Je slovenský premiér Robert Fico proruský politik, nebo především zůstal věrný světu, který ještě před patnácti lety určoval evropskou politiku? O kořenech jeho vztahu k Rusku mluvil ve Spotlightu bývalý polský velvyslanec na Slovensku a analytik Centra trans-atlantických vztahů na CEVRO Univerzitě Maciej Ruczaj. Podle něj je slovenský premiér „dítětem epochy Angely Merkelové“.
Pohled Roberta Fica na Rusko podle Macieje Ruczaje nevznikl až s válkou na Ukrajině. Slovenský premiér politicky dospíval v době, kdy Evropa vztahy s Moskvou naopak prohlubovala, rostla závislost na ruských energetických surovinách a obchod byl oddělován od bezpečnostních rizik. „Plyn nemá národnost,“ připomíná Ruczaj tehdejší uvažování.
Fico byl právě v tomto období na vrcholu své politické kariéry a podle bývalého polského velvyslance dodnes doufá, že se svět založený na obchodní spolupráci s Ruskem může vrátit. Zlom, který pro velkou část Evropy představovala anexe Krymu a následně ruská invaze na Ukrajinu, proto slovenský premiér podle něj prožil jinak než například Češi, Poláci nebo obyvatelé Pobaltí.
Roli ale hraje i odlišná slovenská historická zkušenost. Vztah k Rusku není na Slovensku zatížen tak silným historickým odporem jako například v Polsku a jinak je podle Ruczaje vnímán i rok 1968 nebo působení Rudé armády. Symbolem je Ficův výrok, že bratislavský Slavín, kde jsou pohřbeni vojáci Rudé armády, je slovenskou „Sochou svobody“.
Zatímco česká debata se v posledních letech výrazně posunula k připomínání Stalinova režimu a poválečné sovětské dominance, slovenská podle Ruczaje zůstala mnohem blíž původnímu obrazu Rudé armády jako osvoboditele. Fico na tuto část společnosti zároveň politicky reaguje: průzkumy podle Ruczaje ukazují nezanedbatelnou skupinu Slováků, kteří k Rusku přímo vzhlížejí, a pro dnešní menší elektorát Smeru mohou představovat důležitou část voličů.
Právě tady však vzniká jeden z největších Ficových paradoxů. Čím ostřejší jsou jeho veřejné výroky směrem k NATO, Západu nebo podpoře Ukrajiny, tím méně jednoznačně někdy vypadají konkrétní kroky jeho vlády.
Slovensko dál vysílá vojáky do mnohonárodních jednotek na východním křídle NATO a slovenský zbrojní průmysl podle údajů zmiňovaných v rozhovoru během války výrazně zvýšil export, přičemž velká část produkce směřuje na Ukrajinu. Také slovenská vláda opakovaně označuje ruské porušování ukrajinské územní celistvosti za porušení mezinárodního práva.
„Máme velmi často tento rozpor mezi reálnými kroky a velmi silnými výroky, které jsou mířené především pro domácí publikum,“ shrnuje Ruczaj Ficovu politiku.
Celý rozhovor si můžete pustit v úvodním videu nebo poslechnout ve své oblíbené podcastové aplikaci. Jaká byla jeho hlavní témata?
(00:00:20–00:06:24) – Je Robert Fico skutečně proruský politik? Nakolik jeho vztah k Rusku vychází z éry Angely Merkelové a odlišné slovenské historické zkušenosti?
(00:06:24–00:10:17) – Proč Slováci vnímají Rudou armádu a Rusko jinak než Češi nebo Poláci? Jak velkou část Ficova elektorátu oslovuje jeho vstřícnější rétorika vůči Moskvě?
(00:10:17–00:16:16) – Je Ficova kritika NATO a článku 5 hlavně určena domácím voličům? Proč se jeho ostrá slova rozcházejí s reálnými kroky Slovenska v NATO a s rostoucím vývozem zbraní na Ukrajinu?
(00:16:16–00:20:41) – Proč Fico spojuje válku na Ukrajině s migrací, cenami energií a kritikou liberálního Západu? Je to politický kalkul, nebo širší problém evropské debaty, která jednotlivá témata skládá do ideologických balíčků?
(00:20:41–00:24:43) – Proč mezi Robertem Ficem a Petrem Pavlem vznikají opakované slovní střety? Rozumí Češi skutečně slovenské politice, nebo často přehlížejí rozdíl mezi Ficovou rétorikou a oficiálními postoji Slovenska k Rusku a válce na Ukrajině?
Mohlo by vás zajímat:
Sdílet
Nejnovější videa
