Šéf lékáren: Nemůžu zaručit dostatek léků, byznys s nimi nabývá v Česku obludných rozměrů

Zákonodárci podléhají tlaku farmaceutických firem, pokud nás politici a ministerstvo nepodpoří, jsme bezmocní, říká o nedostatku léků v lékárnách prezident České lékárnické komory Lubomír Chudoba. Také si není jistý tím, jestli úhrady u některých léků nejsou vyšší, než by měly být. Pacient musí na léčbě spolupracovat, není podle něj například možné, aby člověk s rakovinou plic dál kouřil.

Daniela DRTINOVÁ: Jak je možné, že v dnešní době chybějí léky v lékárnách? Hostem k tématu je prezident České lékárnické komory Lubomír Chudoba. Dobrý den.

Lubomír CHUDOBA: Dobrý den.

Daniela DRTINOVÁ: Pane prezidente, jak je to možné? Framykoin jsem nesehnala už vloni, a to je jenom mast. Horší je to samozřejmě u takových léků, jako jsou léky na srdce, na rakovinu.

Lubomír CHUDOBA: Tak těch důvodů je více. Ten příklad první, který jsi zmínila, to je z toho titulu, že firma podle mých informací, možná je to i chyba na její straně, prostě teďka v procesu přeregistrace neúčinné látky u toho přípravku, takže proto došlo k výpadku ve výrobě. Jinak tím důvodem může být i to, nebo bývá to, že samozřejmě některé léky jsou vyvezeny v míře takové, že potom chybí v České republice. Někdy ten nedostatek léků může být pouze regionální, nebo v části lékáren, který je způsoben tím, že výrobce bohužel má poměrně, byť i zákonem na jedné straně povinován s distributorem, aby zajistil dostatek léků v regionu na základě potřeb pacientů, to, co lékaři předepisují, tak na druhé straně to nikdo nekontroluje, není to pod sankcí ze zákona, takže se stáváme svědky situací, a to se mi ozývá čím dál tím více lékáren a proto i připravujeme určitý pozměňovací návrh do, k zákonu o léčivu, který bude projednán v Parlamentu, kdy teda výrobce, případně distributor selektivně do některých lékáren ty léky dodává ve větší, v menší míře a jiné lékárny mají smůlu, anebo, což, čehož bývám také svědkem, že část lékáren, a za tím teda stojí většinou výrobce, dostává ten lék s desítkami procent slevy, zatímco ostatní ne, takže samozřejmě potom se stává to, že ta, to diskriminační, ta diskriminační skutečnost spočívá v tom, že ten pacient je postaven před tak vysoký doplatek, že prostě ten lék je taky v daném regionu pro něj nedostupný.

Daniela DRTINOVÁ: Pane prezidente, že vypadne jeden lék, to se ještě dá pochopit. Jak to, ale že ten systém si neporadí s tím aspoň v tom smyslu, že zkrátka neexistuje ani shodná alternativa u některých těch léků?

Lubomír CHUDOBA: Tak zaregistrováno bývá více léků, ale to, co jsem do této chvíle, my jsme jednak jako komora se o něco snažili, my jsme před 4 lety předložili do Parlamentu paragrafované znění novely zákona o léčivech, když jsme se tehdy inspirovali tím, že na Slovensku to asi 2 měsíce před námi slovenský Parlament odsouhlasil. Byli jsme odmítnuti, že prý chceme bránit volnému obchodu. Mezi tím se situace "naštěstí" ale v uvozovkách říkám jenom, zhoršila, to znamená, že těch výpadků bylo daleko více, takže se tím začal zabývat i český Parlament, čeští politici, bude projednáván příští týden ve zdravotním výboru, bude projednávána novela zákona o léčivech, kde jedno opatření, byť v měkčí formě, je navrhováno. Ale my jsme mohli, nebo Ministerstvo podle mého názoru mohlo být daleko odvážnější v těch několika minulých letech, protože my jsme sami podávali například podnět na jednu látku, antitrombotikum, dosti věc, která je dosti důležitá, není nahraditelná z pohledu genetické substituce a chtěli jsme, aby byl zakázán vývoz této látky, protože jsme měli informace, že se vyváží. Ministerstvo mi odpovědělo skoro po dvou měsících, že podle údajů, které získali, že jim výrobní firma nahlásila dovozy, distributoři vývozy, tak se domnívají, že k žádnému problému nedošlo. Tak jsem jim sdělil, nezlobte se na mě, pak teda ty čísla asi jsou s prominutím cinknutá. Tak se o to musíte zajímat sami jinak.

Daniela DRTINOVÁ: Pane prezidente, nedalo se to ale ošetřit dřív? To se nevědělo, že se reexporty dějí? Přece stát se může nějakým způsobem proti tomu bránit, aby distributoři a farmaceutické firmy nevyváželi léky jen proto, že jim to jinde přinese větší zisk?

Lubomír CHUDOBA: Samozřejmě. Já jsem vám říkal, že před 4 lety jsme my jako komora aktivně předložili návrh zákona, bylo to v době, když se ten zákon, novela projednávala. Kdyby byla ochota na straně zákonodárců…

Daniela DRTINOVÁ: Jak si to tedy vysvětlujete, že ta ochota na straně zákonodárců není? Je tam obrovský tlak těch reexportérů, aby se to neregulovalo?

Lubomír CHUDOBA: Obávám se, že ano. Já ty jejich důvody někdy volný obchod v rámci Evropské unie, to beru jako zástupný důvod, protože my jsme měli informace od našich evropských kolegů a my jsme věděli, že Polsko připravuje opatření, Španělsko, Maďarsko, prostě všechny země přijímaly opatření a my zase bohužel budeme jedna z posledních zemí v Evropské unii, která něco přijme.

Daniela DRTINOVÁ: Pane prezidente, nenabývá ten byznys s léky opravdu v některých momentech už obludných rozměrů?

Lubomír CHUDOBA: Ano, souhlasím s váma, že ano.

Daniela DRTINOVÁ: Co to s vámi dělá jako s prezidentem České lékárnické komory? Pokud vlastně jste v tom systému a musíte se na to dívat?

Lubomír CHUDOBA: No tak my se snažíme jednak navrhovat novely zákona, který by to měly řešit. Jednak tady mám korespondenci, kterou jsem včera ukazoval i panu premiérovi, když jsme se obraceli na antimonopolní úřad, na Státní úřad pro kontrolu léčiv, právě v těchto situacích, že tyhle, a obracel jsem se už před dvěma lety na ty 4 největší distribuční firmy, kdy jsem je upozorňoval, že ze zákona o léčivech jsou povinné dodávat lékárnám podle jejich potřeb, podle potřeb jejich pacientů a už to bylo předem, ale tady nikdo mi ani neodpověděl. Prostě my nemáme žádnou jinou moc, my nejsme zákonodárci ani moc výkonná…

Daniela DRTINOVÁ: Hm, samozřejmě…

Lubomír CHUDOBA: …Vůči ostatním než členům komory. Takže my se o to snažíme v průběhu doby, a to jsem včera i demonstroval, jsme opravdu udělali řadu kroků a zjistili jsme, že prostě bohužel jsme svým způsobem bezmocní, pokud nás nepodpoří Ministerstvo, pokud nás nepodpoří politici.

Daniela DRTINOVÁ: Podléhají tedy podle vás politici tlaku a vlivu farmaceutických firem?

Lubomír CHUDOBA: No já si myslím, že ano. Tak jako v jiných odvětvích. Určitě ano.

Daniela DRTINOVÁ: Řekl byste, že je možné, že je v tom i svým způsobem nějaký díl korupce?

Lubomír CHUDOBA: O některých věcech si můžu myslet své, důkazy žádné nemám.

Daniela DRTINOVÁ: Ale nějaké indicie jste podle všeho, i z té svojí exponované funkce zaznamenal.

Lubomír CHUDOBA: Tak samozřejmě, pokud se pohybujete v nějakém prostředí, tak si některé souvislosti, ať už dobře nebo špatně, dáte do souvislostí.

Daniela DRTINOVÁ: Jaký přívlastek byste použil, pokud byste měl popsat vztah farmaceutická firma a český pacient?

Lubomír CHUDOBA: No to jsou dvě úrovně. Jednak ta úroveň oficiální a u řady firem si myslím, že opravdu to začíná převažovat, protože firmy farmaceutické výrobní se dostaly v těch posledních letech do neskutečných problémů. Když se podíváte jaké pokuty platily například v Americe, to jsou stamiliony dolarů, když udělaly nějaký faul, nějaký problém, takže oni se samozřejmě z toho ty mateřské centrály, k tomu je ti akcionáři donutili, poučily, takže i v Evropě začínají se chovat jinak. Už nejsou tak proklientsky orientovaní, myslím, ať na ty, kteří předepisují, nebo na ty, kteří schvalují jejich úhrady, na pozicích třeba ve zdravotních pojišťovnách, takže myslím si, že je to z části utlumené, ale určitě by se tam dalo vykonat víc.

Daniela DRTINOVÁ: Takže český pacient ve vztahu k farmaceutickým firmám se může cítit v pohodě?

Lubomír CHUDOBA: No tak firma se snaží samozřejmě na jedné straně poskytnout maximum informací o svých přípravcích, je to spojeno s tím, že má očekávání, že pacient o tom bude vědět, lékař o tom bude vědět, takže to je všechno v pořádku, někdy…

Daniela DRTINOVÁ: Co vysoké doplatky?

Lubomír CHUDOBA: Někdy ten marketing je na, na můj vkus ale trošku nad, nad míru. Co se týče doplatků. Zase tady nabízíme už a chceme už několik let řešení i na základě zpětné vazby od pacientů, které je běžné v Evropské unii. V Evropské unii u receptu, který předepíše lékař, který je hrazen ať už Národní zdravotní službou nebo zdravotními pojišťovnami, tak prostě víte, kolik doplatíte, ať jdete do té nebo do té lékárny. Prostě lékárnu si vyberete podle toho, je-li blízká vašemu bydlišti, pracovišti, nebo jste spokojeni s jejím personálem. A neběháte tady, byť by to někdo mohl říct, že je to třeba dobrý sportovní výkon, mezi lékárnami a nezjišťujete, jestli to má o 5 korun, o 20 korun, o 30 korun levnější. Ale říkám, to, co hlavně mi začalo vadit, a proto jsem říkal kolegům, ať se začnou ozývat do médií, když ty lékárny, některé lékárny, část lékáren, jsou to zejména ty menší, jsou prostě asi cíleně diskvalifikovány v tom, aby si mohly objednat dostatek léků pro své pacienty.

Daniela DRTINOVÁ: Jak si podle vás berou farmaceutické firmy české pacienty jako rukojmí? O tom jste s námi mluvil v telefonickém hovoru, nebo není to váš názor?

Lubomír CHUDOBA: Tak já si myslím, že co se týče, co se týče farmaceutických firem, tak ta situace z části se zlepšila, na druhé straně oni samozřejmě dělají spoustu aktivit, které na první pohled vypadají logicky a rozumně, že vzdělávají pacienty, že jim poskytují právní poradenství, ale pokud je to u firmy, která je třeba inovativní, tak já si to trošku už spojuju s tím, že je to takový ten tlak někdy méně, někdy více přirozený na to, aby prostě ten přípravek dostal rychleji úhradu, vyšší úhradu. Je to v pořádku a já vím, že v České republice samozřejmě jsme země, která na jedné straně není bohatá, na druhé straně ta nabídka tady těch nejdražších léků je tady ohromná. Když se srovnáme s Polskem, s Maďarskem, s tady tím, s tou střední Evropou bývalou, se Slovenskem, tak jsme na tom asi nejlépe. Je to dobře. Ale já už si nejsem tolik jistý, zda skutečně u některých přípravků ty úhrady nejsou nastaveny více než by měly mít, zda-li skutečně s tou firmou se nedá daleko účinněji vyjednávat o tom, to, co vidíme venku daleko více, o tom sdíleném riziku, to znamená, aby se vyhodnotila léčba toho pacienta, když ten přípravek stojí třeba milion, nebo několik milionů ročně a na základě toho byl ten přípravek hrazen pro každého konkrétního pacienta, zda-li prostě je užíván, zda-li opravdu jsou léčeni všichni pacienti, kteří to potřebují. A na druhé straně možná trošku my, myslím si, že budeme postaveni čím dál tím více před, před problém, který, nebo před téma, které, které já považuju už několik let za velmi důležité, aby ten pacient chtěl být léčen, protože já jsem přesvědčen o tom, když máme ty prostředky omezené, tak ten pacient musí na té léčbě spolupracovat a ne, že prostě ten, kdo do něj se investují statisíce, miliony korun, má rakovinu plic třeba, tak si prostě vesele kouří dál. Tady by skutečně měly být jasné limity a myslím si, že společnost to pochopí, stojí nás to neskutečné peníze všech, to jsou společné peníze, to si nikdo není schopen zaplatit, ale ten pacient musí spolupracovat, musí dodržovat léčebný režim, rady lékaře, léky včas brát a tak dále. To prostě si myslím, že tomu by měly i zdravotní pojišťovny dávat daleko větší důraz.

Daniela DRTINOVÁ: A je tady, a je tady obchodní politika farmaceutických firem v Česku v pořádku podle vás?

Lubomír CHUDOBA: Myslím si, že už je to daleko lepší, než to bývávalo před, před několika lety. Že i ty metody, které oni používají, ať už vůči, takhle, u nás se hlavně změnily kompetence, zatímco ještě před několika lety ti nejdůležitější asi byli lékaři, kteří byli odpovědni za tu preskripci, tak v současné době pozorujeme, a je to dáno i s tím, s tou změnou systému, správní řízení na stanovení cen a úhrady, že ty nejdůležitější, nejmocnější instituce jsou managementy, Státního ústavu pro kontrolu léčiv a zdravotních pojišťoven. A vedle toho managementy nemocnic, které si vytváří takzvané pozitivní listy. Takže ta hlavní jednání, která by se dala nazvat obchodní, probíhají na jiné úrovni než mezi firmou a lékařem, nebo firmou a lékárníkem. Tam už vůbec ne.

Daniela DRTINOVÁ: Není tedy vedle toho všeho ten malý pacient skutečně rukojmím celého toho systému a toho, jak si ho převaluje v rámci nejrůznější zisků a zájmů a záměrů jednotlivé součásti toho systému?

Lubomír CHUDOBA: Samozřejmě jednotlivec nemá šanci jako pacient zvlášť, dosáhnout toho, nějaké zásadnější změny. Od toho tady má ty, kterým teda svěřil důvěru, ať už teda formou toho po volbách, anebo oni svěřili důvěru těm, kteří jsou nanominováni do zdravotních pojišťoven…

Daniela DRTINOVÁ: A zaslouží si součásti toho systému…

Lubomír CHUDOBA: Do nemocnice a tak dále.

Daniela DRTINOVÁ: …Tu důvěru ze strany toho pacienta? Jestli si zaslouží to, o čem jsme se teď bavili, je součástí toho systému tu důvěru ze strany pacienta?

Lubomír CHUDOBA: Myslím si, a jsem velmi rád, že prostě postupem doby i díky třeba nějaké generační obměně, jsme obecně jako Češi daleko citlivější na jakékoliv fauly, mladí k tomu velmi pomáhají, lidé, kteří se vracejí ze zahraničí, tak prostě mají úplně jiné hodnoty. Takže to si myslím, že pomalu směřujeme velmi správným směrem. Ale chtělo by to možná být trošku rychlejší zaprvé a zadruhé opravdu exemplární případy tvrdě potrestat.

Daniela DRTINOVÁ: Bavili jsme se o tom vývozu. Myslíte, že ten problém, který nastal, že jej může změnit právě projednávaná novela, která má stanovit tedy seznam těch nenahraditelných léčiv, které nebude možné vyvézt? Protože podle právníka Ondřeje Dostála, který se zabývá touto problematikou, tak to nepomůže, protože, jak řekl Mladé frontě, dodavatelský řetězec je natolik složitý, že žádný zákon výpadkům ani reexportům nezabrání. Co si od novely tedy slibujete vy?

Lubomír CHUDOBA: Takhle, co se týče výpadku, tam bych byl, protože opravdu mám informace, a to jsou neoficiální, které vám třeba ten reprezentant popře při jakémkoliv potom konfrontaci, tak mám pocit, že jsou situace, kdy ta firma mohla být pružnější, kdy, před tím výpadkem, to ne, já beru jako výpadek, že zkolabuje továrna a prostě stane se něco ve výrobním procesu, ale třeba…

Daniela DRTINOVÁ: Hlavní problém jsou asi ty reexporty.

Lubomír CHUDOBA: Při té přeregistrace, při té přeregistraci si myslím, že můžou být daleko pružnější a také si nejsem jistý, zda-li opravdu nedochází dosti často k tomu, že Česká republika je potlačena v té dodávce, to znamená, je někde lék, který se dodává pravidelně v nějakém množství, najednou se objeví v Německu vyšší potřeba, tak se to prostě převeze do Německa, tu firmu ani do Česka nedoputuje, to si myslím, že ale, to jsou věci, který musí posoudit Státní ústav pro kontrolu léčiv, ten jako má páky a možnosti. Co se…

Daniela DRTINOVÁ: Hlavní problém jsou ty reexporty…

Lubomír CHUDOBA: Co se týče, co se týče…

Daniela DRTINOVÁ: Ty skutečně třeba i distributoři skupují ty léky a pak je prodávají kvůli ziskům ven.

Lubomír CHUDOBA: Přesně tak, přesně tak. Co se týče reexportu, my jako komora, protože jsme byli, obviňováni před předchozím ředitelem SÚKLu, že tady lékárny se na tom podílí, tak jsme sami iniciovali novelu zákona o léčivech, kde zjednodušeně řečeno, je novela v tom, že každý, kdo zároveň vlastní lékárnu a každý, kdo má zároveň distribuční oprávnění, musí nahlásit při objednávce léků, zda-li ten lék objednává za účelem další distribuce, například tím pádem i vývozu, anebo za účelem, že bude vydán na recept, to znamená při poskytování lékárenské péče pacientovi. To musí nahlásit, to je evidováno, to je kontrolovatelné. Ano, slyšel jsem na různých shromážděních se potom slyšíte ke svému překvapení, že se pravděpodobně nějaké cestičky nalezly, že jsou třeba do toho zapojeny i některé nemocnice a to už je věc, která je ale, ale plně v odpovědnosti Státního ústavu pro kontrolu léčiv, který má veškeré údaje, veškeré možnosti pro kontrolu, aby opravdu to důkladně zmapoval a rozhodl. Byl jsem ubezpečen, že je v současné chvíli, proto se o tom prý nemůže mluvit, několik vážných kauz, i třeba spojených s reexporty, to znamená s nezákonným reexportem, které jsou teďka v nějaké fázi odvolacího řízení. Takže doufám, že se zanedlouho dozvíme, dozvíme víc.

Daniela DRTINOVÁ: Můžete do budoucna garantovat dostatek léků v lékárnách, jako prezident České lékárnické komory?

Lubomír CHUDOBA: No já osobě můžu garantovat to, že udělám maximum pro to, abych prostě upozorňoval, abychom přispěli k tomu, že ty podmínky zákonné tady budou nastaveny tak, že samozřejmě…

Daniela DRTINOVÁ: Ale garantovat to nemůžete?

Lubomír CHUDOBA: Garantovat nemůžu, ale my to, co třeba teďka děláme, budem dávat připomínky k tomu, k té novele zákona o léčivech, kde teda budeme chtít zajistit například zpřísnit povinnost distributora i s nějakou sankcí pro to, aby byl povinen dodávat podle potřeb pacientů v každém regionu. Co se týče té novely, jak jste zmínila pana doktora Dostála, který se o tom vyjádřil, ano, my jsme říkali od počátku také, že je to měkčí forma než to, co jsme navrhovali my, ta byla daleko tvrdší, ta spočívala v tom, že každý kdo chce nějaký lék vyvézt, to musí nahlásit na SÚKL a ten pokud mu do měsíce neodpoví, že prostě je to nežádoucí, že to tak, tak, vyvézt může. Tady ta novela spočívá v tom, že naopak to bude muset odpracovat Státní ústav pro kontrolu léčiv, bude si muset shánět průběžně veškeré informace o dodávkách do Česka, o tom, kolik mají distributoři na skladech, kolik vydávají lékárny a bude muset sám aktivně sdělovat Ministerstvu návrh přípravku i z pohledu, jak jsou nahraditelné, nenahraditelné, a tam to není zase tak jednoduché, bohužel, zda-li je nedat na takzvaný seznam, který potom bude, pokud ten lék na něj bude zařazen, tak bude musí být prohlášeno, ano tento lék je zakázáno vyvážet. Prostě tu práci, kterou třeba na Slovensku musí odpracovat ten distributor, který to chce vyvézt, tady v Česku bude odpracovávat Státní ústav pro kontrolu léčiv. Na můj vkus jsou tam některé termíny krátké, ale uvidím, v rámci připomínkového řízení SÚKL ani Ministerstvo nic nevím o tom, že by něco připomínkovaly, takže pokud jsou s tím spokojené, pokud to takhle projde, tak pak to bude čistě jejich odpovědnost, že to musí zabezpečit.

Daniela DRTINOVÁ: Chtěli byste pevné ceny jako v Evropě. Oslovili jste kvůli tomu i premiéra. Týden.cz ale napsal, že podle těch neveřejných ministerských propočtů by pevné ceny jako v Evropě nebo fixní částky za lékárenskou péči stály pojišťovny navíc 3 miliardy ročně a taky ministr financí řekl, že na zdravotnictví nedá nic, dokud se nezamezí plýtvání. Vezměte si třeba jen výši doplatku podle velikosti balení, čím větší, tím větší sleva, to plýtvání zrovna v oblasti s léky je obrovské.

Lubomír CHUDOBA: Souhlasím, ale to je odpovědnost těch, kteří jsou v rámci správních řízení, Státní ústav pro kontrolu léčiv a zdravotní pojišťovny. Ty jsou v tom systému nastavování cen a úhrad. Tady to, co jste zmínila, jsou dvě oddělené věci. Jedna věc znamená odměňování lékáren. Tady navrhujeme už dlouhou dobu přejít od toho sytému, kde ta odměna lékárny závisí jen a pouze na tom prostřednictvím marže, kolik léků vydá na ten recept a jak jsou drahé. Tak přejít k tomu, že dostaneme, že budeme mít nějakou marži v upravené formě, nižší samozřejmě…

Daniela DRTINOVÁ: Proč to vláda nechce? Znamenalo by to nějaký dopad na státní rozpočet?

Lubomír CHUDOBA: A k tomu pevnou částku. Tam jsou dvě možné legislativní cesty. My obě už máme připravené. Jednu už jsme začali projednávat s Ministerstvem. První spočívá v tom, přiznat nám takzvané výkony, pevnou částku jako výkon lékárenské péče za výdej. Proti jsou zdravotní pojišťovny, nechápu proč, proti jsou lékaři, kteří se bojí, že údajně i lékárníci, když budou mít výkony, tak to bude něco znamenat prý v jejich odměňování. Nebude to znamenat vůbec nic, protože my chceme opravdu nulovou variantu. Druhá legislativní cesta, a to jsou pouze dvě vyhlášky, takže i já jsem včera panu ministrovi říkal, že tady to je zcela v jejich gesci, slíbil před panem premiérem, že spolu budeme dále o tom jednat. Takže, pokud Ministerstvo v letošním roce vydá ty dvě vyhlášky, tak prostě k tomu výkonu se dostaneme. Druhá cesta legislativní je, ale ta spočívá i ve změně zákona o veřejném zdravotním pojištění, zakomponovat do zákona takzvaný dispenzační poplatek, zase pevnou částku za práci lékárníka, kterou má v souvislosti s výdejem bez ohledu na to, jestli ten lék stojí 100 korun nebo tisíc korun. To prostě považujeme za férový, aby ta práce byla zaplacena a nebyli jsme závislí, závislí na, na té ceně léků. To je trošku náročnější. Ta si myslím, že se letos asi odehrát nemůže. Když vidím teda legislativní plán vlády. Nicméně jsou to dvě legislativní cesty a my teďka, byli jsme včera ubezpečeni, že se tomu Ministerstvo bude intenzivně věnovat. Takže to je…

Daniela DRTINOVÁ: Bude věnovat, ale zatím fixy moc nechce. Spíš třeba chce nastavit maximální vzdálenost nejbližší lékárně a tam, kde by to bylo dále, tam pojišťovny měly nastavit výhodnější úhrady jako motivaci k založení lékárny. To vám…

Lubomír CHUDOBA: Ano, to je druhé téma, když jsme…

Daniela DRTINOVÁ: K těm pevným cenám se ještě dostaneme.

Lubomír CHUDOBA: To je druhé téma, které jsme řekli, že my jsme začátkem ledna vyzvali lékárny, protože my jsme, my máme lékárny a na venkově takové ty nejmenší, detašovaná pracoviště, odloučená oddělení výdaje léků. Těch je asi 250, lékáren asi 2 800. A my jsme vyzvali lékárny, ty který, já jsem to pracovně nazval, ať jsou jedinečné, to znamená jedna na vesnici, abysme neřešili situace, že jsou v městě 5 lékáren a někoho z nich chtěli podpořit, tak jsem je vyzval, když jsem viděl, že byly zahájeny jednání s Ministerstvem a s lékaři, praktickými lékaři ohledně podpory jejich práce na venkově, tak jsem je vyzval, kdo by měl zájem a stanovili jsme si docela tvrdá kritéria za účasti naší daňové poradkyně, to znamená, že ta lékárna se skutečně ekonomicky nebo ta výdejna musí odkopat, dát prostě třeba za poslední dva, tři roky výsledovky, náklady a tak dále. V mezidobí 12. dubna Ministerstvo zveřejnilo podmínky projektu právě podporu těch lékařských praxí, takže i včera jsem panu ministrovi potvrdil, že chceme jít touto cestou také a že teda to, co jsme původně měli připravené, zjednodušíme, aby to bylo kompatibilní s tím, co teda Ministerstvo udělalo pro lékaře. Máme tam jedinou výjimku, my nemůžeme čekat na to, až ta lékárna zkrachuje nebo výdejna, protože ty investice jsou řádově vyšší a my musíme podpořit tu lékárnu, která prostě si to zaslouží a chce jí tam místní samospráva a podobně. Na tom jsme se shodli včera i s panem prezidentem stomatologické komory, protože i stomatologové mají daleko vyšší náklady na zařízení ordinace než třeba praktičtí lékaři. Takže oni by měli jít podobným systémem, měli bychom jít společně stomatologové i ty nejmenší lékárny. Co se týče vzdálenosti mezi lékárnama, síť lékáren, po tom také voláme už nějakou dobu, pokud se podaří změnit odměňování třeba formou těch výkonů, tak to bude automatické…

Daniela DRTINOVÁ: Protože vloni zkrachovalo hlavně v těch menších městech a na venkově 93 lékáren.

Lubomír CHUDOBA: Ano, v loňském roce bylo uzavřeno 93 lékáren, asi 44, 45 jich sice bylo otevřeno, ale je to první rok za posledních asi 15 let, kdy ten počet lékáren uzavřených významně převážil ten počet lékáren otevřených. Prostě i podle údajů SÚKLu je to minus 39 lékáren a minus 7 výdejen. To jsou ty nejmenší na vesnici. Takže prostě to nám vadí, protože tam je horko těžko si to někdo otevře, tam je to opravdu, ekonomicky to prostě nevychází. Proto jsme chtěli i zjednodušené podmínky…

Daniela DRTINOVÁ: Ano…

Lubomír CHUDOBA: A já jsem teda jenom na doplnění začal jednání i se Svazem měst a obcí, protože potřebujem jejich podporu. Já si uvědomuju, že od obce ta lékárna ani lékař nemůže čekat nějaký extra podmínky, ty rozpočty těch malinkých obcí jsou minimální, ale prostě potřebujeme, aby nám pomohli s Ministerstvem, že vyčlení nějaké peníze za tímto účelem. To je jedna forma možné pomoci, druhá forma, a tu mají také praktičtí lékaři, ti dostávají zvýšenou kapitaci. Takže my bychom chtěli, aby tyto lékárny také dosáhly od zdravotních pojišťoven za účelem podpory na nějaké lepší peníze.

Daniela DRTINOVÁ: A pevné ceny jako v Evropě, doplatky na léky, proč by nemohli lidé v rámci lékárenské turistiky běhat za nižšími cenami, pokud je to baví, pokud chtějí?

Lubomír CHUDOBA: No tak já si myslím, že moc lidí to nebaví. Jako někoho to bavit může, někdo to může samozřejmě jako sport brát, ale pokud jste postaven před situaci, že prostě skutečně musíte si obejít pár lékáren, abyste zjistili, že támhle je to 5 korun levnější a v řadě lékáren to třeba nedostanete, a ona je s tím spojená ještě jedna věc. Bohužel ty řetězce, které teda jsou tady, nebo se bijí v prsa, jak jsou úžasné, levné, tak to na jedné straně není až tak pravda, protože to i s, i ze šetření SÚKLu vyplynulo, že údajné 50% slevy jsou nonsens, že je to mezi 4-40 %, záleží na přípravku. Ale tam je hlavně důležité to, že tam zase teda oni proč jsou tak ekonomicky úspěšní, v uvozovkách, protože oni si dělají a preferují vlastní pozitivní listy léků. Takže já jsem i panu Ministerstvu zdravotnictví říkáme, jestli tady chcete situaci, že tady teda dobře, bude omezený sortiment, každá lékárna podle toho, jestli bude patřit do toho řetězce, nebo do toho, povede jiné léky, ostatní objednávat lidem ani nebude, jenom jim prostě vždycky s úsměvem vydá tady ten lék, tak ona samozřejmě pak od výrobce tu slevu dostane ohromnou, protože se, mu slíbila, že exkluzivně bude vydávat jen a pouze jeho léky. To prostě funguje, bohužel, nebo bohužel, to fungu…, toho jste svědky v řadě jiných odvětví, ale ve zdravotnictví jsem přesvědčen, že to prostě nemůžeme akceptovat.

Daniela DRTINOVÁ: A je ochotno Ministerstvo to řešit?

Lubomír CHUDOBA: Ministerstvo chce po nás, to je jako Chytrá horákyně, variantu, která nebude, která bude nulová pro pojišťovny, pro pacienty, z pohledu celkovýho rozpočtu, která nedopadne na nemocniční lékárny, které mají ohromné obraty, ohromné slevy. Takové řešení prostě nenajedeme. Vždycky, a když se měnilo odměňování, když se měnila cenotvorba, tak vždycky prostě to souviselo s nějakou změnou, která se někoho méně či více dotkla. Ale tady jde spíš o to, jestli opravdu jsme už nedokráčeli do situace, že těch negativ v rámci českého systému, začíná velmi převažovat. A to si myslím, že by si pan ministr měl uvědomit, protože byť tady teda jsou ministři zejména zdravotnictví u nás činní většinou, já nevím, někdy mezi jedním, třemi lety, tak on pravděpodobně vydrží, což mu přeju, ale na druhé straně ten ministr by neměl koukat jenom prostě do toho roku, kdy skončí ve funkci, ale opravdu každý by se měl chovat odpovědně a perspektivněji trošku s nějakým větším výhledem. Takže si myslím, že ten systém stanovení cen a úhrad v Česku a s tím je navázaná i ta spoluúčast, si prostě tu, tu změnu zaslouží a to, co my chceme, pojďme o tom vážně debatovat. My bohužel nemáme veškerá čísla. Musí se na tom účastnit i zdravotní pojišťovny, abychom nebyli, odměň…, obviňováni, že si tady prostě vymýšlíme nějaké statistiky, ale musí se chtít, musí to jednání někdo svolat. Nemůžeme si vyměňovat přes média jenom vzkazy, dobře, přineste nějaké řešení a nesmí se to dotknout nemocničních lékáren. To prostě tak, takhle se nikam nedojdeme.

Daniela DRTINOVÁ: Pane prezidente, děkuju vám za rozhovor pro DVTV. Na shledanou.

Lubomír CHUDOBA: Děkuji za pozvání. Na shledanou.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Následující videa