Dítěti se musí smrt blízkého člověka vysvětlit, děti mají strach z neznámého a neumí si smrt představit. Nikdy by se jim nemělo říkal, že mrtví spí, děti si pak myslí, že usnout znamená umřít. Často si dávají smrt blízkého za vinu, že kdyby například méně zlobily a víc pomáhaly, nestalo by se to. U dvouletého dítěte může být úzkost mnohem větší než u desetiletého, protože neumí formulovat otázky. Každá rodina je v tomto individuální, ale musí to řešit společně, říká Sylvie Stretti, terapeutka a ředitelka Poradny Vigvam, která se zabývá krizovou terapií pro děti po ztrátě někoho blízkého. Podle ní děti na pohřeb patří.