Skutečná elektrická revoluce je teprve před námi, alespoň podle slibů evropských automobilek. Přijdou nové platformy, úspornější motory a kompaktnější baterie. Některé z nich ale nechtějí přechod na elektřinu uspěchat a počítají s tím, že spalovací motory vydrží v nabídce ještě alespoň dvanáct let.
Dvanáct tisíc kilometrů za volantem Mercedesu, to je práce snů, říkáte si nejspíš. Máte pravdu, nestěžujeme si. Navzdory velké hvězdě na čumáku ale zrovna EQB není o prestiži ani nebetyčném pohodlí, nýbrž hlavně o práci. Jde o praktické auto s přiměřeným dojezdem a rychlým nabíjením. V porovnání s vozy méně slavných značek přitom není tak drahé, jak si možná myslíte.
Když budete jezdit ve slonovinovém Mercedesu Třídy E, hrozí vám, že vám budou lidé mávat, abyste je svezli domů. Janu Semrádovi to nevadí, taxikářské "éčko" má rád tak moc, že má dokonce dva.
Apetit redakčního Mercedesu EQB 300 4Matic se po třech měsících a pěti tisících najetých kilometrech ustálil na rovných 23 kWh/100 km. Spočetli jsme, kolik je to v korunách a na kolik ve skutečnosti vyjde cesta do Chorvatska.
Mercedes-Benz EQB se v redakci zabydlel, společnost nám dělá už půldruhého měsíce. A rozhodně neparkuje v koutě. Stihli jsme s ním najet už skoro 4000 kilometrů, na Nový rok se podíval až do Chorvatska. Nyní můžeme zhodnotit, jak moc praktický je.
9. března bude do úřadu uveden prezident Petr Pavel. Společně s řadou nových pravomocí bude mít mimo jiné k dispozici i prezidentské auto. Čím přesně bude na Hradě generál ve výslužbě, v soukromí využívající mimo jiné BMW M2, jezdit, je zatím otázkou. Než na ni půjde odpovědět, podívejte se do galerie, jakými automobily jezdili v úřadu Pavlovi předchůdci.
Úřad pro silniční vozidla v Nevadě schválil používání systému Drive Pilot v automobilech Mercedes-Benz na veřejných komunikacích. Jde o první volně dostupný asistent jízdy takzvané třetí úrovně, kde řidič nemusí stále sledovat provoz. Loni v létě byl schválen v Německu, avšak jen pro konkrétní úseky dálnic. S Nevadou Mercedes získal prvenství na americké půdě.
Mercedes-Benz chce v Polsku vyrábět elektrické dodávky. Na výstavbu továrny chce vyhradit více než 24 miliard korun. Jednou z podmínek pro tuto investici je schválení polské státní podpory. Zároveň firma přiznala, že pozastavuje projekt na vývoj a výrobu elektrických dodávek ve spolupráci s firmou Rivian.
S příchodem modelu 190 už nic nebylo u Mercedesu jako dřív: zmizely chromované nárazníky, barokně zaoblené tvary i bytelné plechy, tak typické pro tehdejší produkci firmy. Začátkem 80. let však přesně takovou změnu zákazníci třícípé hvězdy nadšeně vítali. Přinesla totiž i lepší jízdní vlastnosti a nižší spotřebu.
Před pětadvaceti lety dokázal neznámý švédský novinář dostat perlu německého průmyslu na kolena. Noviny a televize celé Evropy ukazovaly nejnovější model Mercedesu převrácený na bok. Od té doby se losí test stal běžnou součástí vývoje, ale také konkurenčního boje. Auta se při nouzových manévrech chovají bezpečněji, jenže také něco ztratila na komfortu pérování.
Tři miliony korun a otevřenou mysl. Zhruba tolik je potřeba na rozhodnutí, postavit si do garáže velký elektrický Benz, u kterého nic není jako kdysi. Přehlídka technologií si tu podává ruku s brutálním zrychlením, vše je navíc obestřeno tajemstvím napevno přidělané kapoty, kterou není důvod otevírat. Skamarádit se s tímhle autem ale chvíli trvá.
Ještě letos představí Mercedes novou Třídu E, která bude podle šéfa vývoje automobilky Markuse Schäfera posledním novým modelem se spalovacím motorem. Ostatní mercedesy na fosilní paliva pak budou už jen dožívat v rámci modelového cyklu a jejich výroba skončí nejpozději do roku 2030.
Automobilka Mercedes-Benz čelila v posledních dvou letech rozsáhlým krádežím, při kterých z centrálního skladu ve Stuttgartu zmizelo více než sto hotových motorů a zhruba 500 automatických převodovek. Škody jdou podle policie do "několika milionů eur".
Podlaha připomínající dýhu na jachtách, světlá jemná kůže na sedadlech, výkonný motor, vzduchový podvozek a precizně zpracovaný interiér. Marco Polo je odpovědí Mercedesu na obytnou dodávku od Volkswagenu známou jako California. Nabízí punc luxusu a super pohodlí.
Dětinsky hranatá krabička neláká jen příznivce třícípé hvězdy, ale i ty, jimž ostatní SUV připadají příliš bafuňářská a bez fantazie. Po nastoupení dovnitř si možná položíte otázku, za co vlastně připlácíte. Vysvětlení přichází až s léty a statisíci kilometrů. Technika Mercedesu je robustní a jednoduchá, v rodinném GLK ji navíc seženete méně ojetou než u taxikářských a ředitelských sedanů.
Hybridy nabíjené ze zásuvky mají těžký osud. Spojení velké elektrocentrály se všemi složitostmi spalovacího motoru, katalyzátorů a vícestupňové převodovky se odráží v drastické ceně. Dojezd na proud byl dlouho krátký a úspory nejisté, což odrazuje úřady a odklání dotace. Proto by nemělo zapadnout, kam celou věc dotáhl Mercedes díky lepším bateriím.
Svět chce být baven, a tak se i o autech píše nejsnáze, když jsou zábavná. Drtivě rychlá, technicky převratná, designově šokující. Takto viděno je Mercedes třídy C beznadějná oslava všeho konvenčního a ještě si ho zezadu spletete s Toyotou. Jenže zdánlivě obyčejnou techniku vybrousil k dokonalosti, nenápadným vzhledem leckomu vyhovuje a ani cenu nemá tak přísnou, jak byste čekali.
Osobní dodávka Citan má nového, fajnovějšího sourozence. U Mercedesu kvůli němu sáhli do abecedy pro nové písmeno, přesto jde o auto na dnešní dobu až nezvykle konzervativní. Naftovou i benzinovou verzi Třídy T s cenou od 640 695 korun jsme vyzkoušeli na silnicích a dálnicích kolem Mnichova.
Jezdit v šesti lidech na delší vzdálenosti je zvláštní disciplína. Vyžaduje robustní mechanický základ, který lze šikovně převzít z dodávkového auta. Tím náročnější však je vytvořit uvnitř cestovatelský komfort. Mercedes v tomto oboru podniká už dlouho a zkušenosti dokáže dobře zúročit. Jak ukazuje test vrcholného provedení třídy V.
Auto, které zvládne 1000 kilometrů na jedno nabití. S tímto heslem na začátku roku představil Mercedes prototyp superúsporného elektromobilu Vision EQXX. Teď se jeho schopnosti rozhodl prokázat na trase ze sídla automobilky v německém Sindelfingenu do města Cassis na francouzském Azurovém pobřeží.
