reklama

Kmoníček: Státy EU nám chtěly zabránit získat čínské investice, Čína předefinovala slovo komunista

1. 4. 2016 | Čína zcela předefinovala obsah slova komunista, komunistickou zemí je jen názvem, říká ředitel zahraničního odboru kanceláře prezidenta Hynek Kmoníček. Jde podle něj o to, jak jsme ochotni přijímat vnitřní politiku bruselských chodeb. Tvrdí přitom, že Česko je teď ve světě populární, i když to prý udivuje český tisk. Na lidská práva podle Kmoníčka Česko nerezignovalo, zmínka o nich se totiž do závěrečného prohlášení dostala.

Martin VESELOVSKÝ: Ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky Hynek Kmoníček. Dobrý den, pane řediteli.

Hynek KMONÍČEK: Dobrý den.

Martin VESELOVSKÝ: Změnila se po návštěvě čínského prezidenta zahraničně-politická orientace České republiky?

Hynek KMONÍČEK: Rozhodně ne. To je prostě uvažování proti smyslu, samotnému smyslu státních diplomatických návštěv. To není věc, která naznačuje to, o čem ta země je, to naznačuje to, že je ochotná se se svými partnery bavit. Mně to trošku připomíná otázku, kterou jsem dneska dostal od novináře: "Kdy plánujeme vystoupení ze Severoatlantické aliance?" Mě to nejdřív vyděsilo, pak rozesmálo a pak jsem si říkal, že na to vlastně nejde seriózně odpovědět a zatím uvažuji, že bych mu odpověděl, že den poté, co to udělá Velká Británie v návaznosti na návštěvu čínského prezidenta tam.

Martin VESELOVSKÝ: No, já se ptám proto, pane řediteli, že pan prezident Miloš Zeman těsně před návštěvou čínského prezidenta dal rozhovor čínské státní televizi CCTV, kde řekl: "Byl zde špatný vztah mezi Čínou a bývalou vládou České republiky. Upozorňuji bývalou vládou. Tato vláda byla velmi poddajná tlaku ze strany USA a Evropské unie. Nyní jsme opět nezávislou zemí a utváříme zahraniční politiku, která je založena na našem vlastním národním zájmu." Což přece vypadá, jakože pan prezident říká: My jsme měli nějakou zahraniční politiku a teď budeme mít jinou.

Hynek KMONÍČEK: Vypadá, ale ve skutečnosti je to jenom o tom, jak jsme ochotni bez komentáře přijímat, řekněme, vnitřní politiku bruselských chodeb. Já to zkusím trošku vysvětlit. To, že tady poprvé v historii byl čínský prezident, a to je vnímáno obecně ve světě jako úspěch takhle malé země, byl přímý důsledek toho, že prezident Zeman jel na oslavy konce druhé světové války do Pekingu. To by v žádném případě nemohl udělat, kdyby bylo jednotné, závazné stanovisko EU, že tam nikdo jet nesmí. Byl velký tlak některých států uvnitř Evropské unie, aby takové závazné stanovisko vzniklo. Česká republika byla jednou z těch zemí, která ho nechtěla. Nechtěla ho proč? Protože ty větší země v rámci EU samozřejmě pro ně je takové stanovisko výhodné, protože oni se pak do Pekingu podívají na základě toho, že jsou velký. Ale ty malé státy musí mít nějakou zvláštnost, něco, kde jsou schopni a ochotni udělat jeden krok navíc, aby mohla následovat reciprocita a ty malé státy…

Martin VESELOVSKÝ: Moc se omlouvám, ale co je ten krok navíc v případě České republiky vůči Číně?

Hynek KMONÍČEK: To byl ten krok, že jsme byli ochotni vnímat optiku, že konec druhé světové války není revidován současným problémem třeba s Krymem.

Martin VESELOVSKÝ: To byl důvod pro to, aby nakonec čínský prezident kývl a přijel na státní návštěvu sem do České republiky?

Hynek KMONÍČEK: Ano, jednoznačně, jednoznačně. Protože právě při této návštěvě došlo k setkání v loňském roce v Pekingu s čínským prezidentem, kde nám bylo naznačeno, že z naší strany je očekáváno něco, co bychom mohli chtít za onu uskutečněnou návštěvu v Pekingu, a to něco bylo jasně vyhodnoceno, že chceme datum v roce 2016 návštěvy čínského prezidenta v Praze poprvé v historii, a čínská strana díky tomuto kroku navíc z české strany nebyla v diplomatické situaci, aby to mohla, neřkuli, odmítnout, ale vůbec posunout. Tam jsme to vyhráli. A nemohli bychom to bývali vyhrát, kdybychom podlehli tlaku EU, řekněme těch jejích velkých členů, které by znemožnily některým jiným menším členům EU, aby použily své komparativní výhody, když nemůžou použít jejich komparativní výhody.

Martin VESELOVSKÝ: Rozumím. Na druhou stranu, a já se opět vrátím k citaci slov prezidenta Miloše Zemana. V minulých měsících a letech říká při různých příležitostech například: "Česká republika je členem obou uskupení, tedy Evropské unie a Severoatlantické aliance, a to nám dává garanci bezpečnosti." Nebo v telegramu Baracku Obamovi, americkému prezidentovi, píše: "...že v České republice nacházejí Spojené státy americké aktivního a spolehlivého partnera." Teď najednou říká, že jsme narovnali páteř a budeme prostě se orientovat nějakým jiným způsobem než, jak on říká, poklonkovat Evropské unii a Spojeným státům americkým.

Hynek KMONÍČEK: Ne, prezident jenom říká to, že máme svoje národní zájmy a naše národní ekonomické zájmy se mohou dostat do situace, kdy naši nejbližší bezpečnostní spojenci mají jiné ekonomické zájmy. Opět ta Čína je krásný příklad. Ekonomickým zájmem našeho blízkého spojence Velké Británie je, aby i nadále veškeré čínské investice proudily přes Londýn. Ekonomickým zájmem jejich dobrého spojence České republiky je, aby z toho Londýna alespoň část odešla do Prahy. Znamená to, že jsme si vzájemně nebezpeční? Ne. Znamená to, že jsme si obchodní konkurenti? Ano. Znamená to, že nejsme součástí stejné bezpečnostní aliance? Ne. To opět mícháme hrušky a jablka.

Martin VESELOVSKÝ: Znamená to narušení, znamená to narušení našich vztahů například s Velkou Británií?

Hynek KMONÍČEK: Rozhodně ne, to je jako kdyby Velká Británie se obávala stáhnout si čínské investice do Londýna, protože by jí narušilo vztahy se střední a východní Evropou. To je prostě úplně něco jiného. Na politické stránce je jasné, že Evropská unie sdružuje státy, které jsou si historicky souzeny být v jedné velké Evropské unii, ale jejich národní, zejména ekonomické zájmy zdaleka nejsou totožné, což se hezky ukazuje třeba i na tom, že prostě třeba euro jako měna je stále ještě více politický koncept, který prostě neovládá jednotnou optimální ekonomickou zónu.

Martin VESELOVSKÝ: Dobře. Chápu to správně, pane řediteli, že podle toho, co mi říkáte, Evropská unie nám chtěla zabránit v navázání užších vztahů nebo lepších vztahů s Čínou?

Hynek KMONÍČEK: Já bych to předefinoval tak, že některé státy Evropské unie se pokusily politicky využít té situace k tomu, aby některým menším státům znemožnily v obchodní oblasti využít jejich komparativní výhody.

Martin VESELOVSKÝ: Které to byly státy?

Hynek KMONÍČEK: To se v diplomacii neříká. Byly to ty státy velké, které mají jiné výhody.

Martin VESELOVSKÝ: Vy jste mluvil o Velké Británii. Mluvíme tedy o Velké Británii?

Hynek KMONÍČEK: Byla samozřejmě jednou z nich.

Martin VESELOVSKÝ: No a pak k tomu samotnému českému přístupu k celé věci, tedy ke vztahům ekonomickým nebo i jiným s Čínou a vůbec k celé návštěvě prezidenta Čínské lidové republiky. Tak kvůli návštěvě pana prezidenta se uzavíraly části Prahy na základě takového bianko šeku ze strany Magistrátu hlavního města Prahy, policie zadržovala lidi protestující proti čínskému prezidentovi, nebo politice Číny, v ulicích byly organizované skupiny Číňanů, kteří českým novinářům kromě jiného říkali, že nesmějí točit, protože to místo je jejich, tedy myšleno Číňanů. Policisté strhávali vyvěšené tibetské vlaky na cestě, kterou se měl ubírat čínský prezident. A prezident Miloš Zeman si pochvaloval tu návštěvu jako, alespoň co já pamatuju, jako žádnou jinou. Není to prostě trošku klanění se před Čínou?

Hynek KMONÍČEK: Já myslím, že to je prostě z našeho pohledu, protože tak jako 90 % toho, co jste jmenoval, se netýká zahraničního odboru prezidenta republiky, ani Pražského hradu, ale Magistrátu, Ministerstva vnitra a Bezpečnostních složek.

Martin VESELOVSKÝ: Abychom si, pane řediteli, abychom si dobře rozuměli. Já vás z toho neviním.

Hynek KMONÍČEK: Já vím, ale z našeho pohledu jsme se dostali diplomaticky do situace, kdy stát velikosti Šanghaje měl šanci poprvé za 5 tisíc let mít hlavu čínského státu v našem malém horském údolí a využít toho k tomu, aby při pátém setkání těchto dvou prezidentů za 2 roky, ukažte mi jiný stát, který to dosáhl, se dostalo do situace, že nahradí uteklej čas minulých let a budeme mít tady u nás vyšší míru než čínských investicí než stát, který je o něco lepší než my, a to je Bulharsko, nebo čtyřikrát větší Rumunsko.

Martin VESELOVSKÝ: Počkejte, pane řediteli, i to, jak to popisujete, pardon, to není osobní poznámka, ale to prostě vypadá, jakože si sedáme z toho, že tady je čínský prezident, na zadek.

Hynek KMONÍČEK: Proč? My se prostě snažíme...

Martin VESELOVSKÝ: Tak jak to popisujete, to říkáte. Vy říkáte České republice malé horské údolí, kam poprvé po 5 tisíci letech přijede hlava čínského státu.

Hynek KMONÍČEK: Ano, to tak prostě historicky je. A taky týden před tím tady byl poprvé za 600 let své dynastie marocký král. Prostě já na tom ukazuju jednu věc, že i když je český tisk celý udivený, tak jsme teď populární.

Martin VESELOVSKÝ: Jak do toho zapadá to, že, a znovu opakuji, já vás z toho neviním, já vím, že vy nejste ten, kdo řídí, nebo doufám, že nejste ten, kdo řídí Policii České republiky.

Hynek KMONÍČEK: To já taky doufám.

Martin VESELOVSKÝ: Dobře, asi byste o tom věděl. Jak do toho zapadá to, že když se někdo v České republice, kde prostě máme svobodu projevu a tak dále, rozhodne, že bude vyvěšovat tibetské vlajky na cestě tak, aby je s největší pravděpodobností viděl projíždějící čínský prezident, tak, že Policie České republiky jde a ty vlajky strhává?

Hynek KMONÍČEK: Já na to můžu mít jenom svůj osobní názor...

Martin VESELOVSKÝ: Na ten se ptám, na ten se ptám.

Hynek KMONÍČEK: A můj osobní názor je ten, že je velký rozdíl, jestli si je dávám v prostoru, který jsem si pronajal já nebo někdo jiný, jestli sundavám něčí placenou reklamu a protiprávně ji předělávám na svoji. To je prostě na právní hodnocení každého jednoho toho aktu. Já sám osobně nemám problém s tím, že v demokratické společnosti jsou různé názory, že ty názory jsou někdy dramaticky odlišné a všechny mají právo na to, aby byly vyjádřeny, ale musí to být v rámci právních regulí České republiky. A jestliže si někdo pronajme sloup a pověsí na něj jednu vlajku, tak je poškozování cizího majetku, když mu tam vylezu, jeho placenou reklamu sundám a dám si tam svoji. To by se vaší televizi taky nelíbilo.

Martin VESELOVSKÝ: Můžeme se bavit ještě také o detailech toho, jakým způsobem byly nahrazeny ty původní billboardy soukromé firmy elektronické, konkrétně Samsungu právě těmi vlajkami. Byla to direktiva, na kterou ten Samsung reagoval velice podrážděně například.

Hynek KMONÍČEK: O tom já nic opravdu netuším.

Martin VESELOVSKÝ: Dobře. Ještě jinak. Neklaníme se před čínskými penězi? Já jsem slyšel pana prezidenta několikrát, jak mluvil o čínských investicích, ať to bylo té soukromé čínské firmy CFC nebo potom o, řekněme, tom větším balíku, kde na začátku bylo nějakých slibovaných 45 miliard korun a v průběhu návštěvy to, nevím přesně jakým způsobem, proč, vylezlo asi na 95 miliard. To říkal přímo pan prezident Miloš Zeman. Neklaníme se před tímto balíkem peněz?

Hynek KMONÍČEK: My se neklaníme před penězi, natož před etnickým původem těchto peněz. My se jako každý stát na světě snažíme naši ekonomiku udržet mocným přílivem investic, o které soutěžíme na volném trhu často s našimi nejlepšími bezpečnostními stoupenci, úkolem spojenci. Úkolem diplomacie v tom, a v tom bych vám dal za pravdu, je do jisté míry zaručit, že ekonomický vliv, který investor v naší republice získá, nebude moct přeložit do nějakého třeba námi nechtěného vlivu politického. O tom je přesně ta diplomatická část ochrany investic. A právě z toho důvodu jsme chtěli, aby prezidenti podepsali v době pobytu tady, což také udělali, ono společné prohlášení o navázání strategického partnerství, které je něčím takovým jakoby ústavou příštích česko-čínských vztahů a jasně říká, o čem se mluvit bude, o čem se mluvit nebude. A pro mě tam byl zajímavý pokusný balónek. Kdyby Čína uvažovala o tom, že svůj někdy budoucí, protože zatím příliš není, budoucí ekonomický vliv chce změnit ve významný vliv na politiku této země, indikátorem by bylo to, že by nejvíce bojovala o to, abychom měli co nejčastější, co nejpravidelnější styky na co nejvyšší úrovni. Pak by v takovém prohlášení o strategickém partnerství nejspíš bylo, že se prezidenti sejdou jednou za dva roky, nebo něco podobného. Ve skutečnosti největší zápas v tom prohlášení nebyl paragraf, který říká "Obě strany potvrdily společný závazek ve věci podpory a ochrany lidských práv.", ten tam je, prosím, taky. Ale o to, že my jsme chtěli, abychom se s čínskou stranou mohli setkávat na co nejvyšší úrovni co nejčastěji, čínská strana k tomu nechtěla dát žádný časový rámec, a nakonec se v něm říká, že se vytvořilo rozhodnout zřídit mezivládní komisi vedenou ministry nebo jejich náměstky, která bude zasedat střídavě v České republice a Čínské lidové republice bez jakéhokoli časového plánu. Tohle je přesná ukázka, ale to je, tyhle drobnosti, ďábel je vždy ukryt v detailu. Kombinace toho, že tam je článek 10 o lidských právech a článek 2 nedává žádný time schedule těchto pravidelných konzultací vám jasně ukazuje, že se ani z jedné strany nejednalo o pokus o nějakou navázání vztahů Československa socialistického se Sovětským svazem. Tam to bylo přesně opačně.

Martin VESELOVSKÝ: Počkejte, pane řediteli, nechcete mi přece říkat, že pokud by například čínská strana chtěla ten svůj případný budoucí ekonomický vliv proměnit v politický, že to napíše do toho strategického prohlášení?

Hynek KMONÍČEK: Tak si pro to vytvoří předpoklady a zajímavé bylo, že toto byl náš požadavek, ne čínský těch pravidelných konzultací.

Martin VESELOVSKÝ: Já to chápu, a vy to víte velice dobře, že jakákoliv čínská společnost, ať už si říká soukromá nebo ne, tak vždycky na ní buď státní rada, nebo dokonce lidé přímo z Ústředního výboru Komunistické strany Číny mají větší nebo menší vliv. To znamená, že jakýkoliv obchod, který nastane s Českou republikou, tak bude de facto, byť zprostředkovaně, dělán s čínským státem, který je komunistický, a který prostě nesplňuje minimálně naše demokratické standardy, nebo snad ano?

Hynek KMONÍČEK: No, nesplňuje evropsko-americké demokratické...

Martin VESELOVSKÝ: Ne, počkejte naše.

Hynek KMONÍČEK: ...standardy a já bych tam, ne, klíčová věc...

Martin VESELOVSKÝ: Pane řediteli, splňuje naše české demokratické standardy?

Hynek KMONÍČEK: Ne, je jiný, je to rozvojový stát a prezident to tady také říkal.

Martin VESELOVSKÝ: Je to komunistický stát.

Hynek KMONÍČEK: A k tomu jsem se chtěl dostat. Je to komunistický stát, nebo se tak jenom jmenuje?

Martin VESELOVSKÝ: Vede ho jedna komunistická strana. Já jsem měl pocit, že ano.

Hynek KMONÍČEK: No, ale to si musíme vyjasnit, co je komunista. Komunista je člověk, který neuznává soukromé vlastnictví výrobních prostředků, to jako Čína už dnes opravdu není. Komunista je člověk, který propaguje třídní boj, to jsem teda už z Číny hodně dlouho nezaslechl. Takže jaký typ komunisty je vlastně čínský komunista?

Martin VESELOVSKÝ: Můžeme se tady teď chvíli bavit o čínském komunismu. Na druhou stranu v oficiálních materiálech čínské komunistické strany jsou stále ještě oslavné texty na Mao Ce-tunga.

Hynek KMONÍČEK: No, rozhodně, ale strom poznáte podle ovoce jeho. Část toho, co tady opozice vznáší vůči Číně, které obsesivně říká komunistická, je, že má představu čínského komunisty jako stalinisty z roku 1950 a on podezřele vypadá jako John Smith z Wall Streetu, který k tomu má navrch komunistickou legitimaci.

Martin VESELOVSKÝ: Dobře. Je Čína komunistická země?

Hynek KMONÍČEK: Je svým zřízením komunistická země, ale zcela předefinovala obsah slova komunista.

Martin VESELOVSKÝ: Jak?

Hynek KMONÍČEK: Pro mě je komunista člověk, který neuznává soukromé vlastnictví výrobních prostředků a propaguje světovou revoluci trockistického způsobu za účelem rozpoutání třídního boje. Nic podobného Čína v posledních 10, 20 letech po Teng Siao-pching nedělá.

Martin VESELOVSKÝ: Chápu-li to správně to, co mi říkáte, tak Čína z vašeho pohledu je komunistickou zemí jen názvem?

Hynek KMONÍČEK: Z pohledu tradičního komunismu ano, protože kdyby Čína byla tradiční komunistickou zemí, jako je mnohem více, i když taky ne úplně, třeba Severní Korea, tak by severní Korejci tak obsesivně neutíkali do Číny za západní svobodou.

Martin VESELOVSKÝ: K těm slibovaným nebo plánovaným, chcete-li, investicím Číny tady v České republice. Máte jistotu, že budou nějak kvalitativně jiné než ty dosavadní, a jenom podotýkám, že ty dosavadní se orientují na nákupy historických domů, na nákupy části mediálních společností, nákupy fotbalových klubů, to znamená jako, to asi není úplně něco, na čem by se dal stavět nějaký jaksi progres, co se týče hospodářského růstu a růstu zaměstnaneckých míst?

Hynek KMONÍČEK: Souhlasím, to nebyly substantivní investice, to byly takové první pokusy de facto vázané na jednu obchodní skupinu z jednoho čínského města. To, co by mělo být smyslem této návštěvy, rozšířit to portfolio do mnoha dalších oblastí, do infrastruktury, do bankovní struktury, do finanční spolupráce. Prostě, abychom se dostali zhruba někde tam, kde klasická země Evropské unie dokáže využívat širokospektrální čínské investice.

Martin VESELOVSKÝ: Co by to mělo přinýst České republice?

Hynek KMONÍČEK: Tak České republice by to mělo přinést zajištění vyššího počtu pracovních míst v některých odvětvích, doufáme, že by se Číňané také, protože k tomu je vyzýváme, měli podobně jako Jižní Korea tady zapojit do našich průmyslových zón a výstavby závodů na zelené louce v budoucnosti. Očekáváme, že bychom se mohli stát jakýmsi čínským habem pro ono území 16+1, čili 16 zemí střední, východní Evropy až na Balkán. Očekáváme, že právě tady budou sedět ty významnější čínské banky, které až doteď například seděly pouze v Budapešti tady v oblasti. Očekáváme, že s nimi budeme mít poměrně širokou spolupráci, která se teprve bude v následujících letech definovat. A když opět, když zvýšíme čínské investice čtyřikrát, dosáhli jsme slávy Rumunska.

Martin VESELOVSKÝ: No, to jsou zajímavé příklady s Rumunskem, s Maďarskem a případně s Bulharskem. Na druhou stranu, co to vypovídá o našem vztahu k Číně? Pokud se...

Hynek KMONÍČEK: Vypovídá to o tom, že náš vztah k Číně...

Martin VESELOVSKÝ: Pardon, pane řediteli, pokud se...

Hynek KMONÍČEK: ...byl natolik destruovaný, že jsme tím poškozovali naši historickou a průmyslovou tradici.

Martin VESELOVSKÝ: No dobře, a tak co si myslíte o těch lidech, kteří byli v ulicích a mávali tibetskými vlajkami a o těch lidech, kteří na demonstraci, tuším, v úterý provolávali hesla proti přístupu Číny k lidským právům. To jsou pomatenci, kteří prostě jaksi kývli na destruovanou politiku vůči Číně?

Hynek KMONÍČEK: Ne, to je relevantní, byť v této chvíli minoritní politický názor, který mají vesměs příznivci Strany zelených. To jsou dvě a půl, dva a půl lidi ze 100, 2,5 %. Příznivci TOP 09, což je 6,3 ze 100.

Martin VESELOVSKÝ: Pane řediteli, měl jsem pocit, že spolu vedeme poměrně korektní debatu na základě faktů zejména.

Hynek KMONÍČEK: A to jsou fakta, to jsou fakta. Já myslím...

Martin VESELOVSKÝ: Ti lidé, kteří protestovali proti čínskému prezidentovi a politice Číny, byli zejména ze Strany zelených?

Hynek KMONÍČEK: Já si nemyslím, že byli ze Strany zelených, ale zcela jistě jsou to lidé, kteří jsou, řekněme, více orientovaní směrem, který kdysi reprezentoval Martin Bursík v čele Strany zelených. Zcela jistě jsou to příznivci současné parlamentní opozice. Já jsem rád, že taková opozice existuje. Já jsem rád, že má prostor se vyjádřit. A jsem rád, že výsledkem toho všeho je i to, že v našem prohlášení s Čínou je jeden ze šestnácti paragrafů věnovaný problematice lidských práv, o kterých to je taky, ale ne, jak by to vypadalo z jejich pohledu jenom, protože pak by tam těch paragrafů o lidských právech bylo patnáct a šestnáctý by řekl, že se příště sejdeme.

Martin VESELOVSKÝ: Máte to, co se týče toho, kdo protestoval proti té návštěvě, v prezidentské kanceláři ujasněno, protože já když čtu například tweety mluvčího pana prezidenta Jiřího Ovčáčka, tak on zejména píše, že v ulicích proti čínské návštěvě protestovala fašizující lůza, kterou řídila TOP 09. Takže to už máme Stranu zelenou a TOP 09?

Hynek KMONÍČEK: No, tak ne.

Martin VESELOVSKÝ: Počkejte, souhlasíte s tím jeho názorem?

Hynek KMONÍČEK: Já souhlasím s tím, že vesměs stejní lidé, kteří se objevují v okruhu některých politických stran, se objevují také v okruhu některých témat. To je domácí politika, k tomu já bych nerad mluvil. Jenom mohu říct jednu jedinou věc, že přítel Miroslav Kalousek, ve kterém se náhle probere Tibeťan, to je obtížné vystoupení.

Martin VESELOVSKÝ: No dobře, pane řediteli, my se přece teď nebavíme o samotném Miroslavu Kalouskovi, to je prostě...

Hynek KMONÍČEK: Ale chápete ten spoj.

Martin VESELOVSKÝ: On držící tibetský, tibetský prapor je vůbec zajímavý pohled jaksi obecně, ale o tom nemluvím, protože on tam byl jeden, jeden den...

Hynek KMONÍČEK: Ano. No, ale možná na to reagoval mluvčí Ovčáček.

Martin VESELOVSKÝ: Ten reagoval daleko dříve, než Miroslav Kalousek s tibetským praporem vyrazil do ulic. Souhlasíte s tím, že to byla fašizující lůza? To jsou slova, která napsal mluvčí pana prezidenta. Fašizující lůza.

Hynek KMONÍČEK: Já bych si musel definovat, co se myslí lůzou a co se myslí fašizující.

Martin VESELOVSKÝ: Moc se omlouvám, pane řediteli, v momentě, kdy se ocitnete trochu na tenkém ledě, tak se uchylujete k tomu, že musíte definovat tu komunistickou stranu nebo fašizující lůzu.

Hynek KMONÍČEK: A pak se jí pokusím definovat.

Martin VESELOVSKÝ: Tak mi definujte fašizující lůzu a řekněte mi, jestli byla v ulicích při návštěvě čínského prezidenta.

Hynek KMONÍČEK: Pro mě osobně by fašizující lůzou byla skupinka lidí, kteří nepřipustí žádný jiný názor.

Martin VESELOVSKÝ: A byla v těch ulicích?

Hynek KMONÍČEK: Já nevím, já tam nebyl.

Martin VESELOVSKÝ: Vy jste diplomat.

Hynek KMONÍČEK: Ne, já jsem pracoval, já neměl čas běhat po ulicích.

Martin VESELOVSKÝ: Kdy pojede pan prezident Zeman znovu do Číny?

Hynek KMONÍČEK: Já myslím, že v tomto, ani příštím roce to nebude. Prostě proto, že ty návštěvy na nejvyšší úrovni jsou velmi výjimečné, proto jsem se snažil tady vysvětlit, proč to bereme za historický úspěch. A kdyby s tím jedna i druhá strana počítala, jsme zpátky v tom prohlášení. Bylo by tam něco o tom, že se prezidenti budou pravidelně scházet každé dva roky. Ale tam se říká ministři zahraničí nebo náměstci, což je v překladu skoro vždycky náměstci a kdy, není tam časová linka.

Martin VESELOVSKÝ: Pane řediteli, děkuji za rozhovor.

Hynek KMONÍČEK: Také děkuji. Na shledanou.

Martin VESELOVSKÝ: Na shledanou.

 

DOPORUČUJEME

reklama

DVTV