Když bylo zpěvačce Lorde 17 let, překvapila hitem Royals, který se vyšplhal až na vrchol žebříčku magazínu Billboard. Nové, v pořadí druhé album jen potvrzuje její talent. Deska Melodrama nabízí pop staromilsky poctivý a neodfláknutý a zároveň epický i plný uvěřitelných emocí a intimity.
Pobřežní hlídka se vrací s novým obsazením v novém pojetí pro nové století. Nakonec v ní ale cokoliv "nového" chybí a se starým pracuje jen líně. Po deseti vtipech o zpomaleném běhání po pláži se rozvíjí rutinní komedie, jež s původním materiálem pracuje jen na úrovni nutného zjevení Davida Hasselhoffa a používáním starých rekvizit. Jde o promarněnou šanci, kterou z úplného dna vytahuje jen Dwayne "The Rock" Johnson.
Třetí pokračování filmu Auta se vrací ke kořenům, ve výsledku ovšem jen opakuje morální poučky z prvního dílu. Vyzdvihnout lze jen skvělou práci animátorů - například scénu nočního demoličního derby, v níž vypadá smršť explozí, zářivých světel a bahenní lázně zcela fotorealisticky.
Dnešní premiéra hry Deadtown v divadelním hangáru na smíchovské náplavce v Praze otevírá pětidenní festival Arena Divadla bratří Formanů, představení se však bude hrát až do konce června. Deadtown má všechny ingredience, které se od "Formanů" očekávají: cirkusové líčení, dekadentní stylizaci, naivní komické scénky i akrobatické výstupy.
Nebude to náhoda, že se na obal nové desky Relaxer britské kapely alt-J dostal vizuál z počítačové hry, který simuluje stav po požití LSD. Album připomíná ze všeho nejvíc hudbu k zadumanému filmu, při jehož křehkých i dynamicky odvázaných pasážích se otevírají působivé scenérie. Pokud posluchač chce, hudba jeho fantazii snadno vyprovokuje k nevšedním výkonům.
Čtveřice System of a Down do devadesátiminutového vystoupení v pražské O2 areně vměstnala v ďábelském sledu třicítku skladeb, za to počet pronesených slov by se dal spočítat na prstech jedné ruky. I s vědomím, že koncerty System of a Down působí odosobněně zcela běžně, nebylo těžké při pohledu na interakci členů rozpoznat, že muzikanti - co se vzájemných vztahů týče - neprocházejí zrovna ideálním obdobím.
Festival Aerodrome si u nás za pouhé čtyři roky existence vydobyl kvalitním, rockovým a metalovým směrem střiženým line-upem respekt. Letos se jeho hrany znatelně otupily, velká jména v programu ale zůstala.
Pětadvacet let uteklo od vydání posledního klasického studiového alba Rogera Waterse, bývalého člena Pink Floyd a jednoho z největších rockových aktivistů. Čtvrtstoletí ale v jeho případě nic neznamená. Waters se vrací tam, kde posluchače zanechal v předchozím albu Amused to Death, a opět se zlobí na establishment.
Popová hvězda Katy Perry prohlásila, že ve dvaatřiceti už nechce být jen "sexy holkou z plakátů".
Nedávno vydaný životopis představuje spisovatele J. R. R. Tolkiena jako člověka, který žil klidný život, miloval své děti a práci. Po tvůrčí stránce ale musel nejprve překonat ostych a následně porodní bolesti způsobené nedůvěřivými vydavateli.
Nová Mumie v hlavní roli s Tomem Cruisem je dalším případem pokusu o hollywoodský hit pro co nejširší publikum. Ve snaze vyrovnat se konkurenci vznikl nekoncepční film, v němž má rozhodující slovo studio a nikoliv tvůrce.
Studio DC využilo genderové téma filmu Wonder Woman k vlastní propagaci. Tato vypočítavost ale nijak nesnižuje kvalitu snímku ani to, že upozorňuje, že preference publika mohou být méně konzervativní, než se zdá.
Francouzský Smrtihlav, druhý snímek mapující atentát na Reinharda Heydricha v krátké době, je méně historicky přesný a víc emocionální než britský Anthropoid. Zároveň ale události uvádí do širšího kontextu. A jako filmové dílo působí lépe než Anthropoid.
War Machine, který pro Netflix vyvíjela čtyři roky společnost Plan B Brada Pitta, je bohužel výstřel vedle. Jedinou věc, kterou umí zprostředkovat, je chaos. Tomu nepochybně čelí i všichni vojáci v Afghánistánu, o nichž snímek vypráví. Vyvolat i zmatek v myslích publika ale pravděpodobně záměrem filmařů nebylo.
S nedělním ránem skončil v katalánské Barceloně další ročník Primavera Sound - jedné z největších evropských hudebních přehlídek, která podle pořadatelů i letos přilákala zhruba 200 tisíc návštěvníků. Její program znovu dokázal, že v Barceloně u moře neexistují žánrové předsudky, a nabídl jak hvězdná jména, tak množství mladých "budoucích objevů".
Belgičtí filmaři Peter Brosens s Jessica Hopeová Woodworthová se pokusili z marasmu dnešní Evropy vykřesat osobní, lidský příběh. Jejich film Král Belgičanů je příjemná komedie o nepříjemné situaci, která jistě nerozvíří politickou diskuzi, ale má potenciál pobavit.
Kabaretní ďáblice Amanda Palmerová se vrátila na místo činu do pražské Akropole. S sebou přivezla album I Can Spin a Rainbow plné pomalých až meditativních písniček, které nahrála s britským hudebním matadorem Edwardem Ka-Spelem z kapely The Legendary Pink Dots. Koncert nakonec připomínal živé divadelní představení, během kterého hudebníci vyprávěli příběhy a komunikovali s publikem i mezi sebou.
Nové představení Divadla Na zábradlí AnderSen, odkazující k dánskému pohádkáři Hansi Christianu Andersenovi, osloví hlavně publikum, které dokáže přistupovat k dění na scéně podobně jako třeba k četbě poezie. Pak se mu otevře okno do duše režiséra, naplněné andersenovským smutkem a zoufalým smíchem, úzkostí a strachem z lidské krutosti.
Až překvapivě silná alba nedávno vydaly dvě kapely, které možná i řada jejich skalních fanoušků dávno přestala sledovat. Synthpopoví Erasure, stejně jako téměř o generaci starší postpunkoví Blondie, se snaží o vývoj a vsadili na nové koncepty. Vyplatilo se.
Kamil Fila recenzuje Wonder Woman, první snímek, v němž hraje hlavní roli komiksová postava princezny Amazonek Diany. "Je to dobrý film pro náctileté holky, kluci ho asi také zkousnou," myslí si. "Chce naznačit, že zlo nepáchá jeden padouch, kterého stačí zničit a je pokoj. Říká také, že Wonder Woman žije v ideálu a měla by svět vidět realističtěji."
