Martin Veselovský: Herečka Zdena Procházková, dobrý den.

Zdena Procházková: Dobrý den.

Martin Veselovský: Paní Procházková, vy hrajete v novém filmu Filipa Renče herečku Lídu Baarovou v jedné z jejích pozdních životních etap.

Zdena Procházková: Ano.

Martin Veselovský: Ten film se dočkal téměř absolutního posměchu kritiků na jedné straně a potom se dočkal absolutního úspěchu u diváků na straně druhé, protože jenom za první víkend měl 14 milionů korun tržeb a přišlo se na něj podívat víc než 100 tisíc diváků. Tušíte, čím ten rozpor je? Jak se to přihodilo?

Zdena Procházková: No, já myslím, že se to přihodilo hlavně tím, že hodně kritiků nemá rádo pana Renče a že je to spíš takový nenávistný útok proti němu a ne proti tomu filmu.

Martin Veselovský: Máte ten pocit?

Zdena Procházková: Ano, mám ten pocit.

Martin Veselovský: Z vašeho pohledu odvedl Filip Renč dobrou práci?

Zdena Procházková: Z mého pohledu provedl všechno, co mohl a mně se zdá taky, že je ten film dobrý.

Martin Veselovský: Vy máte tu výhodu, že jste Lídu Baarovou znala.

Zdena Procházková: Ano.

Martin Veselovský: Tak, kdybyste se od toho dokázala odtáhnout, tak člověk, který tu dámu neznal a nic moc o ní nevěděl, tak jaký obrázek ten film o ní přinese? Jakou jí vykreslí?

Zdena Procházková: Já, víte, pro mě to byla role, pro mě, já jsem se na to nedívala tak, jak jsem třeba Lídu Baarovou poznala já, protože je to film, protože je to příběh. Její příběh, na který se dá dívat dneska různým způsobem. A já si myslím, že je to v tom filmu v zásadě člověk, který velice trpěl, který si svou vinu odtrpěl a možná, že tedy opravdu jaksi ten její konec byl horší než si zasloužila.

Martin Veselovský: Já předpokládám, že vy si na ni nějakým způsobem vzpomínáte, máte ji uloženou prostě ve své paměti a...

Zdena Procházková: No, já, co si na ni vzpomínám, já jsem ji zase tolik neznala, ale co si na ni vzpomínám, tak to byl člověk velice ctižádostivý, člověk, který se chtěl vyšplhat nahoru a myslím všemi možnými způsoby. Pro ni byla ta kariéra vůbec to nejvyšší, co jaksi chtěla a mám taky ten pocit, že v zásadě to všechno, co ji potom potkalo, ta Zorka a maminka a ten tatínek bez té nohy, že…

Martin Veselovský: To znamená, její sestra, její sestra? Ano.

Zdena Procházková: Byla…, no, ale jí se daleko víc tkla ta její kariéra než tohle všechno, než ta tragédie, kolem ní vznikla.

Martin Veselovský: No, chtěl jsem se zeptat. Vy si ji nějakým, způsobem pamatujete, něco si o ní myslíte a tak dále. To, jakým způsobem ji nakonec ukázal ten film režiséra Renče, tak to se liší od toho vašeho pohledu?

Zdena Procházková: Do jisté míry, ale to se musí lišit, protože samozřejmě každý film má svůj oblouk, je to příběh a nedá se tak skládat z jednotlivých myšlenek, které o ní člověk má.

Martin Veselovský: Já nevím, jak to vypadalo, když vám tu roli Filip Renč nabídl, ale uvažovala jste o tom, že byste ji třeba nevzala?

Zdena Procházková: No, já naopak, víte, já jsem tak dlouho nefilmovala, že jsem panu režiséru Renčovi nesmírně vděčná za to, že mi tu roli dal a jsem hrozně ráda, že jsem měla tedy tu příležitost trošičku taky se jednou zase po 34 letech ukázat na červeném koberci, protože to bylo před 34 lety, kdy jsem filmovala Upíra z Feratu od pana režiséra Herze, kde jsem měla tedy velkou roli a kdy jsem se mohla tedy ukázat taky při premiéře před obecenstvem. Takže pro mě to bylo, protože já točím tedy ve Vídni a tak a byla jsem dlouhá léta venku, v Rakousku, v Německu jsem hrála a vrátila jsem se sem a neměla jsem do čeho píchnout a do dnešního dne nemám do čeho píchnout, takže pro mě to byla velká, velká radost.

Martin Veselovský: Říkáte, že do dnešního dne nemáte do čeho píchnout, na druhou stranu, vy jste v jednom kole teď.

Zdena Procházková: No, jo, ale to jenom kvůli tomu Renčovi, že prostě si mě najednou někdo všimnul a že jsem taková trochu neznámá, protože dělat pořád interview se stejnými lidmi, to není to pravý.

Martin Veselovský: To mi vyprávějte.

Zdena Procházková: No, vidíte to.

Martin Veselovský: To je zase moje laická úvaha jenom. Není trošku na překážku herci nebo herečce hrát někoho, koho znal?

Zdena Procházková: Já myslím, že ne. Já, kdybych měla hrát svou maminku a kdyby tam byl nějaký příběh o ní, tak budu ji hrát tak, jak je napsaná a ne tak, jak jsem ji znala. Protože to je role, to je text, to je něco, co je…

Martin Veselovský: Já rozumím tomu, že máte něco na papíře prostě a je tam nějaká představa režiséra o tom, jak byste měla Lídu Baarovou zahrát, ale prostě ona, to je prostě postava, o které si kdekdo v Čechách něco myslí, možná mnohokrát ne úplně dobrého, notabene vy jste ji znala, něco si o ní také myslíte.

Zdena Procházková: No, protože mnoho lidí, kteří, kteří ji chrání a mnoho lidí, kteří jaksi si ještě pamatují válku a tak, tak si říkají, no, ona přeci jenom se neměla chovat tak, jak se chovala, protože v době, kdy ona měla tu nejvyšší kariéru, to byla ta propaganda pro Hitlera, ona zažila "Křišťálovou noc", takže jak to, že může říkat, že nevěděla, co se tam děje?

Martin Veselovský: Vy tomu nevěříte, že to, co ona…

Zdena Procházková: Že nevěděla, když viděla, když, když hrála v propagandistických filmech, který jaksi ji pan Goebbels dával role a tak, v době, kdy to ještě nebylo, kdy právě ta propaganda toho Hitlera posouvala výš a výš.

Martin Veselovský: Jestli se úplně nepletu, tuším, v deníku Právo jsem s vámi četl rozhovor, kde jste říkala, že jste ji poprvé viděla někdy v půli 2. světové války někdy na nějakém…

Zdena Procházková: Já jsem ji viděla poprvé, ano, myslím, že to bylo v 41. roce, kdy byla a kdy se tvářila tedy jako, že je všechno v nejlepším pořádku, bylo to na 32. narozeninách Nataši Gollové, to si pamatuju jako dnes, kde jsem se právě seznámila se všemi, s Mandlovou, s Baarovou, s Ljubou Hermanovou…

Martin Veselovský: Hm a vy jste tam byla jako kdo tehdy? V 45. roce, to vám bylo malinko.

Zdena Procházková: Já jsem tam byla jako, já jsem, mě tam přivedl, mě tam přivedl pan režisér Voloďa Čech, který tam byl pozván s nějakým doprovodem, a já byla tenkrát na konzervatoři a Voloďa Čech tenkrát dělal v A-Zetu, to byly noviny A-Zet, tak tam dělal takový rozhovor s konzervatoristy, no a já jsem mu zřejmě padla do oka, takže mě pozval a vzal mě tam s sebou. A to byl můj tedy začátek. Se Sváťou Benešem, s kterým jsem potom mnohokrát hrála v Městských divadlech pražských, jsem se tam seznámila.

Martin Veselovský: No, mě na tom vlastně zajímá to, jak to bylo už za Protektorátu Čechy a Morava, tak jak se...

Zdena Procházková: Ano, ano. To bylo už…

Martin Veselovský: Tak jak se tehdy ten protektorátní, ale vlastně Československý film a ti lidi v něm, jak se dívali na Lídu Baarovou, která za sebou měla už tu německou kariéru?

Zdena Procházková: No, to asi bylo různé, ale myslím, že velká většina na jedné straně se jí trošku bála, protože, ona má teda ty, pardon, má ty svý známý v tom Německu a tak a za druhé, ona sama byla taková trošku povýšená. Ona těmi svými kamarádkami tak nějak trošku pohrdala.

Martin Veselovský: No, nevadí vám to, k čemu přistoupil režisér Filip Renč, a on to, on to vysvětloval, řekněme, uměleckou licencí nebo jaksi nějakým příběhem, který se rozhodl vyprávět nějakým způsobem, například to, že ve filmu Lída Baarová, jako kdyby počítala s tím, že půjde na šibenici, jako kdyby byla odsouzena k trestu smrti, což v reálu nikdy tak nebylo, to znamená, že tam je trošku jaksi otočení té historické skutečnosti. To vám nevadí?

Zdena Procházková: Ne, mně, to, to je autorská licence, která mně vůbec nevadí, protože já hraju to, co je předepsané, co tedy mám hrát, což jsem se taky snažila.

Martin Veselovský: Hm, hm…

Zdena Procházková: Já jsem nešla proti sobě, já jsem nešla proti té roli. Já přitom mám teda svůj názor na ní, nikoli na ten scénář, mně se to líbilo ten scénář velice.

Martin Veselovský: Překvapilo vás to, jaká, jakou reakci ten film vyvolal? Jakou, jakou to vyvolalo i pozornost vůči vám, která jste v jedné v té životní fázi Lídu Baarovou hrála?

Zdena Procházková: No, tak takoví ti stařešinové kolem stovky si ještě na mě pamatují, jsem hrála v Městských divadlech pražských, pak v Národním divadle, no, potom jsem odešla teda do toho Burgtheateru a do Düsseldorfu, no, to je jiná věc, takže mám ještě pořád nějaké obecenstvo, které mě občas v tramvaji nebo tak pozdraví: "Paní Procházková, jé my jsme na vás chodili a ta Líza Doolittlová a tohle to, a pak zase naopak jsem asi byla pro určitou vrstvu lidí trochu překvapení, najednou takováhle stará…, no, tak v mejch letech a se jménem Procházková se už nedá dělat žádná kariéra, to je jasný, ale jsem ráda, že jsem se ještě objevila.

Martin Veselovský: No, počkejte, vy říkáte, že se nedá dělat žádná kariéra, ale…

Zdena Procházková: No, nedá, teďka, víte, takhle jsem obklopená tedy novinama a televizí a já nevím co, ale kdyby mě takhle obklopili teďka režiséři, filmoví režiséři: "Tady máme pro vás roli, Ježíši, tady je nádherná role…“ a teď by se o mě rvali…

Martin Veselovský: No, ale vy byste je vzala ty role, ne?

Zdena Procházková: Prosím?

Martin Veselovský: Že byste je vzala ty role?

Zdena Procházková: No, to víte, že jo, no, šťastná bych byla. To, to by byl nejlepší dar k těm mým devadesátinám.

Martin Veselovský: Já myslím, že není všem dnům konec.

Zdena Procházková: No, možná, že ne…, no, dnům určitě ne, i když ty dny se pořád krátí, co se mě týče.

Martin Veselovský: Vy jste říkala, že něco o své kariéře, že prostě to není, jakože teď už se nedá dělat kariéra, na druhou stranu, vy přece v německy mluvících zemích za sebou prostě poměrně bohatou kariéru máte.

Zdena Procházková: No, dobře, ale ne doma.

Martin Veselovský: To je důležité?

Zdena Procházková: No, já jsem tady doma…

Martin Veselovský: Vždyť vy jste přece v Německu a v Rakousku prostě donedávna hrála prostě v seriálech a tak dále, nebo dokonce ještě hrajete.

Zdena Procházková: No, hraju ještě pořád, no.

Martin Veselovský: A to není kariéra?

Zdena Procházková: Ale já bych…

Martin Veselovský: Já tomu možná jenom nerozumím.

Zdena Procházková: Já mám českou konzervatoř, já jsem Češka, já jsem se tady narodila a to, že náhodou se mi stalo, že jsem taky uměla německy a přes tu němčinu jsem se dostala ven, to je sice jako prima, to jsem na to trochu hrdá, ale já, já bych chtěla jednou udělat něco tady, což je jediná teďka možnost, že jsem trošku prorazila s tou Lídou Baarovou, přes tu Lídu Baarovou a to už jsem dělala před asi 2 lety nebo co, v rozhlase jsem natáčela, to bylo tak 5, 5 dnů vždycky večer na Dvojce o Lídě Baarové podle Škvoreckýho takový monolog, takže já se s tou Lídou Baarovou setkávám pořád jinak, pořád v jiným grádu.

Martin Veselovský: To je zvláštní.

Zdena Procházková: No.

Martin Veselovský: No, tak vám přeju, abyste tu velkou českou roli ještě dostala.

Zdena Procházková: No, to já si přeju taky. Teď jsem zvědavá, když to někdo uslyší z těch režisérů, jestli si řeknou, no, tak jí dám dárek k devadesátce. Ježíš, devadesát, to je hrozný!

Martin Veselovský: Já jsem rád, že jste to řekla vy, že jsem to nemusel říkat já.

Zdena Procházková: Ne, no, naopak, člověk jako v těchhle letech už se nedělá mladší, to…

Martin Veselovský: Tak ještě jednou, držím palce a děkuju moc za rozhovor. Na shledanou.

Zdena Procházková: Já vám děkuji, na shledanou.