Martin VESELOVSKÝ: Soudní znalec v oboru zdravotnictví Radek Matlach. Dobrý den.

Radek MATLACH: Dobrý den.

Martin VESELOVSKÝ: Pane Matlachu, vy jste kromě mnoha jiných vypracoval posudky v případu Petra Kramného a v případu bývalé zdravotní sestry Věry Marešové z Rumburku. Zajímá mě, jak si vysvětlujete to, že jste v obou kauzách došel ke zcela jiným závěrům, než ke kterým se nakonec přiklonil soud? A k tomu dodám, že tedy Petr Kramný je zatím odsouzen k 28 letům za 2 vraždy a Věra Marešová byla osvobozena z obžaloby z 6 vražd. Jak si to vykládáte?

Radek MATLACH: Já si to vykládám určitým, řekněme, lidským působením v osobách těch soudců a hlavně tím, že oni vlastně nerozhodli soudci. Rozhodly takzvané revizní posudky, ke kterým bych měl mnoho výhrad, nicméně v obou těch případech byly nějak prezentovány dva posudky. Jeden ze strany obžaloby, jeden ze strany obhajoby a pak byl vypracován třetí a podle něj to ten soud rozhodl.

Martin VESELOVSKÝ: Když říkáte, že to bylo lidské působení na straně soudce, co tím myslíte? Co to je?

Radek MATLACH: On se nechá ovlivnit někým, kdo přijde a přednese ten posudek s takovým, řekněme, s takovou dikcí, jakože já všechno vím, všechno znám a bez ohledu na to, že by se ten soudce zamýšlel, logicky zamýšlel nad tím, jestli to, co mu říká ten člověk, jestli vůbec je logické nebo jestli to vůbec dává smysl. On podle toho rozhodne. Nevím, jestli byl ten soudce rozhodnut dopředu nebo nebyl, to je jedno. Prostě rozhoduje bez jaké, bez jakékoliv kritiky toho sdělovaného.

Martin VESELOVSKÝ: No, dobře. Na druhou stranu ti na druhé straně, autoři revizních posudků, mohou být buď lékaři, nebo to jsou, nebo to jsou prostě autoři také soudní znalci v oboru zdravotnictví, a tak dále, tak přece ty mohou tu věc vidět z druhé strany úplně stejně, protože vy stejně se svojí dikcí a s tím, jakým způsobem ten posudek napíšete, můžete úplně stejně toho soudce ovlivňovat.

Radek MATLACH: To máte sice pravdu, ale ty revizní posudky jsou, budeme teď hovořit o případu paní Marešové. To je v podstatě souhrn tvrzení, která nejsou zdůvodněná, a to nevidím jenom já, to není moje vyjádření, to vidí spousta lidí a například na otázky státního zástupce ti znalci nebyli schopni reagovat, nebyli schopni odpovědět, přesto byla Věra Marešová zproštěna.

Martin VESELOVSKÝ: A co to znamená, když ti, abych tak řekl na druhé straně, to znamená, autoři těch revizních posudků, říkají naopak o vašich posudcích, že jsou neadekvátně vypracované, že tam jsou nedoložená tvrzení a tak dále, a tak dále. Oni v podstatě vedou kritiku ze stejného bodu, jako vy vedete tu kritiku vůči těm jiným a já se ptám z pohledu nebo z pozice absolutního laika v té oblasti, co si z toho mám vybrat?

Radek MATLACH: No, já vám těžko řeknu, co si z toho máte vybrat. Já můžu říct jenom tolik, že posudky, které zpracovávám, vždycky mají zdůvodnění. Je tam tvrzení, které je zdůvodněno, takže vy si můžete přečíst to zdůvodnění, snažím se to psát tak, aby to bylo srozumitelné i laikům, to jest soudcům, státním zástupcům, policistům, a můžete s tím polemizovat, můžete mi dát doplňující otázku, já, když jsem to vysvětlil špatně, můžu vám to znova dovysvětlit. Když tam máte pouze to tvrzení, nemůžete, buď budete věřit, anebo nebudete věřit. Pakliže mně někdo vytýká, že je to, jak jste to říkal, neodůvodněné nebo…

Martin VESELOVSKÝ: Neodůvodněné.

Radek MATLACH: Já nevidím nikde nebo neslyšel jsem nikde konkrétní výtku. Toto je neodůvodněné tvrzení ke svému posudku. Nikde. Já mohu naopak poměrně v široké škále k těm jiným revizním posudkům říkat: "Ano, toto je neodůvodněné tvrzení." Například, jestli mohu, v případu Věry Marešové, tam je tvrzení, že EKG je nehodnotitelné, protože je zatíženo velkým množstvím artefaktů, ale nemáte uvedeno, co to je artefakt, kde jsou, v které části těch záznamů jsou artefakty, ale přitom je to absolutní tvrzení. Na přímý dotaz potom všichni ti znalci řekli, že ani jeden z nich nemá žádnou praktickou zkušenost s umělou zástavou srdeční činnosti způsobenou draselnými roztoky. Takže já se ptám, není náhodou možné, že to, co považují za artefakt, je přitom známka právě podání vysoké hladiny draslíku, jenomže nemůžu, nemůžu oponovat.

Martin VESELOVSKÝ: Tak několik věcí mě zajímá. Ta první je, jestli, podle toho, co říkáte a můžeme se bavit o obou těch případech i o případu Petra Kramného, tak podle vašeho názoru soudce rozhodl špatně?

Radek MATLACH: Já si myslím, že ano, v obou případech rozhodl špatně. Co se týče případu Petra Kramného, tam, tak jak jsem to viděl já, například obhajobě nebylo umožněno spousty věcí, které požadovala jako důkazní proces. Musíte se zeptat právníka, jak moc na to byl, nebo nebyl nárok, ale co se týče mé odborné profese. Já jsem požadoval, aby nám byly zapůjčeny preparáty, skleněné, říká se tomu sklíčka, skleněné nebo takové opravdu sklíčka, na kterých jsou části tkání, abych si to mohl doma prohlédnout, doma ve svém pracovišti prohlédnout a zhotovit třeba kvalitní fotodokumentaci. To nám bylo odmítnuto. To je naprosto nestandardní postup, ale podporovaný soudcem.

Martin VESELOVSKÝ: Já se, já se moc omlouvám, ale vy jste například v případu Petra Kramného neměl možnost při psaní svého posudku si takříkajíc sáhnout na ty preparáty?

Radek MATLACH: Měl, ale musel jsem přijet do Ostravy. Standardní je, když to děláte jakoby druhý posudek, tak prostě ten kolega vám ty preparáty pošle, pokud nemá důvod něco schovávat. To znamená, v tomto případě to bylo absolutně nestandardní. My jsme museli dojet na Ústav soudního lékařství do Ostravy, tam jsme měli vyhrazený prostor, ve kterém jsme prohlíželi ty preparáty i fotodokumentaci, kterou jsme si…

Martin VESELOVSKÝ: Počkejte, pane Matlachu, a to…

Radek MATLACH: Pardon.

Martin VESELOVSKÝ: ...a to zároveň, to zároveň jaksi předpokládá to, že v tom je někde nějaká jako něco špatně, to, že jste musel místo toho, abyste ty věci zkoumal jaksi v klidu třeba své pracovny, že jste musel jet do ústavu, do jiného města?

Radek MATLACH: Máte na to omezený prostor a velice často, aspoň mně se to stává, když o těch věcech přemýšlím, že tak po 2, po 3 dnech si řeknu: "Mohlo by to být ještě něco jiného," a můžu si sáhnout, vzít si ten preparát, znova si ho prohlédnout. Tady ta možnost není, tady máte v podstatě jenom jednu jedinou šanci prohlédnout. My jsme se to kvůli tomu snažili všechno si zdokumentovat fotograficky, zase v improvizovaných podmínkách. Ty fotografie vypadají tak, jak vypadají, protože to není jaksi fotoaparátem, který by byl připraven, uzpůsoben na montáž na ten mikroskop.

Martin VESELOVSKÝ: Dobře. Jestli to tak je, tak jak říkáte, tak jinými slovy jste minimálně v tom posudku, který jste vypracovával, ne tady ve své pracovně, ale někde jinde, tak jste asi nemohl odvést úplně tak dobrou práci, jak jste chtěl.

Radek MATLACH: Přesně tak. A proto jsem říkal, opakovaně, a obhájkyně a obhájkyně soudkyni, že chci, když už mi nechtějí ty sklíčka, ty preparáty půjčit, tak ať mi uříznou další sadu. Tam…, tam bylo totálně jaksi odmítnuta tato žádost…

Martin VESELOVSKÝ: A uříznout další sadu, to znamená…

Radek MATLACH: Tak teď to chci vysvětlit, s irelevantním odůvodněním, když odebíráte ze zemřelého nějakou tkáň, má se odebrat takzvaný bloček, ten bloček je zhruba krychlička o hraně 1 centimetr. To se vezme, zfixuje, zalije se to do parafínu a takto tento zalitý bloček se řeže tenkým nožem a tenké plátky. Ten plátek ideálně by měl mít 1 mikrometr, takže v tom 1 centimetru bločku by se jich mělo vejít 10 tisíc. Když teda nebudete mít tak dobrou laboratoř, tak to budou 2 mikrometry, tak to je 5 tisíc, když budete mít hodně špatnou laboratoř, 3, jsme na 3 tisíce…

Martin VESELOVSKÝ: A vy jste chtěl prostě další ty plátky.

Radek MATLACH: Já jsem chtěl od každého, některé bločky, které jsem chtěl zas ještě dál zkoumat, udělat si třeba svoje barvení nebo si to lépe nafotografovat, tak jsem chtěl od každého toho bloku 4 skla. I kdybych bral tu nejhorší variantu, že to bylo v uvozovkách jenom 3 333 preparátů a budu brát 10 procent při každém zpracování jako zmařených, tak z 3 tisíc preparátů já jsem chtěl 4, nebylo mi to umožněno s odůvodněním, že to není nevyčerpatelný zdroj a je to třeba to uchovat. Ale tam nikde není 3 tisíce preparátů.

Martin VESELOVSKÝ: No, to, co mě, znovu opakuji, jako laika na tom zajímá nejvíc, je, že vy v podstatě říkáte, že soud nebo soudce rozhodoval špatně na základě nějakého posudku. Tak to znamená jinými slovy, a teď nejsme na konci toho jaksi soudního procesu, a tak dále, že Petr Kramný možná půjde na 28 let do vězení neoprávněně nebo neprávem?

Radek MATLACH: Můj soukromý názor. Je to možné, je to možné, že on půjde do vězení, dle mého názoru mu nelze dokázat to, co je mu kladeno za vinu a to, co tam je, řekněme, dokazováno, tam je nesmírně zajímavé, že už ten prvotní posudek po pitvách byl proveden tak, že se řeklo, to je úraz elektrickým proudem, protože jsme nenašli nic jiného, a protože zemřelo více lidí, tak nejčastěji to bývá elektrický proud. Tak toto byl závěr, který tam byl přednesen. My jsme spolu s panem kolegou Fargašem nabídli nějaké vysvětlení. Oni nenašli žádnou příčinu, my jsme nějakou našli. Nabídli jsme jí a říkali jsme: "Toto je možný průběh."

Martin VESELOVSKÝ: Vy jste říkal, že v tom je nějaké jaksi lidské, lidské jednání nebo jaksi lidský postup v hlavě toho soudce, což je asi celkem, celkem logické, podle čeho se teda z vaší zkušenosti soudce v danou chvíli rozhodoval podle toho, jak byl daný posudek odprezentován?

Radek MATLACH: Já nevím, já nevím, jestli to je nějakej, nějaký…

Martin VESELOVSKÝ: Jestli můžu podotknout, že vy nejste, vy nejste nováček v tom oboru, vy máte za sebou prostě jako stovky a možná tisíce případů, které jste, které jste posuzoval.

Radek MATLACH: To ano, ale u ostravského soudu jsem byl poprvý, takže já neznám osobu té soudkyně a nevím, jestli ona ví, zná na to, jakou formou se odprezentuje posudek nebo má v uvozovkách oblíbené znalce, kterým věří vše, nebo se jí prostě lidsky nelíbí obžalovaný. Jakkoli by se tím neměla nechat ovlivnit, je to jenom člověk, může se nechat ovlivnit i tím.

Martin VESELOVSKÝ: Dobře, to byl případ Petra Kramného. Ten rumburský případ té bývalé zdravotní sestry Věry Marešové, tam je to v opačném gardu.

Radek MATLACH: Přesně tak.

Martin VESELOVSKÝ: To, co vy jste popisoval, by mělo…, nebo k čemu vy jste došel, by mělo prokázat v určitém úhlu pohledu vinu té paní. To znamená, že opět soud rozhodl špatně?

Radek MATLACH: Já se domnívám, že ano, tam je to dokonce ještě markantnější o to, že případ Věry Marešové je kuriózní v tom, že ta komise olomoucká ten revizní posudek na dotazy státního zástupce přímo v místě té jednací síně v podstatě provedl důkaz, kterej dle mého názoru je nesmírně elegantní a mě v době, kdy jsme zpracovávali ten prvotní materiál, vůbec nenapadl, vůbec jsem se tím nezabýval, ale oba ty postupy vedou k tomu samému, že musela Věra Marešová podat koncentrovaný roztok draslíku přímo do toho centrálního žilního katetru, potažmo tedy do srdce minimálně té poslední zemřelé. Tam jde o to, že já jsem spolu, tedy s konzultantem a s dalšími lékaři studoval materiál, studovali jsme zdravotnický materiál, EKG křivky a dospěli jsme k závěru, že tam došlo k zástavě srdeční činnosti vlivem podání vysokého, vysoko koncentrovaného draselného roztoku. Věc, kterou jsme se příliš nezabývali, byly jaksi množství iontů těch draselných v těch různých vacích. Měli jsme akorát jeden vak a tam byla toxikologická analýza, kde bylo…, kde bylo zjištěno, že tam draslík není, respektive je tam v nesmírně mizivých množstvích standardních. Teprve experti z Olomouce při výslechu před soudem spočítali, že Věra Marešová nemohla tu injekci toho vysoko koncentrovaného draslíku podat do toho vaku, který byl vlastně jakoby starý, ten dokapaný, to spočítali oni u soudu. A máte tam jeden moment, kdy Věra Marešová je u toho zemřelého nebo v té době ještě pacienta a má tam jenom 3 katetry, 3 vstupy. Jeden je do jednoho vaku, do toho nového, jeden je do toho starého vaku a jeden je přímo do centrálního žilního katetru a ona sama říkala, že to podala a že se domnívá, že do toho starého vaku, což vyvrátili experti z Olomouce. Takže jinými slovy, když nemohla do nového, nemohla do starého, zbývá tam jeden jediný port, to pochopí i můj čtyřletý syn...

Martin VESELOVSKÝ: No, já jenom musím k tomu podotknout, my tady teď nesedíme proti sobě a nemáme tady veškeré ty znalecké posudky k tomu…

Radek MATLACH: Jistě.

Martin VESELOVSKÝ: ...oba dva, abych já vám mohl argumentovat v takto jako relativně jemných věcech. To je váš názor a evidentně za ním stojíte a máte ho za absolutně nezpochybnitelný. Dá se k tomu dodat to, že vlastně ta druhá strana mluví o vaší práci jako o diletantské interpretaci, a to je další věc. Vy říkáte, že soud rozhodl špatně, jinými slovy, osvobodil někoho, kdo by osvobozen neměl být. To znamená, že vy jste přesvědčen o tom, že Věra Marešová spáchala šestinásobnou vraždu.

Radek MATLACH: Já, osobně já nemám pochybnost, že tam ta trestná činnost byla páchána, žádnou a jestli se můžu k tomu vrátit, ten, ten, ten důkaz, o kterém já jsem tady hovořil před chviličkou, který je tak jednoduchý, že opravdu to pochopí každý, že když ona říká: "Podala jsem to." A nemá jinou možnost, než do centrálního žilního katetru, tak to je jedna cesta, my jsme tu nabídli jinou, takže ten soud měl v tu chvíli před sebou dvě různé cesty zpracované dvěmi rozdílnými skupinami lidí a obě vedou k témuž, co víc ten soud chce?

Martin VESELOVSKÝ: Já nevím, ta moje otázka je, a to se vás ptám, znovu zdůrazňuji, nebyl jste u soudu poprvé se svým posudkem…

Radek MATLACH: No, jistě.

Martin VESELOVSKÝ: ... tak jako co se stalo, že vy jste tak skálopevně přesvědčen, že soud rozhodoval špatně? Vy tvrdíte, že to pozná čtyřleté dítě, no, evidentně ne, protože kdyby to tak bylo, tak soud rozhodl jinak.

Radek MATLACH: A to je to, co já už nevidím. Já mu nevidím do hlavy, já nevidím, proč ten soudce takto rozhodl, na druhou stranu, nutno uznat, že státní zástupce je stejně nespokojen jako já a on proto by měl určitě ještě mnoho dalších právních zdůvodnění, které by vám sdělil, ale je nespokojen a co zaznívá neustále a i mezi znalci se to, je snaha to šířit, znalecký posudek není jediná věc, kterou by se soudce měl řídit, na druhou stranu pravdou je, že velice často tomu tak je a znalecký posudek je jediná věc, kterou se nakonec ten soudce řídí. Je to špatně.

Martin VESELOVSKÝ: No, chybujete?

Radek MATLACH: Každý chybuje. Každý. Já chybuju, vždycky jsem se snažil, proto tam píšu ta logická zdůvodnění, a když mi někdo dá logický protiargument, nemám sebemenší problém změnit názor.

Martin VESELOVSKÝ: Ptám se, já vím, že to je obtížná otázka, do značné míry fabulativní, ale ptám se na možnost, že jste v těchto dvou případech chyboval.

Radek MATLACH: Procházel jsem si samozřejmě oba ty případy zpětně několikrát, ale já tam nemám opozici. Mně ani jeden z těch revizních posudků nedal jakoby zpětnou vazbu takovou, abych řekl: "Ano, tady v tom mají pravdu. Vždyť vlastně toto jsem si neuvědomil." Ani jeden z těch posudků takto není napsán. Já nemám jako, proč bych měnil názor, mně prostě mé úvahy nikdo nezpochybnil nijak, nijak, ani fakticky, ani logicky.

Martin VESELOVSKÝ: Když jsem četl rozhovor s vámi v Lidových novinách, tak když bych sumarizoval to, co jste tam říkal, tak říkáte: "Štvu spoustu lidí, protože kritizuji už nějaký čas věci, které nejsou v pořádku. Snažím se věci jaksi zveřejňovat, zprůhledňovat a tak dále." Co to znamená? To znamená, že jste přesvědčen, že ta kritika vaší práce teď, protože dlužno podotknout, že v tom případu Věry Marešové byl podán návrh na zahájení disciplinárního řízení, pokud se nepletu.

Radek MATLACH: To se nepletete, to jsem slyšel z úst mluvčí prostřednictvím televize také, ano.

Martin VESELOVSKÝ: No, ještě nevíte, jak to dopadlo, jestli opravdu byl podán?

Radek MATLACH: Já vůbec nevím, ale pokud byl, tak je to nekorektní, je to nekorektní.

Martin VESELOVSKÝ: Proč myslíte, že to je nekorektní?

Radek MATLACH: Protože je tam běžící řízení. Jestliže podala obžalovaná tento návrh, tak já osobně se domnívám, že to je proto, protože se cítí ohrožená mým posudkem a mými vyjádřeními a snaží se celou věc posunout do té polohy, aby při případném jednání před odvolacím soudem bych byl vyloučen jako podjatá osoba, to je čistě spekulativní jednání toto.

Martin VESELOVSKÝ: Dobře. A teď ta další otázka je s veškerým vědomím, že to, že tady sedíme, je po naší vzájemné dohodě, že se prostě potkáme…

Radek MATLACH: Jistě.

Martin VESELOVSKÝ: ...ale vy děláte něco podobného.

Radek MATLACH: Nerozumím.

Martin VESELOVSKÝ: Vy v průběhu běžícího řízení tady sedíte a říkáte, že soudce nebo soudkyně dvě rozhodovali špatně…

Radek MATLACH: Jenže to je můj názor.

Martin VESELOVSKÝ: Ano, říkáte, že to je váš názor. Není, přísluší soudnímu znalci hodnotit práci soudu?

Radek MATLACH: Já jsem říkal svůj názor, já říkám, nevím, do hlavy nevidím, z jakého důvodu se tak rozhodli, ale říkám, že já vidím logické důvody, proč to celé mělo být rozhodnuto jinak. A říkám, jestli jsou tam nějaké další právní konsekvence, je třeba se zeptat státních zástupců, případně obhájců nebo těch soudců, ale jako člověk…

Martin VESELOVSKÝ: Pardon, pane Matlachu, není to prostě tak, vy sám jste to teď před chvílí říkal, že ty znalecké posudky by neměly být jedinou věcí, podle které by soudce měl nebo soudkyně rozhodovat…

Radek MATLACH: Naprosto souhlasím.

Martin VESELOVSKÝ: Třeba to tak bylo. Třeba prostě bylo přihlédnuto, že revizní posudek, že váš posudek, a tak dále, ale prostě soudce nakonec rozhodl podle něčeho jiného a rozhodl tak, jak rozhodl.

Radek MATLACH: Uvidíme, až bude vyhotoven pásemně a bude odůvodněn písemně, můžeme si o tom popovídat dále, budu-li s ním seznámen. V tuhle chvíli nevím, já to rozhodnutí nevím, neznám, je to pro mě nepochopitelné rozhodnutí v obou těch věcech. Ale zpátky k té vaší otázce, jestli já neovlivňuju to běžící řízení. Byl jsem na obou stranách napaden, a to bezprostředně poté, po tom hlavním líčení a znovu říkám, mně nebylo umožněno se k těm posudkům vyjádřit a přitom jsem byl v médiích napaden ze strany těch komisí, vyjádřením o mém diletantství a o dalších…

Martin VESELOVSKÝ: Ano, já jsem to četl.

Radek MATLACH: Tak. Já v tuto chvíli hájím svoji osobu a říkám: "Toto, co jste slyšeli, já odmítám z těch a z těch důvodů." Já neovlivňuju jaksi, nebo možná ovlivňuju, ale nechci, já hájím svoji osobu, nic víc, nic míň. Když o mně někdo toto říká, aniž by mi dal možnost se hájit, tak to je také nekorektní jednání, takže já se pouze hájím.

Martin VESELOVSKÝ: No, a ještě o něco víc zpátky. Měl jsem z toho rozhovoru pro Lidové noviny správný pocit, že to považujete, řekněme, za nějakou reakci svého okolí, jakože, když to hodně zjednoduším, že po vás někdo jde za to, že jste kritizoval prostě to prostředí už dříve?

Radek MATLACH: Já mohu doložit, nevím, kolik let zpátky, to nemám spočítané, tendenční jednání proti mé osobě ze strany různých jedinců z takzvané odborné společnosti…

Martin VESELOVSKÝ: A takzvaně odborná společnost je co nebo kdo?

Radek MATLACH: Celým jménem se to jmenuje Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně a jedna sekce se jmenuje Česká společnost soudních lékařů a soudní toxikologie, tak o té mluvím. Já vám mohu doložit, bude-li zájem, mohu doložit, když jsem dával protesty proti některým věcem, ty zůstaly absolutně bez odpovědi, stěžoval jsem si dále k revizní komisi, bez odpovědi. Není se mnou komunikováno, to se snažím korektním způsobem upozorňovat na věci, které jsou špatně, a chápu, že některé lidi to může zlobit, protože to v uvozovkách přidělává práci, takže tam odsaď pramení mé jaksi pocity, že někteří jedinci z této společnosti jsou negativně naladěni vůči mně, například…

Martin VESELOVSKÝ: Dobře, to, pardon, to se, to jsem…

Radek MATLACH: ...například bývalý předseda, pan profesor Hirt se vyjádřil, a to ještě mně to přijde to vyjádření o tolik jaksi zákeřnější, že on do trestního spisu k mé osobě uvedl, že: "O zdravotním zařízení pana doktora Matlacha nemáme nějaké zprávy, ale je nám známo, že Ministerstvo zdravotnictví k tomu má negativní postoj." Takže on tvrdí něco o mně negativního, ani to vlastně netvrdí on a přitom oficiální stanovisko Ministerstva zdravotnictví bylo kladné.

Martin VESELOVSKÝ: Já to chápu…

Radek MATLACH: Tak to je jenom příklad.

Martin VESELOVSKÝ: Zas na druhou stranu, jaksi osobní, osobní spory mezi různými lidmi, dokonce vůči profesní komoře a tak dále, prostě mohou být, to se děje. Mě zajímá, jestli tohle, co mi tady teď ze svého pohledu popisujete, má nějaký vliv na rozhodování těch dvou soudů, jestli to, že tam došlo k tomu, že, jak vy říkáte, podle vašeho názoru došlo k nesprávnému rozhodnutí těch soudů, tak jestli to má s tímhle nějakou souvislost?

Radek MATLACH: Já se domnívám, že ano. Já už jsem to říkal…

Martin VESELOVSKÝ: I teď, že ten spor s tou profesní komorou má vliv na rozhodování těch soudů?

Radek MATLACH: Ne, má vliv na to, jak napíšou posudek a ten posudek potom ovlivňuje samozřejmě soud.

Martin VESELOVSKÝ: Že ten posudek je schválně napsán tak, aby byl v opozici proti tomu vašemu?

Radek MATLACH: Já nevím, jestli schválně, ale neumím si vysvětlit, že by omylem. Jsou to věci, které, jak už jsem tady řekl, například třeba ten čtyřletý kluk je schopen pochopit, je schopen to rozklíčovat, jak to, že to není schopen rozklíčovat ten pisatel? Ale rozumím tomu, že při prezentaci u soudu se tím dopodrobna nikdo nezabývá. Na druhou stranu, já, když si ten posudek vezmu, rozeberu ho, tak jsem schopen říct: "Toto a toto není jednoznačně pravda." A já nevím, jestli to je záměrně, špatně se to dokazuje, záměr anebo jestli to je zmýlená na straně těch komisí, kde to je nakonec víc lidí dohromady. To jsou věci a vy se mě na ně ptáte zcela logicky, ale já nejsem schopen. Já těm lidem do hlavy nevidím, ale těch souvislostí a těch podobných případů je tam tolik, že když jsem to vzal poprvé, když to bylo, mávnul jsem nad tím rukou, řekl jsem si náhoda, když to bylo podruhé, tak jsem řekl, to je souhra okolností a v okamžiku, když je to 3 a více, tak já už v tom vidím záměr.

Martin VESELOVSKÝ: Pane Matlachu, děkuju pěkně za rozhovor. Na shledanou.

Radek MATLACH: Na shledanou.