Pětasedmdesátiletý italský bezdomovec, který minulý týden umrzl na milánském železničním nádraží, měl na účtu přes 100 tisíc eur (2,59 milionu korun). Dostával i měsíční penzi, informoval deník Corriere della Sera.
Šestadvacetiletý Daniel Richards se stal miláčkem sociálních sítí poté, co daroval vlastní kalhoty mrznoucímu bezdomovci. Muž stál pouze v šortkách před obchodem s koblihami v kalifornském městě Fresno. Milosrdný čin zachytila na mobilní telefon Richardsova přítelkyně. Video k dnešnímu dni viděly už skoro 2 miliony lidí.
Jeho obstarožní žigulík, v němž léta žil, patrně už rozkousalo vrakoviště. Přespává po ubytovnách, noclehárnách, někdy i na ulici. Bývalí spoluhráči ho občas u sebe nechají, může se osprchovat, umýt, dostane několik stovek na cigarety, jídlo, oblečení na zimu. Nikde však domov nemá. Tak žije Petr Janečka, mistr Československa 1977/1978 se Zbrojovkou Brno a účastník MS 1982 ve Španělsku.
Čtyři bezdomovci ve francouzském přístavním městě Brest vyhráli 50 tisíc eur (téměř 1,4 milionu korun) díky darovanému stíracímu losu za jedno euro. Mladým lidem bez stálého přístřeší ho dal zákazník trafiky, před níž žebrali.
Je to dobrá zkušenost, i z hlediska sebeočistného procesu. Nejhůř se mi vyrovnává s tím, když lidé neprojevují vděčnost nebo po mně chtějí nepatřičné věci, říká student medicíny a člen projektu Medici na ulici David Varyš. Jsou lidé bez domova, kteří jsou za pomoc rádi, ale také ti, kterým je úplně jedno, jestli jim nohu převážete. Máme napilno, kvůli koronaviru jsme museli rozšířit služby, líčí.
Řada měst musí v době pandemie řešit, jak se postarat o lidi bez domova a jak pro ně zajistit roušky, hygienu i útočiště. Je to velmi důležité proto, aby se nemoc mezi nimi nezačala nekontrolovaně šířit. Fotografka Lucie Šiprová dokumentovala kontaktní centrum v Brně, zřízené společností Podané ruce a magistrátem města.
"Kdyby nákaza mezi osobami bez domova vypukla, tak by následky mohly být opravdu dalekosáhlé," říká David Varyš, student medicíny a jeden z členů spolku Medici na ulici, který dobrovolně už 4 roky ošetřuje bezdomovce. Nyní je kvůli epidemickým opatřením jejich práce v terénu náročnější. Informovanost bezdomovců je stejná jako v běžné populaci, někteří o situaci ani vědět nechtějí, tvrdí Varyš.
Není snad v Česku povolání, na které by nedopadla koronavirová krize. Platí to i pro to příslovečně nejstarší. Prostitutky bojují s nedostatkem klientů. Většina z nich přitom do sexbyznysu vstoupila, aby se dostala z tíživé finanční situace. Často jde o matky malých dětí. "Teď se z peřin a polštářků ocitají rovnou na betonu," říká Hana Malinová, ředitelka neziskové organizace Rozkoš bez rizika.
Belgický michelinský kuchař Lionel Rigolet kvůli vládním nařízením musel uzavřít svou restauraci Comme Chez Soi, od půlky března proto každý čtvrtek vaří a servíruje jídlo stovce lidí bez domova. Přidal se tak k řadě dalších evropských kuchařů.
Lidé beze střechy nad hlavou jsou občané jako my, mají stejná práva. Hodně se mluví o tom, jak Česko koronavirus změní. Tady máme možnost tu změnu názorně předvést.
Síť Café Therapy v centru Prahy musela kvůli vládním opatřením v březnu uzavřít své provozy. Pro sociální podnik, kde více než polovinu zaměstnanců tvoří lidé po léčbě ze závislostí, je však situace ještě o něco složitější.
Povinnost nosit roušky a zdržovat se doma platí pro všechny bez výjimky, tedy i pro lidi bez domova. "Snažíme se jim vysvětlovat, aby si měnili roušky a s nikým se nestýkali," říká Arnošt Drozd, terénní pracovník Armády spásy. Jako jeden z mála obráží nejchudší, lidi bez domova, aby jim doručil ochranné pomůcky a nově třeba i powerbanky. Aby si případně mohli dobít telefon a zavolat pomoc sami.
Festivalový palác ve francouzském Cannes se touto dobou obvykle začíná připravovat, aby se po zdejším červeném koberci za měsíc a půl prošly hvězdy stříbrného plátna při zahájení nejsledovanější filmové přehlídky světa. Teď se ale Francie podobně jako většina západního světa ocitla v nouzovém stavu – a Festivalový palác místo hvězd slouží bezdomovcům.
Pražský magistrát chce ubytovat lidi bez domova v některých z prázdných hotelů či ubytoven. Důvodem je snaha zabezpečit jim možnost dodržovat státem nařízenou karanténu. Využít chce také prostory v hale Pražské tržnice v Holešovicích, ve které sídlí nevěstinec Showpark. Prostory má podnik vyklidit do 72 hodin. Pokud se tak nestane, je město připraveno si vyklizení vymoci krizovým zákonem.
Absolutní neznalost koronaviru, ale i stres a strach. To všechno v době pandemie zažívají bezdomovci, kteří kvůli leckdy špatné životosprávě a imunitě patří mezi rizikové skupiny nemoci Covid-19. Dočasné azyly byly lidmi bez domova takřka ihned zaplněné, a vznikají tak nové, provizorní. Praha si dává za cíl co nejdříve všechny bezdomovce dostat z ulice.
V Itálii sice platí kvůli šíření pandemie koronaviru přísná opatření jako zákaz vycházení, jedna skupina lidí ale přesto do ulic vyráží. Jsou to pracovníci Červeného kříže, kteří pomáhají těm, kdo nemají žádný domov. Navzdory koronaviru a vylidněným ulicím Říma bezdomovci nikam nezmizeli. Nemají kam jít.
Pavla Klečková spolu s partnerem pomáhá lidem bez domova a vyrábí pro ně nouzové přístřešky. „Příští rok bychom se chtěli dostat i do USA, aby mohlo Iglou hřát i na jiných kontinentech,“ říká Klečková. Nadace Karla Janečka ji teď v rámci projektu Laskavec ocenila za dobročinné aktivity.
Teploty, které v noci klesnou až na hranici třiceti stupňů Celsia pod nulou, by mohly pro tisíce lidí bez domova znamenat smrt. Sibiřští bezdomovci však našli způsob, jak zůstat v teple. Někteří z nich přežívají takto na ulici i desítky let.
Ačkoliv je na trhu hlad po zaměstnancích a inzerátů s nabídkami práce hodně, pro některé je stabilní úvazek téměř nesplnitelným snem. A tak lidem po výkonu trestu, bývalým uživatelům návykových látek, bezdomovcům i handicapovaným či samoživitelkám pomáhá najít uplatnění nová sociální síť s názvem LinkedOut. Zatím jen ve Francii. Podle odborníků by však byla užitečná i u nás.
