Už pětadvacet let se Sajid Abdul Ghání vydává každý den na kilometr dlouhou cestu. Na zádech vláčí stokilový pytel s moukou, který musí donést do pekařství v jeho rodném Péšávaru. Za tuto práci si vydělá 300 pákistánských rupií, což jsou v přepočtu tři dolary. Když je dostane, jde na trh a nakoupí cibuli a brambory, aby mohl zaopatřit jídlem rodinu. Je hrdý na to, že má práci a nemusí žebrat.