Prózy spisovatele Michala Ajvaze, který je laureátem Magnesie Litery i Ceny Josefa Škvoreckého a nedávno oslavil sedmdesátiny, se vždy vyznačují zářivou, čarovnou spletitostí témat, stylů i myšlenek.
Česká kina začala hrát jeden z možná nejhorších filmů loňského roku, muzikál Cats. "Při jeho sledování máte neustále pocit, že něco není v pořádku. Jste jak ve zlém horečnatém snu," hodnotí kritik Kamil Fila. Podle něho si Cats oblíbí jedině diváci, kteří mají rádi bizarnosti.
Den po svých pětaosmdesátých narozeninách je bohatý autor kriminálních románů nalezen mrtev. Hrdelní zločin zjevně spáchal vlastní rukou.
Varování prozaika Jiřího Šimáčka zní: nenávist může být dědičná, dokonce i nakažlivá. Pokud je otec brutálním vyšetřovatelem StB, syn se snadno může stát zkorumpovaným policistou v novém režimu.
K poznávacím znamením básníka patří, že ať do ruky vezme cokoliv, stane se z toho obraz, který v sobě nese možnost básně. Jako by v každé věci byl skrytý zámotek, z něhož se rozvíjí samostatný svět: růže, motýl, bavlněné vlákno, oblak světla. Básník je tím, kdo se na tajemství umí naladit a jako kouzelník jej vytáhnout z každého chuchvalce, voluty, z každého záhybu světa.
Některé knihy mají být stále na trhu. Sice to nejsou trháky, na jejich novém vydání nakladatelství nic nevydělá, přesto je dobře, že po nich čtenář může kdykoliv sáhnout.
Podle jednoho rčení Bůh „napravuje papeže tím, že světu představí nového“. Z této premisy zřejmě vyšli tvůrci komorního dramatu Dva papežové, které koncem uplynulého roku zařadila do nabídky videotéka Netflix. Ve snímku, kde se setkávají Svatý otec Benedikt XVI. a jeho nástupce František, excelují herci Anthony Hopkins a Jonathan Pryce.
Zemřel písničkář Leonard Cohen, prezidentem byl zvolen Donald Trump a kamarádce se ztratila dospívající dcera: tři nesouvisející události tvoří půdorys románu Pouštní dívka, který nedávno vydalo nakladatelství Leda.
Jako do pohádky o starých časech včera první návštěvníci vstoupili do čerstvě zrekonstruované budovy Státní opery v Praze. Po tříleté rekonstrukci celá svítí a vypadá jako nová. Už ve vstupní hale lze podlehnout dojmu, že dostavěno bylo včera, a člověk podvědomě slyší hrčet kočáry přivážející hosty.
Ruka držící úhel se pohybuje nad bílým papírem. Nejprve je slyšet jen šustění pokožky o podklad, žádné zjevné linky, umění teprve čeká na počátek zrodu. Mezitím v okolním prostoru vyskakují úvodní titulky francouzského snímku Portrét dívky v plamenech, který se o svátcích dostal do české distribuce. A předčil vše, co v kinech bylo za loňský rok k vidění.
Po publicistické knize nazvané 100 x TGM se Pavel Kosatík stejným způsobem rozhodl zpracovat osobnost Václava Havla. Vybral stovku výroků, nad nimiž se zamýšlí. Nutná stručnost úvah je však tentokrát spíš na škodu. Každý máme svého Havla – a ten Kosatíkův je plný krásných paradoxů.
Na Nový rok se na obrazovkách České televize objevilo pokračování výpravné historické koprodukční minisérie Marie Terezie. Arcivévodkyně rakouská a královna uherská i česká se vrátila s odlišnou tváří, ale podobnými problémy – v prostředí dvorských klevet a intrik svádí boj o habsburský trůn i manželovu lásku.
Labutí písní kurátora Adama Budaka, který byl koncem roku vyhozen z Národní galerie, je série výstav v pražském Veletržním paláci věnovaných fenoménu ticha.
Jako dva filmy v jednom působí americký kriminální thriller Dokonalá lež, který od čtvrtka promítají česká kina. Ústřední role ve spletitém, překombinovaném příběhu o finančních machinacích, falešné identitě a pomstě vychutnané za studena ztělesnili slavní britští herci Ian McKellen a Helen Mirrenová.
Bělovlasý hrdina si klestí cestu nepřátelským světem, kterému vládne zákon ohně a meče. Proroctví věští brzký pád. Agresivní černé hordy císařství Nilfgaard proudí přes hranice a dobývají jedno království za druhým. A Geralt z Rivie, profesionální lovec nestvůr, vyvrhel a samotář si konečně musí připustit, že jeho role v dalším osudu světa zdaleka nebude tak epizodní, jak si přál.
Neinvenční, z mnoha inspiračních zdrojů poslepovaná je slovenská romantická komedie Šťastný nový rok, kterou od tohoto čtvrtka promítají česká kina. Svěže na ní působí jediná věc: snad díky scenáristce a producentce Adrianě Kronerové nahlíží na citové vztahy převážně ženskou optikou.
Prsty listují stránkami bohatě ilustrované pohádkové knihy. A vypravěč úvodem odříkává klasická slova: „Byl jednou jeden král.“ Pak přiletěl drak, unesl princeznu, král slíbil půl království zachránci, tím se stal sedlák Honza... a byla svatba.
V českých knihkupectvích se objevila další obálka, z níž shlíží zasmušilý Nor Karl Ove Knausgård. Někdy prostě zaprší, konstatuje podtitul lakonicky, tentokrát téměř v rozporu s provokativním názvem celé románové série Můj boj.
Čtyři muži, kterým je v součtu téměř 300 roků, se scházejí při úplňku. Vytahují kyslíkové lahve a zhluboka dýchají. Vypadá to všelijak – ale má to jednoduché vysvětlení.
Při sledování anglického seriálu nazvaného Koruna, v originálu The Crown, diváka střídavě přepadá pocit, že 20. století je pryč, a strach z toho, že pořád neskončilo. Platí to i o třetí sezoně, kterou nedávno zveřejnil Netflix.
