reklama

Segwaye vyhánějí chodce z chodníku, do centra Prahy nepatří, není nafukovací, říká starosta

13. 3. 2016 | Chodníky Starého Města pražského jsou absolutně nevhodné, aby se na nich chodci a segwaye potkávali, říká starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký. Praha se díky segwayům stala pro turisty v rámci Evropy zajímavá, je to pro lidi něco jiného, věřím v kompromis, oponuje zástupce Asociace Segway ČR René Buřič.

Daniela DRTINOVÁ: Praha 1 žádá od května zákaz vjezdu segwayí na všechny chodníky a pěší zóny. Vyhlášku musí schválit magistrát. Je nutné vymýtit segwaye z Prahy 1 zcela? V diskusním duelu se utkají starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký. Dobrý den.

Oldřich LOMECKÝ: Dobrý den.

Daniela DRTINOVÁ: A René Buřič zastupuje Asociaci Segway Česká republika. Dobrý den.

René BUŘIČ: Dobrý den.

Daniela DRTINOVÁ: Tak, pane starosto, je nutné z chodníků a pěších zón Prahy 1 vymýtit segwaye zcela?

Oldřich LOMECKÝ: Tak vámi položená otázka "zcela", bych odpověděl z větší části, protože tenhle ten problém nám nespadl ze dne na den, ale každoročně se zhoršuje s přibývajícím počtem jezdců na segwayích a prostě chodníky v centru Prahy, zejména třeba v uličkách Starého Města jsou absolutně nevhodné k tomu, aby se tam chodci a jezdci na segwayích potkávali. Jsou naprosto v nerovnoprávném postavení, protože ti jezdci na segwayích mají větší váhu, větší rychlost, jsou zabezpečeni helmou a v podstatě nám ty chodce vyhánějí z chodníků, takže právo těch jezdců musí končit tam, kde začíná právo chodců na to, že chodníky jsou jejich.

Daniela DRTINOVÁ: A co to znamená zčásti, znamená to, že jste nakonec připraveni k nějakému kompromisu, a nebudete je vymycovat úplně odevšad ze všech chodníků a pěších zón?

Oldřich LOMECKÝ: Říkám z větší části, to znamená určitě…

Daniela DRTINOVÁ: Co to znamená?

Oldřich LOMECKÝ: Určitě, určitě to znamená, že tam, kde třeba dneska jsou cyklostezky, to znamená tam, kde můžou jet ty kola, tak logicky ty segwaye pustíme a potom je otázka toho vjezdu do centra. Já si myslím, že rozumným kompromisem nakonec může být, že třeba na to Staroměstské náměstí vjedou, v klidu si tam někde ten segway zaparkují, ale rozhodně, aby se proplétali mezi těmi chodci, tak tady jsme proti a budeme usilovat o ten zákaz. Je to stejné jako s tím, že jsme usilovali o regulaci, která bohužel nebyla možná, protože ne všichni byli v asociaci a muselo se přistoupit k tvrdé restrikci, protože my prostě tady jsme jako státní správa povinni chránit práva těch lidí, kteří tam bydlí a pracují, a to jsou chodci.

Daniela DRTINOVÁ: Vám se to nelíbí? Proč by v ulicích centra měly zůstat?

René BUŘIČ: Tak ne, že mně se to nelíbí, já jsem rád, že se najde kompromis, protože my jsme o…

Daniela DRTINOVÁ: Kompromis zní hlavně cyklostezky.

René BUŘIČ: Cyklostezky, ono, když se podíváte na mapu cyklostezky nebo cyklostezek v Praze, tak je tam docela hodně, hodně prostoru a my jsme i přišli s nějakým návrhem vlastně, protože taky vlastně žádáme nějakou regulaci, tak máme i vlastně udělaný nový návrh map, po kterých bysme jezdili. Vlastně protíná to i lehce centrum Prahy, protože potřebujeme místa, kudy projedeme, potřebujeme některé mosty, ale většina těch vlastně tras, který jsme teďko zvolili na letošní sezónu, tak jsou omezený a myslím, že to jsou i v centru Prahy, je to zhruba nějakých 80 % těch právě úzkých chodníků, kde nebudeme jezdit.

Daniela DRTINOVÁ: A nechtějí turisté vidět na segwayích hlavně centrum Prahy? Budou jezdit segwayemi po cyklostezkách?

René BUŘIČ: Centrum Prahy je vlastně celá Praha 1, jo, takže…

Daniela DRTINOVÁ: O tom mluvíme.

René BUŘIČ: Takže tam samozřejmě ten průjezd je potřeba, ale my máme, třeba některé ty trasy máme vedené přes Letenské sady, přes Petřín, kde jsou takové ty "upointy", neboli pohledy vlastně na Prahu, který už dneska vlastně jezdíme, dejme tomu ze 70 %. Takže není úplně nutné přejet třeba až na to Staroměstské náměstí, nebo na Můstek, nebo na ty místa, které jsou vlastně v centru dneska toho dění, že si na ně lidi stěžují, jo.

Daniela DRTINOVÁ: Znamená to tedy, že jste spolu už nějakým způsobem mluvili a že vy jste třeba ukázali tedy asociaci nějaké mapy a že jste byli schopni najít kompromis?

Oldřich LOMECKÝ: Paní redaktorko, my spolu komunikujeme už dlouho. Problém je v tom, že ne všichni jsou v asociaci, ne všichni jsou ti slušní a je to stejné, jako bych řekl, kdyby byli třeba všichni řidiči jenom slušní a ohleduplní, tak bysme vůbec nepotřebovali dopravní značky, vůbec bysme nepotřebovali dopravní omezení. Ale my je potřebujeme, my je potřebujeme kvůli těm druhým. A já si myslím, že druhá strana to chápe, to znamená, tam kde nefungovalo takovéto dobrovolné omezení, a ono opravdu nefungovalo, tak musela nastoupit ze strany Prahy 1 restrikce. My jsme se dlouhá léta, já osobně jsem se snažil o to, abysme do toho, do té novely toho zákona dostali ty segwaye, protože to, co bylo 4 roky, co nám Ministerstvo dopravy tvrdilo, že segway je chodec, to byla nehoráznost, to prostě nefunguje nikde na Západě. V Londýně jsou zakázány absolutně, v Holandsku je segway na úrovni mopedu, ve Vídni třeba na úrovni kola, to znamená prostě ve světě tam, kde ten problém vznikne tím množstvím, tak se řeší. A to, že se 4 roky neřešil, došlo do situace, že vemte si, že dneska je 500 segwayů denně se pohybovalo v centru města a byla to situace naprosto, naprosto neúnosná. Já jsem rád, že se nám po těch 4 letech podařilo prolobbat i, prolobbovat i pozměňovacími návrhy, protože ten zákon původně nebyl tak restriktivní a nebyla tam třeba možnost plošného zákazu, což dneska je, protože my ji určitě budeme muset využít, protože rozhodně nehodláme každou uličku, máme jich zhruba 450, z nichž dvě třetiny nebo čtyři pětiny jsou pro segwaye naprosto nevhodný, že zatyčujeme každý chodník. No, to bysme si zničili centrum města.

Daniela DRTINOVÁ: Podle údajů pražské Nemocnice Na Františku bylo za poslední měsíce 46 zraněných. Toto není silný argument pro to, aby třeba segwaye nemohly do centra, do Prahy 1 vůbec?

René BUŘIČ: Já tu statistiku neznám, nevím, jestli jsou to zranění, myslím, že...

Daniela DRTINOVÁ: Jsou to zranění v souvislosti tedy se segwayema.

René BUŘIČ: V souvislosti ale asi jezdců, jo, že to není vlastně, nejsou to určitě stoprocentně chodci, který by byli střetem se segwayem nějakým způsobem zraněni, jo. To kdyžtak tady asi pan starosta ví lepší.

Oldřich LOMECKÝ: Já tu statistiku mám a...

René BUŘIČ: Ale bohužel, já jsem ji nikdy neviděl…

Daniela DRTINOVÁ: Tak mohl byste nám ji nastínit, jak je to tedy, jestli tam jsou i zranění chodci?

Oldřich LOMECKÝ: Je to půl na půl. To znamená, minimálně polovina z nich jsou jezdci na segwayích, zejména ti, kteří se to nestihli naučit a vzali do nějaký tyče. Ale jsou tam, řekněme, polovina, i kdyby to byla třetina z těch, kteří jsou chodci, tak prostě je to problém, protože ten chodec prostě musí být na tom chodníku, musí se tam cítit bezpečně. On je tam doma ten jezdec na segwayi se tam dostal jaksi navíc a my musíme udělat všecko pro to, aby se lidé na těch chodnících cítili bezpečně. Ale nejde jenom o ty zraněné. To jsou třeba...

Daniela DRTINOVÁ: Prosím, teď jenom bych nechala, protože nechala jsem vám nastínit tu statistiku, ale nyní bych se tedy zeptala, ještě vrátila se k vám. Asociaci nezajímá, kolik lidí se zraní?

René BUŘIČ: Určitě zajímá.

Daniela DRTINOVÁ: Tu statistiku jste neznal.

René BUŘIČ: Neznal. My máme svoje čísla. Já třeba za ty firmy, který jsou v asociaci, tak tam nemáme žádný zranění, který by způsobil segway jako jezdec chodci.

Daniela DRTINOVÁ: Tak teď jste slyšel tedy tu statistiku Nemocnice Na Františku.

René BUŘIČ: Já nevím, za jak dlouho, za jak dlouho je nasbíraná.

Daniela DRTINOVÁ: Za několik posledních měsíců.

René BUŘIČ: Za několik posledních měsíců 43, z toho, jestli říkáte polovička, tak je to 20 lidí a určitě to nebudou vážný zranění, jo. Já, když to srovnám třeba s cyklistama, kde určitě ta statistika je a je veřejná, tak tam určitě najdete úplně jiný procenta, jo, takže podle mě je to nafukovaný zase trošičku až moc. Já souhlasím s tím, aby se chodec cítil dobře na chodníku. Samozřejmě nikdy jsme nechtěli omezovat chodce vlastně v tom, aby se na tom chodníku cítili jako doma, jak říká tady pan starosta. Když to vezmu globálně, tak za celých vlastně 6 let, co vlastně budujeme tenhle ten byznys, tak jsme se přesunuli i z těch úzkých chodníků vlastně tam, kde je ta možnost, tak i třeba na rozšířené silnice, čímž jsme trošičku omezili vlastně i to naše, tu naši bezpečnost těch jezdců, ale máme tam zkušený instruktory, který vlastně jsou schopni po levé straně tý silnice a v tom rozšířeném místě vlastně jet tak, aby neohrozili chodce, jo. Takže i tam vlastně dochází k určitýmu přizpůsobení, také počty lidí ve skupině jsme z těch velkých skupin snížili, jo. Takže i v tý bezpečnosti jsme udělali za těch 6 let hodně práce.

Daniela DRTINOVÁ: Tak dvacítka lehce zraněných, o nic nejde, říkal pan Buřič.

Oldřich LOMECKÝ: Tak já to rozhodně takhle nevidím, byť to samozřejmě nejsou smrtelná zranění, zatím jsou to zhmožděniny kotníků, lýtka, pohmožděniny dolních končetin logicky, protože ten segway je těžký, ale jde o to, že prostě ty chodníky opravdu patří chodcům a takových těch, to už mi říkalo i třeba řada průvodců třeba, který jde s turistama, který už se ohlíží, bojí, když ty segwaye projíždějí. Ten nový zákon to řeší, nebo respektive novela řeší i tu rychlost. Koneckonců platí od 1.3. a minulý týden naše policie, nebo městská policie se na to zaměřila, udělala kontroly a ejhle, bylo 13 skupin bylo pokutováno pro rychlost, která neodpovídala tomu novému zákonu, to znamená, byla výrazně rychlejší než rychlost chodce, nejeli také v zástupu, jak mají jezdit, ale jeli třeba vedle sebe, čímž zabírali celý chodník, takže už byly rozdány první pokuty a myslím si, že ten nový zákon nebo novela toho silničního zákona začíná fungovat.

Daniela DRTINOVÁ: A máte informace o tom, že neprobíhají řádně bezpečnostní instruktáže a že vyjíždějí lidé do ulic na segwayích, aniž by se to třeba pod dohledem nějakého instruktora naučili?

Oldřich LOMECKÝ: Jsou lidé, kteří se to nebudou chtít chovat slušně nikdy, ale pokud je to chodec, tak to není problém. Maximálně do někoho vrazí, ale pokud je to segwayista, tak to problém je. A tahle ta skupina vždycky určitě bude a určitě i ten provozovatel prostě nezajistí to, aby se takovéhle případy nestávaly, a my jsme tady proto, aby se prostě nestávaly.

Daniela DRTINOVÁ: Podle vás dělají největší problémy firmy, které v asociaci nejsou?

René BUŘIČ: Víceméně ano, víceméně ano.

Daniela DRTINOVÁ: Co je to za firmy?

René BUŘIČ: No, to jsou firmy, které vznikly před dvěma lety, pohybují se hlavně na druhé straně centra, kde je Staroměstské náměstí, Můstek, ale hlavně oni ani ne tak nejsou ani z těch skupin velkých, ale oni vlastně prodávají na ulici. Ono je to, to je to, co nejvíc stále vidět, jsou to ty takzvaní naháněči, to ať máte vlastně do autobusů, do těch různých turistických atrakcí, tak máte vlastně lidi, který se pohybujou na ulici, rozdávají letáky a tyhle ty naháněči vlastně tam jezdí na segwayích. Samozřejmě, když tam je půl hodiny a nikoho neuloví, tak tam začne jezdit tak, jak se to lidem samozřejmě nelíbí, začne se proplétat, začne se předvádět, jo. My jsme třeba z ulic ustoupili už před rokem a půl právě na upozornění, že jo, městský části. Vedeme ten náš byznys vlastně z kamenných obchodů, protože dokonce jsme porušovali vyhlášku. Snažili jsme se dostat do toho tržního řádu, což se nám teda nepodařilo, ale vlastně to podnikání jsme kompletně přesunuli vlastně do kamenných vlastně prodejen a vlastně to naše podnikání už nemá nic společnýho s tím, co vlastně vidíte na tom Můstku, na Staroměstském náměstí.

Daniela DRTINOVÁ: Proč se s nimi nepokusíte domluvit? Neříkali jste jim, že třeba jejich chování komplikuje ten byznys, a že vlastně potom za to nesou následky všichni?

René BUŘIČ: My jsme si určili pravidla v rámci tý asociace a ty pravidla začínají a končí právě u toho, u tý bezpečnosti. A my jsme se sešli s některými zástupci. Ono většinou jsou to cizojazyční, jsou to cizinci, kteří vlastně podnikají s kapitálem zahraničním. Bohužel, jsme došli k nějaký dohodě, ale základem toho, aby vstoupili do asociace je potřeba podepsat závazně pravidla, které my dodržujeme, a to jak vlastně majitelé těch firem, tak i samotní průvodci. K tomu nikdy nedošlo. To znamená, že oni vlastně dostali možnost do té asociace, a teď máme nových, já nevím, pět žádostí poté, co se děje, že jo, ale my je nemůžeme přijmout, pokud nebudou dodržovat pravidla, jo. Takže bohužel tam je to o nějaké nátuře, nevím, o fungování jinak než u nás, no.

Daniela DRTINOVÁ: Pak je otázka, jestli opravdu mají všichni platit za chyby některých a jestli město dělá všechno co má z hlediska naplňování těch vyhlášek. Pokud ty subjekty podnikatelské, které nejsou sdružené v asociaci, porušují ta pravidla a porušují běžné vyhlášky, tak není na vaší straně, abyste vymáhali naplňování vyhlášek a stanovili třeba nějaké registrace provozovatelů a licence a podobně, aby na to potom nedopláceli všichni ti, kteří pravidla dodržují?

Oldřich LOMECKÝ: Paní redaktorko, do 1.3. to znamená do doby před 10 dny žádné vyhlášky nebyly a nemohly být, protože zákon vůbec segway neznal, což je první věc. My můžeme vymáhat něco, co v zákoně je položeno, co existuje. A teď...

Daniela DRTINOVÁ: Ne, já myslím, já myslím to, co dělají jednotlivé tedy ty subjekty, které nejsou organizované, že třeba nějakým způsobem jako naháněči nabízejí na ulicích projížďky na segwayích, to se přece nesmí. Toto se dá vymáhat.

Oldřich LOMECKÝ: To je takový velice specifický, to je takový velice skrytý, protože kde je to, kde je to nabízení. Myslím si, že samozřejmě živnostenské úřady se s tím nějakým způsobem potýkaly, ale ten problém je někde jinde. Já bych chtěl říct takhle: Prahu ročně navštíví zhruba 7 milionů turistů, a to číslo má vzrůstající tendenci. Centrum města navštíví 95 % z nich. To centrum města není nafukovací a ten veřejný prostor je vlastně to drahocenný, co tam máme. To jsou ty chodníky, náměstíčka, díky tomu Praha je mezi turistickými destinacemi velice vysoko hodnocena. A v podstatě, když přijde turista, který jde po tom chodníku, byť s průvodcem, tak nějakým způsobem ten veřejný prostor využívá, ale provozovatelé se segwayi ten využívají násobně toho prostoru, protože tam kde se vyhnou dva chodci, nebo pět chodců, tak se nevyhnou dva jezdci na segwayích, takže prostě toho prostoru není dost pro všechny a ty chodníky prostě nebyly určeny pro segwaye, oni tak nebyly postaveny a prostě to je cizorodý prvek, který nějakým způsobem přišel a může být pouze tam, kde je vhodný. Koneckonců v Londýně si s tím poradili zcela jednoduše. Zjistili, že centrum Londýna je přeplněné, protože jak jistě víte, Londýn je turisticky nejnavštěvovanější destinace, aby měli vlastně pro rozvoj té turistiky dost prostoru, tak řekli, nemůžou tam být pohromadě, tak musí ustoupit jezdci na segwayích, takže to tam zakázali zcela. Já jsem nebyl tak rigidní jako oni, ale říkám, ať ty segwaye jsou tam, kde nevaděj, což si myslím, že na většině městskejch částí kromě Prahy 1 to asi tak velkým problémem není, ale prostě Praha 1 je v tuto chvíli prostě pro další nárůst segwayů naprosto nevhodná. My nemůžeme říkat, ty jsi v asociaci, ty tam budeš, ty nejsi v asociaci, ty tam nebudeš. Vždyť to je první, co by nám Úřad pro ochranu hospodářské soutěže shodil.

Daniela DRTINOVÁ: Dobře, ale vracím se k tomu, dá se dodržovat to, aby skutečně třeba naháněči nenabízeli tu službu na ulicích a pokud jsou ti, co jsou sdruženi v asociaci v kamenných obchodech, tak už je to věc, na které můžete nějakým způsobem zvýhodnit ty, kteří dodržují pravidla, a trestat ty, kteří je nedodržují.

Oldřich LOMECKÝ: Jistě, částečná regulace to možná je, nicméně podstatu toho problému to neřešilo.

Daniela DRTINOVÁ: Nemohou skutečně turisté ze zahraničí projít památky po svých?

René BUŘIČ: Určitě můžou.

Daniela DRTINOVÁ: Proto se vás ptám na to gró věci, jestli je nutné tak lpět na segwayích?

René BUŘIČ: Víte, ona se ta Praha vlastně v rámci té Evropy se stala těmi segwayi i zajímavá pro ty turisty. Já teda, protože před 6 lety, když jsme začali, bylo to poměrně nové, tak to působilo jako ekologické vozítko, že jo, na baterky, které vlastně vydrží ty tři hodiny jízdy, je to poměrně pohodlná, pohodlný způsob, jak si prohlédnout Prahu. No a je to i trošku zajímavé pro ty lidi, že to je něco trošku jinýho, než když půjdete vlastně a prohlížíte jednotlivé památky. Oni jsou schopný za ty tři hodiny třeba, nebo my máme i kratší jízdy, tak si vlastně prohlédnout tu Prahu právě třeba z těch částí, do kterých se normálně nedostanou, ať už z časových možností, anebo tam prostě nedojdou, jo. Vlastně i jednotliví ti naši turisti, které provázíme, tak jsou ve věku od 15 až do 70 let, jo, takže máme tam i důchodce, máme tam právě i rodiny s dětmi a je to pro ně prostě atraktivní, jo. Za to prostě trh, je to zajímavý a říkám, já si stále myslím, že to je trošku nafouknuté, protože vlastně v rámci té Prahy, pokud budeme mít trošku daný nějaké ty pravidla, tak dnes z 99 % budeme dodržovat a vlastně na tom se snažíme dohodnout, že jo. Já ještě, jestli můžu poznamenat, ještě vlastně pan starosta zmínil ten zákon. My máme trošku jiný výklad vlastně té novely, i když po tom pozměňovacím návrhu tam se v tom zákoně se hovoří, hovoří o vymezení míst. Já si nemyslím, a to nejsem právník teda jo, ale nemyslím si, že vymezení míst znamená plošný zákaz. Naopak, já si myslím, že to Praze dává možnost vymezit určitá místa, kam ten segway nemůže, ale není to rozhodně plošný zákaz. Takže…

Daniela DRTINOVÁ: Ale touhle cestou půjde Praha 1?

René BUŘIČ: Půjde.

Oldřich LOMECKÝ: My vymezíme rozhodně Prahu 1 jako to místo, kam nemůžou.

Daniela DRTINOVÁ: Kam to nejde. No, a to je ta právě tady ten návrh k tomu kompromisu, jestli by nestačilo skutečně vymezit třeba nějaké koridory, nebo trasy pro tu jízdu, jestli je nutné vymezit celou Prahu 1 jako ten koridor, kam segway nesmí?

Oldřich LOMECKÝ: Říkám, zatím je to připravený v návrhu, řekněme, toho absolutního, anebo řekněme určitý koridor, který vede, protože musím zchladit to nadšení těch cyklostezek, protože jak jistě víme, na Praze 1 těch cyklostezek prostě tolik není, ani nebude nikdy, protože prostě byla postavena za doby Karla IV. a rozhodně tam nebudeme bourat ty historické domy, abysme tam dostali cyklostezky, to si prostě každý musí uvědomit a chráněná památková zóna UNESCO v Praze 1 je jednou z největších a nejzajímavějších v Evropě a já se domnívám, že tahle ta památkově chráněná zóna musí být chráněna především a musí být pro turisty pěší a jezdci na segwayích ať tam dojedou, ale po Praze 1 z větší části budou chodit pěšky.

Daniela DRTINOVÁ: To vypadá na konec toho byznysu, protože předpokládám, že turista chce na segwayi jet hlavně Prahou 1 a nikoliv Prahou 6? I když třeba ano.

René BUŘIČ: To si taky nemyslím. Myslím, že budou chtít hlavně do centra. Pak tedy to musí být dáno asi Radou hlavního města Prahy, která rozhodne a tam teda nesedíme ani já, ani pan starosta, a musí to teda rozhodnout někdo jiný. Protože ten kompromis nějaký je, a já myslím, že nás k tomu třeba Rada pro Prahu, hlavní město, takže nás přizve třeba na to jednání a aspoň vyslechne teda ty argumenty i naše, jo. Já nevím, jestli je to z větší části z toho důvodu, že je méně nákladné třeba využít tu památkovou zónu. Já vím, že existuje další prostor, který už je předem vymezen 3,5 tuny, že jo, mosty a tak dále a tak dále, a že je třeba méně nákladné tohle to omezení přemalováním značky vlastně do takového území a nestojí to Prahu 1 tolik peněz, jo. Ale říkám, pro nás by to určitě bylo likvidační a my budeme ten svůj byznys chránit, jako musíme, protože nás to samozřejmě živí a je tedy nějaká šestiletá… Jako když si založíte podnik a 6 let se snažíte něco udělat, tak samozřejmě ctíme ty věci, chceme nějaký kompromis, ale budeme se asi prát, jo.

Daniela DRTINOVÁ: Takže byste se bránili soudně? Nebo jakými cestami?

René BUŘIČ: Víte, ona je spousta dalších věcí ještě, my třeba za ten, jak jsem říkal, že podnikáme vlastně i formou internetu a těch kamenných obchodů, tak já mám třeba do konce roku už několik předobjedávek, zaplacených vlastně věcí od agentur, který vlastně od nás ty jízdy objednávají. A máme tam byznys, který třeba se rovná, dejme tomu v rámci tý asociace, několik milionů korun, jo, který jsem schopen doložit. Ale v tomhle tom pořádně nechápu vůbec ani, že existuje vyhláška, která může platit hned 14 dní poté, co se udělá. Tady se stává něco strašně špatnýho. Každý podnikatel by měl být připraven na to, že k nějaké změně dojde, jo. A když já mám předobjednávky a podepsané smlouvy a zaplacené předem věci na rok dopředu, tak bych měl správně dostat aspoň třeba půl roku nebo rok dopředu možnost, abych se tomu nějak přizpůsobil. My jsme dali nemalé investice i do toho právě, abysme zmizeli z té ulice a do internetu a do té formy propagace tak, abysme vlastně na těch ulicích nebyli. Dneska se nám to vrací jako obráceně. Takže pokud likvidační, tak pak by to samozřejmě znamenalo, že já vezmu všechny ty naše objednávky, papíry a věci a budu se muset nějakým způsobem bránit, protože…

Daniela DRTINOVÁ: Tedy i soudně?

René BUŘIČ: Nevím, jestli soudně, protože máme nějakou dohodu nebo jednáme s Prahou, s Prahou 1, nevím, říkám, teďka vždycky se zarazíme u toho, u té památkové zóny a versus nějaké průjezdy, cyklostezky, výklad toho zákona, tak jako minimálně právníkem o výkladu toho zákona, nebo té novely s tím pozměňovacím návrhem, jak tam byl dán. Jako, abysme si ujasnili ty pojmy, protože já jsem tam ten, ten pozměňovací návrh nedával. Ten, kdo ho tam dal, tak asi z nějakého důvodu a něco tím myslel. Druhá věc je, že to nějak lidé v tom Parlamentu schválili, tak asi věděli, co dělají. Jinak já bych jenom chtěl znát skutečně ten výklad třeba toho pojmu můj právní říká, že vymezit místa neznamená plošný zákaz.

Daniela DRTINOVÁ: Je to otázka tedy předvídatelnosti práva. Nevadí Praze 1, že takto ničí vlastně byznys soukromým subjektům?

Oldřich LOMECKÝ: Praha 1 čtyři roky je konsistentní a všichni ti, co si kupovali ty segwaye, paní redaktorko, tak věděli, že ve světě tam, kde ten problém vzniknul, myslím v tom světě na západ od našich hranic, pokud ten problém vzniknul v nadbytku množství a v problému, tak to řešilo omezením a zákazy. Takže není možné, že oni nevěděli a najednou shůra něco přišlo. My spolu jednáme čtyři roky, problém byl v tom, že se dařilo vcelku úspěšně bojkotovat tu změnu na Ministerstvu dopravy, které vždycky to shodilo se stolu s tím, že zatím to ještě tak velkej problém není. Nám se podařilo nakonec i do toho zákona, tady kolega říká, že neví, kdo ten pozměňovací návrh tam dal, já mu to klidně řeknu. Ten tam byl dán na popud Prahy 1 přes naše poslance právě proto, abysme nemuseli zatyčovat, abysme těch 440 ulic, který máme, z nichž 380 je pro segwaye nevhodný, abysme na každej nemuseli dát jednu značku s tím, že segway tam nesmí. Takže kvůli tomu to tam je. A já se domnívám, že toto vymezení je dostatečné a pokud by nebylo dostatečné, tak já jako starosta budu usilovat o zpřísnění toho zákona tak, aby dostatečné bylo. Já prostě musím chránit na území památkové zóny UNESCO v centru města chodce proti segwayům, a to ať se na mě pan, podnikatelé nezlobí, oni moc dobře věděli, do čeho jdou. A problém není v jednotlivých, ale v tom množství, protože cena těch segwayů se dramaticky snižuje. A samozřejmě tím dramaticky roste jejich počet, samozřejmě asi roste i tenhle ten byznys, ale prostě ten není možný dělat na úkor tý památkově chráněný zóny, to prostě nejde.

Daniela DRTINOVÁ: Ano, ale sám jste si nebyl jist, protože jste říkal, že jste měl strach, aby vám vyhlášku neshodilo Ministerstvo dopravy.

Oldřich LOMECKÝ: Vyhlášku o čem, Ministerstvo dopravy už vyhlášku vydalo, takže Ministerstvo dopravy nemá co, nemá co shazovat v tuhle tu chvíli. Je to jenom formální, formální boj, jestli to je dostatečné nebo není dostatečné a když to řeknu na rovinu, pokud by to nebylo dostatečné, tak je to jenom škoda, škoda pro ty, kteří se budou muset dívat, jak Praha 1 bude bránit ty chodníky tím, že těch tyčí tam nebude třeba místo pěti nebo deseti, že jich tam budou třeba desítky, a to je potom škoda pro tu památkovou chráněnou zónu. Ale já musím tady třikrát na kameru znova říct, že budeme chránit centrum města před tím, aby chodníky sloužily chodcům před tím, aby nebyly vytěžovány způsobem… Vždyť všichni, kdo v tom centru chodí, tak velice dobře vědí a většina vám, jim řekne, jak byli těmi jezdci na segwayích prostě ohrožováni, jak jim to prostě vadí. Já mám stohy těch stížností, je to od občanů, kteří tam bydlí, od občanů, kteří tam pracují. Mojí povinností je chránit ten veřejný zájem.

Daniela DRTINOVÁ: Ten argument, že tady Praha 1, radnice 4 roky říkala totéž a že jste se připravit mohli, protože víte, nebo znáte ten základní záměr směrem k ochraně veřejného prostoru v centru Prahy.

René BUŘIČ: Já s tím dokonce i souhlasím, jo, já myslím, že ani nejsme ve při v rámci tohoto. Tam jde spíš o to, že se z toho udělal plošný zákaz, nebože je teďka deklarován plošný zákaz, jo. Máte kola v centru Prahy, který vlastně se v rámci i silnic pohybujou, pohybují neomezeně. My jsme vypracovali, říkám, mapu, jednali jsme teda ne s panem starostou, ale s panem místostarostou, který má na starosti dopravu na Praze 1, a vymezili jsme si ty jednotlivá místa a dokonce ten seznam těch ulic dneska dělá z těch 440 dejme tomu 50, kudy chceme projet a z 60 míst využíváme silnice. Takže furt úzké chodníky, ale o těch už to dávno není, jo, to je jedna věc. Druhá věc je, že jestli tam nepatří, já teďko jedu z Malé Strany, spousta nových zahrádek, že jo, trhů a tak dále a tak dále, ty se objevují taky na chodníku. A my už na těch chodnících nejsme. Jediný, co chceme, tak zachovat určité okruhy, po kterých budeme jezdit, budeme klidně z 80 % jezdit po levé krajnici tak, jak nám to ta novela zákona vlastně umožňuje a jenom na místech, kde budeme potřebovat projet, stejně jako mají cyklisti svoje cyklotrasy, jako můžou projet třeba dejme tomu v protisměru některou z ulic, aby byla ta jízda plynulá, tak vlastně najít tohle to podobné řešení. My se jenom bráníme skutečně, to by nám skončil byznys ve chvíli, kdy by to byl plošný zákaz a byla by to celá památková zóna, což je Praha 1. Proto já zase spoléhám skutečně na ten terminus technikus, který je vymezit, a pan starosta by si měl vzít ty jednotlivý dopisy, najít tam, že třeba 40 % je Můstek, Staroměstské náměstí a tak dále, a tam by to měl vymezit. Já pochybuju, že někdo si stěžoval na 440 ulic. To by musel mít 440 dopisů a každý ten dopis by byl na jednu zvláštní ulici.

Daniela DRTINOVÁ: Poslední věc, na druhou stranu opravdu jste myslel vážně svá slova v Aktuálně.cz, že segwaye jsou víc nebezpečné než nevěstince a herny, opravdu jsou společensky nebezpečnější?

Oldřich LOMECKÝ: To já vám řekne v čem. Protože do těch zařízení těch prvních dvou chodit nemusíte, když tam nechcete, ale po tom chodníku chodit musíte.

Daniela DRTINOVÁ: Já vím, ale malinko to pokulhává z hlediska té společenské nebezpečnosti.

Oldřich LOMECKÝ: A no tak, když někam nemusím chodit, když tam nejdu…

Daniela DRTINOVÁ: Jezdítko versus nevěstinec a herna.

Oldřich LOMECKÝ: Když tam jezdit nechodím, tak tam nechodím a nevadí to. Ale na těch chodnících opravdu musí chodit všichni včetně dětí, babiček, takže samozřejmě byla to určitá nadsázka, ale bylo to právě o tom, co se musí a co se nemusí a opravdu my jsme tady jako veřejná správa povinni chránit ten veřejný prostor. A k těm zahrádkám a k těm trhům. Zahrádky a trhy na ty chodníky patří, protože vytvářejí ten kolorit, ale já si myslím, že bez těch segwayů se v tom centru obejdeme, zvlášť když chceme nárůst toho turismu, a já si myslím, že Praha potenciál má, ale k tomu, aby tam ten nárůst mohl být, tak se musíme vyjít s tím veřejným prostorem. Ať se na mě segwayisté nezlobí, oni toho veřejného prostoru spotřebují daleko více než to, co tomu centru odvedou.

Daniela DRTINOVÁ: Já vám děkuji oběma. Na shledanou.

 

DOPORUČUJEME

reklama

DVTV