Daniela Drtinová: Od loňského září platí zákonný zákaz prodeje nezdravých potravin ve školách. Chyběla ale potřebná vyhláška. Ta by měla spatřit světlo světa v únoru. Potravinářská komora s ní nesouhlasí. Proč? Zeptám se Miroslava Koberny z komory, dobrý den.

Miroslav Koberna: Dobrý den.

Daniela Drtinová: Co vám na vyhlášce vadí?

Miroslav Koberna: No, nám vadí vůbec ten princip jako takový, protože dle našeho názoru zdravé a nezdravé potraviny neexistují. To je výmysl v podstatě určitých skupin takzvaných "výživářů". Já jim spíš říkám nutriteroristů, než výživářů, protože všechny potraviny jsou zdravé, všechno je přeci jenom o míře konzumace a způsobu konzumace. Kdyby byly nezdravé, tak by byly pravděpodobně zakázány.

Daniela Drtinová: Myslíte to vážně?

Miroslav Koberna: To myslím.

Daniela Drtinová: Přeci nejnovější poznatky přesně stanovují, které potraviny nebo nápoje nesplňují parametry zdravé výživy, které jsou nezdravé, zvláště v té míře, v níž se dnes konzumují.

Miroslav Koberna: Víte, tak to jsme u toho. O míře, v které se konzumují. Ale jako nezlobte se, já za svůj život už jsem zažil tolik zdravých a nezdravých potravin a tolik zdravých a nezdravých, řekněme, návyků, které byly potom zase za pár let změněny, protože samozřejmě většina těch, takzvaných, řekněme, návyků podléhá určitým lobbistickým a jiným zájmům. Takže já jsem velice skeptický na tohle rozdělování na zdravé a nezdravé.

Daniela Drtinová: Pane Koberno, chcete říct, že jsou zdravé potraviny, které obsahují aditiva, umělá sladidla aspartam? To jsou potraviny, kterými jsou nacpány školní automaty.

Miroslav Koberna: To se omlouvám, to jdem trošku, to jdem trošku, to jdem trošku někam jinam, jako jo.

Daniela Drtinová: Ne, přece jde o to, co všechno je, nebo není v těch školních automatech a tam je 90 % balených cukrovinek a čokotyčinek, které jsou přecpány cukrem, nezdravým tukem, aspartamy, umělými sladidly, aditivy.

Miroslav Koberna: Jasně, jasně, ale to padáme už někam jinam, protože to základní členění, o kterém se bavíme, na to zdravé a nezdravé, tak je vnímáno tak, že zdravé je v podstatě jakási skupinka potravin, které, otázka je, jak vůbec jsou poživatelné, poněvadž pokud neobsahují cukr, tuk, škrob, sůl a tak dále, tak já myslím, že většina z nich ani moc poživatelná není. A ten zbytek, který je nezdravý. Samozřejmě nebavíme se o potravinách, které jsou skutečně třeba v nadměrné míře prostě vybaveny aditivy. Tam my také nesouhlasíme s tím používáním.

Daniela Drtinová: Ale bavíme se přece o tom, co přesně je v těch školních automatech. A tam podle České školní inspekce je 90 % těch, které obsahují přemíru cukru, tuků, ale hlavně jsou tam přesně i ta aditiva, aspartamy, umělá sladidla i kofein.

Miroslav Koberna: Jasně, umělá sladidla jsou všude dneska téměř, čili tam jako to je problém jako obecně výroby, ale myslím si, že máme dost širokou nabídku prostě nápojů, poněvadž ty umělá sladidla budou vesměs v nápojích, které neobsahují umělá sladidla, čili je to spíš o volbě toho, co v té škole má být. Co se týče…

Daniela Drtinová: Ono je to volba toho, co v té škole je, a tam je to, o čem se teď bavíme, alespoň podle České školní inspekce.

Miroslav Koberna: Jasně, ale. My jsme navrhovali jakési doporučené skupiny výrobků, které by v té škole měly být. Ministerstvo šlo opačným směrem, zakazuje, co tam být nesmí. A s tím my jsme byli hrubě nespokojeni, protože ona jedna věc je vyhláška, kde napíšu, kolik výrobky smí obsahovat tuku, cukru a tak dál. Ale potom, já musím tu vyhlášku přece vzít a promítnout si ji do reality, které výrobky tyhle parametry splňují, a pak vlastně zjistíte, že je nesplňují skoro žádné. To znamená, že tam vlastně nemůže být nic, když půjdu tím extrémistickým prostě nějakým pohledem. Čili my jsme pro to, aby se udělala samozřejmě selekce, aby se dávaly dětem potraviny, které neobsahují zbytečná aditiva, které neobsahují umělá sladidla. Takových potravin je tu dost i nápojů.

Daniela Drtinová: No, je otázka, jestli jsou v těch školních automatech. To, o čem mluvíte vy, že některé ty výrobky skutečně nesplňují ty parametry, tak to se třeba týká programu Mléko do škol, protože v množství přidaného cukru nesplňují nově předepsané limity mnohé výrobky, které tam teď jsou. Nebudu konkrétně jmenovat. Ale podle výživářky, podle Margit Slimákové z iniciativy Skutečně zdravá škola, je dost mléčných výrobků, které naopak ty parametry splňují. Takže nestane se to, že tam to mléko ve školách nebude. Je otázka přece toho výběru!

Miroslav Koberna: Nesouhlasím, navíc s paní Slimákovou už jsem měl možnost diskutovat. Řekl jsem jasně, že cesta do pekla je drážděna dobrými úmysly a paní Slimáková je výborný dlaždič jako…

Daniela Drtinová: V čem?

Miroslav Koberna: V tom, jak nastavuje prostě to, co by mělo a nemělo být. To nemá s realitou nic společného. Prosím vás, Mléko do škol dneska navíc teda bylo vyjmuto z platnosti této vyhlášky, takže mléčné výrobky…

Daniela Drtinová: V tom připomínkovém řízení? Pardon.

Miroslav Koberna: Ano, takže mléčné výrobky do toho zahrnuty nebudou, které spadají pod Mléko do škol.

Daniela Drtinová: Takže bude dál tedy v těch školách v automatech, tam budou ty výrobky, které tam jsou dodnes a které obsahují nadmíru přidaného cukru?

Miroslav Koberna: Ale já… co je nadmíra přidaného cukru?

Daniela Drtinová: No, tak existují nějaké limity, nějaké parametry, které zkrátka stanovují úřady a ty by měly být dodržovány.

Miroslav Koberna: Dobře, nadmíra… většina těch mléčných výrobků prostě ty parametry splňuje, akorát tak, jak byly do té vyhlášky nastavovány, by je nesplnilo prakticky nic. A to je ten problém. Proto jsme řekli: Proboha, přece nechcete, aby, když všude doporučujeme, že děti mají jíst mléčné výrobky, tak my jim řekneme, že vlastně jsou nezdravé, aby je jedly? A tam by spadl ten…

Daniela Drtinová: Dobře, ale dá se to dělat, to, co vlastně říkáte vy, právě na úkor toho, že tam je příliš mnoho cukru? Tedy říkat: Je důležité konzumovat mléko a vůbec nevadí, že tam je nadmíru přidaného cukru, který podle nejnovějších poznatků škodí?

Miroslav Koberna: Žijme v reálném světě. Mléko jako takové, které v podstatě jediné by bylo tam prošlo, děti nepijí a pít ho prostě nebudou jako, jo, protože ta spotřeba jde trvale dolů a půjde dolů. Děti naopak mají rády zakysané produkty, mají rády, řekněme, tvarohové dezerty, prostě mléčné dezerty a ty už se do těch limitů nevešly samozřejmě.

Daniela Drtinová: Některé ne, ale některé ano.

Miroslav Koberna: No, já myslím, že se tam nevešly prakticky všechny.

Daniela Drtinová: Já vím o třech výrobcích, nechci je jmenovat.

Miroslav Koberna: Víte…

Daniela Drtinová: Ale určitě je jich dost třeba od jiných firem, které ty limity splňují.

Miroslav Koberna: Dobře, určitě budou dva nebo tři na trhu. Ale není to trošku málo?

Daniela Drtinová: Dobře, ale neměla by škola být normotvorná v tom, co do dětí nějakým způsobem, co jim umožňuje, aby do sebe dávaly? Přece, když to není nutné, aby ty děti do sebe ve školách cpaly nadbytek cukru a tuku, tak proč jít tou cestou, aby to umožněno bylo, když to nutné není?

Miroslav Koberna: Ale přece nikdo, paní kolegyně, nikdo přece nechce, aby se do dětí cpalo nadbytek cukru, nadbytek tuku.

Daniela Drtinová: Když to v tom školním automatu je?

Miroslav Koberna: Ale dobře, to je otázka, co tam je. Čili my… jako druhý nebo třetí rok říkáme: Prosím vás, pojďte se bavit, co tam má být, ale pojďte to řešit tak, abysme nedošli k tomu, že tam nebude nic, což některé země zkusily. Je to ta nejhorší cesta, protože pak ty děti si to koupí samozřejmě mimo školu a přinesou si to, co jim chutná nejvíc. Takže pak ten jakýsi výchovný aspekt padá úplně, jako a to si třeba Angličani dokonale vyzkoušeli, jako jo. Takže my říkáme: Ano, pojďte dodávat ve školách, pojďte se bavit o skupinách, které tam budou, ale proboha, neomezujte to tak, abysme nezjistili, že tam vlastně nemůže být nic. A k tomu ta vyhláška směřovala v podstatě.

Daniela Drtinová: No a k té novince, ano? Prosím.

Miroslav Koberna: Čili nabídněme dětem prostě výrobky, které, řekněme, nějakým způsobem splňují jakési aspekty zdravé výživy, ale, proboha, nenuťme je do něčeho, co je teda extra zdravé, protože my jako výživáři si myslíme, že to je to nejlepší, a už jsem takových nápadů skutečně zažil za ta léta mnoho, protože když jim nabídneme ve školách luštěninové saláty výhradně, kolik dětí je bude jíst? No, nikdo je nebude jíst.

Daniela Drtinová: Záleží na úpravě. Děti většinou jedí to, co jim nabídnete, to, jakým způsobem je vychováváte…

Miroslav Koberna: Ale nezáleží, to, ano…

Daniela Drtinová: A pokud to jídlo je upravené tak, že je dobré, tak je úplně jedno, že je z luštěniny.

Miroslav Koberna: Tak je stejně jíst nebudou, protože je nikde nejí. Nejí je ani doma, nejí je nikde, takže ani ve škole je jíst nebudou. My jsme je taky nejedli jako děti. Proč by je současné děti měly jíst? Takže musíme jim přece nabídnout…

Daniela Drtinová: Sice to nejde ze dne na den, ale skutečně je to výchovou, je to tím, jakým způsobem potraviny upravujete, co jim nabízíte a přece není nutné tedy tomu dítěti apriori nabízet přeslazený, přetučnělý výrobek, když můžete zkusit nabízet jim něco, co je zdravé a ty nejnovější poznatky a zdravý rozum…

Miroslav Koberna: Souhlas.

Daniela Drtinová:… vlastně nabádá k tomu, že opravdu některé potraviny jsou zdravější a některé méně.

Miroslav Koberna: No a to je to, co nikdo nechce. My to chceme zlomit opět legislativou ze dne na den, čili a to přece není zlomitelné. Já jsem měl možnost ochutnávat výrobky se sníženým obsahem soli, cukru. Ty firmy to zkoušely. Je to neprodejné, nikdo to prostě nechce. A my tohle si myslíme, že počátkem školního roku se děti změní? Jejich návyky? Čili vy jste to řekla správně, děti je třeba vychovávat, ale to se bavíme o létech a létech prostě systematické práce, ale tu nikdo evidentně nechce dělat. My chceme vydat vyhlášku a hotovo. Prostě, teď to odškrtneme, vydali jsme vyhlášku, dětí jí zdravě. Že nám budou tloustnout dál, za to my nemůžeme, my jsme udělali vyhlášku.

Daniela Drtinová: V rámci té novinky toho připomínkového řízení, které proběhlo dneska, co teda ještě dál v té vyhlášce nebude, co tam původně být mělo směrem k právě tomu zdravějšímu sortimentu ve školních automatech.

Miroslav Koberna: Já vám neumím říct…

Daniela Drtinová: Mlíko, mléko tam nebude, tak vypadl z toho ten projekt Mléko do škol.

Miroslav Koberna: Mléko tam asi, projekt Mléko do škol vypadne, my se hodně bavíme o nápojích a o dalších věcech.

Daniela Drtinová: Jaké připomínky jste tedy měli vy, Potravinářská komora, které úřady akceptovaly?

Miroslav Koberna: Víte, já vám je neřeknu z hlavy, protože jsme je měli čtyři stránky k tomu.

Daniela Drtinová: Hm, tak nějaké zásadní?

Miroslav Koberna: Ale většinou se to točilo kolem těch limitů. Točilo se to kolem toho, že třeba tam byly započítávány přirozeně obsažené cukry nebo přirozeně obsažené tuky, takže když to prostě do třeba ořechových výrobků započtu i ten tuk, který je v těch ořechách, tak se dostanu k tomu, že to vlastně ty limity nesplňuje žádný výrobek jako, jo. Čili spíš jsme chtěli, aby to bylo bráno, navíc mezi námi, ta vyhláška byla v rozporu i s radou jinejch legislativních prostě aktů, které tu existují, jako co se týče značení, co se týče prostě definování vůbec těch parametrů. Takže já myslím, že teď jsme na začátku nějakého procesu, kdy my chceme, aby samozřejmě se děti stravovaly zdravě, navíc my máme jako komora řadu projektů, třeba "Hravě žij zdravě", který běží prostě už šestý rok, sedmý rok, zkusili jsme teď projekt pro střední školy, takže my se pro to snažíme něco vymejšlet, ale všechno jsou to edukativní prostě kurzy. Není to prostě to lámání přes koleno, takhle to bude.

Daniela Drtinová: Praskne to tedy jako bublina, celá ta kauza? Ta vyhláška nepřinese podle vás žádnou výraznější změnu a ve školních automatech zůstane to, co tam je doteď?

Miroslav Koberna: Takhle, určitě přinese změnu a to, co tam je dnes, s tím já souhlasím, že by to tam být nemělo, ale říkám, my opakovaně navrhujeme, pojďte se dohodnout na sortimentu, ale ten sortiment, ten musí trošku korespondovat s tím, co je na trhu. Ten nemůžeme přece si napsat nejdřív vyhlášku a pak hledat, jestli nějaký výrobek vůbec to splňuje. Čili my bysme radši, kdyby se vzaly skupiny výrobků, které, řekněme, splní takové ty základní, jako představy těch našich extrémních výživářů nesplní nikdy žádný výrobek, možná voda a i to je jako s otázkou. Čili…

Daniela Drtinová: Opravdu záleží na tom, jak s tou potravinou zacházíte, jak ji upravíte. Já nejsem také příliš zastánce nějakých extrémů, ale skutečně byla jsem přítomná na nejrůznějších workshopech, kde se připravovalo jídlo, které by vám normálně dítě, ani okem by o něj nezavadilo, ale když jej připravíte dobře, tak to dítě je sní a je zdravé. Přece tudy by cesta vést mohla.

Miroslav Koberna: No, proč ne? Ale to je edukace školních jídelen.

Daniela Drtinová: A nevím, jestli je namístě to, že to na to rezignujeme a že necháme 90 % cukrovinek ve školních automatech.

Miroslav Koberna: Takhle rezignovat na to určitě nechceme asi nikdo, ale říkám znovu, musí to mít nějaký selský rozum. Nemůže to být prostě, že chytáme extrémní názory a ty se pak snažíme propasovat někam do legislativy. Čili určitě chceme, aby se změnil sortiment, aby ten sortiment odpovídal, řekněme, současným požadavkům, ale znovu opakuji, musí to být sortiment, který je vůbec jako dosažitelný na tom trhu. Nemůžou to být prostě definice, kde pak zjistíme, že to splňuje jediný výrobek na trhu nebo dva výrobky a ty ještě třeba zrovna nejsou pro ty děti ty nejchutnější, o které by stály. Takže spíš nám vadí tohle, že prostě se nejdřív mělo bavit o tom, co těm dětem vlastně chceme nabídnout, jaké sortimenty a ty se pak mohly upravit prostě, aby to bylo někde podchyceno.

Daniela Drtinová: Na druhou stranu, jestli ten systém tedy není špatný od základů. Vám jako představiteli Potravinářské komory tedy nevadí, že na trhu jsou výrobky našlapané cukrem a že nemůžete nakonec vybrat z nich ani takové, které by splňovaly některé celkem normální limity toho, co se tedy má dostat do školních automatů?

Miroslav Koberna: Ale my umíme vybrat. Já zase znovu…

Daniela Drtinová: Řekl jste, že jich je málo, těch, které nejsou našlapané cukrem.

Miroslav Koberna: Já znovu se, já znovu se vracím, jestliže nastavím limity, které jdou třeba až za limity doporučení WHO a tam takovýhle limity jsou nastaveny, tak takové výrobky prostě nejsou, takže to není o tom, co je na trhu. Tam jde o to, jestli nastavím limity, které v podstatě většina výrobků nesplňuje, a to není normální. Čili já musím přeci najít nějaký kompromis, musím z toho vytlačit ty výrobky, které tam nechci, a já souhlasím, že jsou tam výrobky, které by tam být neměly, ale současně musím teda otevřít nějaký prostor pro, řekněme, přiměřenou škálu výrobků, které se na tu školu můžou dostat. Protože, říkám znovu, když tam nebudou, tak, ty děti si to koupí někde jinde a koupí si to úplně mimo tuto kontrolu.

Daniela Drtinová: Vy jste řekl, že děti budou i tak dál tloustnout. Podle vás není příčinou dětské obezity pokrm nebo nápoj, ale absolutní nehybnost dětí.

Miroslav Koberna: Tak.

Daniela Drtinová: Řekl jste to Radiožurnálu.

Miroslav Koberna: Ano.

Daniela Drtinová: Copak po cukru a tuku, když je jíte v nadměrné míře, tak se netloustne? Když, znovu opakuju, ten argument České školní inspekce, její poznatek, že tam je 90 % balených cukrovinek a čokotyčinek?

Miroslav Koberna: Ale to je věc, co si tam škola dá. Vždyť jsou dodavatelé do automatů a to neděláme my jako výrobci.

Daniela Drtinová: O tom mluvíme.

Miroslav Koberna: To zásobují…

Daniela Drtinová: Když to zakáže vyhláška, nebude to tam.

Miroslav Koberna: No, nebude, takže, proto říkám, tak si to děti budou kupovat jinde. Pokavad nebudou edukovány současně, proč by to dělat neměly, a tam si myslím, že moc nejsou, tak to budou kupovat jinde. Čili to se točíme v bludným kruhu. Já jsem jenom řekl tomu Radiožurnálu, že my řešíme důsledky a ne příčiny. A příčiny nikdo evidentně řešit nechce, protože ty se řeší špatně. To je o tom, že děti nemají žádný pohyb, že prostě sedí doma a ten příjem, to je až to sekundární.

Daniela Drtinová: Dobře, ale nemůžete říct, že se zdravotním stavem dětí nesouvisí to, co jedí.

Miroslav Koberna: No, souvisí, ale souvisí to především s tím, že nemají výdej žádný. Čili my se bavíme furt o příjmu, ale, vážená, ten příjem za posledních sto let, se říká, že klesl na polovinu. Čili my… energeticky, ale ten výdej, ta aktivita klesá na 20 %.

Daniela Drtinová: No, pokud to tak je, pak to rozhodně nevylepšíme tím, že necháme v automatech 90 % cukrovinek a čokotyčinek.

Miroslav Koberna: No, dobře, ale ani to tím, ani to tím nespasíme, protože, dobře, děti to budou jíst jinde, navíc jako takový ty názory, že odnaučíme děti sladké chuti, ať se na mě nikdo nezlobí, já jsem mnohokrát na lékařských těch… slyšel, že prostě pro dítě je cukr naprosto zásadní, jeho dostatečný příjem, protože vytváří prostě mozkové vazby a prostě vůbec ten systém jako mozku. To znamená, nebude-li mít dítě dostatek cukru, tak patrně z něj vyroste, řekněme, ne úplně mentálně zaostalý tvor, ale bude to na něj, na jeho duševní vývoj mít vliv, možná, že to je žádoucí, aby to tak bylo, já nevím, neumím dohlédnout všechny souvislosti, nicméně je zřejmý…

Daniela Drtinová: Tak je rozdíl mezi cukrem přírodním, který máte třeba v ovoci, je rozdíl mezi cukrem, který je vytvořený uměle.

Miroslav Koberna: To je, ten cukr, ten cukr je úplně… jako a co je cukr uměle vytvořený…

Daniela Drtinová: Tak podle nejnovějších poznatků, o kterých jsme hovořili, tak třeba rafinovaný cukr je skutečně daleko méně zdravý, než ten, který najdete v jablku nebo broskvi.

Miroslav Koberna: Ale to jsou naprosto, to jsou jenom studie pro studie. Já jsem četl opačný studie. To je prostě o ničem, jako. Cukr je cukr prostě. Samozřejmě, jestli je to poměr nějaký glukózy, fruktózy, jedno je, řekněme, příznivější, druhý méně, ale je to jenom o poměru a jestli je to cukr řepný, takový, onaký, ovocný, jsou to pořád přece cukry!

Daniela Drtinová: Českému rozhlasu řekla Margit Slimáková ze Skutečně zdravé školy: "I kdyby se děti hýbaly od rána do večera, což nemohou, tak to nevyřeší nezdravé jezení. Omezení konzumace zdraví neprospěšných potravin, které z výživového hlediska nejsou potřeba, aby děti konzumovaly, je naprosto nezbytné. Je to celosvětový trend." Někde se začít musí. Proč potom říkáte, že vlastně tito lidé dláždí špatnými… cesta do pekel je dlážděna špatnými úmysly? Tyto úmysly jsou přece dobré.

Miroslav Koberna: No, ano, protože to je, no, začíná se přesně s tím…, no, protože se začíná, ano, jsou, ale nic neřeší, protože my začínáme prostě důsledky. My neřešíme ty příčiny. A jak chcete vyřešit…, budete, dobře, tak omezíte příjem tohohle, tohohle, tohohle. Nic se nestane samozřejmě, takže jak skončíte? Necháte děti zavřené, aby byly o hladu v nějakém sběrném táboře, nebo…? Já si to nedovedu totiž technicky představit. Pokud těm dětem prostě nevnutíme aktivitu nějakou, aby měly přiměřené výdaje, tak přece je nemůžeme postupně jenom omezovat, co budou jíst? Vždyť přece musí dostat nějaký vyvážený poměr živin prostě a dalšího toho… a jaký…

Daniela Drtinová: No, právě. To platí i opačně. I když se budou hýbat, ale budou hýbat, ale budou jíst nezdravé potraviny, tak prostě zdravé asi podle všeho nebudou.

Miroslav Koberna: Jsme pořád u těchhle nešťastnejch, nezdravejch potravin. Heleďte, já jsem vyrůstal na vesnici. Vyrůstal jsem na chlebu se sádlem, občas s máslem, na škvarkách a bůčku.

Daniela Drtinová: To dneska, jak nejnovější poznatky říkají, není vůbec nezdravé.

Miroslav Koberna: No, vidíte, ale my říkáme ústy, ústy tady…

Daniela Drtinová: Nebo v nadměrné míře ano.

Miroslav Koberna: Ústy tady na červených limonádách přeslazených, poněvadž tehdy nic jiného nebylo, na rozpustných nápojích s cukrem, ale nemyslím si, že to na mě zanechalo nějaké zdravotní důsledky. Ale samozřejmě, já jsem strávil dvě, tři hodiny denně pohybem, prostě v zimě lyžováním, sáňkováním, bruslením, v létě na kole, plaváním. Kolik pak asi hodin denně dneska děti stráví?

Daniela Drtinová: Jak které.

Miroslav Koberna: Čili tam je ten zakopanej pes. A my, místo, abysme řešili, že prostě, já nevím, jsou americký školy, který mají dvanáct, čtrnáct hodin tělocviku týdně. Proč my máme dvě hodiny, nebo kolik máme dneska? Podle mě je to naprosto nedostatečný, čili pokud nenajdeme způsob, jak děti prostě rozpohybovat, tak tímhle přece nevyřešíme jako rostoucí obezitu, protože ty děti, když to nedostanou ve škole, tak se docpou doma. Takže do toho přece musí být zapojená rodina nějakým způsobem. O tom se vůbec nemluví, to se nikde neřeší zapojení rodiny. A přitom třeba Němci dělali veliké studie, kde zjistili, že prostě ve škole se může vykládat, co chce. Pokud rodina na tom nespolupracuje, tak to nemá vůbec žádný efekt. Takže my tady prostě děláme skutečně bublinu, že ve škole něco vyřešíme. Ve škole bysme mohli vyřešit ten pohyb, protože tam ty děti jsou, a když jim prostě naordinujeme ty dvě hodiny denně, tak ony to nějak budou muset nějak jako se s tím vypořádat. My místo toho jim tam naordinujeme hladovku, kterou oni potom doma doženou. Proto mi to tak, celý ten princip vadí, proto říkám, že řešíme důsledky a neřešíme příčiny.

Daniela Drtinová: Já vám děkuji za rozhovor. Na shledanou.

Miroslav Koberna: Na shledanou.