


Bábovky se tváří jako oddechová komedie. Omyl, varuje filmový kritik Fila
Film Bábovky, který vychází ze známé knižní předlohy Radky Třeštíkové, má všechny předpoklady, aby se stal letošním hitem českých kin, tvrdí kritik Kamil Fila.



Film Bábovky, který vychází ze známé knižní předlohy Radky Třeštíkové, má všechny předpoklady, aby se stal letošním hitem českých kin, tvrdí kritik Kamil Fila.



Že si v napjaté době váží každé možnosti slyšet živou hudbu, dalo publikum Dvořákovy síně pražského Rudolfina najevo mocným aplausem už při příchodu dirigenta.



Dreyfusova aféra, věčná připomínka selhání spravedlnosti i toho, jak dav umí nenávidět někoho, koho vůbec nezná. Má smysl natáčet o kauze z konce 19. století ještě dnes? A je lepší podat tehdejší dění modernizovaně, nebo „klasicky“? Do českých kin vstupuje film Žaluji!, jenž letos vyhrál francouzské ceny César.



O rakovině, rodině a především světle na konci tunelu vypráví nový norsko-švédský film Naděje. Po premiéře na Febiofestu jej od čtvrtka hrají česká kina.



Bozu, kvašený, lehce alkoholický nápoj, si návštěvník Istanbulu může koupit i dnes. Ne ovšem od pouličního prodejce, jako je Mevlut, hlavní postava česky nedávno vydaného románu Orhana Pamuka nazvaného Cosi divného v mé hlavě. Dnes ji dostane balenou v supermarketu.



V pražském Divadle pod Palmovkou připomínají operaci Anthropoid. Hru nazvanou 294 statečných, dokumentární fikci ze zákulisí atentátu na Reinharda Heydricha, napsal i režíroval Tomáš Dianiška a sám na premiéře ztvárnil říšského protektora.



Ingredience jsou předem dané: italská Neapol, mladá dívka, její matka, otec, první lásky a první lži. I tentokrát z nich autorka či autor píšící pod pseudonymem Elena Ferrante vystavěla burcující příběh.



Do virtuálního světa, který stále víc determinuje a deformuje skutečné životy, nahlíží francouzsko-belgické drama nazvané Kdo si myslíš, že jsem. Film, jejž právě promítají česká kina, je atypický: hlavní postavou závislou na internetovém připojení není teenager, mileniál ani zástupce generace Z, nýbrž zralá, zkušená a inteligentní žena středního věku.



Kdo se nechtěl smočit, na plovoucí scénu pod Národním divadlem mohl vkročit suchou nohou přes Žofín. Sobotní koncert festivalu Struny podzimu, na němž britský houslista Daniel Hope uvedl přepracované Vivaldiho Čtvero ročních dob, byl však především zážitek, podívaná, a tak leckdo využil lodičky nebo šlapadla a poslouchal přímo z hladiny Vltavy.



Začít novou sezonu Händelovým Mesiášem mělo být pro Collegium 1704, slavící patnáct let existence, symbolické. Šéf souboru Václav Luks v tom viděl výraz naděje, že po koronakrizi zase začnou lepší koncertní časy, protože virtuálně a po videu se hudba věčně dělat nedá. Hudba je kontaktní jako jiná umění.



Francouzský snímek Kočičky je drama o dospívání jedenáctiletých dívek, které se rozhodnou zúčastnit taneční soutěže. Film má velkou sledovanost, zároveň je ale vystaven kritice ze strany některých předplatitelů Netflixu a konzervativních politiků. Ti snímek chápou jako propagaci pedofilie. Slabé hodnocení si Kočičky vysloužily také u uživatelů Česko-slovenské filmové databáze.



Nový film nazvaný Asi to ukončím, který lze čerstvě vidět na Netflixu, je nejtemnějším dílem amerického scenáristy a režiséra Charlieho Kaufmana.



Poslední léta spisovatele Karla Poláčka v sobě nesou vše, co má mít silný příběh. Humor, lásku, vzrůstající společenskou nejistotu i tragickou smrt na základě rasové selekce. Koneckonců i literární věhlas, který trvá navzdory neblahým okolnostem.



Pohádka, kterou po půlročním odkladu od tohoto čtvrtka promítají kina, nečaruje s dvakrát originálními vizuálními či vypravěčskými nápady. Přesto nabízí osvěžující mix tradičního a moderního.



Čistírnou, balírnou kuřat, supermarketem Albert, žiletkárnou či třídírnou odpadu prošla novinářka Saša Uhlová. Před třemi lety po dobu půl roku zkoušela nekvalifikovaná, nízkopříjmová, pro chod společnosti však důležitá zaměstnání, aby o nich podala zprávu zevnitř.



"Jako černobílý film, jako hra světla a stínů se ze tmy vynořují útržky minulosti," začíná román Jmenuji se Maryte, který právě vydalo nakladatelství Odeon. S trochou nadsázky některé knihy předkládají záměry autorů tak jednoznačně, že recenzent má o práci míň.



Na svém šestém studiovém albu se americká zpěvačka Katy Perry přesvědčuje, jak zrádné umí být popové území, které kdysi dobyla. Formálně dotažená nahrávka nepřináší ani hity, ani nic zásadního.



Izraelský kontrabasista Avishai Cohen už hrál v českých klubech, divadlech, koncertních sálech, ale ještě nikdy na střeše a už vůbec ne při západu slunce. Právě atmosférou byly mimořádné dva koncerty, které v pátek vpodvečer a po setmění na střeše pražské Lucerny uspořádaly Struny podzimu.



Depresivní show o konci dějin uvádí pražské Národní divadlo. Lidská civilizace je v troskách, žádný prorok nás už nespasí, nelze zachránit svět, jen se bavit. Provokativní text současného francouzského dramatika a režiséra Vincenta Macaigne nazvaný Stát jsem já režíruje Jan Mikulášek ve Stavovském divadle.



Alpha Code je paranoidní sci-fi thriller, ve kterém jsou postavy unášeny mimozemšťany, řádí zde agenti OSN a vše spěje k velkému odhalení. Snímek se točil v Praze a v brdských lesích.