reklama

Pavlásek: Stávám se taneční autoritou, lidi se mě ptají, jestli bych je něco nenaučil

22. 12. 2015 | Jsem idealista, věřil jsem tomu, že přijdu na parket a první tanec bude špičkovej, moc to ale nevyšlo, říká o soutěži StarDance Lukáš Pavlásek. Nenávistné reakce nejdřív nechápal, později získal nadhled a bylo mu to jedno.

Martin Veselovský: Lukáš Pavlásek, který se o víkendu dostal do finále taneční soutěže StarDance, jejíž závěr sledovaly téměř 2 miliony diváků. Dobrý den.

Lukáš Pavlásek: Dobrý den.

Martin Veselovský: Dokázal byste mě naučit sambu?

Lukáš Pavlásek: Sambu, no tak některý kroky bych dokázal.

Martin Veselovský: Jako dobře.

Lukáš Pavlásek: No dobře, asi tak jako já.

Martin Veselovský: Který tanec nejlíp?

Lukáš Pavlásek: Nebo tak podobně. Tak mně nejlíp šly ty poslední tance, protože tam jsem se jako trošku už uvolnil, tak jsem jako neměl strach z toho, že něco pokazím.

Martin Veselovský: Počkejte, vy jste nebyl uvolněný celou tu dobu?

Lukáš Pavlásek: Nebyl, nebyl.

Martin Veselovský: Nevypadal jste ale, že byste nebyl.

Lukáš Pavlásek: No tak na začátku jsem třeba byl úplně strnulej. Třeba, když jsem tančil ten, to Paso doble, tak tam je to vidět, že jsem takhle tam nastoupil a takhle jsem se narovnal a pak už jsem se tu zbylou minutu a půl jsem se vůbec nepohnul a furt jsem takhle pochodoval a dokonce, myslím, ta Lucka tanečnice si všimla, že mi takhle cukal jeden prst, jak jsem byl v křeči.

Martin Veselovský: Já nechci být moc osobní, ale já jsem, když to takhle líčíte, vlastně měl pocit, že všechny ty díly a všechny ty tance jste byl takhle strnulej.

Lukáš Pavlásek: No, tak já si myslím, že ke konci ne. Ty poslední jako ty poslední tance už jsem trošku byl jako rozjetej. Tam jsem se už trošku rozjel, jo. Takže kdyby to třeba trvalo ještě tak půl roku, tak se rozjedu úplně.

Martin Veselovský: Vy jste teď v podstatě nejznámější tanečník v Česku. Není to trochu zvláštní?

Lukáš Pavlásek: No nečekal jsem, že budu někde… Já jsem vůbec nikdy nečekal, že budu tanečník a nečekal jsem ani, že budu nejznámější tanečník v Česku. Jak to teďka říkáte, tak to zní hrozně paradoxně, ale to se taky stane v životě, že najednou se stanete tanečníkem a...

Martin Veselovský: Ani jste nechtěl.

Lukáš Pavlásek: Ani jste nechtěl a stejně to ještě velice jako… Třeba vy se mě ptáte, abych vás to naučil, že jo.

Martin Veselovský: Tak si můžem potom vystřihnout několik kroků.

Lukáš Pavlásek: Ano, i takhle jako, to mám takhle jako často teďka, často se lidi ptaj, jestli bych je naučil. Tak už se stávám takovou taneční autoritou trošku, no.

Martin Veselovský: No, vy jste, jak jsem říkal, teď jste známý zejména skrz ten tanec, potom máte bezesporu svojí nějakou skupinu fanoušků, kteří vás znají jako komika, protože prostě vás viděli po republice, viděli vás na UPC při stand-up comedy. Možná vás někdo zná jako autora, autora knížek zejména pro děti. Ale kdo vlastně jste, co umíte?

Lukáš Pavlásek: Tak já umím to, co dělám, no, co dělám. Dělám ten stand-up, to si myslím, že umím.

Martin Veselovský: Víte, na co se ptám? Co to je, protože stand-up, popravdě řečeno, může dělat kdekdo. I já se tam můžu postavit, ale nebude to dobrý. Co je to, co umíte?

Lukáš Pavlásek: Tak musíte se to, jako já myslím, že umím psát ty knížky, texty umím psát k písničkám. Jako umím to, co mě baví. Já dělám, co mě baví. Nevím, nakolik to všechno umím dobře, ale dělám prostě jenom to, co mě baví, no. To si myslím, že když mě to baví, tak to umím. Anebo se v tom aspoň, nebo to třeba neumím úplně a furt se v tom jako zlepšuju.

Martin Veselovský: Máte někde v paměti zasunutej moment, kdy jste si uvědomil, že byste se, já vím, že to zní jako legračně, ale že byste humorem mohl živit? Teda jestli to je, co umíte, jestli humor je to, co vás živí?

Lukáš Pavlásek: Takhle, když se mě takhle ptáte, já to samozřejmě jako asi neposoudím, to asi posoudí, jako jestli umíte dělat humor, tak to posoudí ti diváci na představení, protože jediný hledisko u toho, jestli umíte humor, je, že ti diváci se smějou.

Martin Veselovský: No, a tak kdo by to měl jiný posoudit než vy, který jste na tom jevišti a vidíte, jestli tam máte 350 lidí nebo 3?

Lukáš Pavlásek: Tak máme plno lidí a smějou se, takže, takže si myslím, že to trochu umím.

Martin Veselovský: No a kdy byl ten moment, kdy jste si řekl, že by to tudy asi šlo?

Lukáš Pavlásek: Tak mě to bavilo od mala. Já jsem, mě to bavilo od mala. A od mala jsem furt dělal takový výstupy a scénky a vždycky mě bavilo všechno jako zlehčovat nějak, anebo si tak jako to různě převracet do nějakých výstupů a skečů, no. Tak to jsem už dělal jako doma pro rodinu takový vystoupení a tak, a zároveň jsem si k tomu psal, takže potom jako postupem času jsem se k tomu dostal i v dospělosti, že jsem se tím začal živit, no.

Martin Veselovský: Máte nějakou vzpomínku na to, kdy jste za to poprvé dostal zaplaceno?

Lukáš Pavlásek: Prvotně, no, tak bylo to asi, když jsem začal dělat toho Stojáka, no. Což mi bylo asi 27 a předtím jsem vystupoval sám třeba po hospodách, jsme měli kapelu a pro kamarády a tak. A tohle to bylo vlastně jako první nějaký veřejný vystoupení. Nebo ne veřejný jako pro, veřejný ne, to bylo předtím už i veřejný, ale jako pro hodně lidí a potom vlastně jsem se postupem času tím začal živit.

Martin Veselovský: Hm. Dá se v tom zlepšovat?

Lukáš Pavlásek: Určitě. Tak jako pokud se týče stand-upu tam se určitě dá zlepšovat, protože ono ten humor je samozřejmě velice širokej jako, jo. Jak jste říkal, že to může dělat každej, může to dělat každej, stejně jako všechno může dělat každej, ale samozřejmě jenom určitý typy lidí mají třeba nějaký charisma, nebo nějakou osobnost, že to trošku můžou sdělit i třeba, něco že to může mít nějaký třeba přesah, jo, nebo když jsou třeba něčím výjimečný něčím, no. Takže a zlepšovat se v tom právě jde, tak ten humor je prostě širokej a furt se tam v něm dá objevovat něco jinýho, že jo.

Martin Veselovský: Jakým způsobem se v tom člověk zlepšuje? Já vám jenom řeknu, jak se, mám pocit, zlepšuju já. Já se na sebe musím dívat a musím prostě svým kritickým okem odhalovat to, co jsem zbodal na tom rozhovoru.

Lukáš Pavlásek: Tak třeba ve stand-upu se můžete zlepšit tak, že vlastně vždycky musíte vymyslet novej výstup, kterej musí bejt vlastně stejně dobrej jako ten předchozí, že jo, ne-li lepší, aby se ti lidi smáli víc při něm, což vlastně znamená, že vždycky musíte začínat úplně od nuly, vždycky musíte začínat úplně od začátku. To není tak, že jste měl něco dobrýho a objel jste s tím třeba republiku, ale ten výstup jste dělal třeba stokrát za rok a všude se lidi smáli. Když pak máte novej, tak přijdete zase znova před to publikum. Já to dělám, třeba tady v Praze máme představení v klubu, tak tam si většinou zkouším ty nový věci a přijdu tam s tou novou věcí a máte přitom takovej pocit, že vlastně úplně jakoby to, co jste třeba předtím udělal, vlastně nic znamená, protože před tím publikem vždycky začínáte znova. A vždycky musíte prostě přijít s něčím novým a nemusí se to vždycky podařit. To právě to, že to zlepšování, zlepšování vlastně znamená, že to uděláte stejně dobře, což jako není pravidlem.

Martin Veselovský: Ještě, když se vrátíme ke StarDance, já jsem si někde přečetl, že vy jste tu nabídku dostal jednou někdy před dvěma roky a nezdvihl jste ji?

Lukáš Pavlásek: Mně to nabídli před dvěma lety poprvý, a to jsem, mně se tomu nechtěl věnovat ten čas, protože jsem věděl, že to je jako hodně času a chtěl jsem se věnovat jakoby těm jiným svým aktivitám a věcem, co mě baví.

Martin Veselovský: Pardon, kolik času to sežere teď, když už to víte?

Lukáš Pavlásek: To se takhle dá těžko říct, no.

Martin Veselovský: Jak to?

Lukáš Pavlásek: No, protože to jako trénujete prostě, kdy můžete jako. Jako, kdy máte prostě volno. Máte prostě sobotu, ten celej den přenos, to je celá sobota. V pátek je celej den zkouška na ten přenos, takže to je taky celej pátek. A ve čtvrtek je půl dne taky zkouška na ten přenos, jo. To znamená, že potom máte vlastně neděle, pondělí, středa, pondělí, úterý, středa, že jo, abyste nazkoušel ten novej tanec. A tam pak je na vás, jak tam dlouho jste, že jo, pak to byly třeba dva tance nazkoušet, jo. Takže to je, to je ten čas. Takže já jsem na to, teďka letos jsem na to kejvnul z toho důvodu, že jsem, ono to nakonec dopadlo tak, že jsem toho času měl paradoxně ještě míň než před těma dvěma rokama, ale já jsem na to kejvnul, protože jsem, hlavně mě to jako lákalo, že se prostě naučím, naučím tancovat, jo. Já jsem to říkal jako v nadsázce, to vždycky říkám v rozhovoru v nadsázce, že jsem jako chtěl, protože se mi vždycky líbí, jak ten Travolta v Pulp Fiction vyskočí v tom baru, v tom baru a teď má jako tu nadváhu a roztančí se tam. Tak jsem říkal, takhle bych chtěl vždycky umět překvapit, jo. Tak to jako v nadsázce říkám, ale vlastně to trochu je pravda jako jo.

Martin Veselovský: A podařilo se to?

Lukáš Pavlásek: Jsem si říkal, naučím se… Úplně ne, to jako vím, že to jsem trochu kritickej, že vím, to asi všichni diváci to viděli, to ví, že se to úplně nepodařilo. Ale takže jsem jako s tímhle tím tam šel, že se aspoň naučím tancovat, že to bude prostě zábavné jako pořad, protože jsem slyšel, že tam vždycky je to příjemná atmosféra, tak jsem to jako chtěl zkusit. Takže jsem na to kejvnul. Šel jsem do toho a nakonec jsem toho času měl ještě míň, protože jsem ještě do toho točil seriál od srpna vlastně taky do, úplně ve stejnou dobu, kdy byla ta StarDance, takže jsem nakonec toho času měl ještě míň, než jsem chtěl, no. Takže, ale tak myslím si, že jsem tomu věnoval, jako několik hodin denně ty tréninky bylo, že jo, když, když nebyly každej den, tak jsem třeba měl celej den, kdy jsem měl volno a tak.

Martin Veselovský: Já jsem, mě pronásledovala taková myšlenka, že jsem si představoval, že vy jste kývl na tu nabídku a potom byl poprvý nějaký jako oficiální trénink, kdy třeba zástupci České televize i viděli, jak ti jednotliví kandidáti tancovali a zjistili, že vy tančíte, respektive se pohybujete tak, jak se pohybujete, pardon, to je při vší úctě.

Lukáš Pavlásek: Já myslím, že takhle se to nedělá.

Martin Veselovský: Takhle se to nedělá. Jak se to dělá?

Lukáš Pavlásek: Tak já myslím, já nejsem jako dramaturg toho pořadu, abych to mohl říct, ale myslím si, že si vytipujou prostě určitý typy osobností nebo nějaký známý osobnosti, nebo nějaký lidi v umělecký profesi, nebo i jiný třeba, že jo, a asi namíchají tu sestavu tak, aby tam byl každý typově něčím zajímavej, protože tak je to samozřejmě soutěžní pořad a zároveň to je zábavnej pořad, že jo, zábavná soutěž, tak to musí mít asi jako, aby tam každej přinesl nějakej prostě výraz, že jo. Protože tam byly typy, třeba já a Rosťa Osička, jsme, myslím, byli, určitě s náma asi nepočítali, že budeme tancovat úplně špičkově. Ale já říkám, to je ta, třeba na co umím, tak co třeba umím, je bejt věčnej idealista a žít ve svým světě a věřit tomu, co třeba vůbec neexistuje. Takže já jsem to, to si myslím, umím dobře, takže já jsem opravdu věřil tomu, že budu tancovat perfektně. Já jsem tomu věřil do toho prvního přenosu, jsem si říkal, prostě přijdu tam…

Martin Veselovský: Počkejte, opravdu to říkáte teď, úplně vážně?

Lukáš Pavlásek: Ano, opravdu jsem věřil, že tam přijdeme a ten první tanec bude úplně špičkovej. S tím já jsem prostě počítal.

Martin Veselovský: No, ale na druhou stranu při tom trénování, vy jste přece trénoval před zrcadlem, takže jste se viděl.

Lukáš Pavlásek: Já vím, ale jak říkám, já mám takový vidění světa prostě, takovou tu jakože prostě tomu věříte.

Martin Veselovský: To je kouzelný.

Lukáš Pavlásek: Věříte, no. Tak já jsem tomu tak věřil, no. A takže jsem si pak říkal, že ten první tanec bude… A mě to pak jako úplně jako zradilo, když jsem zjistil, že ten první tanec byl úplně hroznej jako, jo, to jsem fakt z toho, to byl jako první moment, kdy jsem si říkal, nebo já jsem měl takovej plán jako, budeme tam, budu se chovat, jak se chovám, nebudu si jako nic tam předstírat prostě, když použiju nějakou lehkost nebo nadsázku, to beru jako samozřejmost, to je prostě moje povaha, takže takhle se budu chovat normálně. A lidi mě budou podceňovat, řeknou si, ten nic jako nedokáže a já tam přijdu a předvedu ten špičkovej tanec. Tak to byl můj plán a prostě tahleta první část tohoto plánu vůbec nevyšla, to si pamatuju, jak jsme skončili přenos, já jsem si říkal, tak a ten první plán je teda úplně v háji. Ten špičkovej tanec jsem nepředvedl, no ale furt jsem dokonce věřil, že se nám to jednou podaří jako, jo. A myslím si, že jsme se aspoň na konci toho finále, když už teda je to finále, když už bysme měli bejt, jak jste říkal, máte teďka pověst jako nejlepšího, třetího nejlepšího tanečníka v republice, nebo v nějakým takovým smyslu jste to řekl, takže v tom finále už bysme měli bejt třetí nejlepší, ale tam jsme se, myslím, přiblížili na 50 % tomu, co jako byl ten původní plán.

Martin Veselovský: Čemu vlastně přikládáte, nebo jak si vysvětlujete to, že jste přes to všechno, co jste říkal o svém prvním tanci, a druhém, a třetím, a čtvrtém, takže jste nakonec měl takovou podporu lidí?

Lukáš Pavlásek: No tak myslím si, že to je jednak proto, že spousta lidí se asi ve mně viděla, že zjistili to, co mi spousta mužů jako na ulici říká, nebo i dokonce včera jedna paní, když jsem nakupoval, že jako se to velice líbilo, že teďka její manžel zjistil, že může taky tančit. A ten jeden pán mi psal, to jsem tam i citoval v tom pořadu, že mi říkal, jakože se vždycky bál tancovat jako stát někde na diskotéce nebo někde na nějakých tanečních, že by u toho vypadal blbě. Ale když viděl mě, tak zjistil, že už u toho nikdo nemůže vypadat hůř, takže teďka může jako s klidným srdcem taky začít tančit. Takže to byl jeden efekt. No ten druhej byl, že jsou lidi, který prostě tu nadsázku a ten humor ocení, třeba to pro ně bylo tam něco, co jim tam vneslo nějakej novej prvek a taky zjistili, že s Luckou jsme si jako, spolu kamarádíme, že se na nic nehrajeme, že jsme si jako sympatický a že to takhle jako tak je, tak to opravdu je. Tak nám třeba ty hlasy posílali. No a pak tam samozřejmě velká skupina těch fanoušků, co chodí na Stojáka, protože těch je opravdu hodně, my máme dost těch představení a všeho…

Martin Veselovský: A ti vás podrželi.

Lukáš Pavlásek: To si myslím, že ty hodně taky posílali hlasy.

Martin Veselovský: No a pak ještě potom taky byla taková zvláštní disciplína, podívat se třeba podívat se na facebookový profil té soutěže po každém kole, kde prostě bylo, ta ohromná část nenávistných postů, které se týkaly vaší osoby a toho, jak to, že jste tam zase zůstal. Jak se tohle to dá zvládnout, když z ničeho nic vy jste prostě komik, jste nějak úspěšný, lidé se smějou vašim vystoupením, to znamená, že to všechno funguje a najednou jsou tady lidi, který by vás nejraději viděli prostě asi mrtvýho, nebo tak to vypadalo místy.

Lukáš Pavlásek: No, já jsem to jako vůbec nechápal, jo, v první chvíli, jako jsem tomu prostě nerozuměl, protože prostě vím, jak ten pořad je postavenej, že jo, že v podstatě je to soutěž a je to zároveň samozřejmě i show a tak. Takže jsem jako tomuhle vůbec jako, já jsem tomu dobře nerozuměl, protože kdybych dělal něco špatnýho, někomu ubližoval nebo něco, tak bych jako, i když bych taky nepochopil, kdyby mi psal někdo takovýmhle tónem urážlivým, protože to není jako nějaký můj styl vyjadřování, je to jako úplně jiný chápání v podstatě, když někdo vám napíše opravdu něco strašně sprostý slova a teď jako ještě… Tak co za tím, cítí spíš nějakou jako frustraci, jo. Takže jsem to jako moc nechápal prostě jako, no. Pak jsem i měl třeba i dny, kdy jsem z toho byl trošku špatnej, protože mi i takový maily chodily a, no, ale pak mi to, já pak jsem nad tím jako celkově spíš ten pocit převládal, že mi to jako bylo jedno a spíš jsem nad tím měl takovej jako nadhled, že prostě, co já s tím nadělám tak jako. To mi přišlo třeba devadesát procent mailů, mi přišlo pozitivních od lidí, ty zprávy na můj Facebook. A když říkáte o tom Facebooku, tak máme svůj Facebook, já mám svůj Facebook, mám svoje dva Facebooky, máme i Facebook Na stojáka, kde vlastně celkem je těch lidí víc než na tom Facebooku, tý StarDance, kde byly ty komentáře, takže já to beru jako určitou nějakou skupinu lidí, ale spíš to jako pro mě je takový jako, že se pak člověk zamýšlí spíš jako z nějakýho širšího hlediska, jako co někoho k tomu vede, že tohle to napíše, protože já spíš jako nerozumím tomu, že někdo jako sleduje v televizi nějakej pořad, ať už teda jakýkoliv, zrovna tenhle ten, tahle ta soutěž, zábavná soutěž, a že ho vlastně to, jako jeden televizní pořad ho jako vyprovokuje k takovýhle jako nenávisti, kterou si pak drží ještě celej tejden jako. Tomu prostě nerozumím. Pro mě to je jak nějaký znamení toho, že tyhle ty lidi, který to píšou, si myslí o mně, že jsem mimo. Mně spíš připadá, že jsou oni mimo, protože nechápu, že někdo jako tímhle tím způsobem může žít jako, že to je pro něj tak důležitý prostě jo. Pro mě to je, já když se něco kouknu, tak si řeknu, je to dobrý, je to blbý, tenhle ten na mě působí špatně a když ten pořad skončí, tak už to taky pro mě skončí, že jo. Mám už jako jiný třeba věci, že jo, ale takhle to je pro mě trošku nepochopitelný, no, že to někoho takhle dokáže jako rozrušit, že to si myslím, že mi připadá jakoby se tím, že se takhle trefujou do těch známých osobností nebo, že si s tím jako možná vynahrazujou něco ve svým životě. Nebo nevím.

Martin Veselovský: Není to vůbec vyloučeno. Zajímá mě ještě jedna věc. My jsme spolu nikdy nemluvili, já jsem s vámi některé rozhovory četl, některé jsem viděl, viděl jsem spoustu vašich vystoupení a já vlastně poprvé s vámi komunikuju a vy jste vážný.

Lukáš Pavlásek: No.

Martin Veselovský: Nebo mám pocit teda, že si neděláte úplně legraci v tuhle chvíli. A vy na mě působíte, jako svého druhu třeba Luděk Sobota působil na minulé třeba dvě generace, které minimálně z toho třeba, co já o tom vím, si prostě o něm spousta lidí myslela, že je prostě hloupej. Jak se žije s tím, že si možná o vás, teď to neberte jako osobní poznámku, ale že si o vás prostě možná kvůli tomu, jak svoji práci děláte, lidí myslí, že jste prostě trochu trouba?

Lukáš Pavlásek: No, musím říct, že mě to někdy jako, vlastně mi to bylo vždycky jedno. Já jsem nad tím vlastně mával rukou, protože jsem si říkal, vlastně to možná souvisí s tím, co jsem říkal o tý StarDance. Já prostě beru to, že lidi nejsou jako já. Já prostě beru to, že lidi nejsou povrchní. Já vždycky mám o lidech lepší mínění možná, to možná souvisí s tím idealismem, jak jsem říkal, a prostě beru to, že když někdo něco vidí jako, řekněme třeba humornej skeč v televizi, nebo třeba tu reklamu, co natočil, kde jsem měl tu postavu, nebo nějakou moji scénu ze Stojáka, která teda nebyla čistej stand-up, ale kde jsem zrovna byl za nějakou tu postavu, jak jsem tam měl třeba s tím pejskem Míšou nebo tak, což je samozřejmě určitá licence, a je to prostě humornej skeč. A tak předpokládám, že když to někdo vidí a ten člověk jako, kterej to dělá, ho zajímá, že si třeba o něm jako zjistí něco víc, jo, a takže mi to jako dlouhou dobu nedocházelo, že si o vás fakt někdo může myslet, že na základě nějakýho svýho výstupu jste opravdu hloupej, jo. Ale pak jsem zjistil, že u hodně lidí to opravdu tak funguje. A zjistil jsem, že to tak je, a třeba s tím Luďkem Sobotou já jsem tenkrát s ním celej půl rok natáčel, pak jsme se o tom často bavili, a došlo mi, že to prostě je tak, no, že to je ten jako trošku úděl toho komika, že ty lidi se vám smějou jako, přijdou třeba na to představení, smějou se furt, tady prostě musej se smát, smějou se. A vy jste tam od toho, aby se smáli, že jo, smějou se, ale zároveň si o vás myslí, že jste blbec, některý že jo, některý si o vás myslej, a myslím si, že to jako menšina lidí teda, když se o tom takhle bavíme, jo, ale myslí si o vás, že jste blbec a mají trošku jako nad váma vrch. Jako tím, jak se vám smějou, že jako to berou to, že mají nad váma vrch, přitom vlastně jako vymyslet třeba ten dobrej opravdu skeč, to jako nemůže vytvořit někdo, kdo by jako byl hloupej, že jo, to je celkem dost práce. Takže to tak je, no. Je to úděl komiků a každej se s tím, každej, u každýho komika se vždycky časem ukázalo, že jo, třeba u toho Luďka Soboty, ten až pozdě dostal tu vážnou roli v tom Okresním přeboru, tak se zase najednou se to na něho začalo měnit to mínění, ale až takhle pozdě a přitom on byl takovej vždycky, že jo.

Martin Veselovský: Funguje jako něco jako ta jeho role v tom Okresním přeboru funguje u vás to, že prostě píšete knížky, že vám teď vyšla knížka?

Lukáš Pavlásek: Jako myslíte na to publikum, jo?

Martin Veselovský: Ano.

Lukáš Pavlásek: No tak jsou lidi, který si to koupí, tak ty to asi ví, že, ty to asi jako tuší, že to jako nebude, teď nevím, jak to jako přesně formulovat, ale… Že to nenapsal jenom ten…

Martin Veselovský: Ten co vypráví o tom Míšovi.

Lukáš Pavlásek: Ten co, no, takže asi jo, tak asi to funguje trochu, no, ale lidi to zas tolik neví. Ono se to postupně tak rozšiřuje, postupně to tak lidi začínají vědět, no. Tak jak říkám, ono to je samozřejmě, spousta lidí má předsudky, nebo je v tom vnímání povrchní, že vidí jenom něco, že vás vidí v tý StarDance, kde jste samozřejmě v určitým nějakým, neříkám roli, jo, ale je to určitej pořad určitýho typu, že jo, takže samozřejmě i třeba vtipy, který tam vyprávíte, tak se musí točit okolo tance, že jo, všechno, aby to, když tam něco říká tý porotě, tak to musí být nějaká ta reakce nebo ta improvizace musí být, aby to bylo v tom tématu, že jo. Ale někdo je třeba opravdu tak povrchní, že vás vidí jenom v tomhle tom, a už se o vás pak prostě nezajímá víc, že byste mohli třeba umět něco jinýho, nebože máte třeba ten záběr širší.

Martin Veselovský: Ještě jedna věc mě zajímá. To, co jste teď v těch minulých čtyřech nebo pěti měsíců, kolik jste tomu věnoval celé té soutěži, tak bude to mít nějaký vliv na to, čím se živíte?

Lukáš Pavlásek: No, nevím, nevím, protože mi předtím, já vlastně hodně dělám ty představení, kromě toho Stojáka máme ještě třeba Nekorektní skeče s Pepou Poláškem, takový divadelní představení skečový s Jakubem Žáčkem a tak, a v podstatě ty lidi na nás chodili předtím, takže si myslím, že tak jako je možný, že určitě někdo, kdo mě neznal, což bych byl rád, na to představení přijde se podívat a zjistí si o mně něco jinýho, zjistí, že dělám tady i tady humor tohoto typu a že nedělám jenom humor, že bych jako oponoval porotě ve StarDance, protože to taky byla trošku možná takový jako stigma toho, že když mě tam představili jako komika vlastně v tom medailonku, tak vlastně už, když tam pak něco řeknete tý porotě, tak lidi už to jako posuzujou tak jako je to komik, dělá si z toho legraci. Kdyby mě tam představili jako, nevím, jako třeba tělo, teď jako třeba boxera, to já nejsem, a teď bych tam jako řekl tý porotě něco, tak by si řekli třeba, to je vtipnej boxer, jo. Ale takhle už tam máte jako nálepku toho komika, že už každej jako cejtí, že tam jdete s tím to jako zesměšňovat tu soutěž jako jo, přitom to vlastně jako, u mě ten humor je fakt taková jako odmala přirozenost, která pramení, nevím z čeho, to by mohl říct nějakej psycholog, z čeho pramení humor, ale je to taková jakoby moje běžná věc, no. Takže já tak samozřejmě, když doufám, že… Třeba ta StarDance může mít vliv v tom, že třeba víc lidí bude chodit na ty moje a naše představení, a že si třeba koupí tu knížku a třeba si jako třeba nebudou tak hloupí a zjistí si o mě něco víc. To bych byl rád.

Martin Veselovský: Tak děkuju pěkně za rozhovor.

Lukáš Pavlásek: Jo. Už je konec?

Martin Veselovský: To je konec.

Lukáš Pavlásek: No, tak a ten Rittig tady byl dýl teda, mám pocit. Že jo?

Martin Veselovský: Ten byl. Pravděpodobně budete muset se vydat jako justici v plen, a teprve pak tady budete dýl. Takhle to funguje.

Lukáš Pavlásek: No, tak dobře. Já se nechám zavřít za tu StarDance asi…

Martin Veselovský: Tak na shledanou.

Lukáš Pavlásek: Jo, no tak na shledanou teda.

 

DOPORUČUJEME

reklama

DVTV