Martin Veselovský: Jeden z nejsledovanějších rozhovorů, které jsme pro DVTV natočili, jsme natočili před téměř rokem právě na tomto místě a s tímto mužem. Boris Rudý, dobrý den.

Boris RUDÝ: Dobrý den.

Martin Veselovský: Před rokem jsme stáli na ulici, před jedním z vašich domů v Předlicích, což je čtvrť nebo dalo by se říct malé ghetto v Ústí nad Labem a mluvili jsme o tom, co vás vedlo k tomu, stát se, z mého pohledu dobrodincem, nakupovat za poměrně nízké ceny domy a za ještě nižší ceny v nich pronajímat byty a mezi tím ty domy dávat dohromady. Mě by zajímalo, co se za ten rok změnilo?

Boris RUDÝ: Změnilo se, nejsem člověk /nesrozumitelné/ novoročními předsevzetími, ale mám další dům, takže kdyby to takhle fungovalo, co rok, to dům, tak bych byl rád. Jinak...

Martin Veselovský: Jenom pardon, dlužno podotknout, že vy říkáte, mám další dům, ale to, kde stojíme. To znamená to něco, kde je vidět od střechy až pomalu po sklep, protože jsou tady vybouraná patra a tak dále. Takže vy jste si pořídil takovýhle dům?

Boris RUDÝ: Velké Lego. Tak, tak. Pořídil jsem ho vlastně, z bývalý reportáže je to vidět, je to sousední dům vedle toho mého a šlo mi už tady vlastně o estetiku, že město to mělo bourat, i když se neví proč, kdyby to opravdu zbourali, tak by to vypadala ta ulice jak vylámaný zuby. Takže vlastně jeden z důvodů bylo to, že to sousedí, zjistil jsem, že ten dům je postavenej na cihlu, i když ve výkresech má bejt silnější stěna, není. Takže první věc estetika, druhá věc, že to je sousední dům a můžu si na tom jakoby víc dělat a jak to říct, pohrát, třetí věc byla velmi lákavá cena. Ale to samozřejmě odpovídající stavbu.

Martin Veselovský: Jenom pardon, lákavá cena je co, tady u téhle stavby?

Boris RUDÝ: 60 tisíc.

Martin Veselovský: Za 60 tisíc? No, faktem je, že my když jsme tehdy před tou reportáží před rokem, stáli před tímhle domem, který už tehdy vypadal zhruba takhle, tak tady byl pán z městského úřadu, ze stavebního odboru a říkal: ten dům je určený k demolici. To znamená, že vy jste to změnil a prostě ho koupil?

Boris RUDÝ: Ano, ano.

Martin Veselovský: To, co bylo určeno k demolici. No. Jak se změnil váš život, pokud se nějak změnil tím, že jste se začal objevovat v médiích, jako ten, který v Ústí nad Labem, kde jsou nějaké cen bytů za metr čtvereční, za pronájmy, pronajímáte, pokud to tak stále je, za 66,6 korun za metr čtvereční. Tak to pořád je?

Boris RUDÝ: Ano, ano.

Martin Veselovský: Tak jak se to změnilo za ten rok? Máte víc zájemců?

Boris RUDÝ: Zájemců určitě. Změnil se… Jako co se, co se týká mýho životu, tak tam nějaká změna extra ani není jako, jo, ale rozkřiklo se to samozřejmě, je to taková mediální bublina a co se týče zájemců, to už jsem přestal počítat. To prostě není možný počítat. Každej měsíc 4, 4, 5 solidních zájemců opravdu má zájem i tenhle barák už je vlastně obsazenej, jo, už vlastně to, co jsem říkal před tím, tak je to ještě mnohem větší poptávka mnohonásobně převyšuje nabídku. A...

Martin Veselovský: Ten dům, ve kterém teď stojíme, kde velice pečlivě všichni včetně kameramanů se nikam nehýbeme, abysme se nepropadli, tak je obsazený už v podstatě nájemníky?

Boris RUDÝ: Už vlastně tím, že, tím, že je v tomhle stavu, tak výhoda v nevýhodě dělám na míru. Už přímo jsem domluvenej s těma lidma, teď se zrovna nacházíme v budoucím 3+1, kde bude rodina se 4 děti, se 4 dětmi, že prostě chtějí velký byt. Jo, takže vlastně výhoda v nevýhodě je v tom, že si s tím takhle můžu pohrát. O patro níž bude garsonka. Zase kluk, kterej je sám, takže už je to, už je to takhle rozdělaný, no, takže...

Martin Veselovský: Já jsem se vás na to ptal už loni. Ale proč to děláte? No ne, já, já vám vysvětlím, proč se na to ptám. Protože vtip je ten, že ta střecha, kterou jste zastřešil ten dům prostě, aby do něj nepršelo a tak dále, protože střecha je základ, tak tu jste dělal sám?

Boris RUDÝ: Hm.

Martin Veselovský: A to je na strašně dlouhý lokte, je to možná nebezpečná práce, protože tady prostě se dá šlápnout vedle a člověk si zlomí vaz. A bude vás to stát ještě určitě spoustu peněz a bude to stát spoustu práce. Tak proč?

Boris RUDÝ: Protože, jak na to odpovědět? Jako minule. Když řeknu, že je to moje, tak to bude nafoukaný, to ne, ale chci, aby to tady vypadalo hezky, fakt jako prostě chci ty Předlice, rád bych i to Ústí, což, což není v mých silách, že jo, chci, aby to tady vypadalo hezky a je to škoda jako, jo, je, není jednoduchý to zbourat a není ani jednoduchý to postavit, ale myslím si, že jednodušší to je opravit a zachovat jako, jo. A je to škoda. Ty baráky jsou nádherný, jako, fakt jako obdivuju tu architekturu. Panelák je taky věc potřebná, lidi potřebujou kde bydle, ale oproti, oproti paneláku tohle to prostě má kouzlo, dejchá na to nějakej, já nevím, příběh, nebo tohle, ale...

Martin Veselovský: Příběh na to určitě dejchá. Na druhou stranu vy jste říkal: „Kdyby ten dům tady nebyl, tak ta ulice vypadá jako...“

Boris RUDÝ: Vylámaný zuby tomu říkám.

Martin Veselovský: Vylámaný zuby, no dobře, jenomže se podíváte za roh a hned ten rohový dům tady tím směrem tam není. Tak tam je vylámaný zub. Když se podíváte do dvora, tak to vypadá jako po náletu a když se podíváte do okolních ulic, tak až na několik domů, které jsou vlastně v kupě a jsou zrekonstruované a někdo se o ně stará, tak to jsou mnohdy domy prostě, kde nejsou okna a tak dále.

Boris RUDÝ: Čeká je stejně budoucí stav, jasný, vím, vím, vím. Tak právě jako zamezit tomu, aby to takhle pokračovalo dál, no.

Martin Veselovský: Jak dlouho vám trvalo udělat tu střechu?

Boris RUDÝ: Skončil jsem v říjnu, začal jsem, barák jsem koupil 22 května. Vyklízel jsem suť a střechu, v září, dva měsíce? Dva, no...

Martin Veselovský: Sám?

Boris RUDÝ: Dva, skoro tři měsíce, no.

Martin Veselovský: Jak dlouho to bude trvat, než tady, jak jste říkal, bude bydlet ta, ta rodina?

Boris RUDÝ: Tak ta 3+1 pojedu odspoda, na tu 3+1 když se dostanu, to teda opravdu říct nemůžu, ale vlastně teď mě limituje zima a okna, který můžu dělat i v zimě, ale nechce se mi to, protože to je zbytečná, zbytečná investice, že úplně jednoduchá věc, montážní pěna běžně stojí 90 korun, montážní pěna do zimy stojí 110 korun. Je to 20, člověk si řekne 20, ale jako propočítat si to krát 18 oken, tak ono už to naskáče. A je to zbytečný, že jo, protože ten mráz na to není dobrej a ten vlastně na jaře už, už teďkom je půlka bytu dole hotová, ten první, ten 2+1 a na jaře už je hotovej. Takže postupně, ale jako nemůžu říct termín tady na tu 3+1 protože to nedokážu posoudit jako, nebo nedokážu posoudit, protože nevím, co mě čeká, co mě nemine, co se může, /nesrozumitelné/ jako něco, něco, jak to říct, ve zlým, ale třeba naopak v dobrým.

Martin Veselovský: Nemáte problém s tím, protože tenhle dům na první pohled vypadá jako zbořenina, teprve na druhý pohled zjistíte, že má novou střechu a jsou tady prostě vlastně momenty jako třeba nové dveře, prostě nové zárubně a tak dále... Nemáte problém s tím, že vám sem někdo leze a snaží se prostě odsaď odvézt třeba ty dveře prostě, nebo, nebo něco?

Boris RUDÝ: Ne, ne, ne. Postačím já a postačí psi.

Martin Veselovský: No to chápu, to chápu, ale jako vy tady nemůžete...

Boris RUDÝ: Asi takhle, no...

Martin Veselovský: Nebydlíte v tomhle domě, bydlíte v tom vedlejším, a přesto prostě to působí tak, že se sem neodváží lidi?

Boris RUDÝ: Ne, ne, ne. Fakt se rozkřikne, že to je moje, tak prostě konec. Neodváží, protože byl, strávil jsem tady celý léto, vlastně hrála tu hudba, ty psi tady běhají pořád a já tady vedle bydlím, i když bydlím vedle, tak slyším, mám uši, slyším, jo a spíš, spíš druhá věc, ty psi dělají hodně. Pohybuju se tady denně, i když je zima, tak se tady pohybuju pořád. To je, to je to...

Martin Veselovský: Myslíte ty psy, který mi olizovali ruce? Neznámýmu člověku, když jsme sem přišli?

Boris RUDÝ: To ale pozor, to si myslí plno lidí, ale jak já odejdu, tak...

Martin Veselovský: Tak se, změní se v bestie, jasně. Tomu rozumím. Mě spíš zajímá, jaké máte renomé? Jakou máte pověst tady u těch místních? Znamená to, že v momentě, kdy řeknete, tenhle ten dům je můj, nebo ho prostě koupíte a je to známo, tak prostě přes to vlak nejede?

Boris RUDÝ: Asi, asi takhle nějak, je to přitažený za vlasy, ale asi to tak je, protože...

Martin Veselovský: Musel jste to nějak si vydobýt tohle renomé?

Boris RUDÝ: Určitě, určitě. Co se, co se týče, jak jsem…, vlastně jsme se o tom bavili, ta romská komunita, jsou tady tři druhy. Jsou tady ty starousedlíci, co chtějí mít klid, pak jsou tady ty ze Slovenska a ty vlastně neví nic o ničem a pak jsou tady vlastně feťáci, zloději, ale to je v celý republice, že jo, takže na tydle se musí prostě udělat bububu. Jako jo, takže tohle to, tohle to určitě muselo bejt.

Martin Veselovský: Nesnažil se někdo dělat bububu na vás?

Boris RUDÝ: Asi takhle, strašně mám rád, když mi někdo vyhrožuje. To jako, to mě baví jako, to si s tím člověkem pak popovídám, jako nemám rád násilí, ale stačí se jenom bavit jako. Takže dvakrát jo. Co, co se týče tady Předlic, tak to tady místní zkoušeli a bylo to úsměvné jako...

Martin Veselovský: Bylo to...

Boris RUDÝ: Bylo to úsměvné.

Martin Veselovský: Když se na vás dívám, tak chápu, že to možná bylo úsměvné pro vás. Vy mě, ještě by mě zajímalo, jestli to bylo úsměvné pro tu druhou stranu?

Boris RUDÝ: No ten, ten první člověk, což jako říkám, nerad se peru, nemám rád násilí, ale on za mnou přišel dělat bububu a byl v pantoflích jako. To jako, jsem na něj koukal a říkal jsem si...

Martin Veselovský: Chápu, když se dívám, když se dívám na vás...

Boris RUDÝ: Příklad třeba jako přišel dělat na mě bububu v pantoflích a ještě bagetu jako, jo, takže takhle tady mu koukal kus nějaký sekaný a v pantoflích takhle tady stál a dělal na mě ramena, jak se říká hovorově. Tak jsem si ho takhle prohlíd a říkám: ale ne ne, to jako myslíš vážně jako? Takže...

Martin Veselovský: Jedna věc je to, jak vás berou místní, jak žijete tady přímo v Předlicích. Ta druhá věc je, má širší úhel pohledu, protože vy jste i po té změně, na, na jaksi vedení města tady v Ústí nad Labem, tak jste stále členem komise pro prevenci kriminality. Tak by mě zajímalo, jak to funguje?

Boris RUDÝ: Funguje to, měl jsem od toho větší očekávání, protože jsem myslel, že se bude dát dělat víc, ale funguje to tím stylem, že jsme vlastně jenom poradní komise, kdy můžeme zpracovat návrhy, podněty, ty předložit a až teprve potom se tím zaobývá magistrát, který to může příslušně schválit nebo ne. Takže...

Martin Veselovský: To na co se ptám, je, jestli to má z vašeho pohledu smysl to, že tam sedíte v té komisi?

Boris RUDÝ: Je to opravdu prevence kriminality. Jo… Říkám, čekal jsem víc, čekal, že se půjde nějak po hazardu, kdy mě mrzí, že Brno, druhé největší město v Čechách dokázalo ty automaty zakázat, příklad. My sedmé největší město prostě na to nemáme, protože tam ty politické tlaky nejsou. Tak třeba od tohohle jsem očekával víc. Což se nepovedlo a asi nepovede. Smysl, smysl, vidím to pozitivně. Nebudu říkat, že to je stoprocentní, že jsem z toho nadšenej, ale vidím to pozitivně a dál tam setrvávám, i když bych ukončit mohl, protože si myslím, že dá se dostat… Dá se tam dostat téma aspoň, který na přetřes toho magistrátu. Třeba teďkon tam řešíme záchytnou stanici. Tady vlastně, říkám, jsme sedmý největší město v Čechách, krajský město a nemáme záchytku jako, jo. Tady to je, mi přijde, že to Ústí je, ne že město paradoxu, ale město naschválů, nebo já nevím jako, jo. Neříkám, že záchytka je naschvál, nebo tohle, ale jsou tu prostě takovýhle zvláštní věci na tak velký město jako. Co tady chybí nebo nechybí a vlastně pokud bysme ten podnět nedali, tak by se tím asi nikdo nezabýval, jako, jo. A ten podnět přišel od těch lidí, co tam v tý komisi jsou, tak jsou v kontaktu se záchranářema a s policií...

Martin Veselovský: Jasně.

Boris RUDÝ: A ty lidi prostě říkají, protože ty opilce nebo narkomany odvezou do nemocnice, která blokuje vlastně, jak to říct, blokuje se ten čas na člověk, kterej to, by to třeba potřeboval.

Martin Veselovský: Tomu rozumím. A ještě jedna věc mě zajímá. To, že tady máte v Předlicích už 4 domy, jestli dobře počítám, má to, že se o vás ví, že tady jste prostě, jak jste říkal, celé léto tady pracujete, hraje tady hudba, psi a tak dále… Má to nějaký vliv na to, jako jak to v Předlicích vypadá? Jestli tady prostě není třeba bezpečněji?

Boris RUDÝ: Nemám tu statistiku v ruce. Chtěl jsem se k tomu vrátit vlastně otázka, která byla před tím, jsem to nestihl doříct, co se změnilo. Tak změnilo se v tom, že jak byl ten mediální boom, přišlo sem, pár domů mi i uteklo, což mě mrzí, protože to prostě přebili, já říkám, to, to nejsou ani bílí koně, ale to jsou, to jsou podnikavci, nebo já nevím, jo, nějaký šmejdíři, který prostě rychlo..., co se snaží rychle zbohatnout, tak to chtěli ten mode okopírovat, tak třeba tady na rohu barák, který mě strašně baví, ten už je potřetí během tohoto roku v exekuci, že to koupí nějakej spekulant, snaží se okopírovat ten můj model a vydělat na tom peníze. Jenomže ono to nefunguje, protože ten člověk tady není. To koupil třeba, jako první to koupil člověk z Brna, pak člověk z Prahy, udělali na tom opravy, udělali na tom nějaký základní ty a, a nic. Nechali to ladem. Jo… A tím, že ten barák není hlídanej, tak ho samozřejmě začali vykrádat, že jo. Což, což se stávalo, ale pak se, pak se třeba zjistí, že to vykrádá soused od vedle, jo, takže, takže takový zvláštní a nebo...

Martin Veselovský: Jenom principiálně. Dá se na tom vydělat?

Boris RUDÝ: Vydělat se na tom dá, ale, ale tady ty, tady ty spekulanti nechápou to, že se na tom musí dřít, že se na tom musí makat a ten člověk tu musí bejt jako, jo. Byly tu ještě pojistný podvody, to jenom, abych, abych dořekl a oni tohle nepochopí. Což, což mě pobavilo a takže tohle se změnilo, todle, todle mě pobavilo a souvisí to s tím, s tou vlastně, abych odpověděl na tu otázku, tak já ty statistiky nemám, protože to je interní záležitost policie...

Martin Veselovský: To chápu, spíš o váš pocit mi jde.

Boris RUDÝ: Ale, ale, ne jako jenom řeknu příhodu. Jdu večer se psama, zastavilo auto, jako policajti a hele, Borisi, seš tady ty, my jedeme domů. Říkám: jako jak jedete domů? No seš tady ty, ty to tady ohlídáš a my prostě máme padla, no. A jako co prostě podle rozhovorů, tak od tý doby, co jsem tady, vím, že to se mnou nesouvisí, tak údajně klesla kriminalita o 70 %. Což si jako říkám, číslo jako velmi zajímavý na Předlice. Je to daný tím, že hodně lidí se odstěhovalo a hodně, hodně domů se vlastně skoupilo a už tady není co krást. Buďto je to hlídaný, anebo ty byty jsou, ty baráky jsou tak vyrabovaný, že už není co brát, no.

Martin Veselovský: Pak jste tady vy.

Boris RUDÝ: A pak jsem tady já.

Martin Veselovský: Vy byste mohl mít placku "pomocník šerifa". Co plánujete? Mám na mysli, jestli prostě budete dál kupovat další domy?

Boris RUDÝ: No určitě, určitě se budu snažit. To je to, co jsem říkal úplně na začátku, nedokážu odhadnout jak ten byt 3+1, protože může přijít nějaká věc v pozitivním slova smyslu. Jo, takže, třeba se něco namane, něco jinýho, kam se přesunu dělat, nebo nějaká, nějaký výlet, nějakýho něco, takže, takže… Takže jako určitě pokračovat budu dál jako, už, už, už, už jsem vykročil a myslím si, že ten smysl to má a nebo, nebo smysl, ten posun je vidět a hlavně mě to baví jako. Hlavně mě to baví a na řadě, na řadě jsou věci, ke kterým jsem se ještě nedostal, fasády, aby byly fasády hezký, že jo, takže práce je tu až, až, no.

Martin Veselovský: Tak uvidíme za rok.

Boris RUDÝ: Tak jo.

Martin Veselovský: Děkuju za rozhovor.

Boris RUDÝ: Jasný.

Martin Veselovský: Na shledanou.

Boris RUDÝ: Nashle.

Martin Veselovský: Díky.