Slunce ukázalo svou dosud neznámou tvář. Nejvýkonnější sluneční teleskop na světě zachytil rekordně ostré snímky, na nichž vědci poprvé jasně spatřili drobné víry plazmatu. Právě ty mohou vysvětlit, proč naše hvězda čas od času vyšle do vesmíru ničivé erupce.
Extrémní letní teploty neškodí jen posádce, ale i samotnému vozu. V rozpáleném autě mohou teploty překročit 70 stupňů Celsia, což urychluje stárnutí plastů, kůže i elektroniky. Některým škodám přitom lze předejít jednoduchými opatřeními.
Po desetiletí se to zdálo jasné. Až Slunce zhruba za pět miliard let vyčerpá své palivo a začne se měnit v rudého obra, Země skončí v jeho rozpínající se žhavé obálce. Nový model belgických a francouzských astronomů ale naznačuje, že osud naší planety nemusí být tak jednoznačný.
Slunce obvykle vnímáme jako tichou hvězdu. Jenže když astronom převedl jeho rádiové vlny do slyšitelné podoby, vznikla nahrávka, která připomíná scény z vesmírného hororu. Amatérský pozorovatel zachytil okamžik, kdy ze sluneční skvrny vyšlehla mohutná erupce radiace – a internet teď fascinuje nejen obraz, ale hlavně podivný „zvuk“, který z dat vznikl.
Od prvního pohledu ke hvězdám až po moderní raketové mise, vesmír lidstvo nepřestává udivovat. Jak dobře se vyznáte ve hvězdách, planetách a historických kosmických událostech? Vydejte se na krátký výlet do vesmíru v našem kvízu.
Astronomové zaznamenali nejdelší gama záblesk, jaký kdy byl ve vesmíru pozorován. Výbuch, označený GRB 250702B, trval neuvěřitelných sedm hodin a podle vědců může ukazovat na zcela nový typ hvězdné exploze. Domnívají se, že událost pravděpodobně způsobila černá díra, která pohltila hvězdu. Nyní přibližují teorie, jak k tomu mohlo dojít.
Vypadá jako obří zornice upřená z hlubin vesmíru přímo na nás. Helixova mlhovina, přezdívaná „Boží oko“, je ale monumentálním hřbitovem. Nové snímky z teleskopu Jamese Webba odhalují detaily hvězdné agonie v takovém rozlišení, že vědci poprvé vidí to, co za pět miliard let čeká i Slunce a Zemi. Podívejte se, jak hvězdy umírají a jak se z jejich pozůstatků rodí materiál pro vznik nových světů.
V Česku bude až do čtvrtka většinou slunečno, noci budou mrazivé, teploty přes den budou kolem nuly. Hlavně na Českomoravské vrchovině meteorologové očekávají větrno. Od pátku se nebe zatáhne, mrazy se zmírní a o víkendu může sněžit. Vyplývá to z předpovědi na webu Českého hydrometeorologického ústavu.
Rok 2026 nabídne příležitostným pozorovatelům i zapáleným lovcům nebeských jevů zajímavou podívanou. Na obloze se vystřídají meteorické roje, dechberoucí planetární seskupení, noční svítící oblaka i vzácné zákryty. Hlavně se ale v létě dočkáme mimořádného zatmění Slunce, jaké Evropa nezažila desítky let. Vidět půjde i z Česka.
Počet známých asteroidů blízko Země překonal další velký milník. Astronomové letos oznámili, že kolem naší planety krouží do vzdálenosti 45 milionů kilometrů už přes 40 tisíc objektů – od několikametrových úlomků až po kilometrové obry. Všechny se pohybují po drahách, které je mohou přivést relativně blízko k naší planetě.
Byla to jedna z mála jistot klimatologie: severní a jižní polokoule odrážely zpět do vesmíru téměř shodné množství slunečního světla. Tato křehká rovnováha se však nyní hroutí. Nová studie NASA ukazuje, že Země „tmavne“ a absorbuje více tepla. Největší změny se odehrávají na severu a na vině je paradoxně i to, co považujeme za úspěch – čistší vzduch nad Evropou a Asií.
Na první pohled je to obyčejná silueta člověka před Sluncem. Fotomontáž, řekli by mnozí. Jenže tentokrát nejde o trik, ale o skutečný snímek, za kterým stojí logistika hodná vědeckého experimentu. Kombinace přesné navigace, znalostí aerodynamiky, astronomie a schopnosti trefit se do okamžiku, který trvá jen zlomek sekundy. A výsledek? Unikátní a dechberoucí snímek: Ikarův pád.
V noci z úterý na středu jsme mohli pozorovat neobvyklý jev – polární záři, která se na obloze objevila i v našich zeměpisných šířkách. Za tento světelný tanec mohou tři mimořádně silné erupce na Slunci, které v uplynulých dnech uvolnily do prostoru oblaka nabitých částic mířících přímo k Zemi. Podle astronomů to ale zdaleka nemusí být konec.
Dnes večer a zřejmě i v dalších dnech bude možné i z Česka spatřit polární záři. Pozorování ale může komplikovat mlha, nízká oblačnost a jasný Měsíc, uvedl Český hydrometeorologický ústav.
Sice si ještě chvíli počkáme, ale jedna z nejpozoruhodnějších událostí celého století se blíží. Slunce 2. srpna 2027 zcela zmizí za Měsícem na dlouhých šest minut a 23 sekund, což je na takovou kosmickou událost mimořádně dlouhá doba. Vzácná nebeská podívaná však neláká jen délkou trvání, ale i místy, ze kterých ji bude možné pozorovat.
Astronomové z Carnegieho institutu pro vědu oznámili objev dalšího z takzvaných blízkozemních asteroidů – těles, která krouží tak blízko Slunce, že je téměř nemožné je vůbec zahlédnout. Asteroid s označením 2025 SC79 je ve srovnání s obřím asteroidem Chicxulub, jenž před 66 miliony lety vyhladil dinosaury, relativně malý, ale jeho dopad by měl katastrofální následky na úrovni celého kontinentu.
V sobotu přejde přes Česko studená fronta, denní teploty se o víkendu budou pohybovat kolem deseti stupňů Celsia. V noci na neděli může mrznout. Po víkendu se pak oteplí. Vyplývá to z předpovědi Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).
Zemi mohou ohrožovat asteroidy, které pro astronomy zůstávají "neviditelné". Skryté v záři Slunce a sdílející oběžnou dráhu s Venuší totiž unikají našim teleskopům – a přitom mohou docela dobře křížit dráhu Země. Vědci zároveň varují, že některé z nich by při dopadu dokázaly způsobit zkázu srovnatelnou s explozí stovek megatun výbušnin.
Ještě před pár lety to vypadalo, že Slunce vstupuje do dlouhého období klidu. Jeho aktivita od 80. let minulého století postupně slábla, až dosáhla v roce 2008 historicky nejnižších zaznamenaných hodnot moderní éry. Namísto očekávaného útlumu ale přišel překvapivý zvrat. Slunce se probouzí a vědci zatím netuší proč.
Na první pohled působí naše planeta naprosto stabilně: slunce ráno vyjde, večer zapadne a den trvá 24 hodin. Jenže realita je mnohem složitější. Země se neotáčí stále stejně: v dlouhodobém měřítku zpomaluje, krátkodobě může naopak zrychlovat. A právě tato kombinace hraje důležitější roli, než by se mohlo zdát. Možná dokonce rozhodla o tom, že dnes máme v atmosféře kyslík.
