Za špionáž mě odsoudili na smrt. Slabost jsem ale neukázal, vzpomíná poslední svědek

Šestadevadesátiletý Ján Zeman je posledním žijícím členem skupiny spiklenců, která získávala informace o zbrojním průmyslu v komunistickém Československu a předávala je za železnou oponu. Za spolupráci s americkou zpravodajskou službou dostal tehdy nejhorší trest: Smrt oběšením. Ale nezlomili ho. "Neukázal jsem jim slabost," říká dnes a nepochybuje, že se rozhodl správně.

Ján Zeman bydlel v Myjavě na západním Slovensku a pracoval v konstrukčním oddělení tamních strojíren. Tehdy se zbrojilo všude a v továrně probíhala také zbrojní výroba. A Zeman byl v důležité funkci vedoucího konstruktéra. O zprávy ze strojíren měli na Západě samozřejmě zájem.

Zeman tajně pořídil plán továrny, kde vyznačil jednotlivé objekty s informacemi, co se kde vyrábí, kde je sklad zbraní pro Lidové milice a jaký je počet milicionářů. V té době se tam také začaly vyrábět zapalovače pro dělostřelecké granáty. Zprávy tohoto druhu byly mimořádně důležité, protože nálada na obou stranách železné opony byla taková, že se očekávala další světová válka. "Všechno, co jsem udělal, považuji za svou občanskou povinnost," říká.

Ján Zeman se sice narodil v roce 1923 v Myjavě, ale jeho rodiče žili v USA, kam vycestovali už před válkou. Zeman se považoval za vlastence a za Čechoslováka, silně vnímal dění kolem sebe. Viděl, jak komunisté likvidovali představitele slovenské Demokratické strany, viděl, jak tvrdě účtují se svými protivníky. Neváhal ani okamžik, když jej v březnu 1949 kontaktoval kurýr Štěpán Gavenda ze zpravodajské skupiny Františka Bogataje. Domluvili se na přísně tajné spolupráci. Informace předával prostřednictvím "mrtvé schránky", která se nacházela u státní silnice nad městem.

Zprávy ukryl do zavařovací sklenice a tam si je později vyzvedl kurýr Gavenda. Když je na smluveném místě Zeman ukládal, jeho manželka hlídala poblíž, zda je někdo nesleduje. Jenže! Až manželku zatknou spolu s ním, bude litovat toho, že ji do své činnosti zasvětil. To už ovšem bude pozdě. "Nechtěl jsem mít před manželkou tajemství," vysvětluje. Hned na začátku vztahu se totiž domluvili, že si budou ve všem důvěřovat. Žena mu tedy pomáhala nejen zprávy ukládat do mrtvé schránky, ale také je spolu psali. Až je dopadnou, uvězní i ji. Pořád myslel na to, co s ní ve vězení bude. Navíc mu vyšetřovatelé nepokrytě vyhrožovali. "Ten psychický nátlak byl daleko horší než bití," říká. Manželka se na svobodu dostala po osmi letech.

Skupina Jána Zemana byla prozrazena, protože konspirace fungovala mizerně. Štěpán Gavenda vyzvedl zprávu v tajné schránce a pak proti všem pravidlům šel na návštěvu k Zemanovým domů. Navíc celá organizace byla infiltrována agenty, takže v Praze věděli brzy všechno. Gavenda přitom platil za neohroženého muže. Byl dvakrát odsouzen k trestu smrti a jednou se mu podařilo uprchnout z věznice v Leopoldově. Nakonec byl popraven v roce 1954 v Praze.

"Na začátku přinesl dopis. Já ho otevřel, tam už byl list od Bogataje. Já jsem to jméno znal z Carbonu, takže jsem měl důvěru," popisuje Zeman. Celkem předal asi pět zpráv, pak ho zatkli. Zažil poté kruté mučení a výhrůžky, bili ho pistolí do hlavy a mlátili do chodidel. "Říkalo se tomu baštonáda. Pak tam přišel muž, velmi pěkně oblečený, a řekl, že nemá smysl zapírat, že Gavenda vše řekl. Tak jsem si uvědomil, že Gavenda musel být dopaden."

Když Jána Zemana v srpnu 1949 zatkli, bylo mu 26 let. Odsoudili ho k trestu smrti, později mu jej změnili na doživotí. Nakonec strávil ve vězení čtrnáct a půl roku, jako politický vězeň v těch nejhorších podmínkách. Dnes je stejně jako tehdy přesvědčen, že se ve všem rozhodl správně. "Čtrnáct a půl roku vězení v mladém věku, to byla velká ztráta. Ale ani já, ani manželka jsme toho nelitovali."

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Následující videa