Recenze

Recenze: Film Střemhlav ukazuje, kudy by se ukrajinské filmy mohly dostat do Evropy

Zahajovacím snímkem Týdne ukrajinského filmu, který začíná v pondělí 27. listopadu, je Střemhlav Mariny Stepanské, jež se pokusila natočit film o své generaci na pozadí společenských změn. Střemhlav se snaží být hlubokým, tíživým filmem, jakým patří v Evropě pozornost, ale právě proto je bohužel tak trochu fádní. "Přesto by byla škoda minout ho, jde totiž o dílo skrz naskrz nasáklé snahou nalézt cestu a vlastní identitu," píše v recenzi Martin Svoboda.

Recenze: Maryša v Národním patří k tomu nejlepšímu, co lze u nás vidět. Má čistou formu i silný apel

Režisér Jan Mikulášek nastudoval s herci Národního divadla Maryšu bratří Mrštíků. "Maryša nepatří jen k tomu nejlepšímu, co dnes můžeme na českých scénách vidět, ale je to sebevědomá inscenace evropského formátu s čistou estetickou formou, sladěnými hereckými výkony i přesvědčivým společenským apelem," píše v recenzi Saša Hrbotický. "Na jevišti se nehraje o ničem menším než o krutém zmarnění života, o duševním a fyzickém násilí a především o neschopnosti vzájemně si naslouchat."

Recenze: Můj život Cuketky je skvělá sonda do života dětí, které prochází těžkým obdobím

Snímek Můj život Cuketky o chlapci, který se dostane do dětského domova, kde potká tu nejlepší partu svého života, se dostal do boje o Oscara za nejlepší animovaný film. “Svou hořkosladkou poetikou a dokonale zužitkovanou metodou stop-motion animace připomíná debut režiséra Clauda Barrase výborný film Adama Elliota Mary a Max o korespondenčním přátelství newyorského autisty a osamělé australské holčičky,” píše v recenzi Jan Gregor. Snímek aktuálně promítá Festival francouzského filmu, do distribuce jde 7. prosince.

Charlotte Gainsbourg natočila se skvělými spolupracovníky nejpestřejší desku

Šťastný výběr spolupracovníků se záběrem od Daft Punk po Paula McCartneyho, ale i nápadité spojení retro nálad s moderní produkcí - to dělá z nové, v pořadí páté desky Rest herečky a zpěvačky Charlotte Gainsbourgové pozoruhodnou a přesvědčivou nahrávku.

Recenze: Vrcholem festivalu Blues Alive byl souboj foukacích harmonik a nekonečná jam session

Na letošním 22. ročníku největšího středoevropského bluesového festivalu Blues Alive (16.-18. 11. 2017) sice chyběla jednoznačná "plakátová" hvězda, o respektu hodná jména však nouze nebyla. V Šumperku se letos na vyprodané přehlídce představili cenami Grammy ověnčení zámořští bluesmani Jonny Lang a Billy Branch či excentrický jazzový klávesista John Medeski, domácí publikum ocenilo i společné vystoupení kompletní rodiny Mišíků. Vrcholem festivalu byl koncert tří hráčů na foukací harmoniky The Blues Harp Explosion, který kromě samotné hudby nabídl i přátelský souboj charismatických osobností a hráčských stylů.

Recenze: Marilyn Manson má to nejlepší za sebou. Na jeho rozpačitý koncert v Praze se brzy zapomene

Marilyn Manson poslal začátkem podzimu do světa vydařenou desku Heaven Upside Down, ale o jeho koncertní formě se dlouhodobě mluví spíš s despektem. V pražské Tipsport Areně ze sebe vymáčkl maximum, kterého je momentálně schopný, přesto nedokázal zamaskovat, že nejlepší roky má dávno za sebou.

Recenze: Film Na shledanou tam nahoře rozverně účtuje s dějinami. Tak, jak to umí jen Francouzi

Na shledanou tam nahoře je francouzský film, který letos uspěl na festivalu v San Sebastianu a ozdobí také letošní tuzemský Festival francouzského filmu. Jedná se o výpravný snímek zasazený do období konce první světové války, i když je však lemovaný obrazy zmaru a utrpení, tón vyprávění není prvoplánově depresivní nebo sentimentální. "Nejde o vlastenecký film o hrdinství a obětech, není to dokonce ani antiválečný film o absurditě války. Je to snímek o lidech, kteří jsou válkou vytlačeni na okraj společnosti a kteří se snaží z krutosti doby a svého osudu vytřískat, co se dá," píše v recenzi Jan Gregor.

Recenze: Ze synthpopové senzace Hurts se stala zaměnitelná kapela k tanci

Theo Hutchcraft a Adam Anderson ze synthpopového dua Hurts přijeli do České republiky s vědomím, že je našinci opět uvítají s otevřenou náručí. To se mnohonásobně potvrdilo. Hudebníci do pražského Fora Karlín přivezli nablýskanou show a dali bohatě ochutnat z poslední rozmařilé desky Desire. Jenže nějak zapomněli na emoce, jakoukoli hloubku a nakonec i na ten synthpop.

Recenze: Film Rock'n Roll si utahuje z hereckého ega i mužské touhy po věčném mládí

Groteskní film Rock'n Roll bude součástí 20. ročníku Festivalu francouzského filmu, který se uskuteční od 22. listopadu. Režiséru Canetovi se v lehce podvratném snímku dobře daří postihnout sílu i slabost něčeho tak křehkého a destruktivního, jako je herecké ego. Do hlavní role obsadil sám sebe a svou ženu Marion Cotillardovou. Ve filmu ho mimo jiné štve, že ho sousedi oslovují "pane Cotillarde".

Recenze: Dopadlo to dobře, třetí část Hřebejkova Zahradnictví už je skoro průměrná

Do kin přišel třetí díl trilogie Jana Hřebejka a Petra Jarchovského Zahradnictví. Film Nápadník o milostném vztahu dvou mladých lidí, jimž otec nepřeje, je z celé trojice nejlepší. Ale jen proto, že má jasný začátek, prostředek a konec. Ani nyní však není jasné, proč se trilogie jmenuje právě Zahradnictví. Z rozhovorů s tvůrci vyplývá, že jde o analogii s Československem. "Spíš než symbolem Československa se ale zahradnictví v Zahradnictví stává symbolem Hřebejkovy trilogie. Je plná postav a motivů, které nijak nesouvisí s trojicí příběhů, takže jen cloní a navzájem se negují," píše v recenzi Martin Svoboda.

Recenze: Gorillaz nabídli euforický výlet do temného světa. Jejich koncert byl velkou oslavou hudby

Čekání na první český koncert slavné virtuální superskupiny kreslených postaviček Gorillaz se vyplatilo. Do Prahy přijela jedenáctičlenná kapela výtečně sehraných muzikantů a vokalistů v čele s Damonem Albarnem, který Gorillaz v roce 1998 spolu s kreslířem Jamiem Hewlettem založil. "K dobrému dojmu hodně přispěla radostná energie převážně černošských pódiových muzikantů, kteří hity i méně profláklými kousky dokázali osm tisíc lidí v pražské O2 areně dostat do varu," píše v recenzi Ondřej Formánek.

Recenze: Společná výprava Dejvického divadla a La Putyky se povedla, iluze týmu je téměř dokonalá

V pražských Jatkách 78 měl premiéru dlouho očekávaný společný projekt Dejvického divadla a Cirku La Putyka Honey. Inscenátoři v čele s režisérem Miroslavem Krobotem jsou přesvědčeni, že lidský osud nelze vtěsnat do jednoduchých schémat ani srovnat do úhledných přihrádek. Proto story o dívce, která se navzdory své přemýšlivosti pouští do bláznivých akcí a z lásky k hochštaplerovi se málem zničí, rafinovaně přetavili ve sled uzavřených, nespojitých obrazů. Každý má nový půvab a kontrastní atmosféru, každý zaujme jiným režijním a choreografickým nábojem.

Recenze: Noční sezóna ve Stavovském měla být poctou klasickému herectví. Je ale chladná a odtažitá

Noční sezóna se měla i díky avizovanému obsazení Jany Preissové do hlavní role stát neokázalou poctou hereckému pojetí divadla bez přidaných kouzel a režijních exhibicí. Přesto v Národním nevznikla víc než odtažitě chladná inscenace, která sice zaujme detaily herecké drobnokresby, jako celek ale rychle vyšumí.

Milan Kundera uzavírá prozaické dílo. V Česku poprvé vydává Knihu smíchu a zapomnění

Dnes vychází Kniha smíchu a zapomnění od Milana Kundery. Byla posledním chybějícím česky psaným románem, jejž autor v Česku dosud nevydal. Kundera román na pulty posílá "s mnohými změnami, škrty a novými nápady".

Recenze: Zvíře jménem Podzim vzkazuje, že temnotě se dá čelit jedině společně

Zvíře jménem Podzim je šestnáctičlenná "superskupina", již dal ze svých přátel - hudebníků dohromady písničkář Jakub König, známý jako Kittchen. Jméno projektu si spolu s ilustrací situace poznamenal před čtyřmi lety po procházce pražskou Stromovkou, kde ho přepadla "nečekaná úzkost, se kterou si vůbec nevěděl rady". Svoje pochybnosti, pocity i přání nyní formuluje s pomocí elektronického producenta Aid Kida, cellistky Terezie Kovalové či zpěvačky Marie Kieslowski na debutové indierockové desce, jejíž poselství je jasné: dnům požíraným tmou, s níž proniká do našich životů temnota, lze čelit jedině společně.

Recenze: Milada je skvělé gesto, ale špatný film. Nedaří se mu ani smysluplně propojit scény

Režisér David Mrnka pracoval na příběhu o Miladě Horákové deset let. Bylo by skvělé, kdyby na konci dlouhého čekání stál vynikající film. Milada je ale nejvíc ze všeho jen hezký koncept a silné gesto. Snímek se totiž potýká s neschopností komunikovat s publikem. Co chce sdělit? Pokusit se zrekonstruovat, zda Horáková byla, nebo nebyla špionka? Popsat, jak se cítila? Seznámit diváky s historickou epochou? Nic z toho se nedaří.

Recenze: Jsme v pohodě, říkají vykroucení gayové i frustrované matky ve vtipné stand-up comedy

Nová scéna Národního divadla představuje další svébytnou alternativu: nekorektní, svobodomyslnou hru Jsme v pohodě, která po vzoru stand-up komedií divákům servíruje historky na téma gay a trans sexuality. Režisérovi Braňovi Holičkovi se daří udržet téma v mantinelech humoru, škoda jen několika doslovných fórků.

Fantastické detaily: První reálné testovací snímky z nového fotoaparátu Sony A7R III

Fotografická rubrika Aktuálně.cz byla mezi prvními weby a časopisy píšícími o fotografování a fotoaparátech, které dostaly možnost vyfotit si první testovací snímky s právě představeným fotoaparátem Sony A7R III. Tento profesionální přístroj je určen především studiovým, portrétním, krajinářským a reklamním fotografům. Zachytit detaily umí opravdu skvěle, oproti předchozí generaci má ale řadu vylepšení.

Recenze: Hlášky, barvy, hudba, Goldblum. Lepší marvelovku než třetí Thor už si nejde představit

Třetí Thor s podtitulem Ragnarok je zběsilá jízda, která si neláme hlavu s logikou, zároveň ale není hloupá. Nový režisér Taiko Waititi působí na sérii jako energy drink a takřka k dokonalosti tu dotahuje styl Strážců galaxie. "Vše, co diváci na Strážcích milují, najdou v Ragnaroku v násobné míře. Pro někoho možná víc než zdravé," píše v recenzi Martin Svoboda.

Recenze: Všichni, kdo přežili, jsou s osudem smířeni. Zulejka otevírá oči je knižní událost podzimu

Kniha Zulejka otevírá oči je románový debut čtyřicetileté prozaičky Guzel Jachinové. Příběh o přetěžkém osudu tatarské ženy, odvlečené na Sibiř, je aktuální i díky nedávným událostem na Krymu a pokračující perzekuci tatarských aktivistů. Škoda, že smířením, k němuž hlavní postava v knize dojde, Jachinová tyto skutečnosti upozaďuje.