„Tehdy se neříkalo gay klub, ale buzinec. Společnost, která se tam denně stýkala, byla jako rodina. Lidé se dobře znali, nemuseli nic skrývat. Byl to pro mě naprostý ráj,” říká oceňovaná fotografka Libuše Jarcovjáková. „Na autoportrétech jsem nikdy nezkoumala, jestli mi to sluší. Byla to pro mě vždy součást sebepoznávání. Pravda ale je, že je mám od prvních negativů, že jich mám tisíce,” dodává.
Šestadvacetiletou Dominiku Haškovou její krajané pořád znají hlavně jako dceru slavného hokejového brankáře. To by se ale brzy mohlo změnit. S kapelou We Are Domi totiž reprezentuje Česko na letošním ročníku hudební soutěže Eurovize a doufá, že by díky tomu mohla prorazit v zahraničí. Do karet jí hraje, že od dětství v Americe umí dobře anglicky i že studovala popový zpěv na konzervatoři v Leedsu.
Po loňském vítězství ve StarDance už v tanci trochu zakrněl. Proto se herec Jan Cina těší, až rozhýbe boky v roli Václava Neckáře, kterého ztvární v představení o Martě Kubišové. Letos ho čekají i dvě inscenace, které jsou pro něj dost osobní – jedna se věnuje sexuálním menšinám, druhá romské komunitě. V rozhovoru přitom říká, že s rychlým restartem kultury po covidovém spánku nestíhá držet tempo.
„Mám sebevědomí a snažím se to nevidět jako nemožné. To vnitřní nastavení, že to nejde, je největší překážkou a mám pocit, že to tu má hodně lidí,” říká zpěvačka Annabelle, která se na Cenách Anděl stala objevem roku. Teď by se ráda prosadila i na mezinárodní scéně. „Potřebuju ke svým písničkám i obal. Sebeprezentace je pro mě důležitá, obraz a audio se v člověku pojí s emocemi,” dodává.
Úspěšného podnikatele vytáčí, že jeho dcera brojí proti kapitalismu, a tak ji vezme na zájezd do komunismu, aby se poučila z historie. Z bizarního výletu za politickými procesy a frontami na maso se ale v dystopickém románu Opona stane past. Spisovatel Ondřej Hübl v rozhovoru vysvětluje, proč by levicoví aktivisté jeho knihu radši ani neměli číst a proč mu sdílená ekonomika připomíná znárodňování.
Populární ruský herec Artur Smoljaninov se po dlouhé době veřejně vyjádřil k politickým záležitostem. V rozhovoru s novinářkou Katerinou Gordějevovou tvrdě odsoudil válku na Ukrajině a označil ji za "masakr". Téměř dvouhodinový díl internetového pořadu již na YouTube získal přes čtyři miliony zhlédnutí a rozpoutal diskuse na sociálních sítích i v ruských médiích.
Karel Gott si za svého života tak úzkostlivě střežil vlastní mediální obraz, že o něm většina jeho biografií mluvila jen v dobrém. Hudební publicista Pavel Klusák, čerstvý držitel ceny Magnesia Litera, ve své knize Gott: Československý příběh nabízí kritičtější pohled. V rozhovoru mluví o zpěvákově marné snaze zůstat mimo politiku, komplikovaném vztahu s otcem i angažmá v západním Německu.
Fotograf a historik umění Tomáš Pospěch byl letos vyhlášen osobností české fotografie, a to i díky práci, kterou odvedl na přípravě knižního vydání Deníků Josefa Koudelky. V rozhovoru s šéfem časopisu FOTO Tomášem Hlivou vypráví, jak publikace vznikala. "U několika pasáží je mi líto, že se do výsledné knihy nedostaly," prozrazuje.
Kultura se nevrací do předcovidového stavu, neprodává se tolik lístků a kvůli inflaci i cenám energií rostou náklady, přiznává nový ministr kultury Martin Baxa z ODS. „Ale věřím, že krize nebude napořád. Pořád platí závazek, že budeme směřovat k jednomu procentu výdajů na kulturu ze státního rozpočtu,“ říká v rozhovoru.
Milan Knížák nedávno oslavil dvaaosmdesáté narozeniny a jeho dílo momentálně připomíná výstava Ostrov Knížák v pražském Kampusu Hybernská. V rozhovoru pro Aktuálně.cz mluví o tom, že je problematické vracet zcizené africké umění do zemí původu, a vysvětluje, proč považuje informování o válce na Ukrajině za nefér hru.
"Je tam spousta fórů, které vznikly až na place. Mohli jsme si dovolit improvizovat. Laviho mám rád, rozhodně si od něj teď ale na chvíli odpočinu," říká herec Jakub Štáfek, hvězda Vyšehrad: Fylmu. Ten za dva týdny vidělo přes 344 tisíc lidí. "Celovečerní formát vyžadoval, aby u Laviho nastala proměna charakteru," dodává režisér Martin Kopp.
„Hlavním tématem mých filmů je vždycky jedinec a systém. Téma promlčené vraždy je svým způsobem hraniční, a navíc jsem dostal unikátní prostor natáčet film v reálném čase,” říká Robert Sedláček, režisér a scenárista nového snímku Promlčeno. Ten ve čtvrtek začínají promítat kina. „Žijeme v době, kdy se zesměšňuje úplně všechno. Vítám, když někdo řekne něco vážného. Proto je to thriller,” dodává.
Hladomor ve 30. letech minulého století zabil miliony Ukrajinců. Řada historiků se shoduje, že byl výsledkem záměrných politických rozhodnutí. "Rusko opakuje způsoby Sovětského svazu. Už během hladomoru bylo součástí genocidy také znásilňování žen, ale tehdy se o tom téměř nepsalo," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz ředitelka kyjevského Národního muzea Hladomoru-genocidy Olesija Stasjuková.
Nové české drama Promlčeno se dotýká porevolučních podvodů i parazitování médií na lidském neštěstí. Režisér Robert Sedláček svůj film popisuje jako příběh, ve kterém je spravedlnosti učiněno za dost, ale nikdo z něj nevyjde šťastný. V rozhovoru vysvětluje, proč je rád, že už se neživí novinařinou, jak očima skeptického realisty vnímal dobu covidu i jakou budoucnost předpovídá kinematografii.
Obávám se, že hrdinský boj ukrajinských vojáků v Mariupolu bude mít příšerný a smutný konec, míní bývalý náčelník britského generálního štábu Richard Dannatt. Ruské jednotky již přístavní město zcela obklíčily a ukrajinská vojska nejsou schopná doplňovat zásoby munice. "Je jenom otázkou času, než bude Mariupol zcela pod ruskou kontrolou," uvedl Dannatt v rozhovoru pro televizní stanici Sky News.
Kdyby státy přestaly s restriktivní imigrační politikou a otevřely své hranice, bohatství světa vyjádřené globálním HDP by se zdvojnásobilo. Říká to americký ekonom Bryan Caplan, jemuž nedávno v češtině vyšla kniha Otevřené hranice. I když obsahuje dlouhý seznam literatury, jde o komiks, který má být přístupný všem. V rozhovoru pro Ekonom tvrdí, že se snaží zcela změnit uvažování lidí o migraci.
„Začátky orchestru byly finančně náročné. Zlepšilo se to až spoluprací s Enniem Morriconem a zakázkami, které na základě toho přišly. Dalo by se říct, že nás vytáhl do fáze, kdy můžeme tvořit a nemít starosti,” říká zakladatel a ředitel Českého národního symfonického orchestru Jan Hasenöhrl. „Filmová hudba nás živí. Navíc má schopnost dostávat klasickou hudbu i k mladému publiku,” dodává.
Spisovatelka Kateřina Tučková strávila deset let s osudy řádových sester, které v internačních klášterech a vězeních vzdorovaly nejen komunistickému režimu, ale i církevní hierarchii. Koncem dubna vydává dlouho očekávaný román Bílá Voda a těší se, že si dá od psaní aspoň do září pohov. V rozhovoru popisuje, za jakých okolností se za totality ženy světily na kněze i proč se sama nestala katoličkou.
„Psaní Ostrova pro mě bylo v době pandemie azylem, kde jsem byla s těmi postavami a bylo mi tam dobře. Ve správnou chvíli jsem dostala další impuls, který mě vedl dál,” říká spisovatelka Bianca Bellová, autorka nové prózy nazvané Ostrov. „Mám svobodu v tom, že nejsem mainstreamová. Můžu si psát, co sama chci, a nemusím si dělat starosti, jestli prodám 100 tisíc výtisků,” dodává.
Po prasknutí aorty přišel o krátkodobou paměť. Starší zážitky si ale spisovatel Michal Viewegh vybavuje živě, a tak při příležitosti svých šedesátin vydal knihu Děravé paměti, ve které upřímně bilancuje svoje životní výhry i prohry. V rozhovoru popisuje, jak se ze zamindrákovaného panice stal donchuánem, proč se dřív pouštěl do střetů s literárními kritiky a co mu pomohlo v boji s depresí.
