Právě na nesnáze vozíčkářů při cestování vlakem upozornila minulý týden nezisková Asistence při happeningu na Hlavním nádraží v Praze. Podle jejích dat mají až tři čtvrtiny českých nádraží bariérová nástupiště, čekárny nebo pokladny. Vozíčkáři tak na nich nemohou vystoupit a musí volit jiné možnosti, jak se do plánované destinace dostat.

O přepravu také musí žádat nejméně 24 hodin dopředu, aby je dopravci obsloužili a pomocí plošin jim pomohli do vlaků nastoupit. A ani to podle slov vozíčkářů neznamená, že se dostanou tam, kam potřebují.

Součástí iniciativy Asistence, která poskytuje sociální služby lidem s postižením, je i výzva české vládě s názvem Vlakembezbariér.cz. Tu už podepsaly necelé čtyři tisíce lidí. Organizace požaduje, aby se vláda začala intenzivně věnovat odstraňování bariér při cestování vlakem.

Hlavním cílem kampaně je to, aby mohl každý jednoduše přijít na nádraží a jet, kam chce. Právě to podle Erika Čipery, ředitele organizace, lidé na vozíku v současnosti nemohou. Asistence také upozornila na to, že za posledních 30 let se v Česku pro vozíčkáře upravila pouze čtvrtina všech nádraží. "Doufáme, že se k nám vláda neotočí zády. Je ostuda, že se dodneška udělalo tak málo," uvedl na happeningu Čipera.

Zahraničí se s námi nedá srovnat

Na své negativní zkušenosti při cestování vlakem na happeningu upozornili i samotní vozíčkáři. Jedním z nich byl i Michal Prager, uvolněný radní pro Prahu 14 a klient Asistence. Cestování vlakem je pro něj často velmi stresující.

"Zaprvé si to musím hodně naplánovat a také zjistit, kde je to bezbariérové," uvedl Prager. "A nakonec i když všechno objednám, tak stejně trnu, jestli všechno klapne," dodal.

Také se obává, že plošiny pro nástup budou rozbité, jak se to jak jemu, tak i jeho kolegům na vozíku v mnohých případech stává. Kvůli bariérovosti velkého počtu nádraží je pak odkázán na další formy dopravy nebo jen na svůj elektrický vozík - jako v případě výletu za kamarádkou z Prahy do Kostomlat nad Labem.

Vlakovou přepravu mu kvůli bariérovosti nádraží v Kostomlatech dopravce zamítl. Musel tak hledat nejbližší nádraží, na němž by mohl vystoupit, a znovu zažádat o přepravu. Nakonec mohl vlakem cestovat do Milovic, které jsou ale od bydliště jeho kamarádky vzdálené osm kilometrů. Ty pak musel dojet sám po silnici na elektrickém vozíku.

Na základě jeho zkušeností s vlakovou dopravou například ve Finsku nebo Německu je podle něj situace v zahraničí s Českem neporovnatelná. "Ve Finsku to není vůbec žádný problém. Normálně jako vozíčkář přijdete na nádraží, nemusíte se nikde hlásit, koupíte si lístek, přijdete k vlaku, kde zmáčknete čudlík, a jedete," uvedl Prager. "Mrzí mě, že jsme se tady po 30 letech neposunuli ani na pětinu toho, co mají tam," dodal.

Cílem je pět tisíc podpisů

České dráhy k situaci uvedly, že v současnosti vypravují 4 845 bezbariérových vlaků, které tvoří dvě třetiny všech spojů. "Mnohé naše regionální i dálkové linky jsou dnes 100% bezbariérové. Síť bezbariérových spojů se průběžně rozšiřuje," podotkla Gabriela Novotná, mluvčí ČD.

Správa železnic zase uvedla, že bezbariérový přístup na nástupiště je podle jejich dat k dispozici na 54 procentech nádraží. Do roku 2025 plánují, že se bude jednat až o 72 procent stanic. V případě budov je na páteřních tratích bezbariérově přístupných 37 procent nádraží.

Podpisy pro petici Vlakembezbariér.cz bude organizace Asistence sbírat po celý březen a následně ji předá premiérovi Andreji Babišovi. Podle Čipery je jejich cílem získat nejméně pět tisíc podpisů.