Experti na historii mají nezávisle posoudit případ údajného udání v Lidicích několik dní před vyhlazením obce v roce 1942. Iniciátorem práce odborníků je ředitel Památníku Lidice Eduard Stehlík. Podle něj postupně ryze odborná argumentace přerostla v mediální a politickou kauzu.
V Lidicích si ve středu přeživší i ústavní činitelé včetně prezidenta Miloše Zemana připomněli 78 let od vyhlazení obce. Akce byla kvůli pandemii koronaviru poprvé od roku 1945 neveřejná. Na místě se sešly desítky lidí, odpoledne může přijít uctít památku obětí i veřejnost.
Bývalá ředitelka Památníku Lidice Martina Lehmannová z instituce s konečnou platností odchází. Jak potvrdil deníku Aktuálně.cz ředitel památníku Eduard Stehlík, Lehmannová odmítla nabídku pokračovat na jiné pozici. Někdejší ředitelka proto dostala výpověď. Na vedoucí post rezignovala v lednu po tlaku ministra kultury Lubomíra Zaorálka, podle něhož jí chyběla potřebná empatie.
V Česku se ruší stovky kulturních událostí. Ve čtvrtek v poledne vláda zakázala divadelní, hudební, filmová a další umělecká představení, od pátku bude zakázána přítomnost veřejnosti v galeriích, knihovnách nebo hudebních a společenských klubech. Článek průběžně aktualizujeme.
Je to fatální selhání, historik nemůže vzít kus papíru s razítkem a říkat, že je to pravda, říká nový šéf Památníku Lidice Eduard Stehlík. Historik musí dát do souvislostí, za jakých okolností dokument vznikl a kdo ho napsal. Dokument, na kterém Vojtěch Kyncl postavil obvinění Alžběty Doležalové z údajného udání Štěpánky Mikešové, vznikl půl roku po konci války. Stehlík ho považuje za účelový.
Novým ředitelem Památníku Lidice bude vojenský historik Eduard Stehlík. Oznámil to ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD). Stehlík vzešel z výběrového řízení vyhlášeného ministrem kultury poté, co bývalá ředitelka památníku Martina Lehmannová v lednu rezignovala. Byla ve sporu s některými lidickými pamětníky. Později podala výpověď i část vedoucích a odborných pracovníků.
Historik Eduard Stehlík se přihlásí do výběrového řízení na post ředitele Památníku Lidice, Aktuálně.cz to potvrdil sám někdejší vedoucí odboru pro válečné veterány na ministerstvu obrany. Vedle něj se bude o místo ucházet i právník a historik Jiří Nenutil. Na post vyhlásilo konkurz ministerstvo kultury poté, co stávající ředitelka Martina Lehmannová rezignovala.
Je to smutný příběh. Z příběhu Lidic vypadla jedna postava, která by byla problematická, protože by nezapadala do vytvořeného symbolu krásné a čisté obce, míní historik Vojtěch Kyncl. Tvrdí, že jedna z lidických udala místní Židovku. Ta dodnes nefiguruje na seznamu lidických obětí. Vyšetřování nebylo po válce zahájeno, protože komunisté neměli zájem vytvářet vedlejší verze příběhu obce, dodává.
Existuje příběh Lidic, který všichni známe. Ostrý spor o osud jedné tamní Židovky teď ale odhaluje ještě jiný díl místní historie. Příběh lži a pokrytectví, s nímž se vždy mluvilo jen o té minulosti, která se komunistům právě hodila.
Dokazovat má ten, kdo obviňuje. Důkaz o tom, že Alžběta Doležalová udala Štěpánku Mikešovou, měl předložit četník, který ji sám zatkl a předal kladenskému gestapu. Svědectví ale podal až po válce, byl to chytrácký krok, hodil to na Doležalovou, říká archivář Vojtěch Šustek a odmítá tak tvrzení historika Vojtěcha Kyncla. Kauza vyvolala velké spory a mimo jiné stála místo šéfku Památníku Lidice.
Lubomír Zaorálek sliboval odborně podloženou vládu nad kulturním resortem. V případě Památníku Lidice se ale projevil jako klasický technolog moci.
Naším úkolem je připomínat lidickou tragédii v celé její šíři, nedovedu si představit, že něco říkat budeme a něco ne, tvrdí Martina Lehmannová, která rezignovala na post ředitelky po sporu s ministrem kultury Lubomírem Zaorálkem. Podle něj neprojevovala dostatek empatie s přeživšími, kteří pak s památníkem ukončili spolupráci. Empatie mi nechybí, do funkce bych se ráda vrátila, vysvětluje.
Ředitelka Památníku Lidice Martina Lehmannová rezignovala. Odmítla obvinění, že nectí fakta o Lidicích a řekla, že nemá důvěru v ministra kultury Lubomíra Zaorálka (ČSSD). Někteří lidičtí pamětníci ukončili spolupráci s památníkem a ředitelce vytýkali, že jí je lhostejné jejich utrpení. Podle ministra postrádala Lehmannová schopnost komunikovat s lidmi a empatii nutnou pro jednání s přeživšími.
Skupina lidických dětí přerušila loni v listopadu spolupráci s Památníkem Lidice, jelikož jim vadí, že se jich ředitelka Martina Lehmannová nezastala v reportáži České televize, podle které matka jednoho z lidických dětí před vyhlazením obce udala židovku. Ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD), jehož resort je zřizovatelem památníku, se pokusil obě strany usmířit. Prozatím marně.
Ve věku nedožitých 97 let zemřela Miloslava Kalibová. Žena, která přežila vypálení Lidic, pobyt v koncentračním táboře i pochod smrti. Své vzpomínky předávala veřejnosti prostřednictvím besed i dokumentů. Ze 143 lidických žen, které se dočkaly konce války, žije už jen Jaroslava Skleničková.
"Já jsem se vrátil domů a nic mi to neříkalo," vzpomíná Václav Zelenka, který patřil k hrstce dětí deportovaných nacisty z vypálených Lidic do Německa. Podobně jako ostatní ho to navždy poznamenalo. "Vrátil jsem se k mámě a měl jsem problémy se s ní domluvit. Nebylo to radostné setkání," vzpomíná Zelenka na své krátké dětství, které definitivně ukončila lidická tragédie z 10. června 1942.
Bývalý americký velvyslanec v Praze Norman Eisen ve své knize Poslední palác popsal na příběhu Petschkovy vily i klíčové události historie Československa.
Český Malín začal hořet přesně před 80 lety a hořel celý týden. Nacisté lidi nahnali do stodol a zaživa upálili. Zachránilo se jen několik osob, které nebyly přítomny anebo musely hnát uloupený dobytek a odvážet nakradený majetek. Zavražděno bylo 104 mužů, 161 žen a 105 dětí do 14 let, ale také 26 Poláků a čtyři Češi, kteří v Malíně pobývali dočasně.
Hledání dalších dětí, které přežily vyvraždění Lidic, je definitivně ukončeno. StB po nich podle zjištění historika Jiřího Plachého pátrala ještě desítky let po skončení druhé světové války, avšak svou nekompetentností úspěch předem zazdila. Tečku za bolestným šetřením učinil nyní teprve Plachý rozkrytím výsledků práce StB. V letech 1945 až 1947 se ze 105 dětí podařilo najít pouze 17.
