Nad Brnem se odrážejí zlaté paprsky slunce a ulicemi běží muž. V jeho duši se přesýpá rozpálený pouštní písek a jako žhavý déšť jej zavalí vždy, když se snaží změnit svůj život. Drama Veterán, které v neděli uvedla Česká televize, šetří slovy. Příběh zamlklého vojáka, který se po 20 letech vrátil do vlasti, však dokazuje, že mlčet je sice zlato, ale přesvědčivě mlčet ve filmu je zatraceně těžké.
Nový snímek scenáristy a režiséra Petra Zelenky nazvaný Modelář je jedním z jeho nejpodivnějších filmů, tvrdí kritik Kamil Fila. Podle něj představuje obraz rozdělené české společnosti, zmatku, chaosu a absurdity současného světa, a tím je pro diváka přijatelný. Pak se ale divák nesmí začít šťourat v logice děje a věrohodnosti filmu.
Skutečné osudy znetvořeného mladíka Josepha Merricka, kterému se ve viktoriánském Londýně přezdívalo Sloní muž, jsou v Česku známé především díky stejnojmennému filmu Davida Lynche z roku 1980. Inspirovat se jimi nechali i tvůrci muzikálu Elefantazie, jejž nyní uvádí pražské Divadlo ABC.
Dělník je smrtelný, práce je živá, jak napsal básník Jiří Wolker. A někdy práce dokonce přežije i tvůrce, který ji vůbec nechtěl dělat.
Karetní partii pro dva herecké mistry uvedlo pražské Divadlo Na Jezerce s Jiřinou Bohdalovou a Milanem Kňažkem v hlavních rolích. Hru nazvanou Gin Game od amerického dramatika Donalda L. Coburna režíruje Radek Balaš.
Hudbu tří století, kterou od sebe dělí 218 let, provedla Česká filharmonie na včerejším abonentním koncertu pod taktovkou Američana Davida Robertsona. Svižné cestování proti času začalo teprve předloňskou skladbou amerického minimalisty Steva Reicha. Po něm přišel na řadu maďarský folklorista Béla Bartók a poslední slovo měl symfonik, letošní oslavenec Ludwig van Beethoven.
Rozjívená dívka se dvěma zelenými culíky otevře pusu. A následujících 109 minut už ji nezavře. Jmenuje se Harley Quinn, právě se s ní rozešel neslavnější batmanovský padouch Joker, a tak si bolestivý rozchod kompenzuje tunami jídla, vyhazováním věcí do vzduchu a účinkováním v nejzábavnějším komiksovém filmu studia DC.
V Dejvickém divadle uvedli Komplice, pozdní hru švýcarského klasika moderního dramatu Friedricha Dürrenmatta. Mrazivý a groteskní filozofický „komiks“ o prorůstání zločinu se státní mocí režíruje David Šiktanc. Do role antihrdiny, rozpouštěče mrtvol Doca, obsadil Martina Pechláta.
Francouzský dokumentarista Ladj Ly strávil celý život na pařížském předměstí Montfermeil, kam spisovatel Victor Hugo zasadil svůj román Bídníci. A tak měl Ly dost času pozorovat prostředí, které romanopisce vedlo k úvodnímu mottu.
Spravedlnost, svoboda a manželská láska jsou podstatou opery Fidelio od Ludwiga van Beethovena. Její původní verzi včera uvedla Vídeňská státní opera v nastudování Tomáše Netopila a režii Amélie Niermeyerové. Zatímco hudba navzdory nevyrovnanému pěveckému obsazení fungovala, inscenace se minula s podstatou. Vznešené ideály pohřbívá v každodenním životě věznice a smyšlených pochybnostech hrdinky.
Osud plzeňské skupiny Mandrage v posledních dnech hýbal českou hudební scénou. Poté co všemožnými běsy zmítaný zpěvák Vít Starý na konci minulého týdne úplně přestal komunikovat s kapelou, ta se rozhodla zrušit vyprodané turné Dlouhej únor. Odehrála z něj jen včerejší koncert ve Foru Karlín, kde zbylé čtveřici členů pomohli zpěváci spřátelených sestav.
Televizní film režiséra a scenáristy Jiřího Svobody nazvaný Vysoká hra, jehož druhý díl v neděli uvede veřejnoprávní televize, potvrzuje, že popisovat Česko žánrem cynické korupční krimi je dnes v kurzu.
Nový český film Daria od režiséra Matěje Pichlera míchá žánry. Komplikovaný děj vypráví o tajemné ženě a zlých farmaceutických společnostech. Snímek nekompromisně útočí na divákovy smysly a určitý typ diváka se navíc bude bavit i jeho nedostatky, tvrdí filmový kritik Kamil Fila.
Gentlemani jsou po dlouhém hollywoodském intermezzu režiséra Guye Ritchieho opět krimikomedií v duchu jeho raných filmů Sbal prachy a vypadni či Podfu(c)k. Hvězdně obsazený snímek připomíná souboj opileckých vtipů, v nichž je dost prostoru pro britské burantsví i snobství. A také pro režisérovu příliš okázalou snahu obojí spojit a mezi řádky mluvit o velkých věcech.
Jak se dělají děti? Jak je dělají židé? A jak rabíni? Opovážlivé otázky si v česky nedávno vydané publikaci klade Delphine Horvilleurová – a jako ve správné židovské anekdotě je to nakonec všechno trochu jinak.
Neobyčejný večer vznikl středečním spojením České filharmonie, dirigenta Jakuba Hrůši a klavíristy Piotra Anderszewského. Chytře sestavený program, který se v Dvořákově síni Rudolfina opakuje ještě dnes a v pátek, umožňoval nacházet styčné body a paralely napříč skladbami.
V klasickém románu americké literatury nazvaném Malé ženy, který roku 1868 vydala Louisa May Alcottová, se čtveřice dívek mění v ženy. A v nové filmové adaptaci téhož díla se jedna z nejtalentovanějších hereček své generace Greta Gerwigová stává také jednou z nejtalentovanějších režisérek. Malé ženy přetvářejí kanonickou knihu v moderní živoucí dílo, které překypuje smutkem i radostí.
Daleko od Reykjavíku, největšího města Islandu, si už koncem předminulého století farmáři založili družstvo, které bude chránit jejich zájmy a bránit je proti monopolu. Teď je Daleko od Reykjavíku také název filmu, jehož režisér Grímur Hákonarson zkoumá, jak se ono družstvo na odlehlém venkově chová k farmářům dnes. Jako mafie.
Ze všeobklopující šedivé mlhy se pozvolna vynořuje moře. Na jeho vlnách se do míst, která už dávno neexistují, vydává snímek Maják, jejž v omezené distribuci právě hrají vybraná tuzemská kina. Americký režisér Robert Eggers nejenže bere diváky do Nové Anglie konce 19. století, ale především je vrhá do světa dávných příběhů, kde filmové i literární žánry podléhaly jiným pravidlům než dnes.
První komplexní česká přehlídka fotografky Jitky Hanzlové by klidně mohla sloužit jako odpověď na otázku: Jaký by byl svět, kdyby se v něm člověk probudil sám?
