Vitalij Čurkin kritizoval Turecko za to, že dovoluje přesun zbraní a bojovníků pro povstalce bojující proti režimu prezidenta Bašára Asada. Na Sýrii se zřejmě Putin a Erdogan na rozdíl od plynovodu či vzájemného obchodu dohodnout nedokázali.
Německé ministerstvo vnitra v utajeném vyjádření, které má k dispozici veřejnoprávní televize ARD, píše, že Turecko je základnou islamistických uskupení, mimo jiné Muslimského bratrstva nebo palestinského hnutí Hamás, které Evropská unie považuje za teroristickou organizaci.
Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan provedl během měsíce od nepodařeného pokusu o vojenský převrat čistky, jaké nemají v zemi obdoby. Zbavil se 81 974 státních zaměstnanců, za mřížemi skončilo přes 35 000 Turků. Úřady kvůli masivnímu zatýkání dokonce propustí 38 000 vězňů, kteří by měli uvolnit místo právě údajným pučistům. Těch, jichž se čistky dotkly, je pravděpodobně více než těch, kteří se na pokusu o puč skutečně podíleli.
Turecko je o něco blíže k vydání islámského duchovního Fethullaha Gülena z USA. Řekl to turecký premiér Binali Yildirim, podle kterého se postoj spojených států k žádosti zlepšil. Do Ankary podle něj také koncem srpna přijede americký viceprezident Joseph Biden, který se tak zřejmě připojí k ministru zahraničí Johnu Kerrymu.
Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan hájí personální čistky ve své zemi. Přirovnal je k propouštění východních Němců po sjednocení obou německých států v roce 1990. "Vy jste to dělali při sjednocení v ještě větší míře," řekl Erdogan na adresu Německa. Erdogan sám použil výraz "čistky", prohlásil ale, že je k nim jeho režim donucen. Podle Erdogana není důležité, kolik státních zaměstnanců bude muset odejít. "Je jedno, jak daleko to zajde: 10 tisíc, 20 tisíc, 50 tisíc, 60 tisíc, 100 tisíc, 200 tisíc," uvedl turecký prezident. Turecká vláda chce čistky provést i v řadách obchodníků. "Pronikli všude, jako virus. Nemáme žádné právo mít s nimi soucit," řekl o stoupencích Fethullaha Gülena.
Bankovní domy v Turecku by po nezdařeném vojenském puči neměly účtovat příliš vysoké úrokové sazby. Prohlásil to turecký prezident Recep Tayyip Erdogan. Slíbil podniknout opatření proti těm bankám, které se v otázce úroků "ocitnou na nesprávné cestě". Pro tureckého prezidenta to je jedno z dosud nejostřejších vyjádření na účet bankovních institucí, uvedla agentura Reuters. Erdogan, který dává přednost hospodářskému růstu postavenému na spotřebě, si vysoké výpůjční náklady bere na mušku celkem běžně. Turecký prezident je toho názoru, že úrokové sazby způsobují inflaci, což je v rozporu s klasickou ekonomickou teorií.
Žádné revoluční spojenectví mezi Ankarou a Moskvou, ohlašované některými komentátory, se nekoná a konat nebude. Jeden rád využije slabosti druhého, píše v analýze politolog Emil Aslan.
Erdoganova Strana spravedlnosti a rozvoje získala loni ve volbách 52 procent hlasů, Putinovo Jednotné Rusko dostalo před pěti lety 49,3 procenta hlasů. Jasně dominují.
Turecký prezident míří do Moskvy. Jeho cesta je víc než jen zdvořilostní: má ukázat, že Ankara může zhoršující se vztahy se Západem vyvážit partnerstvím s Moskvou. O radikální obrat v turecké politice přesto nepůjde. Shrnujeme důvody proč.
Turecký prezident Erdogan a jeho Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) má mezi Turky žijícími v Německu velmi silnou podporu. Jejich náklonnost se ještě výrazněji projevila po nezdařeném pokusu o puč z poloviny července. Někteří z německých komentátorů a politiků si proto kladou otázku, na čí straně vlastně zdejší Turci jsou. Debata se točí právě kolem Turků s dvojím občanstvím, od nichž Němci čekají větší loajalitu ke spolkové vládě.
Velkou povstaleckou ofenzivu zřejmě umožnilo sjednocení sil, které nastalo poté, co se islamistická skupina Fronta al-Nusrá přejmenovala na Džabhat Fatah aš-Šám (Fronta dobytí Sýrie) a oficiálně se odstřihla od Al-Káidy. Koridorem ale zatím nemohou do východního Aleppa proudit potraviny. Je příliš úzký.
Statisíce Turků vyrazily na demonstraci, kterou svolal turecký prezident Recep Tayyip Erdogan. Náměstí ve čtvrti Yenikapi v evropské části Istanbulu je zcela zaplněno a zahaleno do červených tureckých vlajek. Masovou akcí chce prezident ukázat jednotu lidu proti údajným nepřátelům režimu, kteří se ho v polovině července pokusili svrhnout. Manifestaci provází přísná bezpečnostní opatření. Lidé museli před vchodem na plochu projít kontrolou.
Zmařený červencový pokus o převrat v Turecku připomíná požár Říšského sněmu v Berlíně z roku 1933, který byl milníkem na cestě k nacistické diktatuře. Alespoň to tvrdí předseda rakouské pravicově populistické Svobodné strany Rakouska (FPÖ) Heinz-Christian Strache. V rozhovoru pro Die Presse tak zjevně narážel na čistky, které turecká vláda spustila po neúspěšném pokusu o puč z poloviny července. Podle kritiků prezident Recep Tayyip Erdogan neúspěšného převratu využil, aby se zbavil i těch svých odpůrců, kteří nemají s pučem nic společného.
V honbě za údajnými pučisty a jejich podporovateli zatkly turecké úřady i německou občanku. Patří údajně k hnutí duchovního Fethullaha Gülena. Tento islámský duchovní žije v americkém exilu a kterého Ankara viní ze zosnování pokusu o státní převrat, odsoudil zatykač vydaný tureckými úřady. Jeho právníci v pátek projevili obavy z toho, že se ho někdo pokusí fyzicky zlikvidovat.
Před rokem začala největší uprchlická krize v Evropě od vypuknutí druhé světové války. Na kontinent přišel skoro milion běženců z převážně muslimských zemí. V Evropské unii vzrostly xenofobní tendence a posílily krajně pravicové strany. "Nálada je velmi špatná a politici místo toho, aby společnost spojovali, ji rozdělují," hodnotí migrační krizi s odstupem dvanácti měsíců Martin Rozumek, ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům. V rozhovoru pro deník Aktuálně.cz říká, že kvóty na přerozdělování běženců jsou nutností. "Naše solidarita není splněna tím, že někam pošleme dvacet policistů se psem," kritizuje české politiky.
Možnost, že by Turecko mohlo vstoupit do Evropské unie, je podle rakouského kancléře Christiana Kerna "už jen diplomatickou fikcí". Jako důvod označil turecké čistky v zemi, které nastaly po červencovém zmařeném pokusu o státní převrat.
Doživotní tresty pro dva soudce a bývalého prokurátora, kteří před třemi lety nařídili odposlechy ve vyšetřování korupce v nejvyšších patrech turecké politiky, žádá turecká prokuratura. Viní je, že se snažili v roce 2013 svrhnout vládu tím, že rozpoutali korupční skandál. Jde o kauzu, kdy byli kvůli úplatkům při veřejných zakázkách, praní špinavých peněz či ilegálnímu obchodování se zlatem zatčeni známí podnikatelé, synové několika ministrů či ředitel státní banky. V případu jako podezřelý figuroval i Necmettin Bilal, syn současného prezidenta a tehdejšího premiéra Erdogana.
Italské soudní vyšetřování Bilala Erdogana kvůli praní špinavých peněz může ohrozit vztahy mezi Římem a Ankarou, varoval v úterý prezident Recep Tayyip Erdogan. Místo vyšetřování svého syna doporučil italským soudcům věnovat pozornost spíše mafii. Na Erdoganovo prohlášení ostře reagoval italský premiér Matteo Renzi, podle něhož soudy v jeho zemi jednají podle zákonůa ústavy, nikoli podle tureckého prezidenta. Necmettin Bilal Erdogan byl jedním z podezřelých v rozsáhlém korupčním skandálu, který vypukl v prosinci 2013.
Podle maďarského ministra zahraničí Pétera Szijjártóa se státy NATO nemají ze strany Ruska čeho obávat. Realistický předpoklad, že Moskva zaútočí na některý ze států Severoatlantické aliance, podle něj neexistuje. Ministr se také vyjádřil k Turecku, kde podle něj po pokusu o převrat k žádnému ohrožení demokratických postupů nedochází.
Němečtí politici se ostře postavili proti hrozbám Turecka, že vypoví dohodu o migraci s Evropskou unií, pokud se do října nedočká zrušení vízové povinnosti pro své občany. Vicekancléř Sigmar Gabriel (SPD) prohlásil, že by se Německo a Evropa neměly nechat Ankarou vydírat. Generální tajemník CSU Andreas Scheuer šel ještě dál. "Hrozby a ultimáta - nový styl Erdoganova Turecka. V otázce naplnění 72 podmínek pro zrušení víz nejsme na tureckém bazaru," nechal se slyšet. Dohoda Turecka a Evropské unie společně s postavením plotu v Makedonii na hranicích s Řeckem vedly k podstatnému poklesu počtu migrantů přicházejících na řecké ostrovy v Egejském moři.
