Mám pocit, že jsem k tomu byla předurčena, chytl mě ten klid, nejsem člověk, který zvládá osmihodinovou pracovní šichtu, říká pasačka ovcí Petra Patáková. Dělají si, co chtějí, ale jsou mi věrné, berou mě jako součást stáda, jako hlavního vůdce, někdy se snažím bečet a chodit po čtyřech, to už ale koukají, jestli jsem nespadla z višně, líčí. S dvěma desítkami ovcí teď míří z jihu Moravy do Beskyd. Dalo by se tím uživit, ale ne v takovém počtu, to jsem zvládla jen v Praze, v malých obcích je to spíš na principu směnného obchodu, dodává.