


Zac Efron jako hezký sériový vrah? Film o Tedu Bundym nešokuje, nutí přemýšlet
Může být sériový vrah milým klukem ze sousedství? Z té otázky už se trochu stalo klišé. O spoustě zločinců jejich okolí říká, že by "to" do nich nikdy neřekli.



Může být sériový vrah milým klukem ze sousedství? Z té otázky už se trochu stalo klišé. O spoustě zločinců jejich okolí říká, že by "to" do nich nikdy neřekli.



Oprávněně se včera festival Pražské jaro na jeden večer přesunul do Centra současného umění DOX. V jeho novém sále využívaném pro současnou tvorbu pařížský Ensemble Intercontemporain provedl čtyři skladby z nedávné doby: ta nejstarší měla premiéru před 26 lety v Helsinkách, tu nejmladší slyšelo Los Angeles před pouhým půl rokem.



Dny opuštění od spisovatelky či spisovatele vystupujícího pod pseudonymem Elena Ferrante jsou jednou z mála knih, kdy lze v recenzi prozradit celý děj. Ten je nesmírně jednoduchý a autorce zjevně nejde o to co, ale jak.



Metalové riffy i artrockové plochy, abstraktní elektroniku i soudobou vážnou hudbu, vše v jednom celku včera předvedlo anglické trio Muse na koncertě, který se konal pod širým nebem v pražských Letňanech.



Především zatančit si včera přišlo několik tisíc lidí do pražské O2 areny na koncert britských Jamiroquai.



Pedro Almodóvar natočil svůj nejmrtvolnější film. A právě proto je jednadvacátý opus španělského scenáristy a režiséra nazvaný Bolest a sláva, který o víkendu vynesl hereckou cenu Antoniu Banderasovi na festivalu v Cannes a který už teď hrají česká kina, obrovským návratem do formy.



Mistrovský, formálně dokonalý, ale také podivuhodně nejednoznačný je Misantrop, klasická Molièrova komedie mravů, poprvé uvedená v roce 1666.



Až sedm tisíc let nazpět sahá společná minulost Česka a německé spolkové země Saska.



Solidní pěvecké obsazení, přidušený orchestr a školácky hrající lesní rohy představují základní charakteristiky včerejšího koncertního uvedení Wagnerova hudebního dramatu Zlato Rýna. Opera Národního divadla jej připravila v pražském Foru Karlín.



Filmové studio Disney ve snaze chrlit na diváky jednu hranou verzi svých animovaných klasik za druhou pohltilo další režisérskou hvězdu.



Když zemřel buddhista Leonard Cohen, musel mu odpadnout chlup. A ten pak bloudil světem, až se vtělil do písně Velká slova. Michal Ambrož ji na nové desce s kapelou Hudba Praha vypráví cohenovsky jemnou, folkovou silou.



Ve videoklipu Party for One zpěvačky Carly Rae Jepsenové sledujeme hosty jakéhosi hotelu, jak si ve svých pokojích užívají večer, každý sám.



Kamera se točí kolem své osy a hledí vzhůru na schodiště, po kterém dolů běží herec Kryštof Hádek.



Když se kapela opakuje, znamená to, že umělecky zakrněla a nezdravě se zakopala na dávno vydobytých pozicích, nebo naopak potvrzuje věrnost svému tvůrčímu já a drží laťku?



Rozum, humor, cit. Poslednímu dílu Hry o trůny, který měl dnes premiéru, nechybí nic, co z tohoto seriálu učinilo fenomén moderní televizní zábavy. Tvůrci potvrdili, že jsou si vědomi reakcí svých diváků, které sami provokují scenáristickými kličkami i marketingem.



Alex Honnold leze bez jištění po skalách. Po takových skalách, které většina horolezců nezdolá ani s pomocí jisticího lana.



Jen pozvolna se odhalují charaktery postav ve stěžejní protiválečné satiře Josepha Hellera Hlava 22. Každému je věnována jedna kapitola košaté, nelineární, meandrovitě se přelévající knihy z roku 1961, která už strukturou odráží neproniknutelnou povahu válečného chaosu a ještě o stupeň šílenější chaos byrokratický.



Hrdina John Wick se belhá newyorskými ulicemi, jako by nastala jeho poslední hodinka. V závěru druhého dílu stejnojmenné filmové série na něj vypsala odměnu organizace zabijáků, jejímž je přitom Wick předním členem.



Hned na začátek připravil festival Pražské jaro jednu z mimořádně očekávaných událostí letošního ročníku. Jen tři dny po tradiční zahajovací Mé vlasti uvedl americký dirigent John Nelson v Obecním domě program z děl svého alter ega Hectora Berlioze. Nejvíc se předem mluvilo o jeho monumentálním Te Deum, které navíc v Praze naposledy zaznělo před čtyřiceti lety.



„Piju a leccos vím,“ shrnul své přednosti Tyrion Lannister, pouze vzrůstem nejmenší z hrdinů seriálové Hry o trůny. Jeho průpovídka mezitím zlidověla.