Maskuje se, plíží, čeká. Tři roky jsem mrzl zbytečně, říká dokumentarista přírody

"Kdybychom měli vytyčit divočinu jako nedotčenou člověkem, tak ta v Česku není, nebo úplně minimálně. Zároveň ale divočina je i ve městě, dokonce i když v Praze vyjdete na Petřín," prozrazuje Prokop Pithart, který přírodu dřív fotil a teď ji i točí - její nejzajímavější zákoutí představuje v pořadu Do divočiny. Jak se jako Češi k přírodě chováme? A co o nás prozrazují naše zahrady?

Celý rozhovor si můžete pustit v úvodním videu nebo si ho poslechnout ve své oblíbené podcastové aplikaci. Jaká byla jeho hlavní témata?

0:34-3:19 Co je pro Pitharta největší divočina a kde ji najdeme v Česku? Jak se dá poznat místo, které je nedotčené člověkem?

3:19-5:30 Kolik času tráví v přírodě a co ho na ní nejvíce láká? A je něco, bez čeho do přírody nikdy nevyrazí?

5:30-10:46 O tom, jestli lidé v přírodě přeceňují své síly. Jak dlouho by on sám zvládl v divočině přežít, měl v ní někdy strach nebo se musel sám překonat? Proč by nechtěl v přírodě potkat medvěda? A co nejlépe funguje na jejich odstrašení?

10:46-16:25 Proč chodí Pithart v přírodě rád bosý? A jak dlouho je schopen čekat na to, než se mu před objektivem nebo kamerou objeví to správné zvíře? O tom, jakou největší chybu při "číhání" na zvěř udělal. Co je na takovém čekání tak vzrušujícího?

16:25-20:15 Co může člověka při natáčení přírody překvapit? A proč jsou pro Pitharta největším symbolem kontrastu mezi lidským světem a přírodou vlaštovky?

20:15-26:43 Proč o tom, jaký máme vztah přírodě, nejvíce svědčí naše zahrádky? Lze změnit přístup Čechů k přírodě? A je to jiné v Irsku, kde Pithart také žil? 

26:43-29:30 O tom, jak vážně bereme klimatickou změnu. Proč v téhle oblasti selhali především politici?

 
Následující videa