Odvykání je nebezpečnější než po heroinu. Léky na úzkost dětem poprvé dají i rodiče

Přestat brát léky na úzkost, jako je třeba Neurol nebo Xanax, je nebezpečnější než odvykání od heroinu. "Ten problém, kvůli kterému to člověk užíval, přijde v daleko větší koncentraci. Pokud jsou užívány na úzkost, přijde úzkost ještě strašnější," varuje adiktolog Tomáš Jandáč z Kliniky adiktologie První lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

Odvykací stav od benzodiazepinů (skupina léků používající se na pomoc s úzkostmi nebo navozením spánku) může mít fatální průběh. "Ten stav může být velmi nebezpečný s následkem smrti. Závislostní potenciál je tam hodně vysoký, protože úleva po tom léku je okamžitá. Tělo si na to rychle navykne," vysvětluje Jandáč.

Epizodu si můžete pustit také jako podcast.

Často se také děje, že léky na úzkost lékaři lidem předepisují bez podrobnějšího vyšetření a aniž by je varovali o riziku závislosti. "Může to být tím, že má lékař na pacienta málo času nebo pacientovi prostě předepíše něco, co funguje, aby měl za sebe 'splněno'. Může to být trochu pokrytecké v tom, že člověku zadělá na daleko větší průšvih, který už on nebude řešit," upozorňuje adiktolog.

Ještě nebezpečnéjší může být to, když se k benzodiazepinům dostanou děti. "Není výjimkou, že se poprvé s tímto lékem děti setkají přes své rodiče. Ti mají například lék doma a vědí, že funguje. Mají dítě v nějakém akutním stavu a chtějí mu pomoct. Nedojde jim, že by mu mohli ublížit," dodává Jandáč s tím, že si pak děti mohou lék vzít samy u rodičů či prarodičů, ale ani nemají problém sehnat ho na černém trhu například na internetu.

Společnost podle adiktologa závislost na benzodiazepinech, které v Česku problémově užívá asi milion lidí, tolik neřeší, protože se radši věnuje závislosti na nelegálních drogách. "Lidé rádi řeší věci, které se jich tolik netýkají, ale mohou na ně poukázat," říká Jandáč. 

"Oni nechtějí, aby se o tom vědělo. Když musí například na detoxifikační jednotku, tak nechtějí být srovnáváni třeba s uživateli pervitinu, kteří tam jsou s nimi, a jsou to třeba lidé, kteří skončili na ulici. Oni si říkají, že jsou z té střední třídy. 'Já jsem paní učitelka, já jsem pan manažer.' Takže nechtějí být zařazeni do těchto kruhů a nechtějí přiznat, že trpí v podstatě stejným onemocněním: závislostí," uzavírá.

Souvisí s častým užíváním léků na úzkost i nedostatek psychologů a psychiatrů? Proč mají lékaři větší tendence tyto léky předepisovat spíš ženám než mužům a proč je pro děti mnohem nebezpečnější, když tyto léky užívají?

 
Následující videa