev vzdala úsilí o konverzi Židů. Vatikán vydal stanovisko, že i Židé mohou dosáhnout věčného spasení, aniž by se stali křesťany. Potěšilo vás to?

Karol Sidon: Samozřejmě, že ano, samozřejmě, že ano, protože vlastně jako to je jakási změna uvnitř tý církve, která vlastně jako, a to dost rozhodující, která má nějakej efekt i navenek, to totiž do tý společnosti i nakonec na nás, ale v zásadě si myslím, že nesmíme zapomínat na to, že to je vlastně jako vnitřní záležitost tý církve, že vlastně jako ta, ty rozhodnutí směřujou, by měly směřovat spíš dovnitř, nežli navenek.

Daniela Drtinová: Ano, křesťanství stovky let násilné tendence nevykazuje, ale taky stále obrací nebo se o to snaží. Judaismus to takto nemá?

Karol Sidon: No, víte, my máme takovou obrovskou výhodu, že je nás málo a že vlastně…

Daniela Drtinová: Je to výhoda?

Karol Sidon: No, zase jako z toho jaksi morálního hlediska, protože ve chvíli, kdy by nás bylo víc a mohli bysme prostě jako si troufat na ty, na ty ostatní, tak prostě jako pak bysme možná měli větší problém, a to se, mimochodem, taky projevuje v tý izraelský společnosti, levicově bych řekl, která vlastně jako ve chvíli, kdy ten Izrael vlastně jako má tam tu moc toho státu, má tu armádu, tak se obávají toho, že prostě jako mohou ubližovat a utiskovat vlastně jako ty Palestince. A často vlastně jako pro mě nepochopitelně ti lidi jako Amos Oz, anebo Abraham Ben, jeho Šuha vlastně jako, vlastně jako se přiklánějí skoro víc na tu, na tu stranu svých faktických nepřátel, než aby vlastně jako hájili sami sebe.

Daniela Drtinová: Kdyby Palestina měla svůj vlastní stát, asi by se mohli také lépe bránit teď, když tedy mluvím za jejich pozici?

Karol Sidon: No, to určitě. Já si myslím, že to samozřejmě bylo, bylo z jistýho hlediska fajn, jako neříkám, že prostě jako všichni s tím budou souhlasit, ale obávám se, že k tomu vůbec nedojde, poněvadž o to nikdo nestojí.

Daniela Drtinová: A vy myslíte, že by se měl ustavit samostatný stát?

Karol Sidon: Já si myslím, že by to bylo docela zdravý, ale kdyby…

Daniela Drtinová: By to vyčistilo vody.

Karol Sidon: Já už jsem to jednou říkal, pak mi nadávali, ale já to myslím, já jsem, vlastně jako ve chvíli, kdy existujou dva státy, tak mezi nima prostě jako existujou jiný vztahy, než mezi státem a jednotlivcema nebo nějakým hnutím, jo.

Daniela Drtinová: Hm, logicky.

Karol Sidon: Čili ten stát je zodpovědný za svý občany a ve chvíli, kdy například by z toho státu se střílelo prostě jako na tu, nebo to vysílaly nějaký bojůvky prostě jako do toho druhýho státu, tak je prostě zcela jasný, že prostě jako ten druhej stát se tomuhle tomu státu bude bránit, a že prostě jako dojde, dojde k nějakýmu řešení, byť i násilnýmu.

Daniela Drtinová: Ono by to mohlo být brutální čištění té vody.

Karol Sidon: Hm.

Daniela Drtinová: Je opravdu judaismus neideologický?

Karol Sidon: Víte, to je tak. Myslím si, že zidealizovat, zideologizovat lze vlastně jako všechno, a to je právě problém náboženství jako takových. Nebo těch myšlenek, včetně toho marxistickýho myšlení, ve chvíli, kdy se vlastně jako z toho stává politikum, respektive ideologie, která má sloužit jako prapor, pod kterým kráčí prostě jako ti, kteří mají prostě pravdu a nepřemejšlej už dál, no, tak je to potom katastrofa, bych řekl, velkých rozměrů.

Daniela Drtinová: Vy jste konvertoval k judaismu až v 36 letech a taky vaše cesta začala, jak jste to řekl Týdnu, jako konfrontace s křesťanstvím.

Karol Sidon: Tak to křesťanství tady bylo vlastně jako něco, jako náboženství, se kterým jsem se prostě jako setkal. To, že, že židovství je taky náboženství, to jsem se dozvěděl až vlastně jako mnohem později, teda ne po tý konverzi samozřejmě, ale já jsem prostě jako žil v rodině, která byla pokládaná za židovskou, čili vlastně jako, a ten můj druhej tatínek a maminka, která sice nebyla křesťanka, ale už vlastně jako tím byla uhnětená, tak o tom náboženství moc nevěděli. Táta, když se dozvěděl, že chci přestoupit, tak říkal: "A, Karlíku, neblbni. Vždyť Bůh je jeden."

Daniela Drtinová: No a jakou cestou tedy vnitřní konfrontace s tím křesťanstvím jste procházel?

Karol Sidon: Myslím si, že vlastně jako se to projevilo vlastně jako na tý knížce, kterou jsem napsal, a to Evangelium podle Josefa Flavia, vlastně jako na tom křesťanství je samozřejmě nejsilnější ta, jsou nejsilnější ta evangelia, prostě jako je to příběh. Já jsem takový člověk, který dokáže ocenit dobrej příběh a ten tu je. Ten tu je a ta postava je prostě jako skutečně přitažlivá, zajímavá a dojemná, no prostě jako má…

Daniela Drtinová: Myslíte, postava Ježíše?

Karol Sidon: Myslím to. A čili vlastně jako, vlastně jako tím, vlastně jsem se musel zabejvat prostě jako, abych si to s ním nějakým způsobem vyřídil, poněvadž mě strašlivě rozčilovalo, že kvůli jednomu Židovi, kterýho prostě jako ukřižujou, se nadělá takovej kravál, zatímco mýho tatínka a prostě jako dalších 6 milionů prostě Židů, prostě jako zavraždili a vlastně jako každýmu to je fuk, tehdy teda.

Daniela Drtinová: Ale Ježíš za to nemohl.

Karol Sidon: On za to samozřejmě nemohl.

Daniela Drtinová: Jedno by mu to samozřejmě asi nebylo. Reflexu jste řekl, že pro mnoho lidí, kteří hledají v židovství cestu, je rozhodující, že tu cestu nacházejí srozumitelně, jasně a logicky postavenou. Vy sám za sebou máte bouřlivější období, rozváděl jste se, média popisovala nějaké problémy jednoho z vašich synů, zamiloval jste do mladé ženy. Našel jste znovu rovnováhu a harmonii a právě tu srozumitelnost a logiku, která vás vlastně vede k tomu smyslu žití, k smyslu žít?

Karol Sidon: Tak já si myslím, že vlastně jako ta představa, že když člověk zestárne, tak buď zblbne, anebo ztratí právo i povinnost vlastně jako ten svůj život řídit, je prostě jako trošičku klamná a mylná. A protože každej, každej člověk je, vlastně má právo rozhodovat o svým životě, a to je, bych řekl, jeho poslání v tomhle tom životě, rozhodovat o tom, co má dělat, jestli to je správně nebo špatně. Může se rozhodovat špatně, samozřejmě, ale je to jeho věc.

Daniela Drtinová: Takže jste našel srozumitelnost, jednoduchost a logiku, proč má smysl žít? I ve starším věku.

Karol Sidon: Já našel, víte, to je prostě jako příliš silný slovo, poněvadž vlastně jako to hledání vlastně jako nekončí tím.

Daniela Drtinová: Karol Sidon byl hostem DVTV. Děkuji vám za rozhovor, za návštěvu. Na shledanou.

Karol Sidon: Díky. Na shledanou.

 

DOPORUČUJEME

reklama

DVTV