Marie Tomanová odcestovala z Mikulova do USA jako au pair, dnes fotí kampaně pro Nike, Instagram nebo časopisy jako Vogue CS. Její jméno znají více v zahraničí než v rodné zemi, která pro mladou malířku poskytovala málo příležitostí. Pět let jejího života zdokumentovala Marie Dvořáková ve snímku Svět mezi námi, který společně uvedly na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě.
"Je to jako ve filmu," pochvaluje si muž, zatímco mu v restauraci servírují humra. V této rumunské reklamě to opravdu vypadá jako ve filmu. Ale velmi špatném. A podobné to zůstane i následujících zhruba 110 minut.
Parta pobudů a squaterů posedává u stolu, všude nepořádek, lahve od piva, cigarety. Frenetická kamera těká kolem, až se zastaví na talíři. Něco se tam hemží, snad zvířata, holá, velká jako palec. Jeden mladík začne druhého nutit, aby toto nejspíš krysí mládě snědl zaživa.
Vytáhlý šlachovitý mladík leží na žíněnce. Náhle hekne a protáhne se způsobem, který nepřipomíná lidský pohyb. Ten pavoučí muž nemá nadpřirozené schopnosti, ani není mimozemského původu. Jak ukazuje dokument nazvaný Adam Ondra: Posunout hranice, nejlepší český lezec a světová špička v disciplíně na obtížnost prostě je trochu zvláštní pavouk.
Rusko definitivně přechází od autoritářského systému na totalitní. Nezávislá média mizí a lidé, kteří kritizují vládu nebo prezidenta Vladimira Putina, jsou kriminalizováni jako zahraniční agenti. Putinův konec ale může být i dost drsný, říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz ruský režisér dokumentárních filmů Vitalij Manskij.
Režisér Martin Mareček sledoval pět let život filmového kritika Kamila Fily, který se potýkal s depresemi, osobní krizí i pokusem na vlastním těle. "Vzniklo mezi námi kritické přátelství, bavili jsme se o velmi osobních a intimních věcech," říká Mareček o dokumentu Síla, který měl ve čtvrtek předpremiéru na jihlavském festivalu. Kina ho uvedou 6. ledna.
Po skončení základní části Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava nyní až do neděle 14. listopadu pokračuje on-line verze přehlídky.
Až dvě třetiny veškerých vánočních dekorací pochází z jednoho města a jeho okolí. V I-wu, které leží na východě Číny, stojí 600 továren na výrobu ozdob. V nejlidnatější zemi světa se přitom Vánoce ani oficiálně neslaví.
Kluci ze Ztohoven rudými trenkami zvýraznili něco, co jsem pociťovala. S Hradem jsem mluvit nechtěla, jsem prezidentem přehlcená, říká Petra Nesvačilová, režisérka dokumentu Vojna Ztohoven, který zachycuje soudní proces se členy umělecké skupiny Ztohoven a osud jednoho z členů ruské Vojny. Snímek byl k vidění na festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě.
Poté co se v lednu začal čínským Wu-chanem šířit koronavirus, přistoupila místní vláda k úplné karanténě 11milionového města. Situaci na místě nemohla monitorovat ani nezávislá média, částečně je tedy tajemstvím, co se ve městě za dobu karantény událo. To nyní mění dokument umělce Aj Wej-weje, který nabízí vhled do počátků celosvětové pandemie.
Americký snímek Nedobytní a antarktický deník Bílá na bílé mají odlišnou perspektivu. Dohromady jsou ale visačkou kvality letošního ročníku jihlavského festivalu dokumentárních filmů.
Punk je ztělesněním nihilismu. Během 70. let minulého století v newyorské čtvrti Lower East Side ale vzniklo umělecké a hudební hnutí, které se od rocku i poválečného optimismu odklonilo ještě radikálněji.
V roce 1988 řekl hudebník Chuck D z hiphopové formace Public Enemy, že rap „je televizní stanice černé Ameriky“. Při rozhovoru s novinářem časopisu Spin Johnem Lelandem narážel mimo jiné na to, že televize ani Hollywood historicky nedávaly mnoho prostoru hlasu Afroameričanů. Rap se stal prvním celospolečensky populárním žánrem, jemuž dominovali černošští interpreti.
Nejlepším českým dokumentem na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava se stal snímek Nová šichta režiséra Jindřicha Andrše. Uspěl v sekci Česká radost. Ze světové tvorby porotce přesvědčil videodeník z polské antarktické stanice slovenské režisérky Viery Čákanyové nazvaný Bílá na bílé. Cenu za přínos získal čínský umělec Aj Wej-wej.
Na západním předměstí Paříže v roce 1893 začala vznikat neobyčejná zahrada. Postupně se rozrostla na plochu čtyř hektarů. Vášnivý zahradník Albert Kahn zde vybudoval nejen anglickou či evropskou, ale také japonskou zahradu s autentickou vesnicí. Domy dovezl přímo z Japonska, kde je rozložil a doma ve Francii opět poskládal.
Když byl loni na šest Oscarů nominovaný a posléze hlavní soškou pro nejlepší film oceněný jihokorejský snímek Parazit, mluvilo se o senzaci. Byl to nejen první vítěz z této země, ale vůbec první neanglicky mluvený titul, který na cenu dosáhl.
Dva muži ve žlutých ochranných oblecích jedou na obdobě segwayů. V ruce drží dálkové ovládání, kterým před sebou usměrňují vozík, z něhož na okolní chodníky a záhony tryská dezinfekce. Není to obraz z vědecko-fantastického filmu, ale jarní realita v čínském městě Wu-chan.
Studená válka se svým rozdělením Evropy na Západ a Východ byla plná dramatických příběhů o útěku za svobodou. Lidé prchali přes ostnaté dráty a minová pole, přelézali zdi, kopali tunely přes hranice, létali na vlastnoručně vyrobených rogalech. A pak je tu případ Litevce Simase Kudirky.
Vrásčitý muž s bradkou žmoulá v ústech doutník. Není to ale tlusté cigáro v tlustých prstech coby zosobnění úspěchu. Tento chlapík jej kouří, jako by mu přirostlo k puse, jako by to byla součást jeho přirozenosti, nic dávaného na odiv. A za ním se dramaticky vzdouvá moře.
Jihlavský festival letos uvádí filmy o surrealistovi Janu Švankmajerovi, zpěvákovi Elánu Jožovi Rážovi, situaci s vlky na Broumovsku nebo pohled do natáčení prvního romského sitkomu v Česku. V nabídce soutěže českých dokumentů je dále snímek o pouti, kterou podnikl Karel Hynek Mácha s přítelem, nebo portrét ruského umělce Olega Vorotnikova ze skupiny Vojna.
