reklama

Honzák: Lidi jsou blbí a já žasnu, od koho mi chodí hoaxy, jsme jako ovce, propagandu nám vede Zeman

25. 2. 2016 | Myšlenka nenávisti vůči někomu, kdo přivandroval, je velice nosná, musíme dát prostor lidem s charakterem, říká psychiatr a psychoterapeut Radkin Honzák. Hoaxy podle něj mají směřovat dav, člověk totiž potřebuje vedení. Honzák zároveň tvrdí, že v moderní době se rozbila komunikace mezi lidmi, chybí blízkost druhých a upřímné podněty.

Daniela DRTINOVÁ: Je teď Česko psychicky nemocné? O strachu a xenofobii, manipulaci a taky o stále zběsilejších reakcích na hoaxy, smyšlené zprávy, budu teď mluvit s psychiatrem a psychoterapeutem s více než 50letou praxí Radkinem Honzákem. Vítejte v DVTV.

Radkin HONZÁK: Děkuju. Dobrý den.

Daniela DRTINOVÁ: Trpí Česko teď nějakou psychickou poruchou?

Radkin HONZÁK: No, já si myslím, že ta xenofobie v samotným základu až tak psychická porucha není, protože my máme biologicky podmíněnej strach z cizího a nicméně za ty léta, co se, řekněme, za těch 70 tisíc let, co se Homo sapiens sapiens jistým způsobem vyvinul do týhle tý podoby, tak jsme se učili od tý tlupy, která, která tak má ideální, ideální počet 90 lidí, že přece jenom ty větší celky jsou lepší a ty tlupy se stmelovaly a vznikaly tedy větší society a nakonec národy. Nicméně všechna, jakmile vznikne nějaká ta societa, tak se brání proti, určitým způsobem proti pronikání vlivů zvenčí a jak říká ten Joshua Greene, to je moc hezká knížka, která říká, kdyby sem každejch 10 tisíc let zalítla kosmická loď a pozorovala, co se s námi děje, tak prvních 6 zápisů je naprostá nuda, jo, míň jak milion exemplářů, primitivní nástroje, těžko jako přežijou. Pak najednou 7 miliard exemplářů, atomový zbraně, výlety do vesmíru a on říká, že jsme se jakž takž naučili komunikovat tedy já a ty, dokonce já a my, ale že jsme se nenaučili komunikovat my a oni, abych tak řekl česky my a voni. Takže určitým způsobem je vždycky ta nastraženost daná. A teď jde o to, jak dalece ta ..., vy máte, první dvě emoce jsou tady od dinosaurů něco kolem 250 milionů let, a to je strach a vztek. A ty tam bydlej v tý amygdale, jsou pořád absolutně stejný.

Daniela DRTINOVÁ: Jakoby v té dinosauří i teď v té naší, čili my jsme převzali ty systémy?

Radkin HONZÁK: No, my máme ..., takhle, když bych jako si tu hlavu rozpáral, tak tady někde dole mám ten dinosauří mozek, přes ten mi narostl ten savčí mozek a přes to mám tu lidskou kůru, která není zas až tak tlustá, kdyby se to vyžehlilo, tak z toho bude něco jako velká pizza, jo. A tam ..., a teď jde o to, co ta kůra uhraje proti tomu, proti tomu emočnímu základu, kde jde o přežití strach a vztek, jo? Jo, strach ..., čili kolik já zůstanu tím dinosaurem a budu se bránit nebo utíkat, a kolik budu mít na to, abych byl tím člověkem, a dokázal to zvážit a spočítat, že ta spolupráce se mi vyplatí víc než to soupeření.

Daniela DRTINOVÁ: Tak to je možná ta otázka, kolik toho právě ta šedá kůra uhraje. Když se podíváme spolu na ..., okomentujeme pro příklad dva hoaxy, smyšlené zprávy, které se v poslední době objevily a které rozvířily hodně mysl a emoce právě na sociálních sítích. Ty emoce spodní, které jsme tedy převzali od těch dinosaurů a tygrů, tak první údajný citát Jana Wericha z Českého rozhlasu z 23. září 38, kde měl umělec tedy nacisty přirovnat k mohamedánům. Nic takového se v archivu nenašlo. Co byste tedy mohl říct k těm motivacím toho, proč toto lidé dělají? Z čeho vzešly vlastně tyhle ty hoaxy, jakým způsobem, na co to má cílit, s čím to pracuje v tom mozku, v té emocionalitě?

Radkin HONZÁK: No, tak propaganda, propaganda jde především na tu emocionalitu, protože, jakmile půjde na racionalitu, tak tvrdě narazí. Čili Werich jako osobnost a svým způsobem bych řekl jeden z čelných představitelů českýho myšlení je tímhle tím způsobem zneužitej a je to prasárna první třídy, ale jako mocná zbraň to je, to jsou prostě ty demagogický postupy, který, na který skočí každej, kdo tu mozkovou kůru nepoužije, no.

Daniela DRTINOVÁ: Druhý hoax zmlácený chlapec údajně skupinou uprchlíků někde na Slovensku, která měla vzít jeho vlastní bicykl a rozbít mu takto strašně obličej. Na co přesně toto má cílit?

Radkin HONZÁK: No, je to zase ten strach a vztek a je to otázka, že já, když budu potřebovat povzbudit někoho, aby se šel prát za mý zájmy, no, tak ho většinou nepřesvědčím teda tím, že bych racionálně argumentoval, ale přesvědčím ho emočními, emočními pákami, kdy teda nabudím ty emoce. Tak, když vidíte zbití dítě, to je nakonec, ta Čapkova Matka není zrovna z nejsilnějších jeho her, ale končí tím, že ta matka, najednou tam slyší, že střílejí děti, tak sundá tu flintu a říká: „jdi“. Jo, čili to je tenhle ten systém nabuzení emocí a nasměrování toho davu určitým směrem. Jak říkal znova ten již zmíněný Čapek, národ nepředěláš, leda bys měl na to staletí, ale davy můžeš vést dneska tak a zejtra tak a jako, že se davy nechají vést, víme z období druhý republiky, víme z období po 48. roce, víme z období úpadku po 68. roce, víme to dneska.

Daniela DRTINOVÁ: Jak a kdy, za jakých okolností se tedy ten běžný a přirozený, vrozený strach a vztek třeba zkoncentruje a zhmotní se už v něco nenormálního, v násilí, pak už třeba i do organizovaného násilí, nějaké menší ...

Radkin HONZÁK: Počkejte kdy, to je ...

Daniela DRTINOVÁ: Jestli tam musí být nějaký konkrétní manipulátor?

Radkin HONZÁK: Ne, já bych to vzal z druhý strany. Existuje celá řada pokusů, slavných pokusů z dvacátého století ze sociální psychologie. Jo, počínaje tím Milgramovým pokusem a přes ty experimenty s učením a s podmiňováním a se skupinovou morálkou a který ukazuje, že člověk je tvor stádní, čili potřebuje určitým způsobem vedení, moc se od těch ovcí nelišíme. Kam půjde ten beran, tam půjde to stádo, respektive to, co je v tom, v tý společnosti státního a to je těch 60 %. Když vezmete Milgramův pokus, znáte to? Ne. Jak dalece člověk normální slušnej člověk ochoten podrobit se nijak významné autoritě, aby na druhým páchal takový násilí, že se z toho obrací světu žaludek. To bylo ...

Daniela DRTINOVÁ: To je ten pokus s těmi studenty?

Radkin HONZÁK: Ne, to byl Stanford.

Daniela DRTINOVÁ: To je ještě něco jiného.

Radkin HONZÁK: Ale ten Milgram je nechal mlátit tím elektrickým proudem údajně až 450 volty, nicméně oni nebyli pod proudem, že jo, to byl experiment, čeho je člověk schopnej. A 66 % těch jeho pokusných osob bylo ochotný do vás pustit 450 voltů na pokyn nějakýho laboranta, jo, takže on to dělal v závislosti na Eichmannově procesu, kterej se tenkrát bránil tím, že on by byl nikdy ty Židy nemordoval, kdyby byl nedostal příkaz. A těch 60 %, 66 % lidí, v Německu to bylo dokonce 80 je ochotný ten příkaz splnit, protože ta, to zhoufování nám dává pocit větší síly. Zůstat individualitou v tomhle tom je nesmírnej kumšt, jo, a jako ta vůdčí myšlenka tý nenávisti vůči někomu, kdo tedy přivandroval, no, tak ta je velice nosná, na tom uživíte pohodlně spoustu věcí.

Daniela DRTINOVÁ: Jak s tím může člověk pracovat? Jak jít vlastně na tyto emoce, ale i na strach, na úzkost? Opravdu znám ze svého okolí lidí, které z dění poslední doby ranila mrtvice, nebo onemocněli, zkrátka ten strach, úzkost somatizují. Jak na to?

Radkin HONZÁK: No, jak na to? Za prvé by se tady mělo najít dost lidí, který mají charakter a rozum, jo a kterým by měl být dán tentýž prostor, co je danej tomuhle tomu. Já někdy žasnu, od koho mi přijde takovejhle, takovejhle elaborát. Skutečně to jsou lidi, s kterejma já bych nepočítal, že jsou tak blbý a oni jsou, protože jako ta propaganda jede, jo, ta propaganda jede furt a není tady nic, co by se jí nějak slušně postavilo. Tu propagandu nám vede pan prezident Zeman, to je příšerný, ne?

Daniela DRTINOVÁ: Jak na to? Proč se nedá na strach a na úzkost a vlastně na tyhle emoce jít silnou vůlí, anebo rozumovým úsilím? To jsou vaše slova.

Radkin HONZÁK: No, proč se to na to nedá jít, protože ta emoce s váma zacvičí. Emoce je tělesnej děj. Emoce vám rozpoutá poplachovou stresovou reakci, která má za úkol nabudit organismus na rvačku nebo úprk. Čili napnou se svaly, já to tady nemůžu předvádět, poněvadž mi vždycky ty zvukaři rozbijou potom ciferník, začne bušit srdce, jo, a celá ta aktivita se zvyšuje, aby ten organismus byl skutečně nadupanej, a tyhle ty informace zase zpátky jdou do mozku - je poplach, je poplach, je poplach, no, a tam už se ten rozum hledá dost těžko, zvlášť když teda kolem všichni se chovaj velmi podobně. Takže říkám, za standardních podmínek těch nestádních typů máte něco kolem slabý třetiny a těch, kteří jsou ochotný ještě jako vystoupit sami a nechat se eventuálně lynčovat, tak těch je strašně málo.

Daniela DRTINOVÁ: Proč to nejde zvládnout silnou vůlí?

Radkin HONZÁK: Silná vůle je nesmysl v tomhle případě. Silná vůle, co je to silná vůle? Silná vůle je součet motivů a energie. A jestliže ty motivy jsou tedy zbiologizovaný do toho strachu nebo vzteku, no tak tam moc ta silná vůle nezapracuje.

Daniela DRTINOVÁ: To znamená, že ten strach si tu sílu vezme z té vůle?

Radkin HONZÁK: No, ano.

Daniela DRTINOVÁ: A ještě naroste?

Radkin HONZÁK: No, velice jednoduše. Takhle znáte někoho, kdo má skutečně slušný úzkosti? A slušný úzkosti, takový ty panický a taky a tohle to. Ty lidi marně bojujou s tím strachem, protože celej ten boj je zase vedenej, nebo značná část toho je chemicky, ten adrenergní systém a ten nakrmí ten strach. Jo, takže já, když budu bojovat proti úzkosti, tak si ji vlastně krmím. Já se musím od toho odpoutat, já se musím koncentrovat na to, abych myslel.

Daniela DRTINOVÁ: Takže odpoutat pozornost?

Radkin HONZÁK: Odpoutat pozornost.

Daniela DRTINOVÁ: A jak?

Radkin HONZÁK: No, tak takovej nejstarší způsob je modlitba, že? A takový ty moderní způsoby jsou, že se lidi modlit přestali, to je krásný, to byly učebnice pro báby porodní a pupkořezné, první učebnice česká od pana profesora Rubešky z konce předminulého století a tam je, co udělá bába za prvé, když přijde k porodu, jo, rozběhnutýmu? Co si myslíte, že udělá?

Daniela DRTINOVÁ: Já to vím, protože já jsem to četla v přípravě ve vaší knize. Tak já to nechám, ať to řeknete vy, já to vím.

Radkin HONZÁK: Tak vy to víte, obrátí svou mysl k bohu, jo, čili ona se koncentruje. A jakmile já podlehnu těm emocím, tak jsem dekoncentrovanej a jsem jako loutka manipulovatelnej velice snadno.

Daniela DRTINOVÁ: Tak modlitba, meditace, to je skutečně koncentrace. Co přesně se tedy děje, nebo co přesně působí v mysli člověka, když se tedy začne koncentrovat, co se děje s takto třeba vyprázdněnou nebo zkoncentrovanou myslí, co do ní vstupuje, že z ní odejde strach a úzkost, ten mechanismus?

Radkin HONZÁK: Ne, ne, tak, když si vezmete to, že ..., to, co udělali ti dva chlapci, co nám psali tu krásnou knihu How God Changes Your Brain, který říkaj, že není úkolem neurofyziologie dokázat, jestli je bůh nebo není a že oni jsou přesvědčený, že bůh má v hlavě člověka svý místo. Čili, když oni nechali věrce, bezvěrce hlava nehlava koncentrovat, jak vypadá pán bůh, to je taková srandovní úloha. Poněvadž někdo si ho představoval jak fousatýho dědečka, někdo jak tu ležatou osmičku, tak různě. Ale všichni se zkoncentrovali, ta mysl se jaksi zkoncentrovala do určitýho, do určité lokality, a to ostatní se uklidnilo. Vy máte tu emocionalitu a tu racionalitu, jak na váhách, jo, a teď jde o to, čemu dáte víc, čili vy nesmíte bojovat s úzkostí, když chcete pozdvihnout racionalitu. Vy se musíte zaměřit přestat tohle to registrovat a zaměřit se na to, aby ta racionalita byla těžší, je to zajímavý, že jsem dal racionalitu na levou ruku.

Daniela DRTINOVÁ: To by byl úkol pro vás pro psychologa.

Radkin HONZÁK: Počkám.

Daniela DRTINOVÁ: Pak je ale otázka, jestli není jedno, na co se koncentruju, když se chci zbavit té úzkosti, můžu se koncentrovat na boha, můžu se modlit, ale můžu se taky koncentrovat na nějaký, já nevím, světelný trojúhelník nebo na kapající vodu?

Radkin HONZÁK: Můžu se koncentrovat na cokoliv.

Daniela DRTINOVÁ: Takže je to jedno, na co se koncentruje?

Radkin HONZÁK: V podstatě ano, jo, protože to, co uměj ty buddhisti je, že jim vystřelej za uchem a oni se ani nehnou, protože jsou tak koncentrovaný, že tohle to, potom řeknou, že slyšeli, že se někde vystřelilo jo. Čili je možný, nechci, aby lidi fungovali jako buddhisti, ale je možný očekávat aspoň od půlky národa, že bude myslet, jo, a to se zatím neděje.

Daniela DRTINOVÁ: Mohou tedy některé současné problémy lidí, psychické, a pak samozřejmě v rámci psychosomatizace i fyzické souviset s tím, že jsme se přestali vztahovat vertikálně k nějaké autoritě, k nějakému univerzálnímu řádu, že vlastně jdeme jen ten horizont konzum? Dřív to byla aspoň věda, ale teď už je to skutečně hlavně konzum.

Radkin HONZÁK: No, je to hlavně konzum, ale já si myslím, že jak říká Cyril Höschl, jo, kdybyste řekla ve čtvrtý cenový skupině, že tato společnost se má nejlíp, jak se kdy měla, jo, v tomhle tom území, tak vám tam za tuhle pravdu rozbijou hubu. Ale skutečně je to tím, že lidi mají všeho dost a jsou, jsou určitým způsobem zpovykaný, jo, a jako ty analogie historický jsou vždycky jako je to vošajslich to použít, ale za těch sofistů v tom Řecku, kdy člověk se stal mírou všeho, jo, tak ty nabubřelý ega do sebe docela slušně narážely a pak přišel teda Sokrates, posadil to na zem, a pak přišel Platon a dal tam tu autoritu. Čili je tady v podstatě to, že já jsem střed vesmíru, vy jste, vy nejste, já jsem střed vesmíru, rozumíte, a to víme všichni. No, tak to je potom strašný.

Daniela DRTINOVÁ: Takže potřebuje se člověk vztahovat k nějaké vertikále, k nějakému universu, aby měl v sobě řád, nebo ne?

Radkin HONZÁK: No, řád je naprosto nezbytnej a protože já jsem odchovanej transakční analýzou a my říkáme, že člověk má takový ty psychologický hlady, ne potřeby, hlady, takže má hlad po podnětech, hlad po uznání a hlad po struktuře a tohle všecko vy vidíte, když se to rozpadne, tak to vidíte potom v tom blázinci, jo, kde to začne tím, že ten člověk je, se zdemoralizuje, ráno nevstaně, jo, večír nejde spát, čumí na tu bednu, a teď se to začne rozsejpat mu ten život tímhle způsobem celej a navíc si myslí, že je středem vesmíru. A to je jako ..., čili tam podněty nejsou, komunikace se úplně rozbila, jo, takový ty SMS a ty smajlíky, to bych, ty bych věšel za hák za žebro, jo. A oni si myslej, bůhví, jak nekomunikujou a ty neuměj postavit jednu větu, v který by byly dvě čárky. Čili nemáte komunikaci, nemáte blízkost těch druhejch. Podněty, jaký jsou to podněty, když dostanete 50 SMS, ale nikdo vám neřekne - jé ...

Daniela DRTINOVÁ: A mezi nimi 3 hoaxy.

Radkin HONZÁK: Mezi tím tyhle idiotismy, ale nikdo vám neřekne jako upřímně - jé, vám to dneska sluší. A když k vám promluví někdo upřímně, tak to bude o tom, jaká jste potvora, že. Tak to nejsou moc příjemný podněty a struktura teda absolutně ne. A uznání toho druhýho, když já jsem středem vesmíru, tak ty musíš kolem mě rotovat, ne?

Daniela DRTINOVÁ: Vy jste řekl v E15, že 99 % psychologické práce udělá nevědomí.

Radkin HONZÁK: Ano.

Daniela DRTINOVÁ: Jak mu to nekazit, jak mu nezavázet egem, rozumem?

Radkin HONZÁK: Ale tak my tolik nepřekážíme, protože ono si nakonec udělá svoje. Vy dupnete na brzdu v autě a teprve za půl sekundy si uvědomíte, proč jste na ni dupla. Vy uděláte celou spoustu rozhodnutí, který jako jsou zdánlivě projev vaší svobodný vůle. Řekněte mi, proč jste si vybrala svou první lásku a proč jste ji opustila? A člověk tím žije a teprve zpětně zjišťuje, jaký dělá nesmysly a jak v tom životě to tahá někdy příšerným způsobem a myslí si, že rozhoduje svobodně. A teď si vezměte to, že teď přišli na to, že máme v břiše dvě kila bakterií, kterým se říká mikrobiom, a ty dvě kila těhle těch malejch hajzlíků, kterejch je desetkrát víc než ostatních buněk těla, vyráběj 90 % tý slavný mozkový chemie, jo.

Daniela DRTINOVÁ: To znamená emoce?

Radkin HONZÁK: To znamená emoce.

Daniela DRTINOVÁ: Takže za ně můžou nějací brouci nebo mikroby.

Radkin HONZÁK: Ty mikrouti malý, no, takže dneska se třeba začínají dělat pokusy s léčením autismu dodáním vajíček mrňavých parazitů tenkohlavce prasečího, kterýho jako máme v břiše a kterej tam dělá nějakou chemii a když jsme ho vymlátili, tak tam pravděpodobně ta chemie chybí.

Daniela DRTINOVÁ: Opravdu se dá úplně ta podstata člověka snížit na hromadu brouků, mikrobů?

Radkin HONZÁK: Pochopitelně, že ne. No, ne, stejně tak se nedá dost dobře říct, že jsme jednoúčelová mašina na kopírování DNA. Ale je to těžko nějak jako pojmout a my patříme do houfu a my v tom houfu nejsme, takže o to snáz pak dostanete ty lidi do houfu pod nějakým tím strachovým impulsem. Jo, bývaly, to vy nepamatujete, ale já jo, ve starým Řecku byly dny apolónské, to se pracovalo, a pak byly dny dionýské, a to se jásalo, že jo. Vždycky všecky systémy, který se chtěly udržet, měly různý poutě a slavnosti a to, když se to všecko shromáždilo. Dneska se vám shromážděj, když náhodou vyhrajou hokej, tak to se národ shromáždí a ještě eventuálně při nějakým velkým funuse, jo, a tím to končí. A tohle to chybí. Jo, tam, když vezmete nejprozkoumanějšího červa naší planety, což je hlístice oblá, to je takovej mozkovej gigant, má to 302 neuronů a několik tisíc spojů mezitím, jo, je to asi takhle velký, tak milimetr a půl a nejprozkoumanější živočich a když je dobře, tak hlístice si žije jak pán bůh ve Frankreichu, každá někde. Když přijde ouvej, tak už tenhle ten živočich má sociální emoce, který je scukne dohromady, a jak říká ten Damacio, i za cenu utahování opasků, oni teda nemaj opasky, já jsem je prohlížel, ale i za cenu utahování opasků se prostě scuknou a přežijou, jo.

Daniela DRTINOVÁ: Opravdu myslíte, že i ty základní emoce máme my lidé podobné jako hlístice oblá?

Radkin HONZÁK: Já si myslím, že v podstatě emoce jsou tady na to, abysme přežili.

Daniela DRTINOVÁ: A má je tedy hlístice i člověk?

Radkin HONZÁK: Máme, máme emoce od hlístic, máme emoce od dinosaurů a nám už toho moc nad tím tygrem už jsme moc emocí nedostali, jo. My jsme tam dostali ten rozum a ten rozum, to někdy vede teda strašnejma cestama, jo. Když si vezmete, ty emoce, jak dneska se vrátili po 150 letech konečně psychologové k tomu, co vymyslel Darwin, a že tedy emoce máme stejný jako živočichové, a to bylo o tom, jak jsme pyšní, že jsme něco jinýho.

Daniela DRTINOVÁ: Opravdu i třeba soucit, empatii máme jako tygr?

Radkin HONZÁK: Asi jako lidoopové.

Daniela DRTINOVÁ: Teď jsem to záměrně přehnala.

Radkin HONZÁK: Tygři nemají ten způsob života, co máme my, tygři nežijou takhle v houfu, jo, ale šimpanzi jo, ale i vlci a jakmile máte živočicha, kterej potřebuje tu smečku a tvoří tu smečku současně, tak ty emoce jsou velice podobný.

Daniela DRTINOVÁ: Dovolte ještě jednu otázku právě k tomu nevědomí. Vás fascinuje problematika spánku a říká se, že sen o nás nikdy nelže. Proč sny promlouvají v takových symbolech, že jim málokdo rozumí? Proč rovnou neřeknou, co chtějí říct?

Radkin HONZÁK: Tak ony jsou v podstatě tři teorie. Jsou v podstatě tři teorie, co je ten sen. V každém případě se shodnou, že je to práce mozku offline, to počítačoví magnáti rádi slyšej. Jinak jsou jedny, který říkaj, že ten sen vyhazuje odpad, ty druhý říkaj, že konstruuje jako realitu a ty třetí říkaj, že je to naprostá, naprostá zmatečnost, která je naházená tam pátý přes devátý. Nicméně, když si vezmete, jak se konsoliduje paměťová stopa, tak paměťová stopa se konsoliduje jednak na tu, ta snová fáze spánku je úplně specifická, protože vy spíte jako nejmělčeji, ale současně jste ..., to je na periodický nabuzení, periodický nabuzení toho organismu, aby netrávil celou noc v narkóze a nebyl snadnou kořistí predátorů a krásný práce začal dělat Jouvet, kterej teda s těma kočkama jim ty sny vygumoval, to bylo v padesátých, v šedesátých letech a ty kočky, když měly vygumovaný sny, ač měly dostatečnou dobu spánku, tak začaly bejt nečistý, jako přestaly se mejt, dbát o hygienu, byly agresivnější, začly se chovat homosexuálně. A my máme v tom snu, máme takovou pojistku tadyhle vzadu, která vypne antigravitační svaly, abyste nemohla chodit, jo, čili vy v tom snu prožíváte velice bouřlivej děj, ale nemůžete do něj zasáhnout a on začal tím, že odoperoval kočkám tuhle tu pojistku. V Austrálii, bylo to někdy sedmdesátý roky a zjistil, že takový ty kočky, který jsou hrozně hodný přes den, jo, takový ty milý, hodný redaktorky, tak to jsou v těch snech, kdy ony mohly chodit, to jsou bestie agresivní, zatímco ty mrchy denní, ty v tom snu jako vznešeně se pohybovaly. Takže jakoby tam byla určitá jednotka agrese, kterou si buď odžiju přes den a nebo si ji odžiju v tom snu. A jinak on ten sen občas vám přinese, když si s ním začnete hrát, tak on vám přinese informaci jako takovou zašifrovanou, že. A já se vůbec neposmívám tomu, když přijde pacient, pacientka, ty holky jsou častější s těma předtuchama a říkají - mně se zase zdálo o ..., mně se to kazí, jo. A to je jako součást klientský zkušenosti, že víte, že když teda jí se zdá o lese, takže jí to houby přinese a začne ta deprese místo toho. Takže ...

Daniela DRTINOVÁ: Sleduje nějakou symboliku.

Radkin HONZÁK: Symboliku, je to těžký, protože ten Freud to tak krásně nastavil a všechny práce, který dneska jsou kolem tý paměti, ukazujou, že on se hluboce pletl, ale ono je to strašně jedno, protože jde o to, že vy se můžete dobrat k tý pravdě, jak tímhle tím, touhle tou cestou, tak touhle cestou a někdy je to tak šílená oklika, že člověk až žasne. Já mám takovou kazuistiku chlapce, který trpěl trávícíma obtížema, kde se mi, tenkrát já jsem ho trošku přiotrávil, takže on si tak jako trochu halucionoval.

Daniela DRTINOVÁ: Jak jste ho přiotrávil?

Radkin HONZÁK: Já jsem původně dělával s LSD, ale to už jsme nedělali s LSD, my jsme věřili, že to jako urychluje psychoterapii, a tohle bylo jenom to, čemu se říkalo po válce psychotonový interview.

Daniela DRTINOVÁ: Jo, rozumím, rozumím.

Radkin HONZÁK: Jo a on se dostal k vyluštění toho svýho problému oklikou přes svý dětství a strašně složitě, čili když si zvolíte systém, který tomu nevědomí umožní dojít k tomu cíli, tak je to docela dobrý, poněvadž všecko je to nakonec o informaci.

Daniela DRTINOVÁ: Já vám děkuji za rozhovor i za návštěvu DVTV. Na shledanou.
Radkin HONZÁK: Já vám děkuju za trpělivost. Děkuju.

Související: Rozhovory DVTV ke stažení do mobilu. Vyzkoušejte audio podcast >

 

DOPORUČUJEME

reklama

DVTV