reklama

Daniel alias Tonda Blaník: Politické kauzy nemám čas studovat, věřím klukům, že někoho "nepohnojí"

31. 1. 2016 | Na pozdržení dílu s Miloslavem Ransdorfem kvůli jeho úmrtí jsme se všichni neshodli, ale nakonec jsme názor přehodnotili, z piety kvůli příbuzným, říká seriálový Tonda Blaník Marek Daniel. Natáčení seriálu je pro něj velká zábava, ale i těžká práce. Je rád, že vysílají na internetu, fungování v televizi si neumí představit.

Daniela Drtinová: Hostem DVTV je český herec Marek Daniel. Dobrý den.

Marek Daniel: Dobrý den.

Daniela Drtinová: Internetová televize Stream.cz rozjela v lednu čtvrtou řadu Kanceláře Blaník, politicko-satirického seriálu, kde Marek Daniel ztvárňuje hlavní roli lobbisty Tondy Blaníka. Poslední díl Tajemný V. H. s Miloslavem Ransdorfem, který zemřel, jste pozdrželi pár dnů, to ale bylo úplně poprvé, že?

Marek Daniel: Jako že někdo umřel, když jsme měli vysílat?

Daniela Drtinová: Ne, ne, ne, že jste pozdrželi díl.

Marek Daniel: No, to bylo poprvý, no…

Daniela Drtinová: A z nějakého důvodu.

Marek Daniel: ...tak ono to mělo rozpětí asi pěti minut, že prostě Kuchyňka to chtěl vlastně už dát na net a za pět minut se objevila zpráva, že Ransdorf umřel, takže jsme pietně k příbuzným pana Ransdorfa to o dva dny pozdrželi, abysme nevysílali v den jeho smrti.

Daniela Drtinová: Shodli jste se všichni na tom pozdržení v tom týmu?

Marek Daniel: Neshodli jsme se, byla nás část to odstřelit hned, prostě nečekat, ale vlastně ty argumenty tý skupiny, která to nechtěla, byly tak jakoby jasný, že vlastně jsme všichni ten názor přehodnotili.

Daniela Drtinová: A vy jste musel přehodnocovat nebo jste byl pro pozdržení?

Marek Daniel: Já jsem, já jsem, já jsem zvažoval spoustu variant. Já jsem vlastně, já jsem ten názor měl taky v počátku…

Daniela Drtinová: Jako pozdržet?

Marek Daniel: Pozdržet. Ale pak jsem si uvědomil, že by nás lidi mohli podezírat z toho, protože těch variant, kdy to potom vysílat, jestli to vysílat s druhým dílem, což by byl úplnej nesmysl, protože by nás, kdo by chtěl samozřejmě, podezíral z toho, že jsme, že kopeme do mrtvol a že jsme si to natočili narychlo a jak určit ten čas, kdy to vysílat, aby ty lidi nezískali pocit, že jsme něco dotáčeli…

Daniela Drtinová: Hm. Chápu.

Marek Daniel: ...a že jsme to dělali naschvál, takže…, ale pak jsem si uvědomil, že tohle je vlastně elegantní řešení, ale v prvopočátku jsem byl pro to to vysílat tak, jak bylo naplánovaný.

Daniela Drtinová: Které jiné události vedle úmrtí vám vlastně kolíkují to hřiště, anebo tu hranici? Za co byste ještě nešli? Přemýšleli jste o tom takto v týmu?

Marek Daniel: No, nejenom přemýšleli, ale ty situace jsou takový, když už je třeba někdy…, třeba, jak se to řekne, prostě pocit, pocit nějakýho jednoho z autorů, že si to tak jako v tom scénáři trošku ještě nad rámec Tondy Blaníka vyřizuje s tím konkrétním, tak já řeknu: "Hele, kluci, tohle já už říkat nebudu, to už je moc," a tak dál. Upravujeme nebo naopak, no. Ale vyloženě, že by někdo přišel s tím, za co bysme nešli, ještě situace nenastala.

Daniela Drtinová: Můžete uvést nějaký konkrétní příklad, kdy už vám to přišlo moc?

Marek Daniel: Já si to nepamatuju. Je to…

Daniela Drtinová: Je toho hodně?

Marek Daniel: ...ale bylo to jako, řekl bych, že poslední dvě série tyhle ty chvíle vůbec nenastávají, takže…

Daniela Drtinová: Takže to není otázka nějaké autocenzury, ale spíš otázka svědomí ve chvílích, kdy se to vztahuje k nějaké konkrétní situaci?

Marek Daniel: No, tady to bylo tak příbuzný, vždyť to je, jako ať by šlo o kohokoliv, nechci to nějak teď hodnotit, ale příbuznýho si ho nevybrali, takže prostě byla to pieta vůči příbuznejm pana Ransdorfa, tak.

Daniela Drtinová: Ale asi by to nešlo, kdybyste měl vy tu hranici pro sebe posazenou někde jinde než scénáristé a režiséři, anebo ji máte posazenou malinko někde jinde?

Marek Daniel: Já v tomhle ohledu jsem v důvěře. Já se třeba do těch kauz ani nemám čas, protože mám spoustu jiný práce, ponořit tak hluboko, jako to dělají kluci, který ty scénáře připravujou, producent, kterej to celý hlídá, režisér, kterej se připravuje na režii a jsem ve veliký důvěře. A když tak jsou, když, když něčemu nerozumím, tak se prostě zeptám a dozvím se a tím chci jenom říct, že prostě mám tu důvěru v ten tým a nevěřím tomu, že by udělali něco, co by si vymysleli, tak jako záškodnicky, že bysme tím někoho opravdu vyloženě jako pohnojili, no, nebo jak to říct.

Daniela Drtinová: Takže do tvorby scénářů nezasahujete? Do tvorby těch dílů?

Marek Daniel: Jo, zasahuju, zasahuju…

Daniela Drtinová: Ale spíš jako herec, z hlediska té herecké role.

Marek Daniel: Jak kdy. Jak kdy. Samozřejmě upravuju si věty do pusy, upravuju si formulace vět, což je minimální, protože kluci píšou opravdu dobře a spoře, vlastně na tu plochu těch sedm minut, že je škoda to vlastně předělávat, takže tím se teďko popírám trochu, ale někdy na můj námět vznikne i díl, což byl třeba díl Eurovolby v první sérii. Někdy na můj nápad, to jsem vlastně teď řekl, pardon, to se asi prostřihne, ne, tady ty kecy.

Daniela Drtinová: My nestřiháme, my garantujeme nesestřihaný obsah, ale já vám…

Marek Daniel: Jo, tak bezvadný.

Daniela Drtinová: ...ještě pořád rozumím, jako nit držím.

Marek Daniel: Bezvadný, bezvadný. Ne, nic, takže přispívám, přispívám někdy…

Daniela Drtinová: Bavili jsme se o tom, že někdy přispíváte i vy.

Marek Daniel: Ano, přispívám někdy i tematicky, někdy přispěju jenom větou a někdy přispěju i jakoby dramaturgickým pohledem na věc.

Daniela Drtinová: O těch politických kauzách už si mnozí diváci zvykli přemýšlet tak, že jim dají plus minus reálný obraz o tom, jak ta kauza je, anebo jak by mohla být. Je to tak doopravdy?

Marek Daniel: Ano. Jestli vytváříme pravdivé kauzy?

Daniela Drtinová: Jestli ten výklad nebo to, co se dozví divák z Kanceláře, koreluje s tím, jak ta kauza je, anebo by mohla být doopravdy.

Marek Daniel: My jsme nadšený, když to do sebe zaklapne, ale furt zůstáváme ve fikci a v pokusu o inteligentní humor.

Daniela Drtinová: Jak často to zaklapne do té reality? Dá se to odhadnout?

Marek Daniel: Tak co to tehdá bylo? Tehdá bylo něco kolem toho Ratha, to zatčení, tam proběhla nějaká jedna věta, oni ho zabásli a nám z toho minulýho dílu zbyla jedna věta, která výborně zafungovala, ale nevzpomenu si na konkrétní.

Daniela Drtinová: Ono to působí dost očistně, to, co si nepřečtete v novinách, anebo v televizi, protože novináři musejí dokazovat, musejí ověřovat, musejí mít všechno opřené minimálně o dva zdroje…

Marek Daniel: Ano. Ano.

Daniela Drtinová: Tak najednou vlastně se dozvíte něco, co vám skutečně dá tu skládanku v nějakém obrazu. Jak moc je to fikce nebo jak moc je to reálné, to už třeba posuzují různí insideři, kteří ty informace mají, nebo ne, vaši scénáristé musejí mít nějaké dobré zákulisní informace. Kde je berou? Nemyslím konkrétně, že mi řeknete, ale typově, od lidských zdrojů, od insiderů právě, od nějakých lobbistů nebo třeba od úředníků, policistů?

Marek Daniel: Já bych na to odpověděl, že všechno to budou lidské zdroje.

Daniela Drtinová: Všechno to budou lidské zdroje.

Marek Daniel: Ano.

Daniela Drtinová: Takže nejsou to zdroje třeba takové…

Marek Daniel: Ale myslím si, že budou hodně vycházet z toho, co se objeví v médiích.

Daniela Drtinová: Na to jsem se chtěla zeptat, jestli je to třeba i tím, že scénáristé vaši tedy pracují tak, že čtou mezi řádky v novinách.

Marek Daniel: No, to určitě musí číst mezi řádky, tak ono spousta lidí v týhle zemi čte mezi řádky v novinách, spousta lidí si o těch kauzách myslí svý a my těm myšlenkám, těm pochodům těch lidí, který to, dejme tomu, štve, tak dáváme obrazovou podobu.

Daniela Drtinová: Víte, na co se ptám. Jestli vaši scénáristé víc čtou mezi řádky v novinách, anebo jestli skutečně máte lidský zdroj, který vám zkrátka rozkrývá ty kauzy, překládá takové ty nesrozumitelné politické hry a konstrukce do té reality? Protože ty kauzy potom tak vypadají, ty, které vy dáváte ven, a jsou dobře přečtené.

Marek Daniel: Rozumím, rozumím, ale já to s nima nekonzultuju, nám se občas stane, že nám dokonce někdo sám napíše nebo producentovi přijde mail, kde: "Měli byste udělat kauzu o tom a víte, že Krnáčový se říká Krnda," a tak dál. Takže prostě my ty informace, některý se k nám donesou, ale co přímo ty kluci, jaký mají zdroje, to nevím, ani jsem to nezkoumal.

Daniela Drtinová: Nějak cíleně, vědomě jste to nezkoumal, že se do toho nechcete úplně ponořit nebo vás to úplně nezajímá?

Marek Daniel: Ale já v tom nevidím důvod, proč bych to měl zkoumat.

Daniela Drtinová: Mě by zajímalo, jestli vysílám realitu, anebo jenom čistě fikci.

Marek Daniel: No, já se v tom jakýmsi způsobem orientuju a vím, že vysílám fikci s realitou a říkám, jako moje důvěra…

Daniela Drtinová: Hezky řečeno.

Marek Daniel: …moje důvěra, moje důvěra v ten tým je naprostá, takže já se nebojím, že by mě dávali do huby něco…

Daniela Drtinová: Co je úplný blábol.

Marek Daniel: …co je úplný blábol, přesně tak.

Daniela Drtinová: No, a dávají vám třeba sami politici tipy na kauzy nebo, nebo vysocí úředníci?

Marek Daniel: Sami politici, sami politici…

Daniela Drtinová: Nebo úředníci třeba?

Marek Daniel: Úředníci. Nedávají.

Daniela Drtinová: To ne?

Marek Daniel: Ne.

Daniela Drtinová: Mají rádi váš pořad politici?

Marek Daniel: No, dozvěděl jsem se, že někteří se tomu smějou a maj z toho radost, no, tak co je pravda, nevím.

Daniela Drtinová: Jako že můžou mít radost z toho, že se objeví v tom díle?

Marek Daniel: Já vůbec nevím. Já vůbec nevím. Prostě myslím si, že spíš tak jako mají z toho prostě legraci, to je celý a…

Daniela Drtinová: Co vy sám jste vnesl do konceptu té postavy, když se tvořila? Byl předobrazem nějaký lobbista nebo to byl spíš kompilát všeho, jak jste si ho představovali?

Marek Daniel: Tak předobrazem kluků v jejich hlavách vlastně byl Janoušek, že jo, proto Kancelář Blaník, protože v Pasáži Blaník se údajně jistý čas, jistý čas ta politika odehrávala.

Daniela Drtinová: Protože on takový úplně není.

Marek Daniel: Prosím?

Daniela Drtinová: Že on takový úplně není.

Marek Daniel: No, není, to by museli zmenšit a obsadit Roberta Zacha a..., tak samozřejmě Janoušek vypadá úplně jinak, ale říkám, jejich, kluků, který když za mnou přišli, jestli bych to nechtěl s nima dělat, tak byl tenhle ten ne předobraz, ale prostě líbilo se jim…, ten, ten, ten motor pro ně spouštěcí byl, že se v nějaký pasáži domlouvá zákulisně prostě, jak, chod celý země jakoby, jo, takže to byl ten spouštěcí motor a mě oslovili, jestli vůbec to…, nicméně už jsme před tím dělali zrovna čerstvě, myslím, Polski film jsme dodělali, kde už takovej předobraz takovýho hajzla Havláta byl a kde už se pracovalo s fikcí a s realitou, takže jsme tak jako volně do toho vpluli a vyloženě, že bysme si říkali, to vlastně vychází z toho scénáře, to vychází vždycky z toho scénáře ty věty, jak se poskládají, tak jak jsou v tom scénáři napsaný, nemůže říkat člověk, kterej je romantickej, má…, no, i když Tonda, Tonda je taky někdy romantickej.

Daniela Drtinová: Někdy jo. Takže to, jakým způsobem Tonda Blaník vystupuje…

Marek Daniel: Předobraz jsem si nebral žádnej.

Daniela Drtinová: Ne, ne, ne. Je to umělecká licence.

Marek Daniel: Ne, prostě bohužel jsme vycházeli z mé přirozenosti, kterou jsme nastavili, nastavili prostě charakterem lobbisty, kterej vznikl ze scénářů.

Daniela Drtinová: Herec Hynek Čermák, který hrál v gangsterce Ka Gangstera inspirovaného Radovanem Krejčířem, tak řekl DVTV, že pro něj bylo docela těžké vždycky po natáčení setřást ze sebe tu personu prostoupenou mocí a zločinem. Pro vás není těžké setřást Tondu Blaníka?

Marek Daniel: Tak to je otázka spíš na manželku.

Daniela Drtinová: No, tak to bych se jí ráda zeptala.

Marek Daniel: Tak jí musíte pozvat. Víte, tak samozřejmě mě to pak aj raní, když mně pak ..., jakoby v dobrým to myslím, když mně pak kamarádi říkají: "A to je hodně přirozený, to jsi hodně vycházel ze sebe." Já jsem…

Daniela Drtinová: No, vy jste před chvílí říkal, že jste vycházel ze své přirozenosti.

Marek Daniel: No, no, no, vždyť já vím, vždyť já vím, no, tak to víte, tak potom, potom, potom, když si pak uvědomím, že jednám jako Tonda Blaník v tom životě, tak mi to není moc příjemný, no, tak snažím se, ale myslím, že takovej nejsem…

Daniela Drtinová: A někdy se vám to stane?

Marek Daniel: Co?

Daniela Drtinová: Někdy se vám to stane, že potom v životě jednáte jako Tonda Blaník?

Marek Daniel: No, jakože třeba nadávám někdy, ne úplně jako Tonda, ale někdy nadávám.

Daniela Drtinová: To nadáváme asi všichni.

Marek Daniel: No, já vím, no, jenomže prostě pak se mi to zdvojuje s tou figurou…

Daniela Drtinová: Ale vy nadáváte jak Tonda Blaník.

Marek Daniel: No, no, používám i jiný nadávky, ale, ale prostě vlastně mě to mrzí, to je celý.

Daniela Drtinová: No, ale vaše manželka vám připravuje vlastně oblečení, kostýmy, pro tu roli…

Marek Daniel: Ano.

Daniela Drtinová: ...tak zřejmě je s tím srozuměná a asi…

Marek Daniel: Ne, jasně, na to se dívají i, i naše děti, no. Tak co jim to budu zakazovat, tak jim to vysvětlím…

Daniela Drtinová: Tak jestli nadáváte občas i normálně…

Marek Daniel: ...Vysvětlím jim tom, co tím chtěl básník říci, a to je celý.

Daniela Drtinová: A jak se, jak se cítíte na konci natáčecí série?

Marek Daniel: Vždycky si velmi oddechnu, protože je to docela náročný.

Daniela Drtinová: V čem to je náročný? V tom, že ta mašina pořád jede nebo právě tou personou prostoupenou…

Marek Daniel: V tom, že ta mašina pořád jede v tom, že ta postava není úplně, není to úplná procházka růžovým sadem, v tom, že, v tom, že i díky tomu někdy ty lidi třeba na tom place štvu a tak dál. Takže spousta věcí dohromady.

Daniela Drtinová: Takovej tvůrčí proces a je to pro vás zábava, anebo tvrdá práce?

Marek Daniel: Je to pro mě veliká zábava a od pěti od večera, kdy třeba někdy točíme do deseti do večera, tak je to strašně tvrdá práce už.

Daniela Drtinová: Takže obojí. Jak svobodný se cítíte na internetu?

Marek Daniel: Naprosto.

Daniela Drtinová: Protože Česká televize odmítla pilotní díl jako bezzubý podle šéfproducenta Streamu Záhoře…

Marek Daniel: To ani nevím.

Daniela Drtinová: ... který to řekl Euru, E15 TV. Podle vás to byla výmluva? Mrzí vás to, že to nakonec nejde v České televizi, je vám to jedno?

Marek Daniel: Já nevím, prostě televize má úplně jinej koncept, má koncept schvalování, koncept rad, kde se musej ty věci, díky bohu, že jsme tam nevlezli, protože si to vůbec nedovedu představit, že bysme natočili díl, pak by šel na nějakou radu, ta rada by řekla, jestli to můžeme pouštět a kdyby se teda dostal na ten internet, že by ta kauza už byla opravdu fousatá, no, takže prostě jako to není nic proti televizi. Má nějakej systém, je to její systém a díky tomu, že jsme na internetu, tak to můžeme dělat tak, jak to děláme.

Daniela Drtinová: A šéf producenti nebo lidé ze Streamu vám vůbec do obsahu nemluví? Ta svoboda tam je?

Marek Daniel: Ta svoboda tam je. Ta je tam důležitá, jinak bysme to nemohli dělat.

Daniela Drtinová: Vůbec do toho nemluví?

Marek Daniel: Vůbec nám do toho nemluví. Tak jako kdyby tam bylo asi něco úplně zásadního, ono asi, asi to už vzniká, asi to drží producent na uzdě, co tam si vůči Streamu..., ale nepamatuju si jedinej případ, že by jsem se dozvěděl, že ze Streamu tohle to ne. Naopak, naopak já někdy říkám: "Nedávejte tam furt ten Seznam na tu obrazovku, když se díváme do počítače, ať jim nelezeme někam.

Daniela Drtinová: Proč je důležité mít ve společnosti takový drsný politicko-satirický seriál? Od České sody tady nic takového nebylo. Je to potřeba podle vás, jako nějaká očista?

Marek Daniel: Já si myslím, že ty lidi si, jak jste už zmínila, že si prostě vydechnou. Víte co, že vlastně viděj tu, domyslej si tu přes tu naší fikci si domyslej svojí fikci a trošku je to uklidní a zároveň je dobrý, že to vypovídá o svobodě slova v týhle zemi, že to může běžet, tím myslím.

Daniela Drtinová: Jo. Kdo je záhadný Libor?

Marek Daniel: No, to…, já, já vám nemůžu říct.

Daniela Drtinová: Protože to nevíte, anebo proto, že nemůžete, protože se objeví?

Marek Daniel: No, to je právě otázka, jestli to nevím, protože…, otázka, jestli to nevím, anebo jestli to vím. Nemůžu vám to říct.

Daniela Drtinová: Jo, takže pro ten další nějaký díl je důležité i to, jestli to víte, nebo nevíte?

Marek Daniel: Zjednodušeně řečeno, pan, pan…

Daniela Drtinová: Jestli je to důležité pro ten budoucí obsah?

Marek Daniel: Jo, tohle to. Takhle, zjednodušeně řečeno, pan, pan Libor je paní Columbová.

Daniela Drtinová: Takže existuje, ale nikdo ji nikdy neviděl, ale je vlastně otázka, jestli existuje.

Marek Daniel: Libor samozřejmě existuje.

Daniela Drtinová: Libor existuje.

Marek Daniel: No, jasně.

Daniela Drtinová: No, a uvidí ho diváci v některém z dílů?

Marek Daniel: No, to je otázka. Já nevím, jestli, kdyby Peter Falk nezemřel, jestli bysme se, jestli bysme neuviděli paní Columbovou nebo on vlastně onemocněl, že jo, na sklonku svýho života a vlastně už s ním nešlo natáčet, takže třeba to bylo připravený, nevím. Uvidíme.

Daniela Drtinová: Takže to je stejné u vás. Každopádně teď v té čtvrté řadě se postava Libora nekrystalizuje, nedefinuje, nevylézá ze scénáře.

Marek Daniel: No, tak jste to viděla zatím a zatím to má furt stejnou funkci, zatím furt poradenství ze záchodu.

Daniela Drtinová: No, a je to váš šéf nebo kamarád?

Marek Daniel: Libor je můj velice dobrej kamarád, ne můj, Blaníkův.

Daniela Drtinová: Takže není…, no, jasně, a není to tedy váš šéf.

Marek Daniel: Libor? Není můj šéf, ne, ne, ne, ale je to větší šajba trochu, no, ne můj, jeho, jeho šéf, ale je to asi trošku větší šajba, myslím si, že má pod palcem ještě trochu větší kšefty, no.

Daniela Drtinová: Nebere vám Tonda Blaník jiné role?

Marek Daniel: Ani bych neřekl, nebere, nebere, určitě ne.

Daniela Drtinová: Co teď vám nevzal, co točíte nebo co budete dělat?

Marek Daniel: Já budu, doufám, budeme dělat takovej už dlouho spící projekt, kterej se jmenuje Casting o castingový režisérce, s Markem Najbrtem to budeme dělat pro Stream, doufám, na jaře. A na podzim mě čeká druhá série Soudce A. K..

Daniela Drtinová: A co Bohemia s Robertem Sedláčkem? Kde jste měl ztvárnit Oldřicha Nového.

Marek Daniel: Myslíte Bohému?

Daniela Drtinová: Ano, ano, Bohému.

Marek Daniel: Bohému. No, já jsem nakonec se nedohodl s..., ne s produkcí, ale prostě nefungovalo to, co se týkalo, co se týkalo dat. Co se týkalo natáčecího plánu, takže jsme se nedohodli a já jsem z toho musel odstoupit.

Daniela Drtinová: Takže Oldřicha Nového hrát nebudete?

Marek Daniel: Oldřicha Novýho hrát nebudu.

Daniela Drtinová: To jsou poměrně dost…

Marek Daniel: Bude ho hrát Saša Rašilov, což je super.

Daniela Drtinová: Takže se na něj těšíte?

Marek Daniel: Jo, jo, určitě. Ne, opravdu.

Daniela Drtinová: Ony to jsou dost těžké role, vlastně Václav Havel, na kterého jste se připravoval, Oldřich Nový, oba jsou takoví hodně typičtí, výrazní. Oldřich Nový samozřejmě dnes už je…

Marek Daniel: Já si vyndám to kafe, nevadí?

Daniela Drtinová: Ne, samozřejmě, dejte si kafe. Jsou takoví hodně výrazní oba i vlastně ten Oldřich Nový dnes tou dikcí třeba už pro mnohé lidi může působit směšným dojmem, jako co s tím, abyste nesklouzl v nějaké parodii a třeba i u toho Václava Havla, to vlastně jste musel jít po hrozně tenké…

Marek Daniel: Jste si myslela, že to budu dělat, že jo, jste si připravila na to, že to…

Daniela Drtinová: No, myslela, no. No, ne, mě to zajímá i ve vztahu k tomu Václavu Havlu, to je vlastně úplně stejný případ.

Marek Daniel: Určitě jsem o tom přemejšlel a, tak u Václava Havla, co se týče hlasu, tak tam, tam jsem samozřejmě jakoby…

Daniela Drtinová: Je to kafe?

Marek Daniel: Je to kafe, je to, dejte si. Klidně ochutnejte.

Daniela Drtinová: Abych se tady nezhroutila.

Marek Daniel: Ochutnejte.

Daniela Drtinová: Tonda Blaník vařil kafe?

Marek Daniel: Ne, manželka moje.

Daniela Drtinová: Je to kafe.

Marek Daniel: No, je, je. Tak Václav Havel, tak tam vlastně ten, ten přístup…

Daniela Drtinová: Václav Havel a Oldřich Nový.

Marek Daniel: ...přístup k tomu byl a třeba k tomu hlasu, že jsem vlastně nemohl vynechat to ráčkování, já jsem o tom strašně dlouho přemejšlel. Robert chtěl, Robert tehdy chtěl vlastně dostat se do tý jakoby nejvěrnější pozice toho Václava Havla, přestože ten, že jo, to český století vedl jinou formou, ale u tohohle Václava Havla, což byla velice speciální a velice jakoby určitě ostře sledovaná už dopředu role, tak vlastně chtěl po mně, abych udělal tu jakoby kopii. Co se týče Oldřicha Novýho, tak samozřejmě už jsem se na to připravoval, protože jsem to věděl rok dopředu, že to budu dělat, tak jsem si říkal, do háje, to je vlastně tak strašně vděčná postava na imitaci, jako je Václav Klaus, jo, to je prostě identický, co se týče, když tady půjdete po, po vašem pracovišti, tak potkáte spoustu lidí, který to budou lépe či hůře napodobovat. Takže jsem chtěl najít nějakej jakoby kompromis a spíš, jestli si vzpomenete, jestli jste viděla v Protektorovi, kdy jsem vlastně odděloval to mluvení v rádiu, kde jsem vlastně používal ten, ten historickej takovej akcent…

Daniela Drtinová: Kontext nebo akcent.

Marek Daniel: ...akcent v tom, v tom rádiu, ale v civilu jsem byl…, tak jsem chtěl podobným způsobem jakoby jít na tohohle toho Oldřicha, abych…, jako dostat tu, dostat tu intonaci toho Oldřicha Novýho na ten plac a mimo ten plac ji tam mít, ale někde, aby to jenom tak jako úplně jako ševelilo.

Daniela Drtinová: To znamená, že na roli Oldřicha Nového byste šel víc, víc jako od sebe, než od těch nahrávek, protože na Václava Havla jste šel hodně vlastně přes nahrávky z roku 89.

Marek Daniel: Já jsem šel na obě, já jsem šel jakoby na…, no, taky jsem šel přes nahrávky, ale víte co, kdyby to nebyl, kdyby to nebyl chlapík, kterýho kdekdo imituje a kdekdo si z něj dělá jakoby, že si myslí, že to umí bezvadně, tak bych klidně do tý jako jeho polohy šel, ale tím, že to ty lidi dělaj, tak bych chtěl hledat něco novýho. Havla tolik lidí nedělá nebo jako v podstatě neznám, znám jich strašně málo, takže…

Daniela Drtinová: Těžko napodobitelný.

Marek Daniel: ...tam jsem se jakoby nebál jakoby hledat tu, tu, ale vždycky jsem šel od sebe, to nejde jinak, to prostě, to by bylo prostě strašná trapárna. Takhle, já jsem to ještě moc neviděl, já jsem ještě neměl úplnou odvahu se na Václava Havla podívat, takže úplně nevím.

Daniela Drtinová: No, ta otázka tímhle tím mířila, že tam člověk může velmi rychle nebo herec asi může velmi rychle sklouznout k té parodii. Ta, ta linie mezi tím musí být hrozně tenoučká u těchhle výraznejch lidí. Jsou to takový nevděčný role, že jste je přijal zrovna tyhle dvě.

Marek Daniel: No, tak mě ty výzvy bavěj, jako mně to přijde, mně to přijde…

Daniela Drtinová: Nebo tu jste nepřijal, ale ne kvůli Oldřichu Novému, ale kvůli datům.

Marek Daniel: Je to zajímavý, tak je to, je to prostě moje práce a mě tyhle ty výzvy bavěj, no. Uvidíme, co bude dál.

Daniela Drtinová: Někteří herci to brali tak, že roli Václava Havla může vzít jenom člověk, kterej není při smyslech, tuším, někde jsem něco takovýho četla.

Marek Daniel: Jo, to řekl Taclík.

Daniela Drtinová: Taclík.

Marek Daniel: Taclík to někde prohlásil. No, tak asi nejsem při smyslech. Ne, tak samozřejmě jsem si to vůbec na začátku nedovedl představit, a dokonce jsem Roberta od tý, o Havlovi se bavím, dokonce jsem Roberta od tý představy i zrazoval, jsem říkal: "Ježišmarjá, vždyť jsem vysokej, nemám modrý oči, samozřejmě vlasy to není problém, ale vůbec by mě to nenapadlo, třeba Ondřej Malý, že by to mohl hrát nebo já nevím, kdo, nebo Petr Štefek, což není herec, ale takový jsem měl různý úvahy, ale pak jsem se s tím nějak, ono taky, on mi to tu nabídku dal a uběhlo půl roku, já myslel, že už to vůbec neplatí a za půl roku se teprve ozval znovu, že teda, jestli teda do toho fakt půjdu. Takže já jsem tak jako třeba čtvrt roku o tom přemejšlel, pak jsem tak začal jakoby usínat a říkal jsem si: "Aha, takže asi nic." A pak se to znovu to a to…, prostě vzal jsem to.

Daniela Drtinová: Vy jste hrál Václava Havla a Jaroslav Plesl hrál Václava Klause v Českém století a v Dopoledním Radiožurnálu jste řekl, že vznikla nahrávka vás dvou v těch převlecích v těch kostýmech mimo natáčení na telefon a vy ji nikdy neukážete, tu nahrávku.

Marek Daniel: No, jako už jsem jí ukázal spoustu lidem, ale nikdy jsem ji neukázal veřejně.

Daniela Drtinová: Ale ne veřejně.

Marek Daniel: Já si myslím, že tahle nahrávka může ještě zrát jako víno a třeba se, třeba jí někdy, někdy ukážu.

Daniela Drtinová: Co se v ní dělo? Můžete aspoň prozradit?

Marek Daniel: Nic, jenom se Václav kouká na Václava a jeden z těch Václavů začne bejt trochu oplzlej a ten druhej Václav na to reaguje.

Daniela Drtinová: A který je oplzlý?

Marek Daniel: To nemůžu prozradit, to bych už prozrazoval moc.

Daniela Drtinová: Já vám děkuji za rozhovor pro DVTV.

Marek Daniel: Já taky děkuju.

Daniela Drtinová: Na shledanou.

Marek Daniel: Na shledanou.

Související: Rozhovory DVTV ke stažení do mobilu. Vyzkoušejte audio podcast >

 

DOPORUČUJEME

reklama

DVTV