Bylo to veselé ghetto, disidentské rodiny si pomáhaly, strach patřil k životu, říká dítě Charty 77

V roce 1979 byli oba rodiče půl roku ve vězení, snažili jsme se fungovat dál, hodně lidí se přihlásilo a nabízelo pomoc. Učitelky se ptaly, jestli nám nemají přijít třeba uvařit, vzpomíná syn disidentů Dany a Jiřího Němcových Ondřej na dobu po Chartě 77, kdy se jejich byt stal centrem undergroundu a disentu. Žili prý docela normální život. Lidé údajně často z výslechů chodili rovnou k nim domů, naprosto rozklepaní, někteří na sebe i řekli, že je donutili to podepsat. Na to prý Dana Němcová reagovala tak, že by se měli stáhnout, aby nemohli být vydíratelní a nebezpeční pro ostatní signatáře Charty.