Pár hodin spánku, ruka prokousaná od psů. Nepřál bych to nikomu, líčí šikanu Větříšek

Dva opilí mazáci na nás mířili odjištěným a nataženým samopalem, v tu chvíli nevíte, jestli vás nezastřelí. Nejhorší ale byla aktivizace vojenských psů. Když se kutálíte z kopce s vlčákem zakouslým v ruce, nic příjemného to není, říká Lubomír Větříšek, který vzpomínky na základní vojenskou službu v 80. letech sepsal v knize Dva roky v hajzlu. Bral jsem to tak, že chlap musí něco vydržet, dodává.
 
Následující videa