„Když vidíte, že video s českou hudbou má milion zhlédnutí někde v Asii nebo Africe, máte chuť tvořit dál,“ říká violoncellista Jan Zvěřina. Ve Spotlightu Aktuálně.cz popisuje cestu od hudebního dětství na jižní Moravě přes koncertní pódia po celém světě. Vysvětluje, proč je pro něj hra na violoncello formou meditace. A zamýšlí se, jak se mění role klasických hudebníků v době sociálních sítí.
Jan Zvěřina strávil s violoncellem většinu života. Přestože hraje už více než tři desetiletí, dodnes považuje každodenní několikahodinové cvičení za nezbytnou součást profese. Letos na jaře ho navíc prověřila nečekaná zkouška. Po lyžařském úrazu a zlomenině pěti žeber se musel během několika týdnů vrátit do koncertní formy.
Podle něj je hudební kariéra v mnohém podobná vrcholovému sportu. Nestačí talent ani zkušenosti, důležitá je pravidelnost, disciplína a schopnost zvládat tlak před vystoupením. Trému dnes už nevnímá jako strach, ale spíše jako soustředění a respekt k publiku i samotné hudbě.
Významnou roli v jeho přístupu hraje také kontakt s posluchači. Proto se snaží vystupovat zpaměti a minimalizovat vše, co by mohlo stát mezi hudebníkem a publikem. Notový pult podle něj často vytváří bariéru, zatímco přímý kontakt umožňuje sdílet emoce mnohem intenzivněji.
Silný vztah si vytvořil i k samotnému nástroji. Violoncello označuje za jeden z nejbližších nástrojů lidskému hlasu a připouští, že jeho zvuk i fyzická blízkost během hry mají téměř meditační účinky. Ostatně právě kvůli charakteristickému zvuku si ho vybral už jako dítě, které vyrůstalo v hudebně založené rodině s pěti sourozenci.
Mnoho rolí hudebníka
Vedle koncertování vidí Zvěřina zásadní proměnu také v tom, co všechno musí současný hudebník zvládat. Nestačí být špičkovým interpretem.
Dnešní doba podle něj vyžaduje schopnost natáčet videa, pracovat se sociálními sítěmi a aktivně dostávat hudbu k publiku. Právě díky internetu se nahrávky Prague Cello Quartet dostávají k milionům posluchačů po celém světě.
S kvartetem odehraje kolem osmdesáti koncertů ročně a pravidelně vystupuje také v zahraničí. Zkušenosti má z Japonska, Číny, Bahrajnu nebo Kypru. Každá země podle něj reaguje na hudbu jinak, přesto se potvrzuje, že kvalitní živé vystoupení dokáže oslovit publikum bez ohledu na kulturní rozdíly.
Navzdory dlouholetým obavám části hudební obce nevěří, že by klasická hudba ztrácela posluchače. Naopak.
V době přesycené digitálním obsahem podle něj roste hodnota živých zážitků, které nelze nahradit obrazovkou telefonu. Právě jedinečnost koncertního okamžiku považuje za jeden z důvodů, proč bývají vystoupení Prague Cello Quartet pravidelně vyprodaná.
Při sestavování repertoáru proto nehledá jen známé melodie. Důležitější než konkrétní skladba je pro něj emoce, kterou má koncert publiku předat. Večer by měl nabídnout radost, energii i chvíle zklidnění. Teprve kombinace těchto nálad podle Zvěřiny vytváří zážitek, kvůli kterému se lidé na koncerty vracejí.
Celý rozhovor si můžete pustit v úvodním videu nebo si ho poslechnout ve své oblíbené podcastové aplikaci. Jaká byla jeho hlavní témata?
Začátek–04:49 Každodenní cvičení, překonávání trémy a návrat na pódium po vážném zranění.
04:49–12:43 Cesta k violoncellu, hudební dětství, meditační rozměr hry a hledání ideálního nástroje.
12:43–18:13 Co dnes znamená uspět jako klasický hudebník a jakou roli hrají sociální sítě a digitální svět.
18:13–24:15 Budoucnost klasické hudby, vyprodané koncerty, publikum doma i v zahraničí a síla živých vystoupení.
24:15–Konec Fungování Prague Cello Quartet, práce s emocemi, koncertní sezona a letní plány souboru.
Mohlo by vás zajímat: Chceme být českým Glastonbury, říká ředitel Rock for People. Cíl je unikátní zážitek (17. 4. 2026)
Sdílet
Nejnovější videa
