Když se v čele demonstrantů u Hradu objevil Miroslav Kalousek mávající tibetskou vlajkou, vyvolalo to u řady pozorovatelů české politiky upřímné veselí. Na Kalouska se těžko zlobit. Jako každý politik hraje to, co považuje za nejvýhodnější. A je koneckonců dobře, že se v české politice ještě najde někdo, kdo se důrazu na lidská práva zastane. Celá historka je především připomínkou, že část společnosti, která se hlásí k odkazu Václava Havla nemá po odchodu Karla Schwarzenberga do ústraní autentického lídra. Což opravdu nic veselého není.