Lže Česká televize? Proruské weby vytváří pocit, že tu je spiknutí a stojím proti lidu, říká Wollner

Přistupujeme ke každé vládě, každé garnituře stejně, jsme ke všem stejně kritičtí, říká dramaturg a moderátor Reportérů ČT Marek Wollner. Reakce na pořad prý už nejsou tak silně nenávistné, nenávist je teď podle Wollnera víc cítit z konspiračních internetových stránek. Na Reportéry ČT prý míří demagogická kritika založená na politických postojích a ideologickém nastavení lidí. Česká televize podle Wollnera nemůže vysílat kremelskou propagandu prostě proto, že ji nelze dokázat.

Daniela DRTINOVÁ: Hostem DVTV je šéfredaktor reportážní publicistiky České televize, dramaturg a moderátor pořadu Reportéři ČT a taky nositel ceny Ferdinanda Peroutky za rok 2015 Marek Wollner. Zdravím tě.

Marek WOLLNER: Ahoj.

Daniela DRTINOVÁ: Oceněn jsi byl za svůj přístup k žurnalistice, který se vtiskl do pořadu Reportéři ČT. Jaký je tedy svůj přístup k žurnalistice?

Marek WOLLNER: Ta práce vlastně v pořadu Reportéři ČT trvá 11 let a myslím si, že jsme dokázali, že ta věta slavná Peroutkova, "padni komu padni", je nám vlastní, že vlastně od toho počátku se snažíme odkrývat závažné kauzy na nejvyšších místech v politice, ekonomice, byznysu a že zkrátka přistupujeme ke každé nové vládní garnituře stejně podle stejného metru, takže já mívám pravidelně na začátku nástupu nové vlády vždycky spoustu nesouhlasných reakcí, protože lidi si během toho, co kritizujeme jednu vládu, začnou často myslet, že vlastně máme stejný názor jako oni, že jsme na jejich straně a pak jim chvíli trvá, než si zvyknou, že zkrátka naše pojetí žurnalistiky neznamená stranit jedné straně nebo jedné vládě, ale být ke všem stejně kritičtí.

Daniela DRTINOVÁ: Reportéři si dost teď berou na paškál prezidenta Zemana a vicepremiéra Babiše a jeho Agrofert. Cítíš se být veřejným nepřítelem číslo jedna?

Marek WOLLNER: To určitě ne, já bych se takhle nepřeceňoval. Já si myslím, že jsem prostě jeden z mnoha novinářů a samozřejmě náš pořad je zřejmě výkladní skříní investigativní žurnalistiky České televize, takže je na něj mnohem víc vidět a na naše reportáže tedy i ti dotčení politici často veřejně reagují. Ale já pořád doufám, že ti lidi chápou, že v tom není nic osobního, že to je zkrátka součástí mojí práce.

Daniela DRTINOVÁ: Dobře. Tak jak silná je tedy teď ta negativní vlna, když by si srovnal s intenzitou jiných vln? Tu práci děláš přes 20 let.

Marek WOLLNER: Já myslím, že ta práce, která se týká kritiky politiků, tak vždycky vyvolává podobný typ reakcí. Zažil jsem to u sociální demokracie během premiérování Jiřího Paroubka, později u vlády Mirka Topolánka, teď je to zase třeba Andrej Babiš. Ty reakce jsou velice podobný a já myslím, že nejsou už tak silně nenávistné v tom smyslu, že dnes je mnohem více nenávisti vlastně z nějakých nezávislých serverů, webů a podobně, že ta doba se především změnila právě v tom, že já jsem vždycky měl pocit, že, i když se mnou nesouhlasí divák, takže v zásadě je strašně moc lidí, kteří naši práci oceňujou a teď vlastně ty nezávislý weby vytvářejí dojem, že já stojím proti jaksi lidu téhle země, a to je pro mě překvapivý, protože vždycky jsem cítil, a ono to samozřejmě tak i je, protože náš pořad stále sleduje podobný množství lidí jako na začátku, my máme v dobrých časech skoro milion diváků, pravidelně máme víc než sedm set tisíc diváků, takže neřekl bych, že nám odcházejí diváci, ale ten, ten nesouhlas se zmnožil, že už není jen od politiků, ale je i od lidí, kteří vytvářejí veřejné mínění právě na těchto webech.

Daniela DRTINOVÁ: Marku, k tomuhle typu frustrace bych se pak ještě vrátila, ale v rámci tedy udržení nějaké struktury bych ještě zůstala u Agrofertu. Rada ČT odmítla stížnost Agrofertu na Reportéry ČT a podle Babišovy firmy byly reportáže na hranici pomluvy, odcituji přesně tedy Agrofert: "Některé reportáže obsahovaly neověřené a manipulativní informace, jež měly záměrně vyzdvihnout Babišův střet zájmů." To jste vy i rada vyvrátili. Pravda ale asi je, že zkrátka velmi a hodně záleží na tom, jaké téma a jak často ten či onen reportér zpracuje?

Marek WOLLNER: No určitě, a já, já mám kam přijdu, stále spíš výtky od toho, děláte toho málo, jo. A samozřejmě, že politici si zase myslí, že toho děláme moc. Teď se v tom pohybujte. Já si nevedu žádnou pravidelnou statistiku a říkám si, tady je Svatopluk...

Daniela DRTINOVÁ: Asi víte, kolik reportáží jste třeba odvysílali o Andreji Babišovi nebo...

Marek WOLLNER: Přesně tak, je to prostě, je to, je to samozřejmě především dáno silou toho tématu, takže nelze mít nějaký matematický model a přesně čárkovat o tomhle jsem ještě neudělal, pojďme to udělat. Ne, je to prostě otázka toho, že na některé kauzy je dobře vidět, protože na ně dostanete typ a máte během toho vyšetřování, co provádíte, prostě dost důkazů k tomu, že se o takovéhle věci reportáž dá udělat, a takže je to motivováno spíš touhletou, touhletou investigativní činností...

Daniela DRTINOVÁ: A není na druhou stranu Babiš a Zeman skutečně snadný terč?

Marek WOLLNER: No já nevím, jestli je snadný terč. Tak koho bysme měli kritizovat, když ne nejmocnější lidi v téhle zemi a říkat si, oni jsou snadný terč. Koneckonců o Miloši Zemanovi jsme vysílali všehovšudy dvě reportáže. Ta úspěšná, myslím i divácky, byla takzvaní Účastníci zájezdu, tak se ta reportáž jmenovala o výpravě autobusové z Osvětiman až na Pražský hrad. Tak já bych neřekl, že dvě reportáže za tři roky je nějaké velké množství. Samozřejmě u Andreje Babiše, kde se prolíná několik rovin jeho působení, tak těch reportáží je určitě víc, ale to bylo i v době, kdy byl šéfem vlády Mirek Topolánek, bylo mnohem víc kauz, protože zkrátka mnohem víc kauz se dělo.

Daniela DRTINOVÁ: V iDNESu jsem četla, že premiér Bohuslav Sobotka řekl, že by "...se ČT stížností Agrofertu neměla nechat vyvést z míry." Není tohle polibek smrti od politika?

Marek WOLLNER: Tak já ještě žiju, já myslím, že jako... Nevím, já si to nepřipouštím. Já jsem to někde zaregistroval, ale že bych s tím chodil a žil s tím a myslel si, že jsem Bohuslavu Sobotkovi nějak zavázán, tak to prostě není.

Daniela DRTINOVÁ: Dá se tahle práce, kterou děláš, dělat tak dlouho přes 20 let bez újmy na psychickém zdraví?

Marek WOLLNER: Jo, tak to by musel posoudit někdo jiný. Já mám štěstí, že jsem vlastně furt pozitivně a optimisticky naladěnej, ačkoli mívám samozřejmě své chvíle propadů, ale je možné, že to někde nějakou škodu dělá. To by asi uměl stanovit mnohem lépe psycholog, jakým způsobem vlastně nás ta práce požírá. Nevím, na to by si asi uměla i ty odpovědět. Ale já se cítím vlastně dobře a hlavně proto, že mám kolem sebe lidi, který mám rád, a dělám, dělám spoustu různých relaxačních věcí, který mě od té práce osvobozují na chvíli, takže necítím se ani vyhořele.

Daniela DRTINOVÁ: Co říkáš na názory některých, a mnohokrát jsme spolu o tom i my mluvili, protože oba jsme ctili loajalitu k jednomu médiu, že novinář by měl jednou za čas změnit stáj a nezůstávat tolik let v jednom médiu?

Marek WOLLNER: Uhm, to je asi pravda. Já jsem během svého prvního, své první pětiletky v médiích vystřídal, pokud se nepletu, čtyři redakce, čtyři redakce, takže já jsem si svoje splnil. Já jsem začínal v Lidových novinách, pak jsem byl v Respektu, pak jsem, pak jsem pracoval v Týdnu, který jsme vlastně spoluzakládali. No a pak po delší době jsem tedy přišel do České televize.

Daniela DRTINOVÁ: Teď jsi dlouho v ČT, na to narážím.

Marek WOLLNER: Teď jsem dost dlouho. Teď jsem tam dost dlouho a já díky tomu, že mám podmínky, jaký zřejmě bych...

Daniela DRTINOVÁ: Jaké principy vnitřní tě vedou k tomu setrvat vlastně v jednom médiu a neměnit stáj?

Marek WOLLNER: Je to pro mě, je to pro mě hlavně svoboda. Já, pokud vím, tak i v soukromých médiích je často novinář postaven před nějakou překážkou, která spočívá například u majitele, u vlastníka, že o některých věcech se nemá jaksi informovat. Já tuhle překážku necítím a mohu tedy dělat svobodně svou práci. A kromě toho, že to vyvolává, jak tady o tom mluvíme, spoustu negativních reakcí, tak to taky vyvolává i spoustu toho pozitivního. To ty dobře znáš, že vlastně nás dobíjí taky to, že tu práci naši diváci jaksi oceňují, a to si myslím, že je důležité.

Daniela DRTINOVÁ: Tak, a teď jsme právě u toho momentu, na který navážeme, to je to oceňování nebo neoceňování tedy ze strany české společnosti a veřejnosti směrem k veřejnoprávním médiím v poslední době. "Nikdy jsem nezažil větší frustraci než tohle." Odpověděl jsi v rozhovoru pro Aktuálně.cz na otázku, jak se právě srovnáváš s vlnou té silné nenávisti a kritiky směrem k České televizi a v poslední době ze strany některých diváků. Může ale za to podle tebe jen ruská propaganda, že tedy část lidí ztratila důvěru v ta klasická veřejnoprávní média?

Marek WOLLNER: To je hrozně složitá otázka. Já jsem na to odpovídal, že samozřejmě jsou dva typy kritiky České televize. Ta první kritika je věcná. Ta byla, je a bude a je správná. Každá instituce je kritizovatelná. A já, i když mě někdo vytýká chyby, které jsem neudělal, ale je to, řekněme, v rámci nějaké obrany, tak to stále považuju za součást své práce. Já jsem v tom rozhovoru mluvil o tom, že tady nastal jiný ještě typ kritiky, a to je ta kritika demagogická, kdy vám lidi s transparenty chodí mávat někam před televizi a říkají "vysílejte pravdu". Když samozřejmě slovo pravda je z takové té kategorie jejich osobní ideologické, osobního vyznání a přesvědčení. A já samozřejmě vím, že se to spíš týká zpravodajství, protože náš pořad neinformuje v takovém rozsahu o věcech, které tuto reakci vyvolávaly. Byla to především ta ukrajinská válka občanská a konflikt, tak tam to nejvíc vzbudilo emoce. Ale přesto mě samozřejmě tohleto trápí, protože jsem součástí té instituce a často mě lidi atakují v domnění, že já za všechno můžu a že jsem takový nebo onaký, ačkoli vůbec s dotyčnou kauzou nemám nic společnýho. Takže samozřejmě, ano, to se mě dotýká, protože jsem vždycky považoval za vlastně jako součástí své profesní hrdosti, že v té České televizi působím.

Daniela DRTINOVÁ: Snaží se podle tebe někdo nasadit České televizi náhubek?

Marek WOLLNER: No, politici měli vždycky tendence tu televizi nějakým způsobem ovládnout, takže pokud vím, vzniká nějaký nový zákon, ve kterém by se měla omezit například role generálního ředitele jakožto suveréna nad tou televizí a měl by podléhat nějakému sboru lidí, které by třeba tam dosadili ti politici a tak dál. Tak to by byl, to by byl velký problém pro tu televizi.

Daniela DRTINOVÁ: To mohou být i jiné proudy než politické, nějaké apolitické proudy, jestli máš pocit v poslední době, že víc útočí na Českou televizi a snaží se jí nasadit náhubek?

Marek WOLLNER: Ty proudy, o kterých zřejmě mluvíš, ty jsou ale spíš politické, jo. To jsou ti lidé s těmi transparenty, měli vždycky jakousi svoji politickou agendu, svoje politický přesvědčení. Tvrdit, že konflikt na Ukrajině vlastně vyvolal Západ a my bysme měli informovat o tom, že tu, že ten konflikt a Majdan způsobil Západ, je prostě politické přesvědčení a řekněme, je to spíš spiklenecká teorie než něco, co by se dalo dokázat. Proto televize nemůže takovouhle propagandu skutečnou, která je řízena Kremlem, tyhle názory jsou názory Kremlu, tak takovéhle názory se prostě nedají věcně dokázat a vyargumentovat, proto je nelze vidět a slyšet ve zpravodajství České televize. Ale to jsou, to jsou politické proudy, nikoli apolitické.

Daniela DRTINOVÁ: Jak se ty potom s touhle mírou frustrace, protože sám říkáš, že to v tobě samozřejmě jistou frustraci vyvolává, jak se s tím srovnáváš ty sám? I s tou ztrátou části důvěry lidí ve veřejnoprávní televizi, nebo vůbec v klasická média, řekněme.

Marek WOLLNER: No, mám chvíle slabosti. Samozřejmě ve chvíli, kdy by člověk měl pocit, že přestávají lidé poslouchat argumenty, informace, fakta, tak by musel vážně zvažovat samozřejmě budoucnost v téhle profesi. Ta profese je prostě založená na tom, že já jsem svobodný, ale svobodný do té míry, dokud mohu některá fakta jaksi ověřit a dokud mohu ty argumenty a věcnou podstatu nějaké, nějaké události přesně zjistit. V dnešní době právě díky těm nezávislým webům, často konspiračním webům, tak vzniká v lidech představa, že televize něco nesmí vysílat, protože to je zkrátka, že televize je součástí nějakého všeobecného spiknutí. Ve skutečnosti tyhle teorie jsou nedokazatelné, a proto je zkrátka nemůžete přesvědčivě, a tyhle a tyhle názory ano, já i na Facebooku se pokouším často s těmi lidmi diskutovat, vysvětlovat jim princip žurnalistiky, no a u někoho to někdy zabere, ale je to dost vzácné, zatímco u těch ostatních, kterých je ale samozřejmě u mě na Facebooku málo, tak to prostě nezabírá, protože samozřejmě na Facebooku máte svůj okruh přátel a ti jsou vám spíš příznivějc nakloněni, i když tam mám lidi ze všech možných skupin. Ale ten, ten důraz na to, že novinář nesmí neověřenou informaci pustit do světa, a co je neověřená informace, se všichni učíme, že to je prostě nějaká záležitost, která je dokazatelná z mnoha zdrojů a má faktický základ a není to jen domněnka, není to jen stav mysli, není to jen přesvědčení, nebo zjevená, zjevená pravda, no tak tohle je stálá a nekonečná vlastně jako potřeba vysvětlovat všem lidem, co ta žurnalistika je. A pak je něco, něco jiného je zpravodajství, něco jiného je názor. Já nikomu neberu jeho názor, ať si ho říká, ale nemůže po mně chtít v investigativním pořadu, abych tlumočil jako fakta jeho ideologické vidění světa.

Daniela DRTINOVÁ: Chybí ti podobně jako Luboši Dobrovskému, který rovněž tedy byl oceněn cenou Ferdinanda Peroutky, názorově jasné redakce v Česku, chybí ti novinářské výkony, které vyjadřují názor, jak říká Luboš Dobrovský?

Marek WOLLNER: Já si to nemyslím. Já si myslím, že redakce a jednotlivé listy jsou svým způsobem vyhraněné. Nějak jinak píšou Hospodářské noviny, jinak píše Respekt, jinak píše Týden, Mladá fronta DNES, Lidovky a tak dál, takže já si nemyslím, že by ta vyhraněnost tady nebyla. Ale samozřejmě to mediální prostředí se trochu změnilo. Myslím si, že samozřejmě radikálně se změnilo oproti dobám první republiky, kdy jednotlivé strany měly svoje tiskové orgány, takže byl kromě komunistů s Rudým právem, tak právo měli sociální demokrati a lidovci měli lidovou demokracii a tak dál a tak dál, takže takovéhle vyhraněné vlastně tiskoviny už dnes nejsou, protože po obnově svobodného tisku po revoluci vlastně novináři dospěli k závěru, že ta stranická žurnalistika je pro ně příliš svazující. Všichni chtěli vlastně mít svobodnou volbu v tom, že budou kritizovat i strany, které jim jsou z nějakých ideových důvodů třeba blízké.

Daniela DRTINOVÁ: Může ještě dnes nějaké investigativní zjištění novináře sundat politika z funkce, neprojde dnes politikům mnohem, mnohem víc než dřív?

Marek WOLLNER: Já myslím, že ne, že, že to je vždycky otázka nějakého vývoje a souhry okolností. Představa, že vaše reportáž někoho sundá, to ani není ambice. Já, moje ambice není někoho sundat. Já samozřejmě bych byl rád, aby byla vypěstovaná politická kultura a ta, aby byla citlivější než je dnes, to bych si moc přál, kdyby si politici ta naše skutečně ověřená zjištění brali za své a nějaké vyvodili z toho důsledky. Na druhou stranu já nemám ambici někoho sundavat. Koneckonců tu reportáž prostě posuzujou diváci, což jsou voliči a tak dál, a je pak otázka, jestli té straně to nakonec neublíží. Ale jestli to je horší dnes, než to bylo, jde totiž o to, že ta reportáž zapadne do nějakého soukolí a vím, že politici často s tou naší informací pracují a hold nejvíc zapůsobí tehdy, když se jim jaksi hodí, ale to už není moje odpovědnost. Když mají na někoho nabito a dostanou od nás takovou další přihrávku, no tak mu zkrátka tomu člověk taková, tak ho taková reportáž sundá. A když ho za každou cenu potřebujou, tak ani naše reportáž mu neublíží. Ale to už je jejich odpovědnost. Naše odpovědnost končí tam, že odvysíláme zjištěná fakta.

Daniela DRTINOVÁ: Noviny, ani ne televize už dnes, ale moc investigativu nedělají. Tvůj názor proč a taky, jakým způsobem to deformuje demokracii?

Marek WOLLNER: No, proč je jednoduchá odpověď...

Daniela DRTINOVÁ: Nejsou peníze?

Marek WOLLNER: Nejsou peníze, lidi a čas. Proto je vlastně ta Česká televize ve výlučném postavení, že takovouhle redakci má. My můžeme na těch jednotlivých kauzách pracovat týdny a ve výjimečných případech, když jde opravdu o složitou věc, tak i měsíce, protože mám dostatek lidí na to, abych to pondělní vysílání vždycky zaplnil dalšími dobrými, důkladnými kauzami, které připravujeme delší dobu. Navíc kromě toho času, což jsou peníze, je tu i stránka personální, protože si myslím, že vy na to potřebujete zkušené lidi. Dnes jsou v redakcích často lidi mladí, protože stojí méně peněz, a těm ekonomickým souvislostem, politickým souvislostem a dalším souvislostem, které musíte při vyhodnocování těch faktů používat, tak k tomu zkrátka potřebujete spíš seniora, než juniora, aby se v tom neutopil. No a další je to, že to nikomu nepřináší přátele. Ve chvíli, kdy odvysíláte reportáž o důležitém politikovi, tak víte, musíte vědět, že vás nebude mít moc rád. A myslím si, že v těch médiích i toto může hrát roli, že nechtějí si dělat nepřátele na vlivných místech.

Daniela DRTINOVÁ: Jak na tebe reagují politici, když je potkáš a pak je taky otázka toho, ty jsi poměrně dost otevřený v kritici právě na sociálních sítích směrem k některým politikům, jestli je to vlastně správně, jestli má novinář prezentovat své osobní názory směrem k některým politikům na svých sociálních sítích?

Marek WOLLNER: Já se snažím vlastně neprezentovat politickou, politickou kritiku nebo politický komentář. Já i na svých...

Daniela DRTINOVÁ: Četla jsem, tuším, u tebe, že si jsi říkal třeba o prezidentu Zemanovi, že není úplně ve formě.

Marek WOLLNER: To jsem, to ne, ne...

Daniela DRTINOVÁ: Teď nevím, jestli jsem ti nepřisoudila jiný status, nic takového jsi nenapsal.

Marek WOLLNER: To ne, to jsem neřekl, to jsem neřekl.

Daniela DRTINOVÁ: Tak obecně, přesně jakoby ke stylu těch vyjádření.

Marek WOLLNER: Ano, já můžu kritizovat, já se snažím kritizovat přesně v tom duchu, v jakém bych to dělal, kdyby to vydalo na reportáž. Moje, můj přístup k sociálním sítím je takový, že nedávám najevo svoje politické preference, ale opět kritizuju něco, co cítím, že je v rozporu s demokracií, v rozporu s demokratickými pravidly. Přesně podle toho hesla padni komu padni, a nemyslím si, že bych se zkrátka vyhraňoval na základě svého politického jaksi přesvědčení vůči jednomu typu strany politika a tak dál. Mně, pokud cítím, že někdo dělá něco v rozporu s pravidly demokracie, tak je mi v zásadě jedno, kdo to dělá.

Daniela DRTINOVÁ: A jak na tebe reagují, když tě potkají? Nikdo ti nechce namlátit?

Marek WOLLNER: Zažil jsem pár i nepříjemných situací, ale já radši odejdu.

Daniela DRTINOVÁ: Většinou odejdeš.

Marek WOLLNER: Většinou odejdu.

Daniela DRTINOVÁ: Aktuálně.cz jsi řekl, že si "...přeješ, aby v kontrolním orgánu ČT, tedy v radě, seděly osvícené osobnosti s kulturním rozhledem, které neohnou hřbet." Radní Šarapatka si teď došlápl na pořad Michaely Jílkové Máte slovo. Vám Rada ČT teď do práce nezasahuje?

Marek WOLLNER: Já musím říct, že ne. Já jsem mockrát mluvil o tom, že byly doby, kdy v radě seděli lidé jako Helena Fibingerová a Jiří Baumruk, kteří se pokoušeli už dopředu jaksi ovlivňovat to, co vysíláme, ale nedařilo se jim to. Všechno jsme odvysílali, je to krásně dokazatelné, a to právě bylo v rozporu s těmi pravidly té Rady České televize. Pokud dnes má rada nějaký problém s mojí, s naší reportáží, tak samozřejmě ji může kritizovat, ale musí to udělat na svém zasedání veřejně, jak je, jak je dobrým zvykem, a nikoli zákulisními prostě tahy dopředu ovlivnit, abysme třeba vůbec nevysílali. A pokud si, se radě nelíbí nějaká reportáž, na to má právo, ať zdůvodní proč a řekne své argumenty a já je může se pokusit vyvrátit nebo vysvětlit, a to považuju za zcela standardní jako práci z obou stran, ale horší bylo období, ve kterém se, říkám, někdo pokoušel využít svého vlivu na mé nadřízené.

Daniela DRTINOVÁ: Co říkáš na ten útok tedy na práci Michaely Jílkové, neměli byste držet v jednom šiku, dnes útočí na Jílkovou, zítra na Wollnera?

Marek WOLLNER: No, co to je v jednom šiku. No, já, já se k tomu nijak nechci vyjadřovat. Je to kolegyně a já prostě těžko říct. Je to radní, který zvolil tuto cestu, tuto strategii, myslím si, že dobře napsal Jiří Leština, že by to mohl být precedens, jo, že ve chvíli, kdy by televize vlastně couvla před takovým názorem jednoho z radních, tak by skutečně zítra mohl vystoupit jiný a řekl by, teď ale už je potřeba jako zase vyřešit Reportéry ČT nebo pořad 168 hodin. Na druhou stranu, jak si představuješ, že bysme měli stát v šiku? Já si koneckonců myslím, že ten, ten pořad po této kritice ani jaksi neskončí. Možná naopak mu to přidalo.

Daniela DRTINOVÁ: Já ti děkuji za rozhovor. Na shledanou.

Marek WOLLNER: Děkuju. Ahoj.

 
Následující videa