Skladatel a klarinetista Jörg Widmann si jednoho dne nemohl vzpomenout na vlastní improvizaci z předešlého dne. „A protože jsem byl naštvaný, začal jsem komponovat,“ popsal osmačtyřicetiletý Němec, který je rezidenčním umělcem letošního ročníku festivalu Pražské jaro. V průběhu tří večerů se představí jako autor, sólista i komorní hráč. Navíc povede mistrovský kurz.
Proti zahlcení veřejného prostoru reklamou bojuje umělec vystupující pod přezdívkou Epos 257. Dva roky vyřezával z billboardů motivy květin, ovoce či drobných předmětů, aby z nich sestavil instalaci připomínající barokní zátiší. Po vzoru těchto výjevů do ní umístil i vyříznutou obří lebku. Dílo je součástí výstavy Vanitas v pražském Centru současného umění Dox.
Nestává se často, aby prestižní galerie uspořádala první výstavu zcela neznámému umělci. O čtyřiatřicetiletém Siegfriedovi Herzovi z Plzně se nevědělo nic, dokud pražské Centrum současného umění Dox nezačalo připravovat jeho velkou profilovou přehlídku. Kurátor Otto M. Urban si byl ale jistý, že jde o mimořádný objev.
Skupina Tata Bojs pokřtí svoji novou nahrávku nazvanou Jedna nula na on-line koncertu, který se uskuteční příští neděli 21. února v pražském Airship Online Studiu DOX+. Jde o náhradu přesunutého březnového vystoupení v hale O2 universum, kterým mělo vyvrcholit turné. To se kvůli pandemii koronaviru neuskutečnilo.
Výstavy, které nikdo nevidí. Aktuálně.cz nafotilo devět uzavřených přehlídek v pražských galeriích a nechalo jejich kurátory, autory nebo ředitelky krátce představit tři díla. Většina výstav má podle smluv končit v březnu, některé dokonce už nyní, aniž by je kvůli protipandemickým opatřením spatřil kdokoliv z veřejnosti.
Pokud má člověk na koncertě zničehonic pocit, že se ocitl v kině, dost možná právě poslouchá skladbu Olgy Neuwirth. Její hudba modeluje atmosféru tak přesvědčivě, jako by se měnila na obrazy, a neohlíží se na použité prostředky. Festival Pražské jaro uvede 28. a 29. května několik kompozic dvaapadesátileté Rakušanky, která coby rezidenční skladatelka ročníku 2021 osobně přijede do české metropole.
Dvě nízko posazená tabulková okna ve štukované, dost oprýskané omítce nezaměnitelně pocházejí z pražské ulice. Není jasné, čím se to pozná, ale pozná se to. Možná typickou skladbou dlážděného chodníku. Úplnou jistotu divák dostane, až když se rozhlédne po dalších obrazech Ivany Lomové.
S výtvarníky Barborou Šlapetovou a Lukášem Rittsteinem o cestách za kmenem lidojedů, touze po civilizaci a plastových výrobcích z Číny.
Tři desítky olejomaleb, které vznikly ve stylu příbuzném fotografickému realismu a zachycují výjevy z Prahy, představuje výtvarnice Ivana Lomová v pražském Centru současného umění DOX. Výstavu nazvanou Ve městě si návštěvníci mohou prohlédnout od tohoto pátku do 27. září.
Nejdřív je nutné vyplnit dva formuláře: jméno, datum narození a telefon, jednou pro čestné prohlášení, že člověk není nakažený, podruhé pro pořadatele a krajskou hygienickou stanici. U vchodu dezinfekce rukou, měření teploty. Od této chvíle platí dvoumetrové rozestupy, každé druhé místo v sále zůstává volné. A za týden člověk v dalším dotazníku zodpoví, zda se na akci nenakazil.
Starý náčelník papuánského kmene Yali Mek bere do ruky nákupní košík a vstupuje mezi regály. Bosýma nohama našlapuje nejistě, jako by hladká podlaha samoobsluhy narušovala stabilitu jeho chůze, uvyklé na nerovnosti džungle.
České galerie se snaží zůstat v kontaktu s návštěvníky. Některé už virtuální prohlídky zveřejnily, další je budou streamovat. Podívejte se, které výstavy jsou k vidění on-line.
V Česku se ruší stovky kulturních událostí. Ve čtvrtek v poledne vláda zakázala divadelní, hudební, filmová a další umělecká představení, od pátku bude zakázána přítomnost veřejnosti v galeriích, knihovnách nebo hudebních a společenských klubech. Článek průběžně aktualizujeme.
Návrat k malbě? K barvě? Už zase? Kolik takových návratů už moderní umění zažilo, kolikrát už se obrátilo k věčně preferovanému malířskému výrazu, aby si nejenom odpočinulo od nových médií a experimentálních forem, ale také aby oživilo inspiraci, našlo samo sebe?
Když pražské Centrum současného umění DOX vloni v dubnu připomínalo 30. výročí protestů na náměstí Nebeského klidu v Pekingu, ještě několik dnů předtím avizovalo návštěvu Liou Sia, vdovy po disidentovi Liou Siao-poovi, jednom z vůdců povstání a držiteli Nobelovy ceny za mír.
K nejvýraznějším výstavám právě končící dekády patřily připomínky Karla IV. a Františka Kupky, mezinárodní projekt Galerie Rudolfinum nebo Europa Jagellonica v kutnohorské galerii GASK. Výtvarná scéna žila změnami v Národní galerii, umělkyně Kateřina Šedá se dostala do londýnské Tate Modern a na olympijských hrách ve stejném městě zaujal klikající autobus Davida Černého.
Klavírista předčítá esej Mýtus o Sisyfovi od francouzského filozofa Alberta Camuse a doprovází se u toho mechanickým přehráváním mollové stupnice nahoru a dolů. Ostatní hudebníci mu občas přinášejí gong, do kterého ťukne, nebo mu otírají vlhkou ruku. Posedávají a jedí chipsy.
V době, kdy si Česko připomíná třicáté výročí sametové revoluce a diplomatické vztahy mezi Prahou a Pekingem jsou na bodě mrazu, do metropole přijela nejznámější čínská disidentka Liou Sia. Osmapadesátiletou básnířku a fotografku ve čtvrtek přijali senátoři, v pátek se soukromě setká s pražským primátorem.
Brno se valí do Prahy. Moravské nakladatelství Host přespříští sobotu 23. listopadu zaplaví metropoli Českou vlnou, jak se jmenuje den autorských čtení a besed literátů spojených s touto značkou. Mužský rod budou v Centru současného umění Dox reprezentovat Jan Němec nebo Jiří Padevět, pozornost ale přitáhnou zejména spisovatelky.
„Tady je Xenakisovo,“ mohly by v těchto dnech hlásat pražské Holešovice. Ve zdejším sále La Fabrika včera festival Struny podzimu kompletně provedl smyčcové kvartety řeckého skladatele Iannise Xenakise. A jeho hudbě velký orchestrální koncert zasvětí Ostravské centrum nové hudby na večeru pořádaném 5. listopadu v nedalekém Centru současného umění DOX.
